Public Disgrace
Czech Toilets
Real Time Bondage
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

S ní

část 3.

Autor: Quido

Hodnocení

1234567

Mírně se mu zrychlil dech. Takhle explicitně vyjádřené přání ale de facto navazovalo na otevřenost a přímost její komunikace při všech předchozích setkáních a konec konců bylo zjevné i z mailů a smsek, takže si uvědomil, že je vhodné je opětovat a ničeho se neobávat. Ta holka to má srovnané po všech stránkách, což je jev téměř nevídaný, a v okamžiku, kdy se rozhodla, že mu bude věřit a poddá se jejich vztahu, udělala tak naplno a bez kompromisů. Cítil jistý neklid, protože jeho partnerka o ničem nevěděla a on zase nevěděl, jak se s celou věcí vypořádat. Typicky mužsky nad tím mávl rukou, má alespoň dva dny času, kdy se těmto myšlenkám nemusí věnovat. Sám sobě však přislíbil, že jakmile se vrátí, stráví první noc s ní, ale hned další den půjde domů a své partnerce situaci vyloží. Promítl si hlavou všechny přečtené knihy o partnerství a rozdílech mezi láskou a zamilovaností, potažmo sexuální závislostí, i o tom, jak je pomíjivá a co se stává když přirozeně odplyne. Tyto myšlenky mu byly velmi nepříjemné a raději je potlačil.

Jakmile zaparkoval a nechal se dopravit minibusem k terminálu, odbavil se a ještě ve frontě na sms odpověděl:

„Takovy darek jsem jeste nikdy nevezl a letadlem uz vubec ne. Bude zajimave, jak se bude libit rentgenu. Ale privezu Ti jej moc rad a ještě radeji Ti jej nasadim. Tesim se ale hlavne na Tebe.“

Odpověď přišla téměř obratem a úřednice za přepážkou pozvedla údivem obočí, jak si kdo může dovolit používat mobilní telefon v moment odbavování. Bylo mu to celkem jedno.

„Preju Ti abys dobře poridil a to prani ber jako rozvernost, není to nutne.“

Jistěže to není nutné. Co je vlastně nutné? Skoro nic. Začal přemýšlet, kterak v Paříži najde vhodný obchůdek. Věděl o spoustě internetových obchodů, kde nabízeli nádherné kvalitní hračky, ale v tuto chvíli potřeboval obchod kamenný. Jakmile dosedl v odletové hale, nastartoval notebook a zadal do vyhledávače kombinaci slov paris+bondage+shop. Když se probral některými odkazy a dával přitom pozor, aby obrazovka byla skryta ostatním čekajícím spolucestujícím, uložil si odkazy a posléze se podíval na mapu. Samozřejmě byly všechny dost vzdáleny od místa, kde se hodlal pohybovat. Poznamenal si sousedící ulice, moc se mu nechtělo nechat se taxikářem vézt do „pochybného“ obchodu.

Když vystoupil z letadla a zapnul telefon, kromě zprávy místního operátora našel opět sms od ni: „Tesim se na Tebe a dnes odpoledne Ti napisu mail.“

Nasedl to taxíku a udal první z ulic poblíž – dle dojmu z internetu – největšímu a nejlépe zásobenému obchodu se specifickými hračkami. Po hodině v zácpách dojeli na místo určení. Zaplatil taxikáři a ujistil se, že je opravdu tam, kam chtěl dojet. Poprosil Libanonce za volantem, aby jej za hodinu vyzvedl na stejném místě, s čímž souhlasil. Počkal, až vůz zmizí a vydal se k místu svého cíle. Obchod působil zvenku nenápadným dojmem a rozhodně nedával okatě najevo, čím se zabývá. Lehce rozechvěle vstoupil dovnitř a uviděl velkou plochu včetně schodů do suterénního podlaží. Chvíli se rozhlížel a bylo mu jasné, že je na správném místě. Procházel mezi věšáky a regály, minul sekci s DVD a zamířil do části, která se věnovala „oblečení“. Převažoval latex a kůže a na první pohled se nejednalo o žádné napodobeniny, ale opravdové kvalitní materiály, tolik v rozporu s tím, co lze nalézt v pražských obchodech, kam párkrát ze zvědavosti dříve zamířil.

Po pěti minutách k němu přistoupil zaměstnanec obchodu, dle zjevu lehce nekonformní, alespoň soudě dle tetování a viditelného, dost odvážného piercingu. Francouzsky a mile se jej zeptal, zda může s něčím pomoci. Protože francouzština nepatří k jím dobře zvládnutým jazykům, zeptal se, zda je možno komunikovat anglicky. „Sure, sir“, dostalo se mu odpovědi. Rozhodl se, že si to ulehčí a namísto pokoutného pobíhání mezi regály se oddá do rukou personálu. „Moje partnerka mne poprosila, zda bych jí mohl přivézt od Vás dárek – konkrétně chce obojek“, vysypal ze sebe. „Jistě, chápu“, usmál se příjemně prodavač. „Pojďte za mnou, prosím, rád Vám ukážu, co můžeme nabídnout.“

Sestoupili do suterénu, kde se rozprostírala plocha více než 500 metrů čtverečních, zněla tam příjemná hudba a voněla kůže. Sekce „obojky“ byla velká asi jako sekce jogurtů v běžném českém supermarketu.

„Chcete obojek symbolický, nebo nějaký důslednější?“, zeptal se prodavač.

„Vlastně ani nevím, to je dobrá otázka. Tak tedy asi symbolický i důsledný“, usmál se na něj.

„OK, pak Vám doporučím tento a tento.“ Podal mu dvě věci – na první dotek vyrobené z kvalitní kůže a na první pohled řemeslně velmi dobře zpracované.

„Jakou velikost potřebujete?“

„Vlastně ani nevím, je to štíhlá žena vysoká asi 170 cm, stačí Vám to k doporučení?“ „Jistě, stačí, určitě budou vyhovovat tyto dva.“ Sáhl za sebe a podal mu jiné dva kusy.

První byl z měkké kůže, asi tři centimetry vysoký, krásně voněl a byl na omak velmi hebký. Neuniklo mu, že má zapínání na přezku, která se přes očko dala fixovat drobným zámečkem. „Zámek je samozřejmě součástí“, řekl prodavač, jako by vycítil jeho otázku.

„OK, beru“, opět se na něj usmál a cítil uvolnění a klid, jako by kupoval džíny. Ten chlapec byl zcela v pohodě a zjevně měl chuť poskytnout potřebné poradenství.

„A co ten druhý, co myslíte?“

Ten druhý obojek bylo něco jiného. Byl výrazně širší, jeho šířka se po obvodu symetricky proměňovala a bylo zřejmé, že má za úkol kopírovat anatomii krku po jeho obvodu a současně jej obepnout celý po celé dostupné ploše. Rovněž tak zapínání bylo na přezku s očkem na zámeček. Byl vyroben z kůže poněkud tužší, ale i přesto jemné a poddajné. Vepředu měl, podobně jako ten prví, volný kroužek k uchopení či připnutí vodítka.

„Líbí se mi, ale je to trošku hardcore, nemyslíte?“

„Ani ne, jen je více cítit na krku toho kdo jej nosí.“

„Tak jo, věřím Vám,“ mrkl spiklenecky na prodavače. „Tak to bylo rychlé, díky za pomoc.“

„A nechcete své přítelkyni přivézt ještě něco jiného od nás?“

Cha, ten hoch umí prodávat, jakoby vycítil, že našel snadnou kořist. Ale proč ne, kvalita nabídnutých dvou proužků kůže byla vynikající, takže můžeme překvapení rozšířit, řekl si.

„A co máte na mysli?“

„Pojďte za mnou.“

Došli do oddělení, kde se nabízela kožená pouta v snad tisíci variantách. „Nechcete doplněk tomu, co již máte?“

„Dostal jsme mne – chci“, usmál se opět na prodavače.

„Pak Vám doporučuji tyto, ze stejné série. Pokud se jedná o štíhlou ženu, budou sedět a přitom nebudou zbytečně volná.“ Podal mu dva páry pout, jedny menší – na zápěstí, a druhá mírně větší určená pro kotníky. Vzrušilo ho to. Představil si, kterak ty jemné, ale přitom pevné proužky kůže obepínají její končetiny a čekají na sepnutí v různých konstelacích, navíc opět zajištěny zámečkem přes očko v přezce, a pocítil příjemný pocit.

„Beru.“ Zapomněl se přitom dívat na cenovky, prodavač byl ale férový.

„Pane, díky za důvěru v naše výrobky, ale dovoluji si upozornit, že se jedná o špičku v nabídce a jeden pár stojí kolem 50 eur.“

„Díky za upozornění, to snesu.“

Cestou k pokladně míjeli regál, na němž byly vystaveny roubíky. Prodavač zaznamenal jeho upřený pohled.

„Nechci Vám nic vnucovat, ale pokud Vás to zajímá, máme tady několik pěkných věcí.“

„Tak mi je ukažte.“

Přehlídka roubíků byla rovněž nekonečná. S gumovou kuličkou, s páskem pod bradu či konstrukcí na obepnutí celé hlavy, nafukovací, ve tvaru penisu, s kroužkem….

Po deseti minutách měl prodavač v košíku jeden kuličkový, spíše menšího průměru, druhý s gumovou koulí střední velikosti a postrojem na celou hlavu a v téže velikosti kroužkový. Chtěl původně menší, ale prodavač na něj mrkl:

„U tohoto typu je vhodnější spíše větší průměr. Kroužek je pružný a podvolí se stisku čelistí, ale Vy jeho vnitřní průměr jistě oceníte.“

Aha. Pochopitelné. Tak jo.

Líbil se mu rovněž roubík ve tvaru penisu. Nebyl nejmenší, ale jako poměrně ultimativní umlčovadlo vypadal nádherně.


...::: Tip pro Vás: 9-dílná souprava erotických pout :::...
Sexshop Sexujte.cz


„Dobrá. Tak mi ještě nabídněte nějaké klipsy na bradavky a něco vhodného pro zbavení možnosti vidět.“

Za necelou hodinu odcházel s neutrální papírovou taškou, naplněnou dvěmi obojky, dvěma páry pout, čtyřmi roubíky, dvěma páry svorek spojených řetízkem, koženou páskou na oči a latexovou kuklou na zip s otvory pro nosní dírky a ústa.

U pokladny byl lehce zmaten a bezmyšlenkovitě vytáhl kartu. Pokladní ji protáhla terminálem. Myslel na to, jestli něco z „dárků“ nebude nemilé nebo trapné překvapení. Vzpomněl si však na její specifické fotoalbum, kde všechny propriety, jichž se právě stával vlastníkem, byly k vidění na skoro každém obrázku, a zhusta se tam vyskytovaly i hračky daleko bizarnější. Takže v tomto směru snad žádný problém na obzoru není.

„Ježiš, tuhle ne, ta je firemní“, vyhrkl. Zjevně nebyl první, komu se to podařilo, pokladní se usmála, transakci stornovala a přijala jeho kartu.

No, nákup za skoro 500 eur, to jsem tomu dal, pomyslel si. A to ignoroval mnoho dalších úžasných věcí, které v obchůdku měli.

Taxikář čekal na smluveném místě a odvezl jej do hotelu. Dal si večeři, pustil si v televizi hudební kanál, otevřel si pivo z minibaru a vybalil svůj nákup. Prohlížel si ty krásné a vonící věci a neodolal tomu, aby je všechny nevyzkoušel na svém těle. Vzrušení se nedalo odolat. Jsem zvědav, co řeknu zítra na schůzce, až se mě zeptají, jak jsem strávil dnešní večer, pomyslel si.

„Poslala jsem Ti mail, milacku“, pípla esemeska.

Přihlásil se své schránky a počkal až se mail načte. Nebyl krátký – byl naopak velmi dlouhý. Zběžně jej přelétl a viděl, že se jedná o hodně intimní sdělení. Vzal si z lednice tonic, sedl si do postele, pohodlně se uvelebil a položil si notebook na stehna.

„Můj milý, ty jsi dnes večer v hotelovém pokoji v krásném městě a já u sebe doma. Ráda bych tam byla s Tebou a věřím, že se brzy do toho úžasného města podíváme spolu. Byla jsem tam kdysi dávno v polovině devadesátých let, jen na dva dny, a to město mne uchvátilo. Ráda bych s Tebou navštívila Notre Dame, Sainte Chapelle, Forum les Halles, kostel Sv. Eustacha, zahrady Tuillerie, Trianon, Lucemburské zahrady, baziliku Sacré-Coeur a další půvabná místa. To je aspoň na týden?).

V tuto chvíli myslím na Tebe. Na Tebe jako na muže, který mne nebývale zaujal jako člověk, i jako na muže, který mne dovedl k dosud nepoznané rozkoši. Snad mi odpustíš a nebudeš to považovat za lascivní a nedůstojné, když se v těchto chvílích budu věnovat zejména té druhé části předchozí věty.

Chtěla bych Ti i touto formou sdělit, že můžeš dělat úplně cokoliv, na co budeš mít chuť. Plně Ti důvěřuji a vím, že mi neublížíš. Nemusíš se ani obávat mi sdělit svá přání, jakkoliv se Ti budou jevit neobvyklá či perverzní. Když budeš chtít, abych se převlékla do kostýmu Baby Jagy, udělám to ráda, protože vím, že Ti tím udělám radost a z toho sama pak radost budu mít i já. I když doufám, že natolik kreativní zase nejsi?).

Líbí se mi Tvé dotyky a nepamatuji se, kdy mi kdo dříve způsobil takové pocity. Jsi vůči mému tělu neobyčejně vnímavý a pozorný a raději se Tě nikdy nebudu ptát na Tvou intimní minulost, protože je vidět, že máš dobře natrénováno?. S Tebou mám v posteli pocit, že tam nejsme dva, ale jeden – nebo spíše jedna bytost, která se jí stane ze dvou, které se vzájemně nejen propojí, ale přímo prolnou. I v tuto chvíli cítím ohlasy Tvých jemných i ultimativnějších dotyků, jako by byly vpáleny do mého těla a do mé kůže. Ano, Tvé dotyky mne i na tu vzdálenost, která mezi námi nyní je, hřejí a stále je cítím. Když zavřu oči a zabořím nos do dlaní, pak mám pocit, že Tě nich stále cítím.

Momenty, kdy jsi mi svázal ruce a poté si se mnou hrál, se mi stále promítají – dnes jsem v práci byla skoro k ničemu a neustále na ty chvíle vzpomínala. Přála bych si, abys mě omezoval a spoutával často a uvědomuji si, že je v tom z mé strany kousek sobectví, protože pak já nemohu laskat Tvé tělo. Ale neboj se – bohatě Ti to vynahradím posléze, protože věřím, že taky někdy budu v Tvé přítomnosti fyzicky zcela volná?. Přála bych si, aby omezování mého těla z Tvé strany mělo řadu podob a přitom pro mne bylo zcela nepředvídatelné. Vím, že některé situace jsou nerealizovatelné nebo nebezpečné a tudíž rovněž tak neuskutečnitelné bez podstoupení zbytečného rizika. Přesto mne občas napadá, jak bych se cítila, kdybych se stala Tvou zajatkyní třeba na týden – po celou dobu byla v různých podobách omezována, i v noci, až do okamžiku, kdy by se rozkoš vytratila a omezování v pohybu by se v mém vnímání stalo opravdu omezováním – již nechtěným, přesto však nevyhnutelným, které musím podstoupit a snášet, ať se mi to líbí nebo ne, a stala se tak dočasně Tvou - doslova - otrokyní. Uvidíme, třeba nás to někdy čeká. Prozatím se mi v hlavě promítají scénky méně náročné – občas sním o tom, že mne znehybníš spíše symbolicky a já nebudu vzdorovat, občas o tom, že mne znehybníš jen částečně nebo omezíš některé pohybové možnosti, a to na delší dobu, a já si budu muset zvyknout v nových podmínkách ovládat své tělo. Ale současně bych ráda poznala i ultimativnější stránku omezení pohybu a třeba i smyslů, ne po dobu celého týdne, ale třeba několika hodin, protože se domnívám, že v některých situacích je možné pocitu beznaděje a velké chuti se omezení zbavit dosáhnout velmi brzy. Přála bych si, abys v takových situacích nedbal na mé naléhání ani prosby a dovolil mi vychutnat pocit rezignace a opravdové bezmoci a podřízení se Ti.

Sedím u počítače, celá nahá, a cítím kterak polstrování židle pode mnou vlhne. Cítím v klíně zvláštní chvění. Původně jsem měla na sobě kalhotky, ale po chvíli jsem si je svlékla, stočila do ruličky a vložila si je do úst s představou, žes tak učinil Ty. Za chvíli je asi budu muset vyjmout, protože už mám v ústech velmi sucho, ale chtěla bych prožít pocit, kdy to udělat nebudu moci a budu muset prožít pocity nepohodlí a nepříjemných prožitků – o to více potom budu šťastná za Tvé jemné dotyky, které v kontrastu s prožitým diskomfortem budou jistě báječné.

Neodolala jsem a otevřela si své album, které jsem Ti ukázala. Procházela jsem skoro fotku po fotce a zkoušela si představit, jaké by to bylo, kdybys se mnou ty věci dělal Ty. Nenarazila jsem ani na jednu, kde by se odehrávalo něco, co bych nechtěla zažít (ale to je asi dáno tím, že jsem je sama vybírala a ty co se mi nelíbily jsem nechala viset a nestahovala je). Podělím se s Tebou o několik představ, a prosím nepojímej to tak, že se to musí stát – odevzdám se ráda Tvé vlastní fantazii.

Stojím s roztaženýma nohama, které mám v této podobě zafixovány. Mé ruce jsou zdvižené a rovněž tak připoutané nad mou hlavou. Je to dost nepohodlné a začínají mne bolet ruce a chvět se svaly na stehnech. Mám zavázané oči a protože jsem kňourala, utěsnil jsi mi ústa roubíkem. Pustil jsi hudbu, kterou mám ráda, a protože se pohybuješ bos a tiše, nevím kdy se ke mně blížíš a kdy se z pohodlí pohovky kocháš mou bezmocí. Občas ke mně přistoupíš a jemně mne hladíš, od vzpažených rukou přes podpažní jamky, obličej, ňadra, břicho, zadek až po kotníky. Líbáš mne po celém těle a občas polibky proložíš silnějším stiskem, jemným kousnutím, štípnutím nebo plácnutím. Cítím, že mi po stehnech stéká moje vlastní tekutina, ale místu odkud pramení se cíleně vyhýbáš. Občas tu šťávu setřeš prsty a rozmažeš mi ji po obličeji kolem mých tichých úst tak, abych ji intenzivně cítila. Mlčíš a Tvoje nepředvídatelné chování mne vzrušuje stále více a více. Po delší odmlce ke mně opět přistoupíš a najednou ucítím na levé bradavce silný stisk – aha, to je kolíček, dojde mi vzápětí. Nezůstane u jednoho. Poté, co několika z nich ozdobíš mou levou bradavku, poklekáš přede mnou a na každý pysk mého pohlaví umístíš další – celkem jsem napočítala 4 na každé straně. Pokračuješ u mé pravé bradavky. Stisk kolíčků začíná být palčivý a cítím pulzování krve v krevním řečišti, která se musí probíjet ztíženými podmínkami. Cítím, že kolíčky umisťuješ od mého podpaždí až k loktům obou rukou a posléze tak činíš i na vnitřní straně stehen. Přestala jsem počítat a soustředím se jen na vlastní pocity. Je to velmi neobvyklé a velmi vzrušující, ale toužím po tom, abys uspokojil mou rostoucí touhu. Když skončíš s umisťováním kolíčků, posadíš se na pohovku, napiješ se vína a sdělíš mi, že mne takhle ponecháš hodinu. Panebože – jak tohle vydržím? Po celém těle mám desítky míst, které pulzují a pálí, bolí mne nohy, tuhnou mi čelisti a cítím provazy pevně sevřená zápěstí. Po zádech mi řine pot a na břicho mi kapou sliny vytékající zpod těsného roubíku. Jen ztěží vyjádřím nesouhlas, ale ten Tě nechává zcela chladným – přece jsem to takhle chtěla, tak jaképak stížnosti? Nezbývá mi než stát a vše prožívat každou sekundou a doufat, že než jich uplyne 3600, budeš na mne hodný. Nevím kolik času uplynulo, ale najednou cítím silný úder na zadečku a poznávám jezdecký bičík. Poté, co mi zpracuješ obě půlky do nachova, začínáš bičíkem rozechvívat kolíčky na různých částech mého těla. Tahá a pálí to mnohem více, než když se nehýbaly. Asi se zblázním…Snažím se uhýbat, ale nemám šanci, kromě pevného upoutání nevidím, kam se zrovna hodláš zaměřit, a tudíž mé pohyby jsou spíše jen chaotické a zoufalé než funkční. Sděluješ mi, že kolíčků na mém těle je celkem 50 a že je postupně odstraníš, načež budu mít za úkol je sesbírat – svými ústy, a umístit je zpět do košíku, který jsi přinesl z prádelny. Netušila jsem, že odstranění kolíčků není úlevné, ale naopak velmi intenzivní až bolestivé. Nesundáváš je rukou – srážíš je z mého těla údery bičíku. Pokud se jim nechce dolů, ránu opakuješ a občas se konec bičíku dotkne i mého těla. Kdybych věděla, jak to bude bolestivé, raději bych s nimi zůstala navěky. Po pátém kolíčku už skoro brečím a zpod roubíku se mi dere další nekontrolovatelný proud slin. Pokračuješ dál a když srazíš poslední kolíčky z mých bradavek, pevně je sevřeš v prstech. Ksakru, to je šílená bolest – kroutím se v poutech a jsem už zpocená úplně celá a úplně všude. Pot se mísí s mými slinami a šťávami a já si připadám opravdu bezmocná. Tak takové to je – to jsou ty skutečné pocity, tolik odlišné od těch na obrázcích. Chci to vlastně? Ano, chci – líbí se mi to a vím, že až to skončí, dočkám se Tvé něhy. Už mne nenecháš déle se trápit a zkušenými pohyby prstů mne přivádíš k vyvrcholení. Zavěšuji se za ruce a kombinaci pocitu orgasmu s bolestí v zápěstích shledávám natolik vzrušující, že řvu jako smyslů zbavená. Když orgasmus odezní, čekám, že mne uvolníš a obejmeš. Ničeho takového se ale nedočkám. Necháš mne dál v mé bezmocné pozici a navíc můj rozkrok spoutáš pevně utaženými kalhotkami z provazu, který se mi dost hrubě zařízl do mého těla. Přivážeš k němu další provaz a jdeš si opět sednout na pohovku. Cítím zatahání a protože mohu pokročit tak o pět centimetrů, celý tah se promítá do mého klína a zařezává provaz ještě hlouběji. „Takhle to chceš?“, ptáš se. „Hmmno“, stěží ze sebe vydávám. „Opravdu?“, přidáváš na tahu. „Chjoo“, potvrzuji. Tak ustává, ale občas za provaz zatahá spíše proto, aby mne vytrhl z jakési letargie, následující po náročném hraní i orgasmu. Přistupuješ ke mně, sundáváš mi pásku z očí a líbáš mne na ústa stále uzamčená roubíkem a současně mne objímáš. Odvazuješ mé ruce a jemně mneš otlaky od provazů, následně uvolníš i mé nohy. Stojím před Tebou volná, jen se stále utěsněnými ústy a v provázkových kalhotkách. Odvedeš mne tahem za ně k pohovce a posadíš mne. Jau, provaz se mi zařízl do rozkroku ještě více. „Podívej se kolem sebe – tady všude jsou kolíčky, které pocházejí z Tvého těla. Teď Ti vyndám tu věc z pusy a Ty je všechny v zubech posbíráš a přineseš do támhletoho koše. Je jich celkem 50 a za každý chybějící dostaneš 5 štípanců bičíkem na zadek“. Zkouším je počítat, ale vidím jich s bídou polovinu. A taky jsi mi záludně neřekl, že předtím než začnu, mi ocelovými pouty sepneš ruce za zády. Podle hodin už sbírám asi 40 minut a už skoro nemůžu. A to jsem neposbírala ještě ani polovinu. Neskutečně mne bolí kolena, ramena, zápěstí a břišní svaly. Ty nezúčastněně pracuješ ve své pracovně. Rezignuju a vydávám se za tebou. „Ty už máš hotovo?“, ptáš se. Mlčím. „Jsi šikulka.“ Přijdu k Tvému stolu, klekám si před Tebe a pokládám Ti hlavu na levé stehno. Postupně se posouvám k Tvému rozkroku. Rozepínáš si kalhoty a já beru Tvé zvětšující se pohlaví do svých úst, nemohu si pomoci rukama a proto se snažím jak jen bez rukou dokážu. Po chvíli se odtahuješ z mých úst, stahuješ si kalhoty i spodní prádlo, zvedáš mne a posadíš mne na hranu stolu. Pravou rukou odhrneš provaz z mého klína, levou mne přidržuješ za rameno a vnikáš do mne. Po chvíli prožívám další vyvrcholení, opírajíce se o v oceli uvězněné ruce o desku Tvého pracovního stolu a ani Ty na sebe nenecháš dlouze čekat. Když se naše dechy zklidní, obejmeš mne a šeptáš mi něžná slůvka, ještě netušíce, že jsem úkol nesplnila. Proč vlastně? Opravdu už jsem nemohla, nebo jsem chtěla přijmout trest? Sama jsem mírně zmatená, jistě bych byla ještě pár kolíčků sebrala. Záhy zjišťuješ situaci, beze slova vcházíš do pracovny, kde sedím v Tvém křesle stále s rukama za zády. „Děvenka neumí počítat“, slyším s úsměvem pronesené konstatování. „Tak pojď, slečinko, dořešíme co nám zbývá.“ Vedeš mne do ložnice a pokládáš na břicho na postel. „Chybí jich 28, takže to máme 140 štípanců na Tvou krásnou prdelku – myslíš, že potom bude ještě tak krásná?“. Chvěju se strachem z nadcházející bolesti a taky se trochu těším na pocity při sezení zítra v kanceláři, kdy to jistě bude cítit více než trochu. Přivazuješ mne k posteli s roztaženýma rukama i nohama. První tři rány jsou opravdu ostré a představa, že jich bude ještě 137, mne děsí a začínám natahovat k pláči. Jsi neoblomný a v nastolené intenzitě pokračuješ. Údery jdou rychle za sebou a slévají se do jedné velké palčivé bolesti. Po desátém, kdy přestávám počítat a jen se modlím, abych to zvládla, se intenzita snižuje a u odhadem patnáctého mne již jen lehce bičíkem masíruješ, údery jsou spíše symbolické. Oddechnu si – nechceš abych nemohla týden sedět. Ale není to tak jednoduché – sérii úderů jemných občas proloží jeden či dva pořádné. Vida, už vím co přijde, podle svistu poznám, kdy to štípne, shledávám nový poznatek, o který se ale s kolegy nepodělím. „Poslední dvě“, slyším jako v transu. Ty jsou opravdu pořádné a najednou mne zaplavuje obrovská úleva. Odhazuješ bičík, klekneš si ke mně na postel a z boku líbáš mou tvář. „Tak si to tady užij“, jsou Tvoje poslední slova, načež odcházíš. Přestože je poloha, v níž jsem připoutána, relativně pohodlná, mám už fyzicky opravdu dost. Potřebovala bych si zchladit půlky a protáhnout se, ale to nehrozí. Namísto toho slyším, že napouštíš vanu. Napadá mne, že se jdeš koupat, a mne tady necháš, připoutanou, nahou, poníženou, sešvihanout, zbrocenou potem a Tvými i mými šťávami. Poddávám se své bezmoci a pokouším se třením o přikrývku na níž ležím dodat trochu radosti svému tělu. Podaří se mi to a snažím se být tiše, abys náhodou neměl pocit, že jsem k tomu neměla svolení. Po drahné chvíli přicházíš, odvazuješ mne, posadíš se vedle mne a dáváš mi napít vína – je vynikající, i v tomto je na Tebe spoleh. Vstáváš, bereš mne do náruče a odnášíš mne do koupelny, kde je již vana plná vody i s voňavou pěnou, hoří zde asi 10 svíček a hraje má oblíbená Mozartova kantáta. Jemně mne omýváš a poté, co mne osušíš a odneseš do ložnice, jsi na mne tak něžný, jak jen muž může na ženu být.“

Hmmm, hezké, pomyslel si. Potlačil v sobě chuť odejít na chvíli do koupelny a četl dál. Pípl telefon. „Nevim jestli jsi to jiz videl, ale pokud ano, pak doufam, že te jeste nekdy uvidim?“. „Jasne ze uvidis, uz se Te nemuzu dockat“, odpověděl spontánně a ponořil se dále do textu.

„Někdy by se mi líbilo, kdybys mne svázal jen tak, bez jakéhokoliv vývoje nebo sexuálního kontextu. Napadá mne, že v některém z listopadových dnů přijdu z práce a sotva si odložím a umyju si ruce, ještě předtím, než se převléknu, přistoupíš ke mně s několika klubky provazů a důkladně mne spoutáš. Svážeš mi ruce za zády a pevně mi je v oblasti hrudníku připoutáš k tělu tak, že se stanou zcela nepoužitelnými a nehybnými. O tom, že bych uzly dokázala uvolnit, si mohu nechat jen zdát. Do úst dostanu při náznaku protestu roubík, který pevně utáhneš tak, až se mi jeho řemínky zakousnou do koutků úst, a podobně nekompromisně upevníš řemínek vedoucí pod bradou. Po několika sekundách nacházím kuličce ve svých ústech správnou polohu za zuby a cítím se komfortně. Kolem pasu mi obtočíš smyčku provazu a vedeš jej mezi nohama před tkaninu džín dozadu, kde ji prozatím ponecháš volnou. Položíš mne na podlahu ve své pracovně, spoutáš mi zkřížené kotníky tak, že mám kolena od sebe. Poté uchopíš konec provazu, vedoucího mým rozkrokem, protáhneš jej pod provazy které přitahují mé ruce k tělu v oblasti hrudníku, pevně jej napneš, druhou rukou uchopíš mé spojené zkřížené nohy a co nejvíce je přitlačíš k mému zadku. Pak k nim pevně upevníš ten provaz vedoucí až do mého rozkroku. Aha, už to chápu – nevydržím držet nohy tak blízko tělu, a tudíž jsi vytvořil jakousi kladku a přirozený tah svalů nohou bude působit napínání provazu vedoucího mým rozkrokem. Přes ochranu pevné džínoviny cítím ten tlak dost výrazně, ale není bolestivý, je jen citelný. Zhasneš a odcházíš. Po pár minutách se cítím nepohodlně v této nepřirozené poloze. Chci se překulit na bok, ale díky kolenům zafixovaným od sebe to nejde. Hmm, asi to budu muset vydržet. Po další chvíli už chci být volná – kolik času uběhlo? Deset minut, nebo půlhodina? Mám otlačené obě lícní kosti ve snaze nalézt při položení hlavy relativně pohodlnou pozici. Když se snažím hlavu držet zdviženou, po chvíli dostávám křeče do krčních svalů. Aha, další hezká pozice z obrázku, která v realitě je hodně náročná. Ale chci to, nesmírně mne baví tohle poznávání různých situací a pochopení reálné náplně esteticky hezkých a na první pohled nenáročných pozic na fotkách. Otevřou se dveře a Ty přicházíš. „Cítíš se pohodlně, miláčku?“, ptáš se mne s úsměvem. „Zatím jsi tady 30 minut (cože – jenom, napadá mne), dáš si ještě hodinku, nebo si dáš se mnou večeři?“ „Chsy mhesefy“, vydávám ze sebe. „OK, tak pojď.“ „Chnemufu!“ „Aha, tak já Ti tedy pomůžu.“ Postupně mne rozvazuješ a úleva po půlhodině v pevném kozelci je neskutečná. Chtěla bych vidět ty fantasty, co popisují v povídkách několik hodin či dokonce celou noc strávenou v této poloze – pravděpodobně to nikdy na vlastní kůži neprožili. Když mi vyndáš z úst roubík, obejmu Tě a líbám Tě. „Myslíš, že večeře deset minut počká?“, zeptám se s úsměvem a svlékám si přitom svetřík. „Myslím že jo“, odpovídáš a odnášíš mě do ložnice.“

Taky dobrý. „Ctes se moc hezky, uplne stejne jako hezky vonis“, spontánně poslal další sms. A pokračoval v čtení:

„Všimla jsem si, že jsi se nijak nepohoršoval, když jsi v mém fotoalbu viděl i jiné situace, než o kterých dnes píšu a které jsme spolu dosud zažili. Mám na mysli výměnu rolí, kdy je v dominantní pozici žena. Pokud je Ti to proti mysli, opět to nepojímej jako nutnost, ale pokud budeš mít chuť, ráda a s nadšením Ti nabídnu i tyto situace, aby sis i Ty mohl dovolit ten luxus o ničem nerozhodovat a odevzdat zodpovědnost za svou rozkoš do mých rukou (anebo i do úst, lůna či nohou??). Všimla jsem si taky, že si rád hraješ s mýma nohama. Líbí se mi to, jsou citlivé a Tvé dotyky i polibky jsou velmi příjemné. Mohla bych Ti svázat ruce a nohy a před pohovkou Tě na podlaze natáhnout tak, až bys byl napnutý a nemohl se vůbec hýbat. Budeš úplně nahý a já skoro taky, s vyjímkou černých punčoch a černých lodiček na vysokém podpatku. Mohu přitom mít na krku obojek, aby případný nezúčastněný pozorovatel měl ve všem pořádný zmatek?, popřípadě třeba svorky na bradavkách nebo roubík, který si před Tvými zraky s úsměvem sama nasadím. Takový mix jsem sice neviděla, ale líbí se mi svou neobvyklostí a nevyhraněností jakýchsi rolí. Podstatné je, že budu zcela volná ve svém pohybu, na rozdíl od Tebe. Pustím Ti Tvou oblíbenou hudbu, třeba Joe Bonamassu. Sednu si na pohovku a položím své nohy na Tvé tělo. Neboj se, šlapat po Tobě nebudu, a věřím, že bys to ani nechtěl. Ale budu si s Tebou hrát, a sice ničím jiným než svýma nohama v punčochách a lodičkách. Budu Ti jimi jemně přejíždět po těle, občas možná jedním či oběma podpatky zatlačím a budu pozorovat jemnou červenou rýhu kterou v Tvé kůži zanechají. Jednu nohu Ti položím do rozkroku a podrážkou budu jemně masírovat Tvůj naběhlý penis (je to jen má hypotéza, ale jsem přesvědčená, že tě to vzrušovat bude?). Uchopím jej mezi podpatek a podrážku a budu Tě dráždit, ale jen chvilku. Možná si dám pauzu a pustím si film (pak samozřejmě přijdeš o hudební zážitek). Budeš pro mne něco jako podnožka, ale abys mi neusnul, občas Tě promnu na citlivých místech svýma nohama. Pokud mne budeš rušit od kulturního zážitku, dostaneš roubík, pravděpodobně vytvořený z mých kalhotek a zajištěný kolem hlavy punčochou – budu k Tobě citlivá a obojí bude pocházet z čistého šatníku (nebo bys raději obojí použité?). Nevím, jak dlouhý bude film, ale až skončí, zuju si boty, pokud sis vysloužil roubík, pak tě jej zbavím, a jednu nohu ponechám v tvém rozkroku a druhou Ti položím na Tvář. Můžeš nasávat mou vůni, kterou máš tak rád, můžeš mi rty a jazykem laskat chodidlo i prsty na nohou přes jemný nylon, zatímco moje druhá noha se bude snažit, aby Ti bylo hezky. Možná se občas obě nohy přesunou jen k Tvé tváři, nebo naopak ke Tvému rozkroku. Ale v okamžiku, kdy Tě jedna nebo obě mé nohy přivedou k vyvrcholení, počítej prosím s tím, že neuhnu, nechám vše skanout na ně a posléze je přesunu k Tvému obličeji, resp. ústům, a jistě víš, co Tě čeká. Chceš to? Nevím sice, jestli to budu umět, ale líbí se mi to?.“

Zapomněl na nadcházející složité obchodní jednání. „Chapter 3 – stejne dobry jako jednicka a dvojka“, zněla další jeho sms.

„Prostě jsem si trošku psala, neber to nijak vážně. Přeju Ti, abys dobře pořídil, stejně tak Ti přeju dobrou noc a těším se na Tebe. Ze všeho nejvíce na Tvé objetí a polibky.“

Vypnul počítač, dal si sprchu a ulehl do postele. Usnul brzy, ale viděl před sebou velmi barvité a nezvyklé obrazy.


...::: Tip pro Vás: Bondážní lano - 7 m :::...
Sexshop Sexujte.cz


Pokračování

Quido

   (3.11.2009 2:46)
plánuju, ale teď není čas...A díky.

vau

čtenář

   (26.10.2009 6:04)
Krása, opravdu povedené. Plánuješ i pokračování?
|< << 1 >> >|
 | 10 | 20 | 50 | 
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...