Men On Edge
Naked Kombat
Divine Bitches
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Potrestání zlodějky

část 1.

Autor: Saxann

Hodnocení

1234567

Na hradním nádvoří se pořádaly pravidelné trhy každou neděli. Městečko pod hradem sice nebylo velké, ale sjížděla se sem z širokého dalekého okolí spousta lidí, trhovců a trhovkyň, kupujících, kejklířů a herců. Hradní nádvoří bylo v době trhů vždy otevřené všem a tak se zde producírovaly davy lidí.

Mladý syn šlechticů měl už odmala zvláštní záliby a když se jednou, ještě jako dorůstající kluk díval, jak dole ve městě na náměstí trestají na pranýři jakousi mladou ženu za údajnou nevěru, cítil silné vzrušení, které jej přitahovalo k takovým výjevům. Líbily se mu snad všechny mladé dívky z okolí, ale nehledal na nich něhu a lásku, ale ponížení a trest.

Teď už byl dospělý, bylo mu něco přes dvacet a rodičům dělal radost tím, že se zajímal o právo a spravedlnost. Kdo pronásleduje zločince, lapky a jiné darebáky, tomu přináleží čest a úcta! Pomáhal při vyšetřování nepravostí a zločinů, zasedal vždy v porotě pánů soudců, když se snažili za pomoci středověkých prostředků domáhat se pravdy u vězňů v hradním vězení. Rodiče jej za to v dobré víře chválili. S láskou a pýchou v hlase říkávali, že jednou z něho bude spravedlivý správce a majitel panství, že se tolik nezajímá o bezstarostné hrátky, lov a jízdy na koni, ale jako už vyspělý panovník o právo na svém panství. Pro mladíka však neznamenaly lov a výlety na koni takové potěšení, jako přihlížení tomu, jak trestají nebo vyslýchají vězně. Tedy lépe řečeno, zajímaly ho jen vězeňkyně, mladé dívky, které častokrát sám dával zatknout a vsadit do kamenného sklepení a sám pak usedal v čele soudců, aby nařizoval mistrovi katovi, jak má s vyslýchanou či trestanou dívkou zacházet.

Teď stál mladý šlechtic (jmenoval se Vojslav) napůl schován za závěsem vysokého okna velkého hradního sálu a pozoroval rušný život na nádvoří, které se na dnešní den změnilo v tržiště. Venku byl sychravý podzim a Vojslav dnes nehodlal vůbec opustit dvůr. Dokonce neměl co dělat a trochu se nudil. To v něm začalo probouzet jeho zvláštní myšlenky a najednou se přistihl, jak s uspokojením pomýšlí na to, že by měl zajistit do vězení zase nějakou dívku a použít ji pro svoji zvrhlou zábavu. Zaostřil zrak, rozmlžený pomyšlením na vzrůstající vzrušení, na dav lidí dole na nádvoří a po chvilce mu padla do oka nápadně hezká, mladinká prodavačka dřevěných košíků, lžic, měchaček a podobných věcí. Mohlo jí být tak sedmnáct, měla trochu vlnité husté vlasy až skoro do půli pasu. Jinak byla oblečená do starých hadrů, takže Vojslav usoudil, že dívka patří nejspíš k velmi chudým lidem bůhvíodkud z venkova. Po takové se nikdo nebude shánět, když zmizí v hradním vězení! Ještě chvilku ji pozoroval a obraz skutečnosti se mísil s představami - už ji viděl ve špinavé plátěné vězeňské košili, s řetězy na rukou, ve studené kamenné kobce, odkud ji katovi pacholci vedou přímo do mučírny. Vojslav se rychle probral ze sladkých představ plných vzrušení a zavolal stráže. Pošeptal jim něco do ucha a poslal mezi trhovce. Pak se vrátil k oknu a sledoval, jak stráže splní jeho příkazy.

Čtyři statní muži, oblečení do drátěných košil a s plechovými přilbicemi na hlavách, procházeli tržištěm jako běžní kupující - však také lidé z hradu na tržišti normálně nakupovali a strážní si občas zašli pro kus sýra nebo uzeného masa a potajmu dostávali úplatky v podobě džbánků s kořalkou, aby trhovcům nečinili problémy. Prohlíželi si zboží na stolcích, prohodili pár slov s některými kupci a tak se postupně dostali až k vyhlédnuté dívce.

"Tebe jsme tady ještě neviděli. Jak se jmenuješ?" zeptal se jeden ze strážců dívky.

"Jsem Kateřina. Bydlím ve Studené Vsi a přijela jsem prodávat dřevěné nádobí. Chceš si něco koupit, pane?" vzhlédla dívka tmavohnědýma, snad trochu bojácnýma očima na muže. Vedle něho, který byl velký a statný, vypadala křehká a drobná dívka skoro jako dítě, i když ve středověku už měla věk na vdavky. Muž se usmál a kdyby byla Kateřina zkušenější, rozpoznala by, že to nebyl úsměv milý a přátelský, ale výsměšný a zlý. V očích měl ten chlap podivný výraz, ze kterého šel strach.

"Možná, že si od tebe něco koupím. Ale co když jsi někde něco ukradla a teď to tady chceš prodat?"

"Co tě napadá, pane, všechno jsem doma sama poctivě udělala, však celé dny a noci u toho sedím!"

"Rád bych ti věřil. Ale snad víš, že každý nový trhovec se musí jít zapsat k písaři a potvrdit, že nekrade?!"

"To jsem nevěděla. Kde je ten písař?"


...::: Tip pro Vás: Vibrátor na prostatu Nexus Sparta :::...
Sexshop Sexujte.cz


"Pojď s námi, je to za branou na druhé nádvoří. Jeden z našich mužů ti tady zatím pohlídá stůl."

A tak se tři strážní odebrali s dívkou k železné bráně, vedoucí na sousední nádvoří, kam jinak nikdo z trhovců nechodil. Vojslav to vše viděl z okna a byl spokojen. Podařilo se dívku odvést z nádvoří, aniž by si to vzbudilo rozruch nebo si toho někdo všimnul. Důvěřivá dívka odešla a zmizela mu ze zorného úhlu v bráně pod okny. Rychle přešel na druhou stranu a viděl, jak muži s dívkou přecházejí druhé nádvoří a vcházejí do jedné místnosti na jeho okraji. Rychle tam pospíšil a vešel právě ve chvíli, kdy stráže začaly dívku zpovídat.

"Vy jste, pane, písař?" zeptala se Kateřina Vojslava.

"Ne," odpověděl za něho jeden z biřiců, "to je náš mladý hradní pán. Ukázalo se, že přece asi jen jsi okradla našeho purkrabího a tak je tvůj přestupek závažný. Náš mladý pán se tě ujme a bude se chtít dobrat pravdy. Purkrabí chce mít ve svém městě všechno v pořádku a chodí často převlečený za měšťana po tržišti. Když se zastavil u tebe, předstíral, že se dívá jinam a přitom se mu ztratila pozlacená taštička! Proto se obrátil tady na pána Vojslava, který má nade všechno rád spravedlnost, aby ji s tebou zjednal, protože je téměř jisté, že taštičku jsi purkrabímu ukradla ty!"

"To není pravda!" vykřikla Kateřina, "nikdy jsem nic neukradla a purkrabího jsem neviděla!"

"No, uvidíme, jak pravdivá jsou tvoje slova," promluvil konečně Vojslav, "poroučím teď strážím, aby tě prohledali. Pokud u tebe taštičku najdou, budeš se muset přiznat, žes ji ukradla a my tě odsoudíme k přísnému trestu. Když se ale nepřiznáš, máme prostředky, které ti už rozváží jazyk a i trest, který ti pak přichystáme, bude mnohem horší." Pokynul mužům a než se Kateřina vzmohla na slovo, postavili ji čelem ke zdi, kde až nahoře visely dva řetězy s železnými pouty. Rychle jí nasadili pouta na zápěstí, ruce měla vysoko zvednuté ke stropu a musela stát na špičkách. Teprve teď se vzmohla na zoufalý výkřik.

"Co to děláte, pro boha živého? Nejsem žádná zlodějka?! Nedotýkejte se mě!"

Vojslav k ní zezadu přistoupil, chytil ji za vlasy a zvrátil hlavu dozadu, tak prudce, až to zabolelo.

"Kradeš a ještě budeš odmlouvat? Přede mnou i před muži, kteří na tobě budou konat právo spravedlnosti, musíš být pokorná a poslušná, jinak se ti zle povede!"

"Pro všechny svaté, já nekradla! Jsem poctivá dívka a..."

Vojslav se zamračil a druhou rukou stiskl dívce tváře tak, že nemohla doříct větu. Otočil její hlavu k sobě a zblízka jí křičel do očí, že tohle pro ni špatně dopadne a že teď se teprve musí přichystat na muka, která jí už pravdu připomenou. Kateřina zděšením ztratila řeč. Když jí Vojslav konečně pustil oběma rukama, minutu se vzpamatovávala a pak tiše hlesla:

"Vy mě dáte na útrpné právo?"

"Ano. Večer tě budeme vyslýchat před soudním stolcem a povoláme mistra popravního a jeho pacholky, kteří už vědí, jak tě přinutit k přiznání. A teď, muži, jí prohledejte!"

Poslední slova křikl dozadu ke strážím. Muži se okamžitě vrhli ke Kateřině a začali jí strhávat šaty. Dívka zavřela oči, protože pochopila, že proti téhle hrubé síle je bezmocná. Po tvářích jí stekly dvě nebo tři slzy, neboť věděla, že mučírně se nevyhne. Za dvě minuty už na sobě neměla jediný kus oděvu. Vojslav se prohrábl hromadou šatů, ležících u jejích nohou. Vyhrabal z nich pozlacenou taštičku. V mrazivém tichu se pomalu zvedl a ukázal dívce taštičku před očima.

"Takže jsi opravdu kradla. Víš, co to znamená, okrást vrchnost? Víš, že tresty jsou za to desetkrát těžší, než za okradení někoho z vesnice?"

Dívka, smířená s osudem, řekla tiše:

"Nalíčili jste to na mne. Nic jsem neukradla, zamíchali jste mi tuhle věc do mých šatů až teď. Nikdy se nepřiznám k tomu, co jsem neudělala, ani když mě předáte katovi. Nikdy!"

Vojslav se zasmál.


...::: Tip pro Vás: Kožená maska na oči :::...
Sexshop Sexujte.cz


0 komentářů.
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...