Sexually Broken
Czech Fantasy
KINK Unlimited - All of Kink
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Pergamen

část 33.

Autor: Diana

Hodnocení

1234567

Když jsem se přestala zmítat, tlak na mých zápěstích trochu povolil.

Marco mi nalil na záda něco studeného, až jsem sykla nevolí. Pak si sedl na moje stehna a začal mi to roztírat svýma tlapama po zádech. A já v tu chvíli blaženě zavřela oči.

„Chceš víno?“ zeptal se Marco po chvíli, když jsem se uklidnila a povolila zatnuté svaly.

„Zvládneš mě jen opilou?“ odpověděla jsem pohrdlivou otázkou.

„To ne, jen bych tě radši poddajnou a bez panenských zábran.“

„Po dvou týdnech „dovolené“ tady, nelze dost dobře mít panenské zábrany! Tvůj drahý přítel mě znásilnil tolikrát, že jsem to přestala počítat.“ Dívala jsem se při tom Diatelovi do očí.

„Ale, koťátko, myslím, že ti touha zatemňuje mozek,“ ohradil se Diatelo, „nikdy jsem se tě nedotknul, když jsi po tom netoužila.“

„To není pravda!“ vztyčila jsem se na loktech a Marco mě zatlačil zpátky do matrace.

„I teď to chceš. Možná máš trochu strach, jaké to bude, až si tě vezmeme oba najednou, ale slibuju, že to nebude bolet. Žádné provazy a žádné mučící nástroje. Jen ty a my dva.“

„Ne.“ vydechla jsem zděšeně a snažila se znovu zvednout. Jednomu bych se dokázala vysmeknout, aspoň na chvíli, ale dvěma? Cítila jsem se bezbranná, polapená a z toho, co mi právě Diatelo řekl, mi na těle vyskákal studený pot. Vytřeštěně jsem na něj zírala, abych našla v jeho tváři známky toho, že si dělal srandu.

„To ne...prosím.“ Přemlouvala jsem ho, protože mi došlo, že to nebyla ani sranda, dokonce ani varování, ale blízká budoucnost.

„Naposledy jsi se trochu styděla, ale líbilo se ti to.“

„To není pravda!“

„Ale jdi, maličká.“

„Prosím... Pane můj...“ žadonila jsem pokorně.

Dlouhou chvíli mlčel a z jeho tváře se nedalo nic vyčíst.

„Neboj se,“ pustil moje zápěstí a pohladil mě po vlasech, „dojde k tomu, až budeš připravená, uvolněná a hodně vzrušená.“

„Prosím, Diatelo! Udělám cokoli jiného!“

„Tak roztáhni nohy.“ Nařídil mi Marco a slezl z mého pozadí.

„Hodná holčička.“ Pochválil mě, když jsem okamžitě poslechla. Nemohla jsem se vzpírat, dokud zbývala naděje.

„Klekni si.“ Nařídil mi náhle Marco ochraptěle. Kleknul si za mě, chytil mě za boky a hledal cestu do mého těla. Byla jsem prohnutá tak, že to šlo velmi obtížně. Takže mě jednou rukou chytil za vlasy a mučivě pomalu si mě nasunul na svoje kopí. Když už se zdálo, že to dál nepůjde, vysunul se trochu ven a se slastným povzdechem do mě zajel celý. Neubránila jsem se zasténání. Pohyboval se ve mně pomalu, jemně a vychutnával si každý měkoučký centimetr.

„Líbí se ti to?“ zeptal se mě Diatelo šeptem a oči mu plály vzrušením, když se mi povedlo na něj zaostřit.

Nestačilo, že dovolil tomu zvířeti, aby si mě vzal a pomáhal mu při tom, ale ještě se na nás musel dívat! Kdyby byl aspoň zticha, abych mohla zavřít oči a realitu si poupravit k obrazu svému. Pro mě přijatelnějšímu.

„Ano. Je lepší než ty!“ vyprskla jsem nenávistně ve snaze se mu pomstít.

„Jako ješitný chlap musím zarazit další drzé poznámky.“ řekl a s pousmáním mi do úst nacpal svůj penis. Rozhodně ho to nevyvedlo z míry tak, jak jsem si přála. Lehce jsem vycenila zuby.

„Na tvém místě, bych se bál něco takového i naznačit, čubi.“

Vzdala jsem to a chovala se poslušně. Marco se mi po krátké chvíli zhroutil na záda a těsně poté se udělal i Diatelo. Nepamatuji se, že by to někdy zvládnul takhle rychle, ale rozhodně mi to nevadilo. Do koupelny šli se mnou, ale byla jsem ráda, že se tam vůbec mohu odebrat. Diatelo stál nade mnou, když jsem plivala obsah úst do umyvadla a pobaveně k tomu poznamenal, že uznává, že toho bylo trochu moc, takže moje počínání chápe.

„Ale příště to spolkneš, poklade.“ dodal mrazivě.

Pak k mému údivu oba odešli. Marco se ještě vrátil, já jsem ještě pořád stála skloněná nad umyvadlem.

„Pět minut.“ upozornil mě.

Osprchovala jsem se a zabalená v osušce se vracela zpátky.

Pro klid v duši jsem zkusila dveře na schody. Byly zamčené. Vešla jsem do druhých dveří, zavřela je a ztěžka se o ně opřela. Diatelo ležel na posteli a Marco seděl v boxerkách na stole.

„Pojď ke mně.“ Diatelo ke mně mazlivě natáhl ruku.

Ačkoli prosil, jednalo se o něco jako pozvání krále – rozkaz, kde jedinou omluvou pro neuposlechnutí by byla vlastní smrt. Lhostejně jsem se k němu přiloudala on si mě posadil mezi nohy. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a on mi přejížděl konečky prstů po pažích. Osušku mi nechal.

Marco seskočil ze stolu a od nohou postele se po čtyřech blížil k mým nohám. Políbil mě na nárt, pak na kotník, holeň a vzápětí na to mě tam hladil teplou dlaní. Když se dostal k okraji osušky, nervózně jsem si poposedla, chtěla se narovnat a rukama si obejmout kolena.

Diatelo mě chytil paží pod krkem a přitáhl tak, aby mě sice neškrtil, ale zároveň, aby k tomu mnoho nescházelo. Úplně volné ruce mi byly k ničemu. Marco mi pomalu rozhrnoval osušku, já jsem se mu v tom pokusila zabránit, ale stačilo, aby Diatelo jen zaťal svaly na předloktí, nespokojeně zamlaskal a já jsem poslušně položila obě ruce zpátky podél těla.

Marco od sebe oddálil oba cípy osušky, sedl si na paty mezi moje stehna a přejížděl mi po těle lačným pohledem. Styděla jsem se. Chytil mě za boky a palci konejšivě přejížděl po chvějícím se břiše. Pak sjel rukama k mému údivu až pod kolena, odsedl si a celou mě stáhnul o hodně níž. Hlavu jsem měla rázem v Diatelově klíně. Ten sice propustil můj krk, ale místo toho chňapnul po mých zápěstích. Marco si kleknul nade mě a na všech čtyřech asi přemýšlel, odkud má začít tentokrát. Přisál se k mému krku, lehce hryznul a pokračoval níž, až nalezl bradavku. Lehce stisknul zuby a já jsem se snažila osvobodit ruce a vymanit se z dosahu Marcových rtů. Oba dva se jen smáli.

„Drahoušku nevzpínej se k němu a nesténej tak nahlas nebo se zase neovládne.“ radil mi Diatelo.

„Já nesténám a nevzpínám se!“ křičela jsem rozhořčením.

„Že ne, divoško?“ ptal se hravě Marco, „Ale budeš, amazonko, budeš.“ Diatelo mě začal líbat na vnitřní stranu zápěstí, ale při tom mě pevně držel, aby měl Marco dost prostoru při realizaci svých představ. Bylo to k zbláznění, vztekle jsem se bránila ze všech sil a snažila se tlumit svoje reakce, jenže jsem neměla dost energie na to, abych odolávala oběma najednou. Vzrušoval mě pocit bezmoci, to, že mě jeden drží, aby měl druhý patřičné podmínky. Diatelo věděl, kde a jak se mě má dotknout, i když mi při tom pořád držel ruce, aby se mi myšlenky na odpor a posléze i na případnou morální nepřijatelnost situace začaly vytrácet z hlavy.

Když se Marco dost nabažil mých bradavek, tak mi olíbal a pak i olízal vnitřní stranu stehen. Jeho doteky byly čím dál něžnější a když se mě jazykem dotknul na místě nejcitlivějším, v hloubi duše jsem si už dávno přála, aby tam byl. Poté, co jsem svůj rozum definitivně vykázala nikoli za dveře, ale až za vrata tohoto statku a přestala se bránit a hlavně přemýšlet, mi Diatelo pustil ruce. Nevím, jak poznal, že už nemám chuť se vzpouzet. Hladil mě, líbal, kousal a sál na místech, kam před tím nedosáhl. Marco mezitím zajížděl prsty znovu a znovu do mého těla a já jsem v duchu vrněla rozkoší. Mé tělo zaplavovalo příjemné, vzrušující napětí, které neustále rostlo.

Ležela jsem na zádech, pánev podloženou polštářem, když do mě Marco znovu vklouznul. Zatínala jsem mu nehty do zad, což se mu asi líbilo, ale kvůli tomu jsem to nedělala. On soustředěně sledoval můj obličej a svoje pohyby přizpůsoboval tomu, co viděl a cítil. Nechtěla jsem dojít až na vrchol, možná proto, že on se tolik snažil a tolik stál o to, mě tam mít, možná proto, že jsem nechtěla připustit, aby mě oba najednou viděli v tak zranitelné chvíli.

čím víc jsem se snažila to napětí udržet pod kontrolou, tím bylo větší. Pokusila jsem se Marca od sebe odstrčit, i když bych vlastně byla dost naštvaná, kdyby mi vyhověl. On začal přirážet tak důkladně, že jsem nahlas kňourala touhou a vzápětí se moje tělo vzepjalo v delší křeči. Myslím, že to bylo překvapující pro nás pro oba. Respektive všechny tři. Po těle se mi rozlila nádherná úleva, bezvládně jsem ležela a když opatrně opustil moje tělo, usmála jsem se na něj tak, jak se umím usmát jen v těchto chvílích. Věnoval mi zvláštní pohled, který jsem neuměla rozluštit. Beze slov se mě dotýkal někde hluboko, ale možná ani on sám nevěděl, co mi vlastně chce sdělit.

Bez ptaní jsem odešla do koupelny. Tam jsem si uvědomila, že mám neskutečný hlad. Po vydařeném sexu se nejen nepřítomně usmívám, ale také mívám největší chuť k jídlu. V koupelně mě vystřídal Marco a já jsem se vrhla na tác s jídlem, než Diatelo stačil zaregistrovat, že jsem se vrátila. Moc jsem toho, bohužel, sníst nestačila, byla jsem nucena kuřecí stehno odevzdat, což jsem nesla velmi úkorně. Ale žádal mě o to tak důrazným tónem, že jsem nebyla schopná odolat. Pak si mě posadil do klína na postel a pokynul Marcovi, který se mezitím vrátil, že mě může nakrmit. Pomalu, hrdě jsem otočila hlavu stranou s lhostejným pohledem divokého zvířete, které odmítá žrát v zajetí.

„Však ty přijdeš k rozumu...“ konstatoval věcně Marco, když vracel tác i s odmítnutým masem na stůl. „Nechám tě chvíli odpočinout, zlato.“ Oznámil mi a na nočním stolku obrátil malé přesýpací hodiny.

Proč mi to dělá?! Mohly být na pět, maximálně deset minut. Oba dva si mě jen prohlíželi a já v jejich pohledech spatřovala bezmála vlastní smrt. Neustále jsem těkala očima na ně a zpátky na hodiny.

„Diano!“ křiknul na mě náhle Diatelo. Cukla jsem sebou. „Přestaň myslet!“

Rozesmála jsem se. Diatelo odsunul ještě nepřesypané hodiny z mého dohledu a jemně mě obrátil na břicho. Myslím, že kdybych to nechtěla udělat, respektoval by to. Každý si sedl na paty z jedné strany a položili mi dlaně symetricky na záda. Začali mě lehounce hladit, nejdříve synchronizovaně, pak se místa a rytmus jejich dotyků rozešly, aby se scházely a opět rozcházely. Nevím, po jaké chvíli nechali po mém těle klouzat cípy hedvábného šátku, které vystřídaly opět jejich prsty a pak mě šimrali peříčky. Zacházeli se mnou jako s křehkým porcelánem, tolik něhy jsem nikdy v životě nezažila. Marco mi vždycky přišel arogantní a daleko divočejší a sobečtější, než asi ve skutečnosti byl. Střídavě jsem usínala a střídavě děkovala Bohu, že mi dovolil zažít něco tak nádherného. Přes všechny vrcholně blažené pocity a naprosté uvolnění jsem z nich měla trochu strach, což dohromady dávalo výjimečně třaskavou směs erotických pocitů. Když mě otáčeli na záda, nabídli mi skleničku vína a já jí přijala. Diatelo se mi při tom vpíjel do očí s tázavě překvapeným výrazem. Jeho pohled jsem opětovala a vypila půl sklenky. Všichni tři jsme věděli, co to znamenalo: Dělejte si se mnou, co chcete, jestli to bude bolet, končím, Vaše Máňa.

Ne, že by jejich doteky na mých prsou a stehnech byly decentní, ale už jsem se tolik nestyděla a byla jsem rozhodnutá, si maximálně vychutnat to, co mi bylo vnuceno. Roztáhli mi kolena od sebe, ale jen tak, aby to bylo příjemné a podložili mi je polštáři. Svojí zdrženlivost a hrdost jsem odhodila docela rychle, ale já když už se k něčemu rozhodnu, tak to lítá... minimálně do té doby, než rozhodnutí změním. Vycházela jsem jim pánví vstříc a zatínala nehty do prostěradla protože jejich prsty mě přiváděly opakovaně až na okraj propasti, do které jsem chtěla ještě jednou skočit a užít si úžasný let, ale oni se vždycky včas stáhli. Bylo to k zešílení.

Jemné, ale důkladné dotyky na nejcitlivějších místech střídalo konejšivé hlazení čtyř mužských dlaní na původně podstatně méně citlivých částech mého těla, ale teď až nepříjemně přecitlivělých. Kdyby mi řekli, že se mi uleví, když poprosím, udělala bych to okamžitě bez přemýšlení. Jenže to oni nechtěli, takže nemělo smysl to vůbec zkoušet. Věděla jsem, že jim činí čirou radost to, co vidí a cítí a že si se mnou budou hrát tak dlouho, dokud je to bude bavit, ani o minutu méně.

Svíjela jsem se marnou touhou po něčem, co mi zatím nechtěli dopřát, svírala a zase rychle rozvírala stehna, nesouhlasně skučela a prosila očima. Víc jsem dělat nemohla. Marco asi nemohl vydržet můj prosebný pohled, takže mě umlčel polibkem na ústa. Stačilo by mi tak málo... Diatelo se přesunul mezi moje nohy a velmi opatrně mě olíznul. Kdyby jen trochu víc přitlačil!! Marco mi konečně vrátil můj jazyk a odtáhl se ode mě. Chtělo se mi brečet zoufalstvím.

Diatelo si mě posadil na klín, čelem k sobě. Byla jsem malátná a příliš nespolupracovala. Rozladěně mě plesknul po zadku, abych se nadzvedla a sedla si na něj „pořádně“.

K mé úlevě po mně poté nechtěl nic fyzicky náročného, jen si mě urovnal ke své spokojenosti a pak se položil, mě stáhnul sebou. Položila jsem si hlavu na jeho klíční kost a mírně vrtěla pánví, nikoli pro jeho, ale pro svojí potěchu, či spíše potřebu. Marcovy ruce se mě dotýkaly i na místech, kam by Diatelo takhle nikdy nemohl dosáhnout, což mě rozpalovalo k nepříčetnosti. Jenže jeho ruce záhy vystřídal studený gel. Marco mi ho rozpatlával tam, kde ho potřeboval a já jsem se snažila potlačit všechny probouzející se myšlenky a soustředit se na pocity, které vlastně nebyly nepříjemné. Když přitlačil špičku prstu a já jsem instinktivně celá ztuhla, Diatelo mi mumlal do ucha uklidňující slůvka a rukama mě pevně držel za ramena. Měla jsem pocit, že mě spíš ochraňuje, než znehybňuje.

Diatelo mě políbil a já jsem mu ohromeně vydechla do rtů, když Marco vnořil prst do mého nejtajnějšího místa. Buď měl štíhlejší prsty než Ditelo nebo jsem byla víc uvolněná než minule. Marco se ve mně jemně pohyboval a druhou rukou si mě přidržovala kyčel. Cítit v sobě najednou jeho všetečný prst a Diatela bylo přinejmenším zvláštní, rozhodně jsem nečekala, že mě to bude vzrušovat. Vím, že mi Marco něco říkal, ale z uší do mozku mi pronikla pouze jedna věta:

„Ty jsi hodná samička.“ Můj mozek registroval jen tón jeho hlasu a navozoval ve mně pocit, že se mi nic špatného nemůže stát. Cítila jsem se neskutečně žensky a žádoucí. Přesný okamžik, kdy Marcovy prsty vystřídal jeho penis, mi vlastně unikl, ale pak stačilo pár opatrných zasunutí a před očima mi explodoval vesmír a já jsem padala...a padala... a padala do teplé tmy. Zažila jsem absolutní blaho a mojí duši sežehl oheň. Ta extáze byla tak intenzivní, že jsem přestala vnímat a když jsem se vrátila do reálného času a prostoru, po tvářích mi tekly slzy. Diatelo je něžně slíbával a ochranitelsky mi hladil ramena. Marco se mi otíral rty o záda a po nějaké době ze mě opatrně vyklouznul. Diatelo ho následoval z pokoje a já jsem osaměla. Nebyla jsem vyčerpáním schopná se ani otočit, přestože mě studilo prostěradlo, nasáklé vším možným. Podle velikosti skvrny jsem usoudila, že i Diatelo prožil příjemnou chvilku. Zároveň jsem byla nabitá takovou energií, která by byla schopná hory přenášet, přesto jsem doufala, že pro dnešek končíme. Když se vrátili, zvedla jsem se na loket a špitla:

„Mám hlad.“ Jestli totiž teď nedostanu najíst, už se nezvednu. Nikdy.

Oba dva se naráz vítězoslavně rozchechtali. Měla jsem pocit, že se smějí něčemu, co by mi unikalo i při plném vědomí, takže jsem v klidu čekala, až je to přejde.

„Necháš se ode mě nakrmit?“ ptal se Marco zvědavě, když se konečně uklidnil.

Věděla jsem, že nemá cenu smlouvat, ale i to, že má volba bude respektována, se všemi důsledky, pochopitelně.

„Hmm.“ dívala jsem se u při tom do očí. Marco mi zajel rukou do vlasů, jemně mi zvrátil hlavu a vesele mě políbil. Když mě pustil, oči mu jiskřily a do pusy mi strčil kousek masa.

„To máš na cestu do koupelny, holubičko, abys neumřela hlady.“

Vracela jsem se zpátky a představovala si ideální zakončení dnešního dne: za chvíli si sytá lehnu a budu spát až do rána. Kupodivu mi bylo úplně jedno, jestli sama nebo mezi nimi. Vpotácela jsem se do ložnice i se svými plány a skončila opět mezi Diatelovými stehny. Marco mě just musel krmit rukou. Kdyby si k tomu, sakra, vzal aspoň vidličku! Jistě existuje tisíc dalších ponižujících činností, které bych mohla vykonávat a vypadaly by daleko efektněji. Ale je pravda, že mě to po tom všem nerozčilovalo tak, jak bych sama očekávala.

Marco mě schválně krmil po malých soustech, chtěl si užít pocit, že mu doslova zobu z ruky. Ale to, že jsem se nevztekala, se myslím vyplatilo. Po ukojení hladu a dopití skleničky vína se mi zavíraly oči. Poslali mě vyčistit si zuby, zvedla jsem se až pod pohrůžkou násilí, pak mě přikryli a než dolehli ke mně, tak jsem spala jako nemluvně.


...::: Tip pro Vás: Mystim Charging Chester - dildo pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz


V dálce jsem zaslechla volat svoje jméno.

Pootevřela jsem oči a zjistila, že slunce už zapadá.

Ležela jsem na zahradě, v červené houpací síti, na klíně mi ležel blok a v ruce jsem držela tužku. V dálce přede mnou se na obzoru rýsovala černá silueta zříceniny proti rudě oranžovému nebi. Úžasná hra barev, která mě nikdy nepřestane fascinovat, zrovna tak jako zřícenina sama.

„Na co myslíš, že neslyšíš, když tě volám?!“ ozvalo se vedle mě lehce rozladěně. Měl jsi na sobě jen šortky a pantofle, protože ještě pořád bylo vedro na padnutí.

Dřív bys po zjištění, že zase něco píšu, okamžitě znechuceně odešel, i když jsi to nikdy nečetl. Ale tušíš, okolo čeho se někdy točí moje myšlenky a dokážeš si představit relativně přesně, okolo čeho se točí moje psaní.

Ale před mnoha týdny se stalo něco, co ani jeden z nás nečekal. To období nebylo ani zdaleka příjemné, ale stalo se a teď je hodně věcí jinak, i když navenek se toho mnoho nezměnilo.

Místo odpovědi na Tvojí otázku jsem se usmála a začala se líně protahovat. Naklonil ses ke mně a zašeptal mi do ucha:

„Na něco jsem se tě ptal...“ Změna tónu Tvého hlasu mi nemohla ujít.

„Přemýšlela jsem o tom hradu...“ neurčitě jsem pohodila bradou směrem na západ. Doufala jsem, že jsi ještě nenašel odvahu poslechnout si dopodrobna moje nejtajnější představy, protože já sama nevím, jestli jsem už našla odvahu Ti je sdělit...

Lehl sis ke mně do sítě.

„Opravdu?“ To překvapení jsem Ti nezbaštila.

„To je na dlouhé vyprávění...“ Nemusíš se to dozvědět zrovna dneska.

„Myslím, že času máme dost.“ Lehce jsi se dotkl rty mé tváře a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

„No... myslela jsem na to, co všechno by se tam mohlo stát...“ Doufala jsem, že Ti moje neurčitá odpověď dá slušně najevo, že bych se o tom teď radši nebavila.

„Mmhm, seděla jsi na trůně, obklopená věrnými poddanými, v úžasných šatech s hlubokým výstřihem a kochala se pohledem na chlapa v řetězech, který ti klečel u nohou...“ dobíral sis mě.

„Samozřejmě, že takhle to vůbec nebylo!“ Odpověděla jsem dotčeně.

„Ne? A jak to teda bylo?“ V tvém hlase byla trocha ironie, trocha smíchu a taky hrozba. Dokážeš být tak odporně paličatý. Nemohl bys už zmlknout?!

„Víš dobře, jak to bylo.“ praštila jsem Tě blokem přes stehno. „Jsi nesnesitelnej!!“ Nikdo mě nedokáže vyprovokovat tak snadno a tak rychle jako Ty.

„A ty jsi drzá.“ zaznělo ledově.

Neměla jsem odvahu se na Tebe podívat.

„Sundej si ty šaty.“

„Nemám podprsenku,“ vyprskla jsem.

„Jedna.....dva...“ Než jsi stačil říct tři, vyskočila jsem na nohy a v letu ze sebe šaty strhla, spadly na trávník.

„Co když půjde někdo kolem?“ špitla jsem nervózně. Plot okolo zahrady s řídkou popínavou vegetací nebyl zrovna neprůhledný.

„čím dřív mi to povíš, tím dřív půjdeme domů.“ Pravil jsi klidně a s jednoznačným podtextem, co se bude dít potom.

„Jsem říkala, že je to na dlouhý povídání.“

„Dneska v noci bude teplo.“ Odtušil jsi lhostejně a pohodlně jsi se uvelebil.

Chtěla jsem si vlézt zpátky do sítě.

„Jsem neříkal, že si můžeš lehnout ke mně...“ Utnul jsi moje snahy částečně se schovat v síti.

Měla jsem vztek, chuť Tě shodit dolů a postříkat studenou, teď vlastně spíš horkou vodou z hadice. Stála jsem těsně vedle Tebe a skřípala zuby. Přejel jsi mi prstem po krku, přes klíční kost na hrudník, žlábkem mezi ňadry, kterých ses nedotknul, přes břicho ke kalhotkám a při tom ses mi díval do očí. Bylo šero, ale bohužel ne tolik, abych neviděla, jak se tváříš, takže jsem poodstoupila, abych se mohla soustředit, vzala do ruky blok a začala číst, co jsem napsala:

„Nasedla jsem na Meluzínu a ani jsem se Terezy nezeptala, proč mě navlíkla do toho pláště. Byl březen a všude bylo bílo...“


...::: Tip pro Vás: Skřipce na bradavky Fifty Shades of Grey - The Pinch :::...
Sexshop Sexujte.cz


Přání

Haligon

   (19.1.2019 16:16)
Ahoj Diano,
chtěl bych Ti poděkovat za tuhle super povídku nebo spíš novelu / román :) ( ikdyž v roce 2019 si to tu asi už nepřečteš )

Moc pěkně se mi četla, postavy krásně popsané, jako živé, napínavý příběh. V podstatě jsem se od povídky nemohl odtrhnout a musel jsem číst dál a dál až byl konec. Určitě si povídku někdy přečtu znovu :)

Pokud si tu vzkaz nějakým zázrakem přečteš, strašně rád bych si od Tebe přečetl něco dalšího, nechce se mi věřit, že s takovým talentem jsi nic jiného nenapsala :)

Pochvala

MariaRachel

   (23.11.2013 15:36)
Ahoj. Prečítala som si celú tvoju poviedku a chcem ti povedať, že nič lepšie z oblasti BDSM som ešte nikdy nečítala. Tvoju poviedku som čítala dychtivo a so zatajeným dychom som čakala čo bude ďalej! Na tvojej poviedke sa mi najviac páči tá nepredvídateľnosť deja. Nemôžeš predpokladať ako sa bude príbeh vyvíjať narozdiel od poviedok iného žánru. No keďže som v BDSM nová a nemám žiadne skúsenosti je pochopiteľné, že väčšinu vecí nepoznám a mnohé veci boli pre mňa nové. Tvoja poviedka na mňa zapôsobila aj preto, že som sa stotožnila s hlavnou postavou, Dianou. Vo väčšine prípadov by som reagovala úplne rovnako, aj keď ja som skutočne panna a určite by som si svoje panenstvo chránila oveľa viac. Radšej by som si vytrpela trest ako by som sa o to mala pripraviť sama. V každom prípade je mi jasné že muž ako je Diatelo neexistuje. Som rada, že som sa prostredníctvom tvojej poviedky mohla dozvedieť čo je BDSM. Na záver ti ešte chcem zaželať veľa šťastia pri tvorbe nových poviedok. Ďakujem MariaRachel (azet)

bajecné

Tina

   (13.5.2010 16:15)
Krásně napsáno a krásný konec! Elegantně ukončeno. Jsi šikovná!!!!

Poděkování

Polyxena

   (4.5.2010 23:35)
Ahoj Diano, děkuji Ti za další část. Moc se mi líbila stejně jako všechny díly předcházející. Děkuji Ti za celý nádherný román, který je napsán s vkusem a citem. Oceňuji i nádherný vztah, který je mezi hlavními protagonisty. Budu se moc těšit, až zase něco nového napíšeš. Díky za krásné chvíle, které jsem při čtení prožívala. ;)

Děkuji

AshitakaYoko

   (29.4.2010 21:27)
Mnohokrát děkuji za další díl tohoto románu. Trochu je mi líto, že to byl poslední díl, čekala jsem (spíš doufala :-))ještě pár kapitolek. Na druhou stranu si myslím, že to bylo velmi vydařené a gratuluji k úspěšnému a originálnímu ukončení. Těším se, že si od tebe budu moci něco přečíst i v budoucnu ;-)
Přeji hodně štěstí v životě i ve vztahu.
Yoko

Skvělý.

Dawnlord

   (26.4.2010 21:26)
Pěkný román a pěkný konec. Těším se na něco dalšího.

Super

Tajny

   (26.4.2010 18:35)
Diano, děkuji, že jsi to dokončila. Naprosto dokonalý četl jsem už od první povídky a popravdě, poslední dobou už jsem se bál že to čekání neskončí. Ale dočkal jsem se a za to ti děkuji!
|< << 1 >> >|
 | 10 | 20 | 50 | 
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...