Falešný obchod Autor: Dawnlord

Hodnocení

Podíval jsem se na zmítající se svázanou ženu na zemi u mých nohou. Zmocnit se ji nebylo nakonec tak těžké jak jsem čekal. Není nad dobře připravený plán a trochu té znalnosti psychologie.

Začalo to tak že jsem si podal inzerát:"Prodám levně šperky z pozůstalosti. Značka-finanční důvody." s uvedením P.O.boxu. Za krátko se začaly hrnout odpovědi. Vždy jsem si sjednal schůzku v nějaké lepší kavárně nebo restauraci. Ze začátku to vypadalo že se na výzvu chytily ženské na pohled snad bohaté ale jinak celkem starší,ošklivé a nafoukané až hrůza. Až jednou...

Už když přicházela ke stolu bylo na pohled poznat že tohle je skutečně výstavní kus. Nádherné dlouhé černé vlasy, tak černé že se v tlumeném světle kavárny zdály být chvílemi až modré ji sahaly skoro až k zadečku. Jemná souměrná tvář měla výraz sebevědomí charakteristický pro všechny ženy které jsou si dobře vědomé své krásy násobené bohatstvím. Zbytek těla zakrývala či spíše zdůrazňovala elegantní vypasovaná blůzka tmavomodré barvy ladící s očima a černá sukně sahající kousek pod kolena. Sukně obepínala její dlouhé nohy tak těsně že jsem uvažoval jak se do ní vůbec mohla dostat a jak řeší problém chůze do schodů. Dokonale tvarované nohy v černých poloprůhledných punčochách-to co bylo tedy zpod sukně vidět-se nesly na střevících s minimálně osmicentimetrovými podpatky. Celek doplňovaly decentní ale kvalitně zpracované šperky v podobě náušnic,řetízku,náramku na levé ruce a prstenu. Věk jsem odhadoval tak kolem třiceti.

Všichni v kavárně ať už to byli muži nebo ženy ji pozorovali když procházela kolem stolů. Muži s jen těžko tajeným obdivem a ženy s nepřiliš úspěšně maskovanou závistí. To mi nebylo přiliš milé, taková silná pozornost. Jesli se takové krasavice mám zmocnit, tak veřejnost musí zůstat nevšímavá nebo aspoň rychle zapomenout. No... chápete ano? Poldové jsou otravně zvědaví když někdo prostě zmizí.

Vstávám a představuji se. Říká že se jmenuje Monika H... Posadíme se.„Chcete víno nebo minerálku?“ „Minerálku.“ Kývne hlavou a ihned přechází k věci. „Mohu vědět jaké šperky nabízíte a za kolik?“

Přebírám inciativu, „Pochopitelně proto jste tady, že? Samotné šperky tady samozřejmě nemám ale tady jsou fotografie, cena je uvedena na druhé straně. Je to znalecký odhad, ten mám samostatně zpracovaný tady. Prodávám za dvě třetiny uvedené ceny. Z daňových důvodů dávám přednost platbě v hotovosti, pokud chcete platit převodem bude to o nějakou tu stovku víc. Prodávám i jednotlivé samostatné kousky. Do druhého dne, jesli si počkáte, mohu dodat potvrzení že jde skutečně o dědictví, to jsem bohužel zapoměl doma.“ Mávnu ji rukou před običejem. „Tady mám na ukázku jen tenhle prsten“.

(Prsten je pochopitelně pravý, má cenu jedenáct tisíc korun a je to překrásná ukázka šperkařství z doby Empíru. Co se týče fotografií, ani nejlepší znalec jen tak z nich nepozná že jde jen o levnou i když kvalitní napodobeninu a la made in Čína. Znalecký posudek a ostatní pořebné doklady pro zvýšení důvěryhodnosti jsou padělky. Jejich výroba byla docela dřina. S tímhle vším se ji ovšem nehodlám chlubit.)

Pokyvuje hlavou a chápavě se usmívá.„Daňové důvody, ah ovšem“. Pak si začne prohlížet fotografie.

Pozorně při tom sleduji její obličej a hlavně oči pokud se jenom dá. Ty mi prozradí nejvíc. Jak postupně odkládá některé z prohížených fotek stranou, její výraz obličeje se znatelně mění v dychtivost a touhu vlastnit. Když pak ke mě vzhlédne, poznávám ji z očí, že ji touha mít a vlatnit úplně pohltila. Zjevně hodila za hlavu všechnu opatrnost s kterou sem snad přišla.

„Tohle koupím.“Zašeptá dychtivě.„Tohle a tady toto taky.“

Dívam se na ni, že se chytne tak snadno jsem opravdu nečekal.

Vykládá si můj pohled jinak.„Peníze na to mám.“Říká poněkud uraženě.

„Já netvrdím že nemáte.“ Umívám se omluvně. „Jen mě trochu zaskočila ta rychlost s jakou se rozhodujete.“ Přemýšlím. „Chcete platit převodem přes mobil?“ Souhlasně přikývne. „Jste tu vlastním autem?“ Opět kývne. „Dobře uděláme to takto, vy si svůj automobil přeparkujete někde jinde, tady je časově omezené stání.“ Vysvětluji.

(Ve skutečnosti jde jenom o to, aby možní svědkové viděli že po tomto veřejném setkání jsme se normálně rozešli každý po svém.)

„No a potom si přesednete ke mě do auta, zajedeme ke mě a uzavřeme obchod. Upozorňuji vás, že šperky předám až poté co mi přijde potvrzení o platbě na mobil. A také budete muset podepsat kupní smlouvu.“

„To je máte doma?“

Cítím slabou stopu podezření v jejím hlase a hned ji rozptyluji. „Ovšem, přece nebudu platit bance za úschovu, když mám vlastní trezor. A taky nikde nerozhlašuji že mám cennosti v domě. Jistě jste si všimla že kontakt byl na P. O. Box. Takže jdeme!“ Dodávám energicky.

Plán pokračoval na jedničku. Když jsem ji vezl městem, snaži jsem se ji co nejvíc rozptýlit aby nezačala mít nějaké podezření. A tak mluvím o předmětu obchodu. O rodinné historii šperků, o politice, zkrátka o všem možném. Pozoruji že ji to docela baví, aspoň se zdá uvolněná. Zaparkuji a ukazuji zvenčí na dům kde bydlím.

„Ten je velký.“ Pozamená.

Vysvětluji že jsem dům získal v restituci. „Jistý prapředek se ho rozhodl postavit ve Viktoriánském stylu, pak ho po Únoru ukradl jeden papaláš, no a já ho pak po sameťáku získal zpátky.“

Směje se. Ani trochu netuší že naposledy.

...::: Tip pro Vás: Les Petits Bonbons - Tickle Me Tickler :::...
Sexshop Sexujte.cz

Když vcházíme do pokoje otvírám barovou skříňku. „Něco si dejte, já zatím skočím nahoru pro ty kousky co jste si vybrala. A pak půjdem na to.“ Nahoře přistupuji k počítači, přepínám na bezbečnostní kameru která je v skryta v pokoji. Pozoruji že už něco pije, podle tvaru sklenice a barvy nápoje hádám že to je Pepsi s ledem. Na tom co si vybrala nezáleží. Droga, dost silná aby v minutě uspala třeba i kulturistu, je ve všech nápojích. Několikrát se zapotácí, upustí sklenici a padne na zem. Mrknu na hodiny v rohu monitoru. To bylo rychlé, necelá minuta. Dolů už jdu docela pomalu. Tyhle chvíle si hodlám vychutnat.

Stáhnout šperky. Jedna ruka, smyčka, utáhnout v zápěstí. Zkřížit za zády, druhá ruka, opět utáhnout. A teď nohy kolem kotníků, povytáhnout sukni a ještě jeden provaz nad koleny. Začínám se lehce potit. Vzrušením, ne námahou. V rozkroku cítím slabý tlak - příslib brzkých radovánek. Teď náplast na ústa, není to sice nutné protože tenhle dům má skvělou zvukovou izolaci. Ale prostě jen tak, pro potěšení. Sedím a čekám až se začne probírat. Mezi tím prohrabu její kabelku a vypnu véčko mobil ve stylu pudřenky. Pozoruji že se ji začínají odkrvovat ruce. Provazy jsou utaženy fakt pevně, to mi ovšem naprosto nevadí. Cítím její parfém, nejspíš Channel, docela příjemná vůně. Zvláštní, že jsem ji nevnímal už v kavárně nebo v autě.

Konečně se pohnula, zatím jen zlehka. Ja k plyne čas jsou pohyby stále silnější. Najednou otvírá oči, je to takový zmatený pohled, asi se ji motá hlava. Nejspíš se diví co dělá na zemi. Ozve se tlumený zvuk takové "Hmmmmhhh". Teprve teď se začíná pořádně zmítat. Už ji všechno došlo. Dívá se na mě, nejdřív zuřivě, pak prosebně a pak už jenom vystrašeně. Náhle se převrací na břicho a za stálého mručení a funění se pokouší odplazit stylem píďalky obecné co nejdál. Ty zvuky co přitom vydává zní dost bolestivě, provazy jsou fakt festovně utaženy. A navíc při té snaze vypadá prima srandovně, to si myslí že mi takhle uteče nebo co? Směji se a její pokus o únik likviduji tím způsobem že vstanu a přišlápnu její zrovna ke stropu vystrčený zadeček k zemi. Podpatek mé boty je přesně mezi jejími půlkami. Vrtí se a snaží se osvobodit, otočit na bok. Zvyšuji tlak nohy, skoro na ní stojím plnou váhou, připomíná mi teď brouka který je za živa přibodnudý k podložce. Tohle je ovšem sexy brouček. Sundávám nohu a rychle ji špičkou boty převracím na záda. Jde do velice snadno, takový útok nečekala. A znovu ji přišlápnu, v rozkroku, jak jinak. Zamručí tentokrát zvlášť bolestivě, vzpíná se na svázaných rukou. Pak povolí a rozbrečí se, líčení se ji rozpíjí po tváři. Slabě škube rameny a tlumeně vzlyká, přes izolepu to ani hlasitěji nejde. Dávám nohu na zem. Převrátí se na bok a stočí do klubíčka, kolena má přitaženy skoro až k bradě. Přitáhnu si židli, posadím se vedle ní a zlehka ji ťuknu podrážkou přes zadek. Polekaně škubne tělem a vzhlédne ke mě. V očích má strach a stud.

„Nemusím snad říkat že jsem celou tu dobu lhal.“ Vysvětluji. „Žádné šperky neexistují. Je tu jenom tenhle dům, já se svou sadistickou sexuální orientací a ty. Moje kořist, hračka, děvka, služka a když budeš obvzlášť hodná, tak třeba i milostnice. A pokud mě začneš nudit, tak tě prostě velice pomalu pro své potěšení umučím k smrti. Takže se ve svém vlastním zájmu snaž co nejvíc se mi líbit. No..... A kdyby tě napadla nějaká prasárna která by mě obvzlášť vzrušila a tebe ponížila okamžitě mě ji řekneš. Máš přece nějakou tu tvůrčí fantaziji.“ Opět se směji. To co vídím v jejích očích a tváři je už skoro čistá hrůza. Myslím že kdyby neměla přelepená ústa tak mi tu začne hystericky ječet. Takhle se jenom ozývá ještě důraznější "HHHMMMhhhhh!!!" doprovázené další várkou slz a nesouhlasným vrtěním hlavou. Její názor mě ovšem vůbec nezajímal.

„Tak a teď ti ukážu svůj dům zevnitř. Přesně vzato, zatím jenom jednu jeho část. Mučírnu!“

Když máte svázanou ženu a chcete ji někam přepravit jen tak s pomocí vlastních svalů, tak máte tři možnosti jak to udělat. Můžete ji nést v náručí-tedy pokud sebou moc nehází. Nebo si ji hodit přes rameno. A nebo popadnout za vlasy a táhnout po zemi. Rozhodl jsem se pro třetí způsob. Jednak měl tenhle---balík---vlasy pro daný účel snad přímo od pánaboha. A jednak se mi to zdálo nejméně fyzicky namáhavé. Sice se tomu snažila zabránit pomocí kopanců svých svázaných nohou. Ale tuto obranu jsem snadno překonal.

Každý můj krok,jak tak táhnu nejprve halou a pak po schodech dolů do sklepa je provázen tlumeným bolestivým hhhhmmmumláním. To se zvlášť pěkně ozývá když tělo začne klouzat po schodech. Asi tak v půli cesty začíná spolupracovat a snaží se mi ulehčit transport odstrkováním nohou od země.

Dole ve sklepě zamířím k zdánlivě slepému výklenku ve stěně. Stisknu tajné pero a otevřu si tak přístup k druhému schodišti které vede o patro níž do dolního sklepa kde mám mučírnu.

Mučírna! Dlouhé měsíce jsem si ji dělal sám. Včetně úpravy tajného vstupu. Pochopitelně, jak jinak! Najímat si na takový druh práce dělníky by byla hloupost. Někdo by něco vykecal v hospodě a je tu malér. Trvalo dlouho než jsem to tu vybavil podle svých představ. Mám tu už všechno. Důtky, biče, rákosky, skřipce, železa, rozporky, háky, elektrody a spoustu dalších hraček podobného ražení. Za ta staletí toho lidé pro podobné kratochvíle vynalezli opravdu hodně. A pořád vynalézají. Je tu ještě slabě cítit vápno co jsem s ním bílil stěny.

Dotáhnu ji doprostřed placu a pustím vlasy,slyším jak úlevně heká. Z jedné police u stěny seberu velké krejčovské nůžky. „A teď holka, pro začátek z tebe odstříhám nějaké přebytečné věci. Buď si jistá že vlasy to nebudou.“ Převalím ji na záda a kleknu sednu ji obkročmo na břicho. Je báječné cítit vzpínající tělo mezi svými stehny. Nastřihávám blůzu u ramen pak ji začnu rozpínat, pěkně knoflík po knoflíku. Nepospíchám není kam, času je dost. A hele, nemá podprsenku. Tím líp, aspoň mám trochu ušetřenou práci. Pohladím ňadra a zkouším citlivost bradavek. Jsou to pěkné melounky. Přírodní kvalita, žádný silikon! To vše za protestního mručení. Poté ji otočím na břicho a opět se na ni rozkročmo posadím. Roztřihnu rukávy a odhodím zbytky blůzy stranou. Pak se věnuji sukni. Tu nemusím ničit. Stačí rozepnout knoflík, zip a stáhnout. Stejně jako lodičky a podvazkový pás. Jen u kalhotek a punčoch ještě trochu zapracuji nůžkami. Přivoním k těm kouskům prádla. Opravdu příjemná vůně. Taková vzrušující.

Poté se začnu plně věnovat nahému tělu vrtící se podemnou. Zajedu prsty mezi půlky zadku, pak ji párkrát pořádně plesknu dlaní. Tenhle zadek je fakt pevnej, žádný tuk. Zarudlé otisky dlaně jsou pěkně vidět. Znovu převalím tenhle úlovek na záda a zkoumám klín. „Tedy holka, vidím že dbáš důsledně na hygienu.“ Neodpustím si poznámku. Klín je hladce vyholený. „Jak často si honíš kundu?“ Něco zahuhá a znovu se rozbrečí.

Opět přistoupím k jedné z policí. Vrátím se, chytnu ji za vlasy a tahem vzhůru ji donutím kleknout. „Podívej holčičko, teď mě ho vykouříš a pak ti čurákem projedu prdel. Tak se snaž ať je pořádně nasliněný aby to klouzalo. A protože mám obavu že bys mi chtěla pokousat mýho chlapáka. Tak ti před tím dám do huby tuhle kovovou rozporku.“ Upustím ji na záda, dosednu na její bochníky a koleny fixuji hlavu. Levou rukou rázně strhnu lepicí pásku z jejich úst. Vykřikne bolestí. Toje ale taktická chyba která mi umožní nacpat pravicí do otevřených úst rozporku.

Znovu ji tahem za vlasy donutím kleknout. Rozpínám si vyboulený poklopoec. Strkám penis do rozevřených úst. Kov rozporky příjemně chladí. Ještě se nestačil zahřát jejím tělesným teplem. Hned na to pocítím vlhkost jejích slin a teplý dech. Zatím jsem jen na krajíčku. Snaží se jazykem vystrčit čurák z pusy. Ten odpor mě baví a rozněcuje. Tlumeně při tom vydává jakési zvuky, snad se snaží něco řeknout. Snadno překonávám vzdor a zasouvám penis hlouběji. Patro jejich úst stejně jako jazyk jsou báječně teplé, vlhké a pružné. Trochu dál a špička žaludu polechtá mandle. To je tak vzrušující pocit že se málem udělám. Rychle vyjmu chlapáka abych se trochu uklidnil. To ji umožní naplno vydávat zvuky. Jakési. "OOOhhh, óóhhh, ááhhho, choo." Znovu zajedu dovnitř. Sliny ji tečou čůrkem z huby a kapou mi na kalhoty. Budu je pak muset nechat vyprat, bleskne mi hlavou. Teď znovu tlačím penisem na mandle a zajíždím ještě hlouběji do krku. Její hlava je zvrácená dozadu, oči doširoka rozevřené a plné slz. Zdá se že se dusí. Najednou uslyším ten zvuk, dávivý zvuk. Penis nechám trochu vyklouznout. Jen natolik, abych cítil jak se žalud dotýká mandlí. Znovu ten dávivý zvuk, tentokrát mnohem silnější. Vypoulí oči snad ještě víc. To je ten správný okamžik. Rychle vyjmu čurák a aniž bych pustil vlasy ukročím na stranu. Stihl jsem to tak, tak. Zvrací. A znovu. Je toho docela dost. Pustím vlasy a nechám ji apaticky dopadnout obličejem do kaluže zvratků.

Kovovou rozporku si nechává vyjmout bez námitek. Tahle rezignace mě fakt nudí. Ale vím jak ji zas rozparádit. Pokleknu za ní. Chytnu za boky, přitáhnu a narvu tvrdýho chlapáka až na doraz do zadnice. Vždyť jsem ji to slíbil.

Hned je živá. „Aaaauuu, ne, prosííím to bolííí!“ Vříská jak na lesy. Přitom háže horní částí trupu jak čerstvě ulovená ryba. Jak přitom trhá hlavou tak si rozmatlává zvratky důkladně po obličeji a do vlasů. „Koukej slízat ten svinčík cos tu nadělala! A pořádně! Nebo ti tu prdel roztrhnu vejpůl!“ Také já už přitom řvu, ale rozkoší. To jak svírá zadek bolestí kolem penisu je prostě. F-A-N-T-A-S-T-I-C-K-É. Stříkám jak pumpa. Sperma pod tlakem vytéká kolem kořene penisu a teče po vnitřní straně jejich stehen. To vše je doprovázeno bolestivým křikem, prosbami a pláčem.

„Jak ti říkám, vytáhnu ho teprve potom co olízáš podlahu. Ta se bude lesknout. Rozumíš!“ Chápe dokonale, vzlyká a poslouchá. Slyším jak její jazyk mlaská a srká když koná svou práci. Chvílemi se ozve opět dávivý zvuk. Je vidět že se ho snaží potlačit.

„Jesli se tady znovu poblinkáš tak si přiděláš práci.“ Varuji. Stále jsem do ní hluboko zaražený. A navíc, jak ji tak pevně držím, tak začnu pohybovat svou pánví vpřed a vzad. Tím pádem se její hlava začíná podobat hubici vysavače jezdícího po koberci.

Povzbuzuji:„Pořádně holčičko, pořádně. Ještě tady kousek ....a tady. A popojedem.“

Konečně je všechno slízáno. No... Skoro všechno. Rozhodl jsem se být velkorysý a nebazírovat na maličkostech. Nechávám vyklouznout penis. Úlevně vzlykne. Je na něm trochu hnědého.

„Čuně, příště tě pořádně propláchnu“ Nadávám. Otírám si ho do rozstříhaných zbytků kalhotek. Dokopám tu děvku ke stěně. Zde mám na konzoli přes kladku natažený řetěz s kovovými pouty na konci. Když rozvazuji provaz abych mohl na zápěstí nasadit železa mám se na pozoru. Zbytečně. Naprosto neklade odpor, zjevně je naprosto utahaná. S pomocí kladky navíjím řetěz. Nakonec stojí s vytaženýma rukama pěkně na špičkách. Jako baletka. Vlasy se ji přilepily na obličej takže není vidět pořádně tvář.

„Smrdíš, taže tě umyju.“ Oznamuji. Vůbec nereaguje. To se ale rychle změní jak na ni začnu stříkat z hadice vodu. Snaží se uhnout, to je ale marný pokus, protože nohy jsou stále spoutané. Tak aspoň ječí. Začínám od hlavy. Pokračuji přes prsa. Hodně dlouho se zdržím u klína, zdá se že zde je silně citlivá. A skončím u nohou. Nakonec rozvážu nohy. Ať se trochu prokrví. Nechávám svítit světlo. Seberu její hadry a odcházím.

„Tak dobrou noc, děvko! Zítra budeme pokračovat.“ Poslední co slyším, když zavírám tajný přístup, je hysterické kňourání zdola.

Pokračování příště...

...::: Tip pro Vás: Bičík s gumovým šimrátkem - červený :::...
Sexshop Sexujte.cz