Sexually Broken
Sex And Submission
Bound Gods
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Klečím

Autor: Bohunka

Hodnocení

1234567

Klečím. Ruce mám spoutané za zády a řetízkem přitažené k obojku. Klečím a ústa mám ucpaná gumovým roubíkem, který je napevno fixovaný ve stěně a kolem hlavy je přitažený řemínkem. Klečím. Zadek mě pálí po výprasku a minuty se vlečou. Klečím. Bičík, který mám zasunutý mezi staženými půlkami už asi dlouho neudržím. Jestli ho pustím, tak mě čeká další výprask. Paní, prosím, už přijďte. Už budu poslušná a pracovitá služtička. Klečím. Bum. To ale byla rána. Bičík vypadl, ale nic se neděje. Paní to asi neslyšela. Minuty se vlečou. Najednou se ozývá vrzání schodů.

"Tak co? Zase ti vypadl? To je mi ale líto. To budeš muset zase dostat výprask."

V ústech mám roubík a tak nemůžu ani prosit o slitování.

"Ale to je vlastně dobře," pokračuje Paní "každý výprask je zároveň pokrok v tvé výchově. Dám ti symbolických deset ran. Pak si oblékneš uniformu a půjdeš uklidit kuchyň, jídelnu a koupelnu. Potom dostaneš ještě pětadvacet, aby sis to dobře zapamatovala."

Při těch slovech Madam zvedá bičík a rány už jedna za druhou dopadají na můj zadeček. Slzy mi stékají po tvářích a roubík tlumí mé vzlykání. Konečně výprask skončil. Madam mi rozepíná řemen na roubíku a já ještě vzlykající vstávám a se skloněnou hlavou děkuji za výprask. Za každý výprask musím poděkovat. Trvalo mi dlouho, než jsem si na to zvykla, ale Madam na tom trvá, protože vždy říká, že mě netrestá ráda a že je to pro moje dobro.

"Poníženě děkuji za výchovný výprask. Slibuji, že si z něj vezmu ponaučení. Jsem Vaše poslušná služka." Na to Madam napřáhne bičík a já se musím poklonit a políbit ho. Pak už mi Madam konečně odemyká ruce a jí se vrhám do kleku a na všechny čtyři a líbám jí špičku boty. Tak jí musím zdravit vždy, když jsem nahá nebo jen ve spodním prádle. Když jsem oblečená v uniformě, zdravím Madam malou poklonou, pokud si mě nevšímá, a hlubokou poklonou, jestliže podávám hlášení a přijímám rozkazy. Taky při děkování za výprask.

Pak už rychle mizím do svého pokojíčku, který zároveň slouží jako místnost pro žehlení, sklad úklidových prostředků a v neposlední řadě jako výchovná místnost. Také je tu nástěnný kalendář a plán pravidelných prací. Do kalendáře musím každé ráno, poté co se ustrojím zapsat dvě básně pro tento den. No básně, stačí jeden verš. První musí oslavovat Milostpaní, její dobrotu a její výchovné metody. Druhý je o mě, a její náplní je moje oddanost, poslušnost, vděčnost a tak podobně. Nejsem žádná básnířka, a tak jsou to někdy hrozné paskvily. Je to ale těžké, složit každý den novou báseň. Ke všemu je musím umět zpaměti měsíc nazpátek a někdy, když se Madam nudí mě zkouší jestli to opravdu umím a to si vždycky vysloužím pěkných pár trestů. Někdy Madam nemá náladu, ale většinou chce, abych jí denní básně recitovala a pak rozhoduje, jestli se mi povedly. Pokud je spokojená, je všechno v pořádku, ale pokud ne, nějakou tu ránu dostanu. Snažím se, ale myslím, že básnířka ze mě nebude. Dnešní báseň oslavující Madam zní: "Moje Paní je tak vznešená, ví si rady, výprask pro mě má." a druhá o mě: "Poslušnost je na co stále myslím, služka jsem a pro Madam dům čistím."

No uvidím, co na to Milostpaní. Rychle se oblékám a uháním uklízet. Na úklid kuchyně, jídelny a koupelny mám předepsanou hodinu času. Madam si ale vždy odečte nějakou tu minutu, podle množství nepořádku. Kolik času to ale je, to já nevím. Oblékání se samozřejmě nepočítá. Nejdřív doklidím stůl po večeři a pak rychle umyju nádobí. Pak utřít stůl a všude prach. Ještě v koupelně vyleštit zrcadlo a kohoutky, pak všude rychle zamést a setřít podlahu. Utřít a uklidit nádobí. Pak uháním za Madam. Při vstupu do obývacího pokoje dělám hluboké pukrle a už se stavím do předpisové polohy s rukama složenýma na zástěrce, paty, špičky u sebe a pohled se skloněnou hlavou upřený na špičky. Čekám. Madam se dívá na televizi a tak ji nesmím rušit. Ostatně, nikdy ji nesmím rušit. Musím čekat, až si mě všimne.

"Čaj."

"Ano, Milostpaní." Při obsluze a úklidu musím používat oslovení "Milostpaní", při výchově pak "Madam". Ukláním se a rychle jdu do kuchyně udělat čaj. Chladím ho, čaj musí mít při podávání teplotu akorát vhodnou k pití, a na malém podnose ho nesu do obýváku. Naučenými pohyby servíruji.

"Váš čaj, Milostpaní." Úklona, a už zase stojím na svém místě. Film běží a já si opakuji dnešní básně. Podle předpisu si při každém pomyšlení na Madam i při jejím spatření musím v duchu opakovat: "Jsem poslušná služka svojí Madam a jsem šťastná!" a vždy se musím usmát. Má to být psychologická pomůcka, aby se ze mě i v mysli postupně stávala poslušná služka a abych nemyslila zbytečně na jiné hlouposti. Myslím, že stejný účel asi mají i ty básničky, a myslím že to funguje. Kvůli šedesáti básničkám, které musím neustále nosit v hlavě nemůžu myslet na nic jiného než na svou poslušnost a na vznešenost Madam. No a pak ještě myslím na sex. Na ten hlavně. Myslím na něj pořád, ale to mi není moc platné. Nosím pás cudnosti o Neosteel a tak nemám moc možností si užít orgasmus. Ve "Smlouvě o službě" je sice napsáno, že se Madam odpovídajícím způsobem stará a sexuální potřeby služky, v "Pravidlech pro práci a výchovu služky" je výslovně uvedenou, že služce bude umožněn jeden orgasmus týdně, ovšem při vzorném plnění povinností a samozřejmě nechybí dodatek: "Pokud Madam nerozhodne jinak". Moc se snažím být poslušná a vzorná, ale podle Madam vzorné plnění povinností znamená, že mě celý týden nebylo třeba trestat. No a to se ještě nestalo. Vždycky se najde nějaká ta šmouha, smítko, moc horký nebo studený čaj, nestihnutí úklidu, neupřímný úsměv, no anebo málo kvalitní básnička. Je toho hodně. A tak, když mi Madam vyjímečně odemyká pás cudnosti, vždycky zdůrazňuje, že je to její dobrota, že si to vůbec nezasloužím a že jí za to musím být vděčná. Někdy to už nevydržím a škemrám. Prosím, pláču. Je to tak ponižující, ale Madam bývá neoblomná. Většinou si tak vysloužím jenom potrestání, ale musím to zkusit. Jsem tak hrozně nadržená. Tuto neděli by to mohlo vyjít. Jsem už zamčená přes tři týdny. Ale to nic neznamená. Madam mi říká, že půst je pro mě dobrý. Že jsem služka a mám myslet hlavně na její uspokojení. Mě by mělo uspokojovat její uspokojení. Ale já mám radost, když můžu Madam uspokojovat. Jsem šťastná, když si tiskne mojí hlavu mezi svoje stehna a já lížu a lížu. Je to krásné a moc mě to vzrušuje, ale to je právě ono. Se zamčeným penisem se k vyvrcholení nikdy nedostanu. Jsem tak stále nadržená. Stejně je to ale...

"Hlášení!" Bleskově se soustřeďuji a hlásím:

"Milostpaní, uklidila jsem v kuchyni v hale a v koupelně podle Vašeho rozkazu. Jsem Vaše poslušná služka."

"No, snad jsi to udělala pořádně, když ti to tak dlouho trvalo. Přišla jsi o deset minut později, než jsi měla. Podej mi rákosku."

"Poníženě se omlouvám, zasloužím potrestat." Beru rákosku a poklekám před Madam. Pak nastavuji ruce dlaněmi vzhůru. Vím, co mě čeká. Každá ruka dostane za každou minutu jednu ránu. Madam říká, že ruce dostávají výprask za pomalou práci.

"Počítej!" a prásk, prásk.

"Jedna." prásk, prásk.

"Dvě." prásk, prásk.

...

"Devět." prásk, prásk.

"Deset. Poníženě děkuji za výchovný výprask. Slibuji, že si z něj vezmu ponaučení. Jsem Vaše poslušná služka." Líbám napřaženou rákosku a beru ji od Madam. Nesmím si ani utřít ubrečené oči. Klekám si na své místo ruce v pravém úhlu předpažené a na nich položená rákoska. Na ní se musím dívat a v duchu si neustále vděčně opakovat: "Poníženě děkuji za výchovný výprask. Slibuji, že si z něj vezmu ponaučení. Jsem poslušná služka a jsem šťastná." Jak je těžké se v téhle situaci usmívat. O co jsem to měla jednodušší ze začátku. Pak ale Madam přišla na to, že když jsem její služka a chci jí sloužit, tak se tak vlastně plní moje největší přání a musím být tedy šťastná. A pak začaly ty vymývací věty o šťastné služce, které si musím předříkávat. To jsem ještě nemusela skládat básničky. To přišlo ještě později. Od té doby už nemám v hlavě moc místa na jiné věci. Madam je spokojená, že se usmívám, já si předříkávám, že jsem šťastná, usmívám se a vlastně se i šťastná v tu chvíli cítím.

"Nahlas!" To je rozkaz, který Madam používá často. Musím okamžitě začít říkat nahlas, na co právě myslím. Je to praktická kontrola, jestli myslím na to, na co mám myslet.

"...výprask. Slibuji, že si z něj vezmu ponaučení. Jsem poslušná..."

"Dost."


...::: Tip pro Vás: Postroj na penis :::...
Sexshop Sexujte.cz


"Teď chci slyšet dnešní básničky."

Přednáším své dnešní výtvory a červenám se. Za své výtvory se stydím, ale Madam je spokojená.

"No, s tím výpraskem jsi to krásně vystihla. Tak se mi tady přehni přes stůl."

"Děkuji, Madam."

Podávám Madam rákosku, klekám si ke konferenčnímu stolku a lehám si na něj, takže zadek je krásně vystrčený.

"Počítat nemusíš. Za co dostáváš výprask?"

"Abych byla poslušná?" Vlastně si nepamatuji, za co.

"No to je samozřejmé. Výprask dostáváš, aby sis zapamatovala že výprasky jsou dobré pro tvoji výchovu. No a protože je ti to asi málo a nepamatuješ si nic, budu ti muset přidat. Kolik jsi měla dostat ran."

"Dvacet pět, Madam."

"A za co?"

"Abych si zapamatovala, že výprasky jsou dobré pro moji výchovu. Madam."

Madam mi vyhrnuje sukni a stahuje kalhotky. " no vidíš, jak si to pěkně umíš zapamatovat, když chceš. Jenže ty většinou nechceš. Ale já se postarám, aby se ti chtělo. Na podpoření paměti dostaneš navíc po pěti ranách na každou půlku."

"Poníženě děkuji, Madam. Jsem Vaše poslušná služka"

"A nemel sebou, ať mi nevyleješ čaj!"

No a pak se spustila rána za ranou. Pětadvacet je hodně, ale s mým tréningem se to dá vydržet. Kdybych alespoň dostala roubík, abych se mohla zakousnot. Mám zakázáno křičet a brečet nahlas, a tak jen mlčky snáším ránu za ránou. Pak přichází pauza a ještě dvakrát pět ran. A je konec.

Opět předpisově děkuji a odebírám se klečet na své místo.

Klečím a v duchu si při pohledu na rákosku opakuji: "Poníženě děkuji za výchovný výprask. Slibuji, že si z něj vezmu ponaučení. Jsem poslušná služka a jsem šťastná." Moc ráda bych si pohladila zadek, ale to musí počkat až mě Madam propustí.

Tak klečím...


...::: Tip pro Vás: Kožený bič :::...
Sexshop Sexujte.cz


0 komentářů.
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...