Divine Bitches
Sex And Submission
TS Pussy Hunters
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Víkend na lyžích

Autor: Frantík

Hodnocení

1234567

Jednoho lednového dne jsem uviděl v novinách inzerát cestovní kanceláře, ve kterém nabízeli prodloužený víkend v bavorských Alpách. Zrovna jsem byl slamněný vdovec, jelikož má drahá skoropolovička byla na služebce v Irsku. Odjezd do Alp byl možný už druhý den, a já měl najednou hlavu plnou představ zasněžených sjezdovek. Ihned jsem tedy zavolal na uvedené číslo, a po zjištění, že mají ještě volné místo, šel jsem do banky zaplatit zájezd. Sraz byl na stanovišti autobusů na Pankráci ve středu ve 22 hodin.

Naprosto všechno vypadalo úžasně a já byl na stanovišti včas. Autobus byl poměrně nový Neoplan, takže to vypadalo na pohodovou jízdu. Lyže s batohem jsem nechal v zavazadlovém prostoru a šel jsem se hlásit u delegátky, kolem které bylo poměrně hodně lidí. Byla to docela příjemná blondýnka tak kolem 25 se sportovní postavou. Jenže nastaly první problémy. Slečna delegátka mne neměla v záznamu. Vysvětloval jsem jí, že má objednávka byla na poslední chvíli, ale ona si vedla svou. Ještě štěstí, že na cestovku byl uveden mobilní telefon. Po dlouhém vyzvánění, při kterém jsem se loučil jak s víkendem, tak s penězi, to konečně zvedl majitel cestovky. Po chvilce vysvětlování jsem předal telefon delegátce a ta se na mne za chvilku usmála a pustila mne do autobusu.

Autobus byl skoro plný a já měl místo zhruba uprostřed. Měl jsem na sobě normální jeansy, flanelku, trekové boty, jenže pod vrchním oblečením jsem měl dámské prádlo. Když jsem si balil na odjezd, řekl jsem si, že si víkend trochu zpestřím. Čas od času jsem si na sebe dámské oblečení oblékl a docela se mi to líbilo. Pro mou drahou nebyla tato úchylka přijatelná a tak jsem si řekl, že si dlouhou cestu a víkend trošku užiju. Dlouho jsem přemýšlel, co si na sebe vezmu. Musel jsem si vybrat něco relativně pohodlného, ale zároveň takového, abych ani na chvilku nezapomněl, co mám na sobě. Tak jsem si vybral bílá bezešvá tanga, která jsem si vylepšil slipovou vložkou. Ženské pocity zajistil tampón za vedený do jediného možného otvoru. Na ně jsem si vzal ještě jedny se stahujícím efektem. Oblékl jsem si normální tělové silonky a pojistil je proti posunování ještě jedněmi krajkovými tangy. Silonky a kalhotky jsem si zajistil jemně utaženým korzetem. Vzal jsem si též bílou krajkovou podprsenku, do které jsem si vložil jen ramenní vycpávky z molitanu, vylepšené kuličkami znázorňujícími bradavky. Jsou to jen malé náhražky, aby nebylo pod svetrem nic vidět. Po chvilce rozmýšlení jsem si ještě vzal pružné prádlové body tělové barvy. Bylo mi jasné, že pokud budu muset jít na záchod, musím do kabinky, protože u mušle nevím jak bych se ze všeho dostal.Navrch jsem si ještě vzal krátkou bílou spodničku. Pohodlné to moc nebylo, ale vydržet cestu snad dokážu. Nějaké drobnosti jsem si ještě také zabalil do zavazadla. Pouta jsem raději zanechal doma, kdyby náhodou prudili celníci, nevím jak bych to vysvětloval.

Cesta probíhal hladce, na Rozvadově nad námi otrávení celníci jel mávli rukou a ani nám nezkontrolovali pořádně pasy. To je výhoda EU. Většina lidí v buse poklimbávala a tak jsem se k nim v pohodě přidal. Alespoň ta cesta rychle uteče. Najednou mne probudil velký křik a nárazy. Cítil jsem, že se autobus převrací, lidé křičí a najednou mne něco praštilo do hlavy a já se propadl do hlubokého spánku.

Otevřel jsem oči a mžoural do bílého světla. Nevěděl jsem co se děje. Po chvilce jsem začal rozeznávat obrysy nemocničního pokoje. "Co se stalo", chtěl jsem zakřičet, "kde to jsem?" Pokoj byl poměrně malý, druhé lůžko bylo prázdné. Přes žaluzie na oknech sem šlo světlo, ale ven vidět nebylo. Chtěl jsem se pohnout, ale vůbec to nešlo. Ani rukou, ani nohou, ba co víc, ani otočit hlavou. Pusu jsem měl plnou nějaké tvárné hmoty. Začal jsem si vzpomínat na cestu do Alp. To není přece možné, přece jsem neochrnul? Cítil jsem, že mám celou hlavu zafačovanou, jen oči nos a pusu jsem měl volné. Krk mi něco svíralo, a proto jsem se nemohl pohnout. Viděl jsem jen u postele nějaké přístroje, a v rohu pokoje jsem zahlédl kameru. "Asi jsem na JIPce, kde se vše monitoruje," napadlo mne.

Po chvíli se mi podařilo malinko nadzvednout a podívat se na své nehybné tělo. Jen jsem se letmo podíval a hned jsem zase ulehl. Vysílením a zděšením. Nechápal jsem, co se děje. To co jsem zahlédl jsem nechápal. "Copak jsem po smrti a převtělil jsem se."

Na svém těle jsem totiž uviděl poloprůsvitnou noční košili. Ty by nebylo tak hrozné, vždyť nemocniční "andělíčky" známe všichni. Tato košile byla však asi nylonová a zdobená krajkou. Ale hlavně to co bylo v ní?!?. Uviděl jsem "své" tělo. Bylo úplně hladké, žádné chlupy, ani na nohách, v oblasti přirození byla košilka spadlá mezi nohy, a já tam nic neviděl! Jako kdybych byl žena. A to potvrzoval i podivný tlak na prsou, kde jak jsem zahlédl, se volně povalovala dámská ňadra. A pak tu byla ještě maličkost. Do rukou mi vedly hadičky od kapaček. To by nebylo tak zvláštní, ale mé ruce byly přikurtovány k posteli za zápěstí a i za lokty. Totéž jsem zahlédl na nohách v oblasti kotníků a nad koleny. A také ještě pás obepínající mé břicho. Pochopil jsem, proč se nemohu vůbec hýbat, ale proč jsem přikurtován, to jsem nechápal. A také ty změny na svém těle!! Vysílením jsem opět upadl do spánku.

….

Probudila mne cizí řeč v mé blízkosti. Otevřel jsem oči a u mé hlavy se skláněla postava v bílém obleku. Trochu jsem zaostřil a poznal jsem, že je to žena asi kolem čtyřiceti let. Za ní jsem viděl další dvě ženy asi kolem třiceti. Obě poměrně korpulentní a mírně řečeno: ne moc hezké. Ta, kterou jsem považoval za doktorku, na mne začala mluvit německy. Zkusil jsem zahuhlat, že nerozumím, ale zvuky z mé pusy nebyly moc srozumitelné. Já němčinu vždy nesnášel a rozhodně jsem jí moc nerozuměl. Doktorka se na mne podívala, usmála se a spustila anglicky.

To co jsem slyšel, a nevím jestli jsem rozuměl všemu, byl jen její vysvětlující monolog: "Vážená slečno, vítám vás na ženské klinice. Asi se trochu divíte, co se s Vámi stalo, že? Ano, vidím vám to na očích, a tak přestaňte s tím huhláním, kdo to má poslouchat.! Takže, teď Vám vysvětlím situaci a vy se s ní laskavě smiřte. Byla jste zraněna při automobilové nehodě. Jelikož jsem byla na místě nehody, a spatřila jsem vaše prádlo pod mužským oblečením, rozhodla jsem se Vám jednou provždy pomoci. Nechala jsem Vás převézt na svou kliniku. Jak jsem později zjistila, nebyla jste uvedena na seznamu cestujících toho autobusu. Mám pochopení, jak hrozné to musí být, být uvězněna v mužském těle. Vy snad nechápete? Léčba transsexuálů již značně pokročila a my Vám proto můžeme pomoci. Již jsem zahájila Vaši hormonální léčbu. Zatím máte na sobě jen epitézy přilepené na hrudi a Váš rozkrok také čeká na chirurgický zákrok. Prostě, až nás opustíte, budete již navždy ženou. Jenže léčba je to poměrně nákladná a tak se s Vámi teď dohodnu na úhradě. Při konkrétní operaci Vám odebereme nějaké nedůležité orgány k transplantaci. To znamená, že nás opustíte živá, jako žena, ale jen bez jedné z ledvin a možná ještě něčeho. Takže to je vše, do operace budete stále připoutána k lůžku, takže nám nedělejte žádné problémy,no a potom Vás dokonce odvezeme domů do Prahy. Takže se teď hezky prospěte." Ušklíbla se a vstříkla mi do kanyly obsah stříkačky. A já zase usnul.

….

Pak následovaly dva dny, kdy se nic nedělo. Každý den ráno a večer přišly ty dvě šeredné sestry. Nevím, jestli to také nebyly nějaké předělávky. Ráno a večer mi odnesly baňky s tělesným odpadem. Také jsem dostával napít hadičkou, která vedla tou hmotou, která mi vyplňovala pusu. Zbytek jsem asi dostával kapačkami. Přirození jsem měl stažené nějakými gumovými kalhotkami v tělové barvě mezi nohy. Jak jsem cítil, byl jsem vycévkován a mezi nohami byla cévka vyvedena. Také jsem měl gumovou hadici v zadku a každodenní klystýr byl opravdu zážitek. Ráno pode mnou vždy převlékly postel. To byla jediná má možnost postavení se. Jenže šance na útěk nebyly žádné. Měly to dobře promyšlené. Měly na to takový postroj z ocelových pout. Nejdříve mi spoutaly nohy k sobě, pak mi je uvolnily z popruhů na posteli, a musel jsem je skrčit. Pouta na ruce byla spojena řetízkem s těmi na nohách. Byly tam nějaká oka a kladky, takže když jsem skrčil nohy a dal je k sobě mohly mi zároveň spoutat ruce které byly na krajích postele. Řetěz byl tažen za zády a když mi přicvakly jednu ruku, poté ji uvolnily od postele, musel jsem trochu natáhnout nohy. Tímto pohybem se mi stáhla ruka za záda, pak my uvolnily druhou ruku a dalším narovnáním nohou jsem měl ruce těsně k sobě stažené na zádech. Pak mne otočily na břicho a postavily na zem. Stejně byl řetěz dost krátký, takže jsem stál lehce pokrčený. Nic pohodlného a na žádný odpor jsem nemohl ani pomyslet. A ke všemu se ze všech tělních otvorů táhly různé hadičky. Postup pokládání na postel byl opačný, takže jsem byl bez šancí. Stále jsem dostával nějaké kapačky a při představě hormonální léčby jsem propadal beznaději. Dokonce mi na chodidla dávaly nějaké svěrky, které ukrutně bolely. Cítil jsem, jak mi tlačí prsty, asi jako bych byl v hodně úzkých botách do špičky. Druhý den mi nalepily na prsty rukou dlouhé umělé nehty červené barvy a do stejné barvy mi nalakovaly nehty u nohou. Když jsem se zkoušel cukat, sevřely mi nos a nedostatek vzduchu mne rychle přesvědčil o bláhovosti takovéto vzpoury.


...::: Tip pro Vás: Elektrosex dilator bipolární (16 mm) :::...
Sexshop Sexujte.cz


Třetí den ráno však k mému překvapení přišla jen jedna sestra.Bylo na ní vidět, že je pěkně naštvaná a hodně pospíchá. Já však ucítil příležitost na svou záchranu. Začala mne opět svazovat, a jako obyčejně začala u nohou. Když mi je spoutala, připoutala mi jednu ruku, ale já schválně napnul víc nohy, aby mi pouta nedosáhla na druhou ruku. Praštila mne do břicha, abych povolil, ale nic. Ještě jsem neměl úplně rozměklé svaly, takže jsem to vydržel. Začala něco nadávat německy, zkusila to silou, ale nakonec se rozhodla, že mi uvolní i pravou ruku a tu mi potom zkroutí pod záda do pout. A to byla její zásadní chyba. Věděl jsem, že je to má jediná šance. Vykroucení mé ruky z jejího sevření bylo pro ni velkým překvapením, ale větším byl úder vedený na její čelist. Sice jsem neměl dobrou polohu, ale dal jsem do toho celou svou energii. Šereda sklapla a zůstala ležet u postele.

Rychle jsem se sesoukal z postele a prohledal jí volnou rukou kapsy. Našel jsem klíčky od pout a mé uvolnění bylo dílem okamžiku. Začal jsem rychle přemýšlet co dál. Divil jsem se, že jí nepřišla žádná pomoc, přestože to celé sledovala kamera.Rychle jsem se svlékl a odpojil si hadičky. Vytáhnout hadici z konečníku bylo nepříjemné, ale na vytažení cévky jsem si netroufnul. Jen jsem to zkusil, ale tak palčivou bolest si málokdo umí představit. Sundal jsem si korzet z krku a začal jsem si sundávat obvaz z hlavy. S ním bych byl asi hodně nápadný. Obvaz mi zároveň držel v puse modrou silikonovou kouli, která působila jako roubík, přes kterou vedla uprostřed hadička.To byla konečně úleva.

Co ale dál? Kouknul jsem na šeredu na zemi, a bylo mi jasné, že pokud teď nikdo není u kamery, tak až přijde, bude zle. Byl jsem docela zesláblý a dalo mi velkou práci vytáhnout tu milou ošetřovatelku na postel. Sundal jsem jí při tom kalhoty a košili. Přehodil jí přes tělo košilku, nasadil jí pouta z postele, do pusy vrazil ten roubík, rychle ji omotal hlavu obinadlem a zapnul límec korzetu. Z vedlejší postele na ni přehodil prostěradlo. Stále jsem však čekal, že se rozletí dveře a chytnou mne. Posbíral jsem její oblečení a vzdálil se z dosahu kamery. Doufal jsem, že snad na první pohled bude vše vypadat v normálu.

Rychle jsem si oblékl její košili a zjistil jsem jak problematické jsou prsní protézy přilepené na kůži. Zkusil jsem si sundat tu gumovou příšernost, která věznila mé přirození. Jenže pravděpodobně byla přilepena obdobným způsobem jako prsa. Takže mezi nohami jsem měl dámské přirození ze kterého čouhala cévka s kohoutkem na konci. Rychle jsem si oblékl kalhoty , abych si nepřipadal tak hrozně. V kapse jsem objevil malou magnetickou kartu. Její oblečení mi bylo široké, ale jakžtakž na mém těle drželo. Zjistil jsem však, že jsem jí zapomněl sundat boty, ale znovu před kameru se mi nechtělo. Pootevřel jsem dveře vykouknul skulinou na chodbu. V dáli na konci chodby byla vidět natáčející se kamera a asi uprostřed bylo schodiště. Pak nějaké dveře pokojů a dveře výtahu. Jinak nikde nikdo. Co ale teď? Byl jsem poměrně zesláblý a bolela mne hlava. Při pootočení kamery jsem se rychle vrhl ke schodišti a doufal, že na něm nebude další kamera.

Zkusil jsem se tedy pustit směrem dolů. O dvě patra níž byly v chodbě prosklené dveře s nápisem, který jsem si přeložil, jako "Jen pro personál" a za nimi chodba zahýbala do leva. U dveří byl zámek na magnetickou kartu. Připravil jsem si ji tedy do ruky a v okamžiku pootočení další kamery jsem proklouznul dovnitř. Za rohem jsem si vydechl, nikde nikdo, snad takové štěstí ani nemohu mít. Ale měl jsem, po plížení chodbou jsem uviděl označení šaten. Po přiložení karty jsem vnikl dovnitř. Byla to zajisté zaměstnanecká šatna plná poměrně velkých skříní na oblečení, které však měly také magnetické zámky. Doufal jsem, že přiložení špatné karty nevyvolá poplach. Asi desátá skříňka se otevřela a já uviděl dámské oblečení, vzadu na stěně bylo však pověšené i zrcadlo, které mi vyrazilo dech. Uviděl jsem svůj obličej!

To bylo hrozné, já uviděl něco, co jsem nebyl já!!!! Rty měly jiný tvar a byly ohraničené jakoby rtěnkou. Vytrhané obočí do úzké čárky, nalepené řasy, nějaké jemně stínované šmouhy na víčkách. V uších byly dírky. Rozcuchané blond vlasy.( Ale já je měl dřív hnědé!) Tváře byly hladce oholené. Teď jsem si uvědomil, že se se mnou něco dělo v době kdy jsem spal. Je pravda, že mne obličej vždy po probuzení bolel, ale to jsem považoval za maličkost. A teď tohle! Barva nešla setřít a hlavně mne kůže docela bolela. Došlo mi, že jsem dostal permanentní makeup. Ale teď musím rychle pryč. Ostatní se nějak vyřeší. Ve skříňce bylo nějaké oblečení a pak sportovní taška. Tu jsem rychle vyndal a prohlédnul obsah. Bylo v ní další oblečení, takže se asi chystala někam vypadnout na víkend, nebo co.

Našel jsem nějaké prádlo. Takže jsem se rychle svlékl a oblékl si bílé stahovací kalhotky s vyšším pasem, bílou krajkovou podprsenku která mi po nasazení pomohla s vahou prsních náhražek. Docela se mi ulevilo, jelikož tah za kůži byl docela nepříjemný. Z krabičky jsem vyndal tělové stahovací silonky Bellinda a oblékl si její bílé kombiné. Čekal jsem, že venku bude zima, tak jsem nehodlal nic vynechat. Dále jsem pokračoval bílým rolákem a černou sukní ke kolenům. Ne, že by mi moc seděla, ale to bylo jedno. Měla tam také kozačky, které jsem si zkusil obout. Bohužel měla menší číslo nohy než já, ale nějak se mi podařilo je zapnout. Lepší malé boty než být bosý. Její tmavý kabát nad kolena také nebyl nic moc, ale ať už jsem raději pryč. Kolem hlavy a krku jsem si omotal vlněný šál. Ještě jsem tam našel její kabelku s menší hotovostí, doklady, a nějakými ženskými blbostmi. Skříňku jsem zabouchl a vykouknul na chodbu. Nikde nikdo a tak jsem opatrně vyšel ven. Poblíž byly dveře s označením východ. Zkusil jsem je a uviděl chodbu s kamerou a na konci byli elektronické píchačky a dveře ven. Šel jsem chodbou co nejklidněji a snažil se, aby kamera neviděla můj obličej. U píchaček jsem si típnul kartou a potom jsem ji zkusil přiložit na zámek dveří. Otevřeli se a já byl venku před skleněnou budovou uprostřed okrajové městské zástavby. Jak nejrychleji to v kozačkách šlo, vydal jsem se na silnici. V dáli byla vidět dálnice a světla aut jedoucí po ní. Silnice však mířila mírně jiným směrem a spíše od ní. Raději jsem se tedy vydal směrem k dálnici přes pole po kraji lesa. Říkal jsem si, že určitě bude lepší ztížit jim pronásledování a v lese se mohu trochu schovat, když uvidím nějaký šrum. Za chvíli však byly mé kozačky promočené, jelikož všude ležel sníh. Jestli se za mnou vydají, rychle mne najdou podle stop. Nevěděl jsem, co mám dělat. V cizí zemi, bez dokladů, vypadající jako ženská. Při představě vysvětlování na policii jsem se necítil moc dobře a nevím komu by věřili, jestli divnému transvestitovi, nebo jejich klinice. Za půl hoďky jsem se vynořil u benzinové stanice na dálnici. Zatím jsem nic nepozoroval a tak jsem zkusil nenápadně obhlédnout auta na parkovišti.

Měl jsem neskutečné štěstí (nebo to byl osud). Na konci třetí řady aut stála tmavě modrá dodávka Transporter s pražskou SPZ. Nikdo v něm však nebyl. Řekl jsem si, že počkám, co to bude za řidiče. Byl jsem skryt ve stínu stromu a snažil se být nenápadný. Po asi 10 minutách přišla k autu elegantní žena okolo 40 let, menšího vzrůstu, s blond vlasy a docela pohledným obličejem. Měla na sobě dlouhý kabát a kozačky, víc nebylo vidět. Když odemykala auto, přiblížil jsem se k ní a z asi dvou metrů ji pozdravil česky. Zjevně se lekla a z kapsy vytáhla obranný sprej. Přeci jen jsem asi nevypadal moc důvěryhodně a hlas jsem také neměl moc ženský. Říkal jsem jí jen, že mám velké problémy a potřebuji přiblížit k našim hranicím. Sice jsem nevěděl, jak se dostanu za čáru, ale snad se to nějak povede. Po chvíli se rozhodla, že jí asi moc neublížím, a tak mi řekla, ať si nasednu. Nastartovala a za chvilku jsme byli na dálnici. Po chvilce mlčení šáhla rukou pod sedačku a podala mi ocelová pouta, se slovy: "Nedivte se, ale nevypadáte zase tak moc seriozně. Nerada bych měla problémy a tak si je laskavě nasaďte a připoutejte se k držátku nad dveřmi. Nemusíte se bát, ale pokud nechcete, tak Vás raději vysadím. Pak mi můžete říct, co se Vám přihodilo."

Chvíli jsem uvažoval co dál, ale nebezpečí jsem od ní necítil a s pokrčením rameny jsem se přicvakl k držátku. Sice mi bylo podivné, že má takováto příjemná ženská policejní pouta v autě, ale hlavně že budu hodně daleko. Potom jsem jí začal vykládat svůj příběh. Po vzájemné komunikaci jsem se dozvěděl, že se jmenuje Magda a jezdí služebně za nákupy do zahraničí pro svůj obchod. Ale rozhodně prý nemůže říci, že by mi moc důvěřovala, jelikož je celá tato historka podivná. Proč by to prý dělali? Atd., atd……. Tak jsem jí řekl , ať si šáhne a vyzkouší ty latexové věci, co mám na sobě. Pokud mi poradí, jak si je mám sundat, tak jí jen poděkuji. Ona po chvíli souhlasila s tím, že zastaví na nějakém odpočívadle. Po zastavení na odpočívce, kde bylo jen jednou auto na druhé straně, vystoupila a otevřela dveře na mé straně. Sáhla mi pod oblečení na prsa, zatahala za ně, zajela mi rukou pod kalhotky a ohmatávala vývody z mého přirození. " No to jsem ještě neviděla, musím se podívat blíž. Víš, já vlastním velký sexshop a vozím spoustu různých hračiček a tohle by mne moc zajímalo. Já ti pomohu k nám, ale budeš dělat, co ti řeknu. Na hranicích mne dobře znají a tak tě třeba převezu. Souhlasíš?" "No jasně, hlavně že budu doma."

"Ale něco za něco. Teď si tě upravím vzadu v autě jako figurínu pro lepší převoz. Co kdyby se celníci podívali dozadu no a doma mi pak ukážeš podrobně ty tvoje zařízení." Bylo mi docela úzko, ale stejně jsem byl připoutanej, takže jsem se nemohl bránit. A šance to byla! "Tak jo" vypadlo ze mne. Šla něco hledat dozadu a se slovy "Aby sis to nerozmyslel a neklepnul mne" nasadila mi druhá pouta na ruce, další pouta s delším řetízkem na nohy. Pak mi řekla, ať pokrčím nohy a zvednu je nad palubku. Poté mi spojila řetízkem pouta na nohách a na rukách. Po odepnutí prvních klepet z madla auta, jsem sice mohl dát nohy dolů, ale zároveň mi stahovaly spoutané ruce k pasu. Opravdu jsem nemohl být nebezpečný. A ona si toho byla dobře vědomá. Odvedla mne dozadu a pomohla mi nastoupit dovnitř. Auto byla zvýšená a delší verze, takže tam byla spousta místa, přes to, že tam bylo hodně nákladu. Vzadu u přepážky řidiče byl velký dřevěný loďák na zámek. Ukázala na něj a řekla: "V tom tě převezu, dobrý ne? Ale abys nezlobil, trochu tě upravíme." Z jedné krabice vytáhla obrovský roubík s řemením ve tvaru penisu. Se slovy : "Promiň, ale jiný nemám a k holčičce se to hodí." Mi jej začala vsunovat do pusy. Byl gumovej a nutil mne k dávení, ale nakonec jsem ho snesl. Když mi ho řemením ještě víc přitáhla, nezmohl jsem se už ani na slovíčko. Stáhla mi sukni a prádlo a prohlížela si mé přirození. "To je opravdu síla, to ti povím. Jak se v tom cítíš?" Na mé zahuhlání nebrala ohled a začala přehrabovat krabice s různým zbožím. Pak mi připnula ocelový pás kolem pasu." No, není to tvá velikost, ale to vydržíš." Pochopil jsem, že mi utahuje pás cudnosti. Po značném tlaku mezi nohama mi jej vzadu zapnula a zamkla malým zámečkem. Vývody hadiček protáhla do otvorů v pásu cudnosti. Začínal jsem se docela bát, co mi vlastně chce udělat. Potom vyndala z další krabice bílý korzet, jaký jsem viděl snad jen v historických filmech. Kombiné s rolákem a kabátem mi vytáhla zezadu na hlavu a nasadila mi korzet. Na břiše jej pozapínala háčky od prsou až dolů a začala jej vzadu utahovat. Vždy jsem musel vydechnout a ona znovu přitáhla. Za chvíli mi dýchání začalo dělat už i trochu problémy. Vzpomněl jsem si na film Piráti z Karibiku, jak hlavní hrdinku dohnal korzet k mdlobám. Přes korzet mi zapnula silný opasek z plechu podloženého kůží. Ten mi opět zajistila zámečkem na číselný kód. Přes korzet jsem se nemohl dostat k zapínání pásu cudnosti a ani jsem se nemohl moc hýbat.Vytáhla mi zpět kalhotky a silonky.

Nasadila mi kožená polstrovaná pouta na nohy nad koleny. Tím mi znemožnila zbytek pohybu. Šíleně mne bolely nohy v kozačkách a tak jsem stál jen silou vůle. Rozepnula mi pouta na rukách a sundala kabát.Stál jsem tu v bílém roláku a pod ním mi sukni dělala spodní část kombiné s krajkovým koncem. Skoro by mne to i vzrušovalo, ale veškeré pocity na mém uvězněném přirození byly utlumeny. Sukně ležela pořád u mých spoutaných nohou. Řekla mi, abych si dal ruce za záda, složil si je a chytil si vzájemně lokty. Takto mi ruce svázala na obou stranách provazy a poměrně utáhla.V této poloze jsem si připadal že nemám ruce, jen kdyby mne to netáhlo v rameních kloubech. Odněkud vytáhla latexovou černou kuklu jen s otvorem na nos a pár dírkami v prostoru úst. "Neboj se, já ti neublížím a v Praze tě vysvobodím." řekla s úsměvem. Co to bylo platné, stejně i kdybych se bál, jako že taky jo, stejně jsem nemohl nic dělat. Stoupni si zády tady před boční stranu toho loďáku. "Tak se necukej, bude to tvoje rakvička a záleží jen na tobě, za jak dlouho budeš volný.A stejně mi nemůžeš už moc vzdorovat." Otevřela za mými zády víko. Pak mi nasadila latexovou kuklu. "O ještě moment" řekla a nadzvedla ji trochu nahoru a do uší mi zatlačila nějaké ucpávky. Rázem jsem nic neslyšel a přes kuklu, kterou mi stáhla až na krk ani neviděl. Cítil jsem, jak mi něco zapíná na krku a stahuje. "Asi obojek", pomyslel jsem si a při představě, že by jej ještě trochu utáhla, se mi málem podlomily nohy. V pohodě by mne mohla uškrtit a já bych se nezmohl na odpor. Cítil jsem tlak jak mne tlačila do sedu přes okraj té bedny. Šlo jí to docela lehce a při dosednutí jsem již ztratil balanc a natáhl se na zádech v tom kufru. Byla milá a dala předtím do kufru nějaké hadry, takže jsem se neuhodil do hlavy. Něčím mi obložila hlavu, takže jsem s ní nemohl pohnout na žádnou stranu. Nohy mi koukaly z kufru a já cítil, jak mi něčím ještě svazuje kotníky těsně k sobě a i přes chodidla pod podpatky kozaček. Nemohl jsem svými bolavými nohami ani pohnout. Jen jsem cítil, jak mi je tlačí do skrčení k břichu a najednou na ně zatlačilo něco pevného. Uvědomil jsem si, že to bylo víko kufru. "Kristepane, vždyť já jsem opravdu v rakvi" pomyslel jsem si. Vzpomínky na filmy, kdy byla rakev po znovu otevření zevnitř podrápána nehty oběti mi srazily beztak již chabou morálku na dno. Já ani drápat nemůžu. Ucítil jsem jen chvění auta a mírné pohyby svědčící o jízdě. Někdy se zastavilo a někdy rozjelo a já už ani nevěděl, jestli jsem nebyl v bezvědomí, nebo ne. Pojem o čase neexistoval, jen to bylo dlouuuhhhééé…….

Najednou se víko kufru otevřelo. V nose jsem ucítil svěží vzduch. Cítil jsem uvolnění v nohách, jak mi povolila pouta. Uvolnění rychle následovala bolest z necitlivých svalů. Jenže já neměl sílu zvednout dřevěné a svázané tělo a má věznitelka asi také ne. Trochu se mnou zápolila v kufru až jsem ucítil jak mi povolily provazy na rukách. Trochu mne nadzvedla a já mohl dát ruce podél těla. Neměl jsem v nich vůbec cit. Pochvíli hrozného brnění jsem se začal s její pomocí soukat z kufru. Zůstal jsem sedět na okraji a ona mi sundala obojek a kuklu. Vytáhla ucpávky a uvolnila roubík. " Já to snad přežil." "Tak holčičko, začni se trochu snažit. Pojď do kabiny ať můžeme jet, mám kvůli tobě skluz. Jsme teprve u Plzně a já už měla být v Praze. Jo a neunavuj mne řečma, nebo ti vrátím roubík." Ó, jak byla milá. Oblékla mi kabát a na ruce mi opět nasadila pouta. "Někde jsem ztratila tvou sukni, ale to snad přežiješ. Tak už pojď" strkala mne do kabiny na místo spolujezdce. " Kde v Praze bydlíš, ptala se po cestě." Řekl jsem jí adresu. K tomu zavrčela, že to má přes půl města, ale prý co by pro mne neudělala. Jen jsem nevěděl, co udělám já. Klíče jsem neměl a jestli bude někdo doma, to jsem nevěděl.

Pak už jsme zastavili před naším činžákem. Bylo již šero, ale vystoupit jako holka a ještě k tomu svázaná, to se mi tedy vůbec nechtělo. Řekl jsem jí, na který zvonek má zazvonit. Po chvíli se objevilo světlo na chodbě a přišla má přítelkyně. Asi se už vrátila ze služebky. Chvíli spolu diskutovaly na chodníku. Pak přišla Hanka v doprovodu Magdy ke dveřím spolujezdce. Nechápavě na mne hleděla, pak však otevřela dveře. " No to už jsi trochu přehnal, ne?!?! Já ti to trpěla, jen když jsi si myslel, že o ničem nevím." Magdy jen utrousila: " Tak už si ho vemte, však on Vám to vysvětlí. Jo, nechám mu ty klepeta, tady máte klíček, třeba se Vám to bude hodit. A tenhle roubík s chutí cumlá, tak kdyby prudil, určitě budete vědět, co s ním. A zítra ať za mnou přijde na tuhle adresu ?podala jí vizitku. " Má na sobě něco mého a já mu to zítra sundám, když nebude zlobit, zatím si to může užít."" Že ano holčičko, zítra tě čekám, ale nemysli si, pokud nepřijdeš v sukni, tak ti z toho nepomůžu" usmála se na mne jízlivě.

Hanka mne vyvedla do bytu a co následovalo, to si snad ani neumíte představit...


...::: Tip pro Vás: Padáček na varlata :::...
Sexshop Sexujte.cz


0 komentářů.
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...