Zajatá na Sibiři Autor: (c) Loketnik 2005

Hodnocení

,,Přiveďte odsouzenou!", zařval poručík, ,,Nyní bude vykonána exekuce!"

Přivedli ji. Byla to mladá, vysoká a krásná blondýnka. Dívka, která byla velice ambiciózní. Teď však stojí zde. V ošumělé vojenské místnosti, která slouží jako prostor pro vykonávání trestů za provinění. Dívka je už druhým rokem zajata v gulagu. Je na nucených pracech. I přes nedostatek kvalitní potravy a vitamínů si zachovala svou dřívější krásu, která dokázala oslnit i ty nejbohatší a nejzběhlejší rusi. Je to dcera doktora - antikomunisty. Jeji otec byl popraven. Nemá nikoho. Její jméno je Naděžda. Má krásné blonďaté dlouhé vlasy, které jí z části zakrývají poměrně dost vyvinutá ňadra. Jako každá uvězněná je i Naděžda velice hubená a v rozkroku nemá ani chloupek.

Naděžda stojí nahá. Je vystavena chlípným pohledům sadistického poručíka, který se na ni nechutně culí a na stole si připravuje exekuční nástroje. Naděžda odmítla souložit s dozorcem a proto její trest bude velice přísný.

,, Přivažte tu krávu. A pořádně ať sebou nemůže mrskat! ", zavelí poručík a jeho ušlápnutí podřízení v rychlosti vykonají jeho rozkaz. Naděžda stojí, mezi kotníky rozporku, ruce za zády svázány a vyzdviženy tak, že se jen s těží dotýká země špičkami. Má strach. Neví co ji čeká. Začíná plakat.

,, Dejte tej krávě roubík, ať nám tady neřve! ", přeruší hlas úchylného poručíka dívčin nářek. Podřízení opět vykonají jeho nařízení. ,, Vypadněte! Však já tudle holubičku zvládnu sám! ", řekne poručík a podřízení vojáci spěšně odcházejí.

Strach. Strach čiší dívce z jejích vyděšených očí. Strach, děs a hrůza. Potí se. Její ňadra se nadzvedávají v rytmu jejího strachem zrychleného dechu. Vzlyká.

,, Nebreč ty hnusná kurvo! Zatim nemáš proč! " zařve poručík a při těchto slovech bere do ruky rákosku. Naděžda už tuší co ji čeká. Čeká ji nesmírné utrpení plné obrovské bolesti a bezmoci. Tuhne ji krev v žilách.

,, Dostaneš padesát ran, aby sis pamatovala, že musíš poslouchat! ", zařval a jal se provádět trestání.

Naděžda by zde raději nebyla. Raději by pomáhala otci v ordinaci. Raději by byla zamilovaná do nějakého muže. Mohla by mít děti, rodinu, výlety, slavnostní večeře, spokojený život. Nic z toho ji už nepotká. Nyní je zde a musí snášet svůj politováníhodný osud.

Prudká bolest přeruší proud dívčiných úvah o tom, co by ji mohlo potkat, kdyby nebyla v gulagu. Vyhrkly jí slzy do očí. Vzlykot se spontáně změnil v jekot. Naděžda trpí. Na jejím zadečku se objevilo rudé jelito.

,, Tak kurvo, jak se ti to líbí? Co? ", zeptal se škodolibě poručík a dále pokračoval v trestání.

Šlo to pomalu. Ránu za ránou trpěla Naděžda šílenou bolestí. Postupem času, tak jak byla byta, zaplavoval její mysli jakýsi neurčitý pocit. Pomalu přestávala vnímat vzdichy vzrušeného poručíka. Pomalu přestávala vnímat i bolest. Upadla do bezvědomí.

Ze sladkého ponoření do nadreality ji vytrhlo vychrstnutí kýble ledové vody na její bledý obličej. Rázem byla vytržena z nevědoma. Procitla. Byla připotána do čehosi, co připomínalo gynekologické křeslo. Nohy měla připotané k úchytkám a roztažené takřka do stoosmdesáti stupňů. Její holá kundička byla tedy dokonale rozevřena a vystavena zvůli šíleného poručíka. Prdelka ji nesmírně pálila. Celá kůže pokrývající její zadek byla zkrvavená a potrhaná. Nebylo lehké na ní sedět.

...::: Tip pro Vás: Kožené střapce na bradavky Crave :::...
Sexshop Sexujte.cz

Podívala se přímým pohledem na poručíka. On spatřil v jejím pohledu hrdost a odhodlání toto všechno trápení vydržet a jednou žít normální život. To ho ještě více přesvědčilo, že musí tuto tvrdohlavou, inteligetní a neoblomnou vězenkyni trápit, až ji úplně zlomí, až bude prosit o milost. Byl velmi vzrušen.

,, Tak krávo, tvoje prdel dostala co proto, ale soudě podle tvého pohledu to nestačilo. No, uvidíme ", řekl poručík. Sundal si kalhoty a vytáhl obrovský stojící úd. Při pohledu na jeho trčící přirození se Naděžda zděsila. ,,To se do mě přece nemůže vejít!", blesklo ji hlavou. To už ale k ní přistoupil poručík a bez okolků a na sucho vráží do Naděždy svůj obrovský ztopořeny pyj. Naděžda bolestně vykřikla a znovu se rozplakala. To ještě více vzrušilo poručíka a ten začal v její kundičce jezdit. Využíval celou délku svého údu. Naděžda trpěla. Cítila, jak se jí nebohá kundička roztahuje pod nápory tohoto obrovského vetřelce. Konečně se poručík udělal. Nastříkal svůj ejakulát Naděždě na břicho a svůj žalud jí dal k olízání. Naděžda už mněla všeho pokrk. Nazvzdory rozřískané prdeli, sedřené kundičce a postříkanému břichu, nebyla zlomena. Kousla poručíka do žaludu. Ten bolestí zařval a chytil se objema rukama za svůj penis. Asi po čtvrthodině, kterou věnoval ošetření a dezinfekci svého nebohého žaludu přišel zpět k připoutané naděždě.

,, Todle si neměla dělat ty malá svině! Budeš litovat! " řekl.

Beze slova ji odpoutal od gynekologického křesla. Snadno přemohl její odpor. Svázal ji ruce a odvedl pryč. Šli dlouze tmavými chodbami, které jakoby neměli konce. Naděžda se sama sebe ptala, proč ho kousla. Jediné, čeho dosáhla, bylo zvýšení poručíkovy agresivity. Rázem si na to odpověděla. Udělala to proto, aby se cítila sama sebou. Byla to manifestace toho, že její psychika není zlomena. Že v její mysli zůstalo něco, co se nazývá člověk.

Po pár minutách přišli do tmavé místnosti. Byla holá, ale za to vybavena mučícími nástroji. Byly tam různé cejchovací nástroje, háky, svorky, provazy, klády, kříže a kohouti. V rohu stálo něco, co připomínalo generátor elektrického proudu. Při pohledu na toto nádobíčko přeběhl Naděždě mráz po zádech. Doufala, že to přežije. Poručík ji nasadil těsnou kuklu, takže už nemohla vidět co s ní dělá. Přivázal její nohy k podlaze. Ruce k lanu, které na kladce vytáhl do výšky. Naděžda byla tedy napnuta jako tětiva na luku.

,,Teď si s tebou vyřídím to kousnutí ty svině!" zařval poručík. Začal si brutálně hrát s Naděždinými bradavkami. Naděžda věděla, že to není všechno, prožívala sice velkou bolest, ale věděla, že přijde něco mnohem horšího, něco co se s dosavadním urpením nedá vůbec srovnat. Poručík pustil její ňadra. Sadisticky poplácal nebohou dívku po jejím zuboženém zadečku. Naděžda zaúpěla. Vzal velkou tlustou dutou jehlu. Podíval se na Naděždu.

Přišel k dívce a mírně zatlačil hrotem jehly proti bradavce na dívčině levém ňadru. Týraná Naděžda se rozklepala. Bála se toho nejhoršího. Poručík jakoby to vycítil, dal pryč jehlu od bradavky, když tu v zápětí jedním rychlým přesným nacvičeným tahem propíchl Naděždě bradavku na levém ňadru. Po dívčině prsu začal téci tenký potůček krve. Naděžda upadla do bezvědomí.

,,Slyšíte mne? Slyšíte mne?", jakoby něco v Naděždině mozku zpívalo. Otevírá oči. Leží na lůžku na marodce. U ní na posteli sedí pohledný mladý doktor. Naděždu zaplavuje optimismus. Má sice rozsekanou prdelku a zmučené levé ňadro, ale už to nemusí prožívat. Je teď zde. Ve společnosti mladého doktora, který se na ni mile usmívá.

,, Spěte. Musíte spát, abyste byla zdravá." Naděžda poslechne a s vděkem neznámému doktoru na rtech usíná.

Probere se asi po dvou hodinách. S hrůzou hledí před sebe. Se sadistickým úsměvem se k ní blíží onen mladý doktor. V ruce třímá skalpel.

...::: Tip pro Vás: Stylové zápěstní manžety :::...
Sexshop Sexujte.cz