SENZAČNÍ PRÁZDNINY část 27. Autor: neznámý

Hodnocení

Začalo to vypadat vážně. "Musíme jít pro ni!" rozhodl jsem se rychle. "Padejte do mučírny, musíme se trochu upravit!" Rychle jsme všichni seběhli ze schodů a utíkali do mučírny. Vrhl jsem se ke skříni s gumovým oblečením a vyházel ho ven. "Najděte si každá tohle!" křičel jsem a vylovil z hromady kombinézu, které jsme na vojně přezdívali "atombordel". Po krátké chvíli se i oběma děvčatům podařilo pro sebe nějakou nalézt. "Prádýlko si nechte na sobě," zarazil jsem je hned, když se na chvíli zarazily a přemýšlely, jak se do toho obléknout. Ani dobře vycvičení vojáci by se nemuseli stydět za rychlost, se kterou si dívky poradili s oblékáním. Po utažení a zapnutí všeho, co se zapnout mělo, jsme si všichni natáhli vysoké gumové boty až k pasu a připevnili přezkami. Na obličeje jsme si nasadili plynové masky a teprve potom jsme si na ruce natáhli dlouhé gumové rukavice. Teď jsme měli jistotu, že na nás vosy nemohou. Celé nám to netrvalo ani pět minut. Když jsme vybíhali ven, strhnul jsem ze stěny hasicí přístroj - rychlým pohled na štítek mi prozradil, že je tetrachlorový. Snad to na ty bestie zapůsobí. Doběhli jsme k Heleně, která pořád ještě visela zhroucená v provazech. Dal jsem holkám pokyn, ať ji odvážou a sám jsem aktivoval hasicí přístroj, pustil jeho obsah do bzučícího roje a kryl tak náš ústup do bezpečí. Omámené a předchozími nálety vyčerpané vosy ani moc netoužily po tom nás pronásledovat. Dotáhli jsme Helenu do mučírny, zavřeli za sebou pro jistotu dveře a shodili ze sebe plynové masky a kombinézy. Potom jsme se věnovali kříšení Heleny. Svlékli jsme ji úplně donaha a odtáhli do koupelny, kde jsme jí strčili pod ledovou sprchu. Zapůsobilo to a Helena se probrala. Nevypadala moc hezky - prsa měla naběhlá snad o dvě čísla a mezi nohama měla napuchlou bambuli. Postižená místa byla navíc celá rudá a na dotek horká. Naštěstí v mučírně byla lékárnička, tak jsem dal Heleně preventivně spolykat nějaké utlumující prášky, abych předešel případné alergické reakci jejího organismu na vosí jed. Janě jsem potom poručil, ať Heleně ošetří opuchliny lihobenzínem. Asi to pálilo jako čert, protože jsme s Lů měli co dělat, abychom Helenu udrželi v klidu. Je pravda, že Jana si moc jemně nepočínala. "Teď ji necháme, aby se trochu vzpamatovala, potom se teprve rozhodnu, co dál," oznámil jsem. Opatřil jsem Helenina zápěstí kovovými pouty a poslal Lů, aby ji odvedla do bývalého chlívku a zamkla ji do jedné z cel. Potom jsem se svalil do křesla a unaveně zavřel oči. Vzpamatoval mě lehký dotyk na rameni. Za mnou stála Jana a její ruka mě jemně mnula rameno. "Skoro by mohla být vhodná doba na to, abys splinil, cos mi slíbil," předla tiše. "Cože?" podivil jsem se. "No přece že mi uděláš dobře, tak jak to budu chtít," připomněla mi. "Aha. Samozřejmě. Ale nejdříve bych se trochu najedl a odpočinul si. Taky bych to chtěl nějak skoncovat s Helenou." Myslel jsem si, že k Janině spokojenosti postačí pár něžných pohybů jazykem, netušil jsem ještě, jak se strašně mýlím. "Tak já jdu tedy něco uvařit," nabídla se Jana sama od sebe a já jsem konečně mohl na chvíli relaxovat o samotě. Přemýšlel jsem o tom, co bude dál. Rozhodl jsem se, že Helenu vybídnu, ať se sbalí a vypadne, nemohl bych mít neustále za zády člověka, před kterým bych musel být neustále ve střehu. Jana a Lů vypadaly, že se se svými rolemi smířily a že jim dokonce vyhovují, koneckonců, dvě ženy pro mě jsou až až.

...::: Tip pro Vás: Maska na hlavu Bad Kitty :::...
Sexshop Sexujte.cz

Trvalo to asi hodinu, než mi Jana přišla oznámit, že večeře je na stole. "Kde je Lů?" podivil jsem se, protože mi bylo divné, že ihned nepřišla potom, co Helenu uvěznila. "Pomáhala mi vařit," uklidnila mě Jana. "No tak dobrá," vstal jsem z křesla. "Tak přiveďte i Helenu, budeme jíst všichni dohromady a trochu si popovídáme." "O tom, jak mi budete dělat dobře?" rýpla si Jana. "Taky," odbyl jsem ji a šel do jídelny. Na kuřecí prsíčka jsem měl zrovna chuť, i když bych snědl asi všechno. Také hranolky byly orestované tak akorát. Jana přivedal Helenu a posadila ji ke stolu. "Ven!" zařval jsem. Helena smrděla jako žumpa. "Nejdřív umejt, vy prasata!" Jana odvedla Helenu do koupelny a než se asi za dvacet minut obě vrátily, Lů mezitím postřela stůl a přinesla pivo. Dovolil jsem, aby Heleně byla sundána pouta. Lů všechny obsloužila a potom také zasedla. "Nalej všem pivo!" poručil jsem. Potom jsem pozdvihl plnou sklenici. "Tak si připijeme na rozloučení s naší Helenou," pronesl jsem. Helena zbledla jako stěna. "Po obědě se pěkně sbalí a vypadne," pokračoval jsem. "Myslím, že ani sama nemá chuť tady dál zůstávat." "Ale..." pokusila se něco namítnout Helena a potom se jí rozklepala brada. Pomoc přišla ze strany, ze které bych ji určitě nečekal ani já, ani ona. "Vždyť takhle nemůže jít," ozvala se Jana. "Vždyť se podívejte, co má mezi nohama!" Podíval jsem se na Janu nechápavě, ale potom jsem Heleně poručil: "Sedni si dál od stolu! A nohy od sebe! Pořádně!" Poslechla. Vstal jsem ze židle a dřepl si mezi její nohy. Poštěváček měla příšerně naběhlý a rudý, ale i stydké pysky byly pořádně opuchlé. Neodolal jsem a lehce se dotkl prstem. Helena zasykla bolestí, ale držela. To se mi líbilo. Přestal jsem brát ohledy na přítomnost Lů a Jany u stolu, předklonil jsem se a zduřelý poštěváček olízl. Byl horký a suchý. Cítil jsem, že na mě zase leze vzrušení. "Dobrá," povolil jsem. "Necháme ji tady, dokud se jí to trochu nezlepší. Ale ty se o ni budeš starat!" "Ano, pane," poslušně souhlasila Jana. "Ovšem dokud je tady, nebudou se na ni brát žádné ohledy, když si to bude žádat můj rozmar. Může si to ještě rozmyslet." "Zůstanu," řekla Helena tiše a vděčně se na Janu podívala. "Tak jdeme jíst," uzavřel jsem a opět si sedl ke stolu. Chvíli jsme mlčky přežvykovali a najednou se ozvala Jana. "Také bychom se měli domluvit na tom dělání mi dobře," vnucovala se. "No to je jasný, po obědě tě vylížu a bude to," mávl jsem rukou. "Ale vy jste slíbil, že mi to uděláte tak, jak já budu chtít..." nedala se Jana. "Cože?" zakuckal jsem se. Najednou mě napadlo, že jsem tento moment zřejmě podcenil. "No snad už mě trochu znáte, ne," zasmála se Jana. "Vždyť víte, že jsem zaměřená jistým způsobem..." Přeběhl mi mráz po zádech. "A jak to tedy budeš chtít?" zeptal jsem se. "No, chtěla bych být udělaná jazykem... od svázaného muže, který přitom bude - ehm - trochu trpět!" blýskla Jana vítězně očima. "To nepřichází v úvahu!" udeřil jsem pěstí do stolu. "Co si vůbec myslíš!"

...::: Tip pro Vás: Elektrosex přilnavé elektrody :::...
Sexshop Sexujte.cz