The Upper Floor
Public Disgrace
Public Disgrace
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Křehkost a síla

Autor: Kikina

Hodnocení

1234567

Ležela u stromu, nahá a bezmocná. Nehýbala se, ale dýchala. v ruce držela podivnou červenou věc. Díval se na ní a přemítal, zda ji už viděl nebo ne. Ať vzpomínal, jak vzpomínal na křehkou dívku ležící u stromu, si vzpomenout nedokázal. Slezl z koně a potichu přistoupil k ní. Vzal ji do náruče, neprobudila se, byla ještě lehčí než si myslel. Nasedl s ní na koně a cválal ke svému panství.

Normálně ho při pohledu na krásnou mladou dívku, napadaly sexuální myšlenky, pociťoval vzrušení, ale u této neznáme ne. Pociťoval k ní jistou touhu, touhu ji chránit.

I ve spánku nebo snad v bezvědomí v něm tuto touhu probouzela.

Když dojel ke svému hradu, sesedl z koně, vzal dívku jemně znovu do náruče a na nechápavé pohledy podkoního, jen řekl, ať okamžitě nechá přivést lékaře.

Poté ji vynesl až do svého pokoje. Položil ji na svou postel a přikryl ji přikrývkou.

Ze dveří zavolal na jednu ze svých služebných, aby lékaře zavedla ihned do jeho pokoje.

Znovu se díval na neznámou. Okouzlovala ho. Probouzela v něm nepoznaný pocit. Cítil potřebu ji chránit. Pak si vzpomněl na tu zvláštní věc, kterou držela, odkryl ji a chtěl ji věc vzít z ruky, ale dívka ji i ve spánku držela pevně. Když ji znovu přikrýval, všiml si jejích kulatých, malých ňader. Musel po nich letmo přejet dlaní a poté ji znovu přikryl.

Prohlížel si její dětský nevinný obličej. Nezajímalo ho, kde se vzala, kdo to je, chtěl jen, aby byla v pořádku. Přál si, aby se na něj usmála, toužil po pohledu do jejích očí.

Konečně uslyšel zaťukání, po kterém vešel lékař.

Přišel a ihned zamířil k dívce na posteli. "Kdo je to? A co jí je?", zeptal se. "To byste snad měl vědět vy, co ní je", odpověděl on nevrle. Lékař na to neodpověděl, jen se pro sebe usmál. A začal s prohlídkou. On chvíli pozoroval doktora a pak začal povídat. "Našel jsem ji pod stromem, když jsem se projížděl. Ležela tam nahá a zřejmě byla v bezvědomí. Tak jsem vás nechal zavolat. Lékař ho pozorně poslouchal, pak se zeptal, "Takže nevíte, kdo je to nebo komu patří?". On se na chvíli zamyslel a pak odpověděl, "Našel jsem ji já, tak už nikomu nepatří. A až ji uzdravíte, dozvím se, kdo je", poslední větu dodal uštěpačně.

"Je to ještě dítě", řekl, když skončil s prohlídkou. "Nehádal bych ji více jak 16let a nemyslím si, že byla otrokyní až nad podváhu vypadá zdravě." On přikývl a dodal, "Je to ale krásné dítě. Probudí se?"

Lékař se usmál, "Už se probouzí. Pro jistotu vám tu nechám něco proti bolesti. A kdyby se náhodou u ní vyskytlo něco neobvyklého, přijďte pro mě." Položil sáček s bylinkami na stůl a odešel.

Zůstali v místnosti znovu sami. On a neznámá, která se pomalu probouzela. Pozoroval ji skoro jako svatý obrázek. uvědomil si, že když ji vidí probouzet se, touha uchránit ji, se ještě stupňuje. To bylo u něho neobvyklé. Měl své velké panství, otrokyně a služebníky. K otrokyním se choval hezky, byl dobrý pán a štědrý, jeho poddaní ho zbožňovali.

Jednu ze svých otrokyň hluboce miloval, ale nedal ji milost, naopak od ní vyžadoval ještě větší oddanost. A ani u ní necítil touhu po její ochraně. proč je to u této neznámé tedy jinak?Vždyť po ní netoužil jako po ženě spíše jako otec. Slovo otec ho zaskočilo. Měl stejně staré milenky jako je ona, ale necítil k nim otcovský vztah. Co ho tedy k této dívce táhne tak silně?


...::: Tip pro Vás: Saténová maska na oči :::...
Sexshop Sexujte.cz


Protáhla se, stále svírající tu neznámou věc a otevřela své ¨jasně modré oči, spatřil v nich nevinnost, lásku a strach. Dívala se na něj se zděšením, nepromluvila, jen se na něj stále dívala. Ani on nepromluvil, nemohl odtrhnout své oči od jejích. Byl jí skoro až zhypnotizovaný.

Až po dlouhé době, kdy si dívali do očí, ona se strachem a on se zájmem, promluvila.

"kdo jste?" Její hlas ho probudil z očního transu, byl dětský a přece ženský, jenomže pořádně vystrašený.

"Lord Hofmat, majitel panství a stromu, u kterého jsi ležela"

U dívky svým jménem žádné poznání nevzbudil.

"ležel jsem u stromu?", zašeptala? Myslela si, že se zbláznila, muž před ní byl sice pohledný, musel být stejně starý jako její otec, ale oblečený byl...úplně jinak, jako nějaký pán z pohádky, ale slušelo mu to.

Bála se ho, ale přesto vyčetla z jeho očí, že je v bezpečí.

"Ano, ležela jsi u stromu, nahá a v bezvědomí. Přepadl tě někdo?"

Dívka se zamyslela a pak zavrtěla hlavou. Přemýšlela, co si pamatuje, ale na to, co dělala ráno, si vzpomenout nedokázala. Jak se mohla ocitnout pod stromem nahá? Že by ztráta paměti? ale jméno, věk, adresu i to, co se dělo včera si pamatovala. Slavila své šestnácté narozenin na kamarádově chatě. Možná že se opila a...ne, ona přece nepije. A ví, že se vracela busem domů.

"Nepamatuji si, proč jsem nahá a jak jsem se k vám na panství dostala." Když slovo panství vyšlo z jejích úst, vzpomněla si, že muž říkal, že je lord, to by vysvětlovalo ty jeho šaty.

Viděl, že dívka přemýšlí, už se mu nedívala do očí, ale prohlížela si ho.

"neslyšela jsi o mně?"

"ne", myslím, že ne", odpověděla.

"a jak se jmenuješ?"

"lucka...asi jste o mně taky neslyšel", usmála se na něj. Svým úsměvem vykouzlila úsměv i jemu. Usmívala se tak nádherně, i když oči měla smutné.

"Zavolal jste už policii?", dodala po chvíli.

nechápavě se na ní díval. "koho, že jsem měl zavolat?"

"Přece 158", dodala nervózně. On ji snad nechápe, napadlo ji, určitě ji nechápe. A ji napadlo, že se možná ocitla v jiném světě a v jiném čase, než kde žila normálně.

Asi má horečku, napadlo ho a chtěl se k ní přiblížit a sáhnout ji na čelo. Zarazil se však, když uviděl v jejích zase strach a malé, nepatrné odsunutí hlavou.

"Jen chci zkusit, zda nemáš horečku, nechci ti ublížit." Dívka se na něj dívala, nic neříkala. Co když ji vylekal? Chtěl by ji chránit a přitom ji leká, to není dobré.

"jaký je rok?", zašeptala.

"1871, červen."

"červen by souhlasil", přemýšlela nahlas. "Ale ten rok jste netrefil, o nějakých 139 let, jestli dobře počítám."

Napadlo ho, že buď se zbláznil on nebo ona.

"Opravdu jste si jist, že není jiný rok? Například 2010?"

"asi máš opravdu horečku"...natáhl k ní ruku, ale teplá nebyla. "Nebo jsi se možná tvrdě bouchla do hlavy", řekla starostlivě.

Nastal ticho. Oba mysleli na to, že tomu druhému asi něco nedochází.

"Nahou a v bezvědomí jste mě našel?", zeptala se tiše.

"ano, možná, že jsi spadla z koně a někdo tě pak okradl."

Nechtěla se s ním hádat, tak jen přikývla. Věděla ale jistě, že na koni nejela. Možná, že se bouchla do hlavy, ale ne pádem z koně.

Sedl si na kraj postele, prohlížel si její nehybná ústa, která mohla být tak sladká a smutné ale překrásné oči, které se začal třpytit slzičkami. Začala plakat. Nevěděl, co má dělat, chtěl ji vzít do náruče a uchlácholit ji, ale nepřál si znovu, aby se ho lekla.Jenže když začala i vzlykat, nevydržel to. Odkryl ji, chytil a přetáhl si ji do náruče, druhou rukou ji znovu přikryl. Začal ji hladit po vláskách, ale držel ji pevně. Potěšilo ho, že se nijak nebrání, nesnaží se dostat pryč z dosahu jeho náruče.

Ani jeden nic neříkal. Ona plakala, pláč nešel přemoct a on ji držel a přál si, aby už neplakala.

Po nějaké chvilce vzlyky ustaly, myslel si, že už plakat přestala, ale ona usnula. Chvíli ji prohlížel, zdála se mu ve spánku zranitelná. Potom ji položil, přikryl a vyšel z pokoje. Zamířil do kuchyně, nemusel tam ale chodit, protože na chodbě potkal služebnou. Nařídil ji tedy ať zajde pro horký čaj a dvě večeře a vše mu to přinese na pokoj.

Vrátil se do své komnaty. Nechtěl nechávat dívku samotnou, co kdyby se probudila?

Přitáhl si k její posteli židli, seděl a díval se. zahříval ho pohled na ni.

Otrokyně, která mu přinesla požadované věci, si všiml, až když se mu ukláněla.

čekal, že se dívka každou chvilku probudí. Nalil ji čaj do sklenice, aby se mohla ihned napít a nepopálila si ústa. Dívka se skutečně probudila.

Nezačala znovu plakat, jen se tak smutně podívala,že si slíbil, že zařídí, aby už takhle smutně se nikdy koukat nemusela.

Ani se nezeptal, zda se napít chce a hned ji přiložil sklenici k ústům. Párkrát si usrkla a pak tiše poděkovala.

"Nemáš hlad? Já od rána nejedl, tak si dám a i tobě jsem nechal přinést. Položil ji talíř na klín.

Tolik jídla ještě na jednom talíři neměla, měla sice hlad, ale sníst to, by bylo nad její síly. Ochutnala, bylo to velmi chutné.

Když viděl, že se už dala do jídla, sám se do večeře také pustil. Mlčeli a tiše jedli.

Když už on na talíři nic neměl, ji ještě zbývala více jak polovina, ale už také pokládala talíř na stolek.

"Nechutnalo? Mám nechat přinést něco jiného?"

"Chutnalo a moc, jen už jsem plná. Ale děkuji."

"Proto asi budeš tak hubeňoučká, když málo jíš.", říkal, ale přitom se usmíval. A dívka mu nesměle úsměv vrátila.

Pak promluvila, "Já nejsem odtud, kde vy, myslím si, že jsem i v jiném čase"..trošku koktala. "A už vůbec nevím, jak jsem se sem mohla dostat. A vy si teď budete myslet, že jsem blázen, ale já...", nevěděla, co říct dál. Pouze si stiskla ret. Díval se na ní, ale ne jako na blázna. Nemyslel si, že je blázen, jen nemohl uvěřit tomu, co mu povídala.

"Myslíte, že se odsud nějak dostanu? Mám strach, že už nikdy neuvidím...."větu nedořekla, protože se zajíkla slzami.

"Proto jsi předtím plakala, toho se bojíš?"

Přikývla a bylo ji znovu do pláče. Nestihla se ani rozloučit, omluvit se doma, mají určitě strach. Budou si zajisté myslet, že se jí stalo něco hrozného. Budou nešťastní a to kvůli ní. Při těchto úvahách ji slzy smáčely už celou tvář, nesnažila se je setřít, jen zavřela oči, chtěla usnout. Na nic nemyslet.


...::: Tip pro Vás: ElectraStim - elektro masturbátor Jack Socket :::...
Sexshop Sexujte.cz


Uzasne

Tomas

   (29.6.2010 13:59)
To chce pokracovanie
|< << 1 >> >|
 | 10 | 20 | 50 | 
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...