V postroji Autor: neznámý

Hodnocení

…najednou jsem stála před soudem – kvůli poškození osobního vlastnictví. Měla jsem nehodu a autem jsem srazila a zároveň zabila tažného koně, který patřil jednomu farmáři z okolí. Celý ten případ nabral nečekané obrátky, když právní zástupce obžaloby vystoupil s unikátním požadavkem, jak bych celou škodu mohla nahradit. Vzmohla jsem se jen na chabý odpor. No uznejte, takový nesmysl! Jenže soudce dal těm dvěma za pravdu a vynesl následující rozsudek: “Když jste tak zákeřně zabila tažného koně tady pana XY, bude vhodné, když zaujmete jeho místo.”

Tak. Přirozeně mě to ohromilo a vyděsilo, jenže i když jsem okamžitě vznesla protest proti tak nesmyslnému rozhodnutí, členové bezpečnostní služby mě popadli za ruce a pevně mi je přitáhli za zády. Navlékli mi je do koženého pouzdra a těsně je stáhli a sešněrovali od loktů až po zápěstí. Halenka to samozřejmě nevydržela; praskla, prsa vyklouzla z podprsenky a nabízela se všem kolemjdoucím, kteří by si snad chtěli sáhnout. Soudní líčení skončilo a lidé se s vzrušeným šeptáním rozcházeli, zatímco mne bezpečnostní služba vláčela k východu pro vězně. V poslední chvíli jsem ještě stačila zavolat na soudce, který pomalu opouštěl místnost. Přece jenom jsem doufala, že své rozhodnutí zmírní či odvolá…

“Na jak dlouho?” zaječela jsem.

Napřed se zdálo, že neslyší, takže jsem zoufale opakovala svou otázku. Věnoval mi letmý pohled a z jeho výrazu jsem vyčetla, že je to snad ten nejsměšnější dotaz, jaký kdy slyšel.

“Navždy, samozřejmě,” opáčil.

Zakvílela jsem. Vzpínala jsem se, kopala kolem sebe a zběsile se bránila, ale strážní mě dotáhli k východu, kde už na mne čekal farmář a jeho pacholci. U dveří jsme se konečně zastavili; strážní bleskově vysoukali kožený rukáv kolem mých paží až k bicepsům a obtočili jej několika řemeny kolem zápěstí, loktů a paží. Nakonec pouzdro zajistili popruhy, vedoucími vzhůru přes má ramena a křížem přes klíční kosti zpátky k přezkám na rukávci.

Aniž bych jim jakkoliv práci usnadňovala, strhali ze mne šaty a nechali mi jenom sukni, třebaže pod ní jsem byla nahá. Spíš než sukně to ovšem byla minisukýnka, takže skrývala opravdu málo a několika mladým chlapcům v okolí se tak dostalo nečekaného školení.

Při tom všem jsem samozřejmě strašně křičela a ten řev se pořádně rozléhal do všech stran, takže jako další logicky přišel na řadu roubík, kterým mě konečně hodlali umlčet. Cítila jsem a zčásti i viděla změť kožených řemínků s přezkami, které mi přitiskli na temeno hlavy, načež se pustili do práce. Horní část vypadala jako mřížka, na níž kožené prstence sestupovaly postupně po obvodu mé hlavy, obepínaly čelo a táhly se dozadu do týlu. Držely je dva silné řemeny, které se křížily na temeni; jeden šel zepředu dozadu, konce druhého mi visely po obou stranách obličeje. Přední řemen pokračoval z kožené přílby přes mé čelo až ke kořeni nosu, kde byl připevněný stříbrný kroužek. Od něj se řemen rozděloval do dvou menších popruhů, vedoucích ke koutkům úst. I tyhle řemínky byly zakončeny malými kroužky a od nich se táhly další řemeny dozadu. Vzadu na krku byly pevně spojené s koženým pruhem, který spadal z temene hlavy. Od kroužků v koutcích úst vedl ještě jeden řemínek, který mi přezkou pevně stáhli pod bradou. Zatahali za něj a ujistili se tak, že všechny přezky a řemeny jsou utažené a dostatečně napnuté. Na řemen, který končil vzadu na krku, nakonec navlékli široký kožený obojek, který mi sevřel hrdlo. Zapnuli poslední přezky na postranních řemenech. Postroj byl na svém místě.

Na řadě bylo udidlo. Znovu jsem se pokusila zuřivě vzepřít, když jsem ho poprvé zahlédla (a dosud cítím hrůzu, když mi nasazují postroj a pak mě v něm vyvádějí ven), ale bylo to naprosto marné a zbytečné. Muži kolem, kteří pracovali na farmě jako podkoní a čeledíni, se dokázali vypořádat se silnými plnokrevníky, takže moje vrabčí síla pro ně byla jak nic.

Udidlo mělo podobu pevného gumového válce, který byl asi šest palců dlouhý a v průměru měl možná dva palce. V jeho středu bylo zvláštní zařízení, které nyní směřovalo k mému obličeji. Ta záhadná věcička se skládala ze dvou kovových pásků, které trčely do prostoru, postupně se rozšiřovaly a na koncích se vzájemně dotýkaly. Konce zdobily zubaté bodce a oba plíšky k sobě navíc přitahovala malá pružina. Rychle jsem pochopila, že tenhle svěrák, který vypadal jako nebezpečné klepeto, se zanedlouho nejspíš sevře kolem mého jazyka a že jak jeho nasazování, tak nošení bude nesmírně bolestivé. Instinktivně jsem se snažila ucuknout hlavou; vykřikla jsem a chtěla celou tuhle trapnou záležitost ukončit, ale tím jsem jim jen pomohla. Teď mohli snadno připnout udidlo ke kroužkům v koutcích rtů a zároveň mi rychle do pootevřených úst vrazili svěrák, který pevně obemkl jazyk a dosedl na své místo.

Teď jsem mohla vydávat jen nesrozumitelné zvířecí zvuky – chrochtat a ržát. Zatímco jsem se seznamovala s novými nepříjemnými pocity a zoufale uvažovala, kudy z toho ven, muži z farmy se už věnovali jedné mé noze. Nasadili na ni těsnou botu, která měla tvar obrovského podpatku, otočeného obloukem kupředu, ale skutečný podpatek jí chyběl. Byl to zvláštní pocit cítit na noze takové břemeno, ale legrace mě záhy přišla, když jsem viděla, jak přináší druhou botu. Okamžitě jsem pochopila, proč mají tak zvláštní tvar – na spodní straně totiž byly přibité podkovy, přesně kopírující tvar podrážky. Zalapala jsem po dechu a pokusila se vzepřít dalšímu ponížení, ale k tomu mi chyběly potřebné síly. Obě boty byly brzy na svých místech; řemeny, které je pevně přidržovaly, mi muži těsně stáhli kolem kotníků. Přes ně vzápětí přetáhli pevné kožené manžety, které spojili krátkým řetězem. Se svázanýma nohama jsem se mohla jen belhat – a tak mě připravili o poslední možnou obranu, kopání.

Teď byla na řadě další součást mé nové výstroje, těžký kožený korzet, vyztužený kosticemi. Po jeho obvodu se táhla řada zpevněných kroužků. Po něčem, co spíš než oblékání korzetu připomínalo boj o život, kdy jsem byla zdrcujícím způsobem lisována a svírána, neměly kroužky po obvodu víc než dvaadvacet palců. Jen stěží jsem mohla dýchat.

...::: Tip pro Vás: Vibrující vakuová pumpa na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz

Korzet byl hlavní součástí postroje a muži z farmy k němu nyní rychle a zručně připevňovali zbývající kožené popruhy – dva se táhly přes ramena dozadu, další vedl k pouzdru, které přidržovalo ruce za zády, a zbýval ještě řemen z nevydělané kůže, s nímž muži naložili obzvlášť krutě. Aby jej mohli připnout tam, kam patřil, stáhli mi napřed sukni. Řemen protáhli mezi nohama, kde těsně přilnul k pohlaví (které okamžitě zvlhlo) a pak jej karabinou přichytili k přední straně korzetu. Nejsilnější z pacholků se pak postavil za má záda, pevně řemen uchopil a přitáhl jej tak silně, jak jen to šlo – mé nohy se dokonce na chvíli odlepily od země – načež přezkou přichytil popruh k zadní straně korzetu. Byl těsnější, než jsem dokázala strpět, a okamžitě začal rozdírat mé beztak už odřené stydké pysky. Ale vlastně jsem nemohla moc protestovat…

Posledním tahem, který mne ještě čekal, bylo připevnění klapek na oči – z každé strany postroje na hlavě trčela jedna a dokonale mi zabraňovaly ve výhledu. Do postroje na temeni hlavy mi ještě našroubovali chochol a na obě prsní bradavky připevnili svorky s kroužky, na kterých visely malé zvonky. Když svorky dotahovali, říkala jsem si, že budou-li utahovat ještě o zlomek vteřiny déle, nakonec mi snad ukroutí prsa.

Pak konečně nadešla ta správná chvíle pro připnutí uzdy. Pravá i levá uzda se skládala ze dvou řemínků; ten horní muži připnuli k příslušné straně udidla, zatímco dolní vodítko upevnili k svorce v prsní bradavce. Vyděsilo mě to, protože pomocí téhle uzdy mě mohli donutit prakticky ke všemu.

Navlékli mi znovu sukni a farmář mě pak na uzdě vyvlekl před soudní budovu. Klopýtala jsem davem reportérů a čumilů, potupně vedená na tom hrozném koženém vodítku. Díky klapkám na očích jsem naštěstí neviděla ten obrovský zástup, který mě s úžasem sledoval, ale samozřejmě jsem slyšela nejen jejich hlasy, ale i lehké zvonění zvonků na prsou a klapot vlastních kopyt. Po tvářích mi stékaly slzy beznaděje a ponížení; ledový vítr mě mrazil na kůži a profukoval i pod minisukni. Byla zatracená zima!

Nejistě jsem škobrtala dál. Cesta na farmu pokračovala v smradlavém a špinavém boxu. Lámala jsem si lámala hlavu, jestli náhodou není logické, že se ze mne nakonec vlastně stala ponygirl. Třeba proto, že jsem odjakživa milovala koně? Představujeme si koně jako hrdá a pyšná, majestátní, půvabná, elegantní a velkolepá zvířata. Když je osedláváme a zapínáme do postrojů, uznáváme a oceňujeme jejich sílu. Možná je to skvělé, žít jako ponygirl…

Když vůz konečně zastavil a dveře boxu se otevřely, stájnice Evelyn mě s příšerným škubnutím popadla za uzdu a za bradavky mě vyvedla z přívěsu. Zamířila se mnou do stájí, kde jsem odedneška měla trávit zbytek svého života.

“Já jsem ta, co tě bude hlídat,” prohlásila Evelyn, “a jestli nebudeš poslouchat, tak si to šeredně odskáčeš. Na tvrdohlavé koně si tady nepotrpíme.” Roztřásla jsem se, když chladně pokračovala: “Ke tvé garderobě ovšem musíme přidat ještě jednu část – a díky ní si aspoň zvykneš na to, co tady vlastně máš dělat.” Strčila mi pod nos pás cudnosti, vyrobený z masivní oceli, z něhož trčel obrovský kovový nástavec – mířící pochopitelně dovnitř. Ta věc byla nesmírně velká a její průměr mě děsil. Netušila jsem, jak mi ho vůbec chtějí nasadit.

Hm… Po půl hodině byl ten odporný nástavec tam, kde ho Evelyn chtěla mít; na chvíli si ovšem musela přivolat na pomoc několik dalších stájníků. Pás byl opatřen ventilovým katetrem, zavedeným hluboko do močové trubice. Měl odvádět tekutiny ven, zatímco obrovský nástavec rozvíral mou vagínu do strašlivé šířky. Bylo to velice nepohodlné a měla jsem stejné pocity jako láhev, kterou někdo pevně zazátkoval. Nemohla jsem dát nohy úplně k sobě, takže jsem se pohybovala vpřed jen neobratnými nemotornými krůčky.

Než mi pás cudnosti nasadili, postříkali oblast kolem klitorisu izolační pěnou, která vypadala jako holicí krém. Když hmota pokryla všechna citlivá místa a zaschla, vytvořila na pokožce měkký tenký povlak, skrz který jsem necítila žádné tření a který rovněž chránil pohlaví před jakýmkoliv dotekem. Můj malý uzlíček nervů tak byl úplně izolován od sebemenšího vzrušení.

“Určitě ti už došlo,” prohlásila Evelyn se škodolibou radostí, “že neucítíš nic jiného než tu hladkou ocel a to, jak hluboko ji máš zaraženou!” (Zatím jsem sice cítila i zbytky lubrikačního gelu, který stájnice použila, když nástavec zasouvala do mé vagíny, ale bylo to vlastně jedno.) “Tam dole,” kývla k mému pásu, “už nikdy nezažiješ žádné vzrušení a vášeň. Jednou týdně ti ho vyměníme, ovšem jen kvůli hygieně. A až budeš mít měsíčky, dostaneš mírně upravenou verzi. Tady tě totiž čeká jeden jediný druh sexu…”

Evelyn trhla uzdou a naznačila, že si mám kleknout. Poslechla jsem ji, jak jen jsem mohla nejrychleji - což, jak se ostatně dalo předpokládat, bylo se svázanýma nohama, rukama spoutanýma za zády a vyplněnou vagínou neuvěřitelně těžké a nemotorné. Evelyn si lenivými pohyby stáhla šortky, z kovových kroužků u mých úst opatrně odepnula udidlo a obratně otevřela i svorku, která přidržovala jazyk. Stiskla mi hlavu v zátylku, surově přitiskla můj obličej mezi svá stehna a přikázala mi, abych ji lízala. Ucítila jsem vlhkost jejího rozkroku a pokusila se jí vyhovět. Vklouzla jsem jazykem mezi její stydké pysky a statečně pokračovala dál, přičemž jsem se zalykala její silnou vůní.

“Jak jsem řekla, tohle je jediný druh sexu, který si tu užiješ,” prohlásila. Ačkoli jsem byla plně zaměstnána jejím rozkrokem, nedokázala jsem zapomenout na kovovou trubici ve svých útrobách. Jako by to tušila, Evelyn líně pokračovala: “To samozřejmě neznamená, že se vyhneš ošukání.” (Drsný jazyk a ponížení rozechvívaly v mém těle smyslné křeče.) “Některé ze zdejších klisen by časem měly mít hříbata.” Při těch slovech jsem se zhluboka nadechla a pokusila se zaprotestovat, ale můj poplašený křik udusily chlupy v jejím rozkroku.

Dny, které měly následovat, měly být kruté, drsné a nelítostné. Neschopná komunikovat jsem se měla naučit práci s pluhem, být vždy k službám Evelyn a postupně jsem měla být vycvičena v závodního dostihového koně – tohle všechno mě v novém životě mělo potkat.

...::: Tip pro Vás: Bezdrátové dálkové ovládání Mystim Cluster Buster Wireless :::...
Sexshop Sexujte.cz