Divine Bitches
Men On Edge
The Upper Floor
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Dívka, která milovala provazy

Autor: neznámý

Hodnocení

1234567

Kapitola první - Začátek

Sama sebe sice za krásnou nepovažuji, ovšem muži se za mnou neustále otáčejí, takže něco na mě asi bude. Snad mé jemné, hnědé, po ramena dlouhé vlasy, snad průzračně modré oči, anebo výška skoro sto osmdesát centimetrů, či pevné a hezké kozy „čtyřky“, kdo ví …

Zrovna tak jsem sama sebe nikdy nepovažovala za perversní, nebo nějak „jinou“, ale přesto by mě za takovou mohli mnozí brát. K smrti ráda nosím sexy spodní prádlo, které jsem ovšem poslední dobou začala nahrazovat prádlem i oblečením koženým- jedině s přiléhavou kůží na těle se cítím opravdu sexy a přitažlivě. Kromě množství prádla pak ještě vlastním ohromnou kolekci lodiček a kozaček na skvostně vysokých podpatcích, na kterých se ráda promenáduji nejen doma v soukromí, ale stále častěji také po ulicích na veřejnosti a dokonce i v práci, kde na mě zírá snad úplně každý … Ale koho to zajímá?

Mimo to, že se nemůžu obejít bez neustálého převlékání a oblékání jen tak pro radost – a hlavně vzrušení- nejsem schopna z hlavy vypudit ještě jednu záležitost, kterou mnozí považují za bizarní, neortodoxní a úchylnou – bondage.

Už jen podívaná na provazy a roubík mě odjakživa neskutečně rajcovala a kdykoli jsem před spaním masturbovala, viděla jsem sebe samu jako hrdinku z nějakého akčního filmu – spoutanou, bezmocnou, s roubíkem v ústech a ponechanou svému osudu. Kdykoli stačilo jen pomyslet na totální ztrátu svobody pohybu prostřednictvím pevně utažených a zařezaných provazů a ihned jsem se rozechvěla vzrušením, které jsem jen stěží dokázala vědomě ovládat. Kdybych jen dokázala najít někoho, kdo by se mnou tyhle nádherné hry provozoval, říkala jsem si stále dokola a dokola, zatímco jsem se bála komukoli se svou „libůstkou“ svěřit. Musela jsem si proto alternativní řešení, které jsem postupem času dovedla k naprosté dokonalosti …

Bondage hrátky jsem začala sama se sebou provozovat vlastně díky náhodnému dárku, který jsem obdržela od přítelkyně Jennifer. Na hodně odvázaném večírku, který jsme společně pořádaly, jsem od ní žertem dostala párek parádních pout – klasický policejních z úžasně pevné oceli – které posléze zcela změnily můj život. Jak Jennifer říkala, měla jsem v posteli používat na své milence – kdyby jen tušila, že jejich počet se ve skutečnosti blíží nule, protože jsem v „normálním“ sexu prostě nenacházela žádné uspokojení – ale jakmile jsem po dotyčném večírku osaměla, zvědavost a vzrušení okamžitě zvítězily a já je upotřebila sama na vlastním těle. Nejdříve jsem si ruce spoutala vpředu a posléze i za zády, i když to už byla docela pěkná „makačka“. Ale ta sladká odměna stála jednoznačně za to …

Cítila jsem se vskutku skvěle, naprosto bezmocná, s rukama spoutanýma za zády a odevzdaná osudu. A nejbáječnější na tom všem bylo, že jsem si to způsobila docela sama, bez jakékoli cizí pomoci. Od té doby jsem už k uspokojení nepotřebovala žádné vnější podněty, docela mi stačila obyčejná pouta a vlastní fantazie. Přestala jsem se úplně starat o nějaké shánění milenců, či hledání vhodných partnerů a místo toho jsem se, nabita nezměrnou energií, vrhla do nakupování veškerých pomůcek na bondage, které jen byly na trhu kmání.

Záhy jsem se stala pyšnou majitelkou perfektní výstroje na praktikování bondage. Byt jsem měla doslova přecpaný provazy, řemeny, roubíky, rozpěrkami, pouty, a tak dále, a tak dále …Skoro bych si mohla otevřít vlastní bondage – sexshop.

Ani jsem sama nemohla uvěřit tomu, kolik rozmanitých a přitom rajcovních způsobů existuje, kdy se člověk může sám spoutat, perfektně znehybnit, zacpat si ústa roubíkem a potom si jen ty skvělé pocity užívat. V té době jsem již kouzlu bondage, vlastně samobondage, stoprocentně propadla a jednoznačně se bez toho nedokázala obejít.

Jenže není všechno zlato, co se třpytí, a zrovna tak i v mém bondage – ráji se posléze objevily první vady na kráse, ne, neměla jsem žádné problémy s pozdějším osvobozením z vlastních pastí, jak si teď asi mnozí z vás myslí, to rozhodně ne, ale problém s vlastním spoutáním a znehybněním je jasný a zřejmý – jak se potom sama sexuálně stimulovat?

Jistě, samozřejmě je zde pokaždé ten skvostný a vzrušující pocit z vlastního spoutání a bezmoci, který je vždy neodmyslitelně spojen s jistým strachem z neočekávaného – co když se už z těch provazů nedostanu, nebo co když sem nečekaně někdo vrazí, takhle mě najde a znásilní? – ale tohle všechno bývá po čase už málo. Znáte to, když si člověk na něco zvykne, chce stále více a více. A stejné to pochopitelně bylo i se mnou.

Snažila jsem se něco vymyslet, ale zpočátku se mi příliš nedařilo, což vedlo k jistému znechucení – je jasné, že když si bondage děláte sami, jsou veškeré výše zmíněné faktory ještě méně účinné a stimulující. Stále vás sice může někdo překvapit, ale taková možnost je spíše teoretická – pokud jí ale samozřejmě sami trochu nenapomůžete.

Touhle cestou jsem se ovšem rozhodně vydat nehodlala. Ani v nejmenším mě nerajcovala myšlenka šoustání s nějakým uslintaným chlapem – ačkoli mě sem tam krásně děsila. Místo toho jsem dávala přednost docela jiným hrám, které jsou na bondage ze všeho nejvíce vzrušující – to znamená nemožnost cokoli odmítnout, respektive nutnost podřídit se čemukoli, ať už se vám to líbí, nebo ne. Představa lechtání, výprasků, zasouvání robertků a podobně mě dráždila ze všeho nejvíce, ale i tady jsem byla velmi omezená s ohledem na možnosti vlastního těla. Používala jsem sice sama na sobě některé robertky a nástavce, spony na bradavky a další drobnosti, kterými jsem umocňovala vlastní prožitky při spoutání, ale stále jsem chtěla více, než jsem si mohla sama dát.

Což všechno souviselo s dalším aspektem bondage, kterým je anticipace, respektive očekávání událostí nadcházejících a zákonitá nejistota s tím spojená, jelikož pokud jste spoutaní, pochopitelně můžete čemukoli jen velmi stěží zabránit, nebo to alespoň ovlivnit. Tuhle stránku jsem však při svých samostatných hrátkách přirozeně úplně postrádala, poněvadž sama sebe jsem nemohla překvapit ani náhodou.

Musela jsem si tedy o samotě pomáhat, jak se zrovna dalo, přičemž jsem opět začala uvažovat o jakémkoli stálém příteli, či přítelkyni, a zatímco jsem si dále hrála sama, hledala jsem inspiraci a nové nápady ve specializovaných časopisech a knihách věnovaných tématice bondage.

V místním obchůdku s knihami a tiskovinami vůbec pro dospělé jsem byla brzy známá jako stálá zákaznice a přesně tam jsem se také poprvé setkala s další myšlenkou, která obohatila mé soukromé bondage orgie. Jednalo se o nějaký časopis, který měl co do činění nejen s tématikou bondage, ale i s klystýry, a který ihned připoutal mou pozornost. Až dosud jsem se sice ani o klystýry, ani o „vodní sporty“ a podobné záležitosti vůbec nezajímala, ale nenadále jsem pochopila, že pořádný klystýr můžu použít jako pěkný sexuální stimulátor, alespoň v některých případech svých vlastních hrátek s provazy a pouty.

Časopis, který se mi zrovna dostal do ruky, obsahoval především dlouhý a kvalitní fotoseriál, který ukazoval v plné parádě pěknou mladou ženu s rukama spoutanýma za zády, nohama široce roztaženýma a připoutanýma v kotnících k silné rozpěrné tyči a pusou ucpanou rozměrným roubíkem ve tvaru koule. Klystýr dostávala bezmocná kráska od další ženy, která stála na většině snímků hned vedle a byla oblečená do klasické uniformy zdravotní sestry. Příběh, samozřejmě velice stručně naznačený vedle fotoseriálu, toho mnoho o spoutané krásce a sestřičce neříkal, ale o to výmluvnější zase byly skvělé fotografie. Hlavně díky nim mě kombinace klystýrů a bondage opravdu skoro hned na první pohled uchvátila.

Prohlížela jsem si fotografie, už v klidu domova, stále znovu a znovu a čím déle jsem se na ně dívala, tím více mě rajcoval vzrušující výraz pokoření, nejistoty a chtíče ve tváři mladé znehybněné dívky, dostávající při bondage hezky vydatný klystýr. Nejdříve jsem o tom pochopitelně jen snila a až do nejmenších podrobností si představovala, jaké by to asi bylo ve skutečnosti, když by mi do útrob proudily přívaly vlažné vody, které bych ani náhodou nemohla sama zastavit. A co teprve potom! Až by byl klystýr kompletně uvnitř, samozřejmě bych ho tam musela pěkně dlouhou dobu udržet, alespoň tedy tak dlouho, dokud bych se sama neosvobodila z pout a nedostala se na toaletu. Tyto fantazie byly více než příjemné a dráždivé, koneckonců klystýr perfektně splňoval některé mé základní požadavky na ten pravý požitek z bondage – tedy jisté nepohodlí a nejistota spojené s nějakým ponížením a přirozeně spoutání. V mých představách se klystýr najednou dostaly na úroveň třeba lechtání, které na mě působylo v mnoha ohledech stejně, jenže jsem ho samozřejmě nemohla provozovat sama. Klystýr jsem si sama dát mohla a také jsem se k tomu záhy rozhodla.

Mé fantazie začaly postupně nabývat konkrétní podoby, přičemž jsem se rozhodla provést přesně to samé, co jsem viděla na fotkách v onom časopisu – pochopitelně s tím zásadním rozdílem, že vše podniknu sama. Ačkoli jsem se už nemohla dočkat, pečlivě jsem vše plánovala a po částech zkoušela celé dva týdny – přece jen jsem nechtěla mít půlku bytu plnou vlastních hoven – než jsem se cítila dostatečně připravená na to, abych to v praxi zkusila.

Největším problémem nastalé situace se přirozeně stalo překonání okamžiku samotného podání klystýru, respektive otázky, jak si dát klystýr až poté, co již budu spoutána a znehybněna, a jak se potom zase všeho zbavit a osvobodit. Pokud bych chtěla jen předstírat, pak by to samozřejmě byla „malina“, jenže jestli jsem to chtěla provést opravdu pořádně _ a to jsem tedy chtěla! – potom se obtíží objevovalo vskutku hodně. Navíc jsem to hodlala zařídit tak, aby po zahájení klystýru již nebylo návratu, tedy abych ho potom dostala celý, ať už se mi to bude líbit, nebo ne – nikdy předtím jsem totiž klystýr nedostala, takže jsem si tu chtěla tak trochu pojistit vlastní nervy a svaly.

Aby bylo bondage vlastního těla vskutku zábavné a především rajcovní, nesmí se v žádném případě jednat o hru, naopak, veškeré prožitky musí být pravé a nefalšované, zkrátka, člověk se musí znehybnit takovým způsobem, aby se musel při vysvobozování skutečně namáhat a aby se z pout nedostal za pár vteřin. Chvíli mi trvalo, než jsem vymyslela opravdu vhodnou a vždy fungující metodu, ale nakonec jsem plně uspěla – na svět přišla má metoda „zamrzlého klíče“. Jak už název jasně říká, podstatou je nechat klíč od pout zamrznout do – podle potřeby – menší či větší kostky ledu. Při různých bondage hrátkách pochopitelně nepoužívám současně pouze jedna pouta, řemeny a podobně, ale vždy celé znehybnění zařídím takovým způsobem, aby klíčová byla právě ta jedna pouta, od kterých je klíček zamrzlý v ledu. Tím pádem se po rozmrznutí můžu relativně snadno, respektive vůbec osvobodit, avšak bez klíčku nemám ani minimální šanci. Tak vlastně sama sobě garantuji pravost veškerých prožitků a současně si můžu snadno určit časové období, po které prostě budu muset setrvat znehybněna, i kdybych už nechtěla, nebo potřebovala cokoli udělat.

Abych ani nezkusila podvádět, pojišťuji se ještě sama před sebou navíc tím, že klíček pokaždé umístím tam, kam každopádně nebudu moci za žádných okolností dosáhnout – což v praxi představuje, že zamrzlý klíček jednoduše zavěsím na háček u stropu, odkud spadne až v momentu, kdy led roztaje. Vše je vypočítáno tak, abych se k němu po dopadu jakkoli mohla dostat, a pokud se snad připoutám k něčemu nehybnému, jako je třeba postel, křeslo, a tak dále, připevním ke kostce ledu ještě jeden řetízek, jehož opačný konec pak zaháknu k další skobičce ve stropu. Jakmile led roztaje, klíček se uvolní, sklouzne a zůstane viset na dotyčném řetízku tam, kam na něj dosáhnu. To všechno mi samozřejmě poskytuje takřka nekonečné možnosti v oblasti bondage vlastního těla, pouze musím pokaždé všechno předem propočítat a vůbec logicky promyslet – jinak bych se z pout dostávala vskutku jen velmi těžko.

Samozřejmě i v případě mého prvního klystýru jsem svou osvědčenou metodu upotřebila, přičemž jsem jako obvykle prostřednictvím velikosti ledové kostky regulovala časové rozmezí jeho podávání a udržení v útrobách.

Kapitola druhá - Dobrodružství

Své velké dobrodružství s klystýrem jsem zahájila už v pátek večer – ačkoli hlavní zábava měla proběhnout až v sobotu – kdy jsem do mrazáku vložila klíček od svých pout, který jsem ve formičce zalila pečlivě vypočítaným množstvím vody. Schválně jsem jako vždy k tomu účelu použila ledničku, nacházející se v pokoji pro hosty, který pro změnu zase přímo sousedí s garáží. Zdánlivě nic moc, ale pro účely bondage takřka naprosto ideální prostředí, nehledě na to, že jsem si tam postupem času nanosila a pořídila i další věci jako například televizi, stereo, pochopitelně postel a nezbytné erotické pomůcky a posléze jsem dokonce z části místnosti nechala vybudovat malou koupelnu. Brzy jsem tam už téměř skutečně bydlela a ne jen si hrála.

Kromě klíče jsem do mrazáku vrazila i tenký řetízek – přirozeně znovu v odpovídající formě a důkladně zalitý vodou. Proč? To pochopíte za okamžik. Na závěr jsem si v pokoji ještě pečlivě rozložila všechny pomůcky a součásti oděvu, které jsem hodlala následujícího dne použít, a potom jsem už šla spát.

Při pomyšlení na zítřejší dobrodružství jsem ovšem už nyní byla natolik vzrušená, že jsem musela celou noc spát v poutech a provazech, jimiž jsem sama sebe pevně připoutala ke konstrukci postele. Ráno jsem se probudila celá mokrá a přichystaná na velké dobrodružství s klystýrem.

Stačil letmý pohled do mrazáku, kde již vše bylo v nejlepším pořádku, a následující skoro věčně dlouhé hodiny čekání, než jsem se konečně mohla pustit do samotné akce - na pečlivě připravených plánech je nejhorší to, že je pak přirozeně musíte přesně dodržet, aby k něčemu vůbec byly. A tak jsem se celá rozechvělá držela zpět až do jedné hodiny po polední, kdy jsem se přesunula do obývacího pokoje a napsala krátký dopis – tedy realizovala jsem první bezpečnostní bod svého plánu.

List byl docela krátký, pouze jsem v něm vysvětlovala, kde se nachází hlavní klíč a proč a samozřejmě také, co by se s ním potom mělo udělat, abych byla osvobozena ze svého vlastního zajetí. Dopis v obálce jsem zanechala na telefonním stolku a nadepsala jej jménem své nejlepší přítelkyně. Té jsem také hned vzápětí zavolala a zeptala se jí, jestli by se dnes večer tak kolem deváté u mě nemohla zastavit. Oficiálním důvodem pro její návštěvu byla výměna nějakého oblečení – obvyklá ženská záležitost – ačkoli pravá příčina byla pochopitelně zřejmá … Pokud by se něco zvrtlo (přece jen to bylo příliš velké a vůbec nevyzkoušené dobrodružství) proti původním předpokladům, měla jsem stále docela slušnou jistotu, že budu posléze osvobozena, i když až po několika hodinách, ale přece.

Proto jsem také Jennifer řekla, že pokud bych jí nepřišla otevřít ,ať jde sama klidně dál – jako nejlepší přítelkyně měla už i svůj vlastní klíč – a koukne se po vzkazu. Potom že se určitě hned objevím. Nic netušící Jennifer mi klidně slíbila všechno, co jsem po ní chtěla, tedy že se přesně v devět dostaví. A já se mohla v klidu nejdříve oddat svým fantaziím o tom, jak mě Jennifer jednou (třeba už dnes večer?) najde v pokoji pro hosty perfektně spoutanou a s roubíkem v ústech, což by bylo bezpochyby úžasně ponižující a rajcovní zároveň, a pak jsem již zamířila do pokoje pro hosty, do svého bondage ráje.

Zamkla jsem zevnitř, stáhla ze sebe ručník a postupně jej roztrhala až na miniaturní kousky. Jednalo se o takový rituál, který jsem dělala pokaždé a který měl snad symbolizovat stoprocentní odtržení od „normálního“ světa – každopádně jsem to ovšem dělala taky proto, abych se posléze nemohla jakkoli zakrýt, kdybych se snad nemohla osvobodit a hrozilo mé odhalení. Když už to mělo být, tak s plnou parádou …

Nastal pravý čas na „změnu kůže“, tedy na převlečení. Ačkoli jsem milovala kožené doplňky, v té době jsem jednoznačně upřednostňovala latex, jehož těsnost a přiléhavost mi jako fanynce bondage samozřejmě mimořádně imponovala. Tentokrát jsem zvolila černé body, které mělo rozměrné výřezy v rozkroku a na hrudi, kolem pasu bylo mírně vyztuženo a zapínalo se dlouhým zipem na přední straně. Celkově trochu připomínalo oděv na potápění do menších hloubek.

Sotva se přiléhavý oděv ocitl na místě, okamžitě jsem pocítila rychle vzrůstající vzrušení, které ještě podstatě vzrostlo, když jsem si upravila kozy v okrouhlých výřezech a pohlédla na sebe do velkého zrcadla. Pro začátek to vůbec nebylo špatné, zvláště když výřezy na hrudi byly schválně o něco menší než má ňadra, pročež je hned u hrudi tvrdě mačkaly a nutily k nalití a zvětšení bradavek. Se staženým pasem jsem díky tomu vyhlížela jako pěkně ceckatá kurva, což mě rajcovalo.

Nastal čas provést první lahůdku související s bondage – na konci zipu těsně nad rozkrokem jsem si speciálně na zakázku nechala vyrobit a připevnit miniaturní zámeček, který se dal zavřít pouhým scvaknutím, avšak odemknut musel být posléze pouze klíčkem. Jinými slovy, jakmile jsem se jednou nasoukala do latexu a zapla zámek, už pro mě neexistoval jiný způsob kromě použití klíče, jak body dostat dolů, ledaže bych jej rozřezala. To samozřejmě vzhledem k vysoké ceně oděvu nepřicházelo ani náhodou v úvahu, takže jsem nyní měla jistotu, že v latexu budu muset zůstat sevřená až do pondělního rána, kdy se teprve budu moci dostat do práce. Klíček jsem totiž už předtím sama před sebou zamkla do svého psacího stolu.

Zamykání oděvu na vlastním těle je vůbec jednou z mých nejoblíbenějších bizarních bondage her, kterou provozuji mnohem častěji, než by koho napadlo, nebo než by si kdokoli mohl všimnout. Onehdy jsem si například na nohách zamkla boty na nepohodlně vysokých podpatcích, na nichž jsem potom musela chodit celý víkend. Do práce jsem zase potom šla s koženým korzetem uzamčeným pod normální blůzkou a posléze jsem dokonce zašla tak daleko, že jsem si dlouhé gumové rukavice spojila řetízky s koženým obojkem, což jsem dohromady rafinovaně uzamkla a pak jsem klíček poslala sama sobě v dopise běžnou poštou. Naštěstí došel včas, ale pomyšlení na to, co by se stalo, kdyby ne, mě rajcovalo ze všeho nejvíce.

K latexovému body pak přišly tmavé punčochy ze stejného materiálu a naopak kontrastně bílé kožené boty na dvanácticentimetrovém podpatku a sahající nahoře skoro až do půli stehen. Boty byly navíc schválně zhotoveny tak, že se v nich chodilo dost nepohodlně, jelikož nohy v nich byly jako stažené hodně nasáklou a navíc ještě těžkou látkou. Na zadní straně levé boty byla navíc miniaturní kapsička, do které jsem si schovala klíček od roubíku, který jsem hodlala následně použít. Bez něj jsem si nemohla ani náhodou uvolnit ústa, respektive pásek, který měl kulovitý roubík pevně držet na daném místě.

Body jsem měla s výřezem v rozkroku proto, abych si mohla vzít svůj speciální „pás cudnosti“, který sestával z dvou silných kožených popruhů – jeden se vedl kolem pasu a druhý pro změnu protahoval mezi nohama. Oba se zapínaly vpředu, přičemž na pásu mezi nohama byl upevněn klasický vibrátor určený pro mou kundu a tlustá zátka, která pro změnu měla přijít do análu. Ve středu zátky se pak nacházel malý otvor,kterým se dala prostrčit hadice od klystýru.

Jako další bod programu přišly na řadu široké kožené řemeny, které jsem si omotala kolem kotníků a následně napevno spojila dvaceticentimetrovým kovovým řetízkem, takže od tohoto momentu jsem mohla dělat už jen malé krůčky jako typická japonská děvka. Řetízek byl navíc doplněn nezbytným zámečkem, ke kterému se klíč nacházel v mé schránce na dopisy, kam jsem jej už dříve vhodila.

Díky tomu jsem se mohla odvážit ven k brance a především schránce až večer za tmy, kdy mě už nikdo neuvidí částečně spoutanou a vystrojenou právě tak, jak jsem nyní byla. To by sousedi valili oči! A v důsledku toho jsem si samozřejmě ani nemohla posléze stáhnout nepohodlné boty, ani se bez jednoho článku nemohla zbavit dalších.

Když jsem náležitě obsloužila vlastní nohy, mohla jsem si dát roubík.Řekla bych, že kromě robertku v píče je roubík tím nejsmyslnějším dílem bondage, pročež jsem jeho výběr už předem věnovala maximální pozornost. Nakonec jsem zvolila křiklavě červený roubík ve tvaru koule, který jsem si nyní sama násilím vtlačila mezi rty a do ústní dutiny a následně jej důkladně zajistila připojenými řemínky, ozdobenými na stažených koncích pochopitelně nezbytným zámečkem. Kožené řemínky odtažené daleko od sebe mi vedly jak pod bradou,tak rovněž kolem krku a ve vlasech – vše muselo perfektně sedět a být dokonale zajištěno, jinak by hra postrádala smysl a ten pravý náboj. Jakmile jsem se vypořádala s vlastními ústy, mohla jsem vydávat jen slabounké steny, které rozhodně nemohly nikoho přilákat.

Nyní bylo potřeba pečlivě umístit kostky ledu. Vylovila jsem je z mrazáku. První z nich, ve které byl kolíček od pout, jsem zavěsila na hák u stropu, od něhož visel dolů slabý kovový řetízek. Jakmile kostka rozmrzne a zcela roztaje, klíček se na řetízku zhoupne dolů a já budu schopna uvolnit své ruce – takový byl alespoň můj původní plán. Také druhou kostku, s řetízkem, jsem připevnila stejným stylem ke stropu, avšak tentokrát jsem k ní ještě z jedné strany přidala závaží a ze strany druhé slabou, ale pevnou dřevěnou tyčinku, kterou jsem velice jemně a promyšleně zajistila uzávěr vedle nádoby od klystýru, který regulovala tok vody. Ten byl zpočátku nulový, avšak jakmile led rozmrzne, závaží mělo začít pozvolna klesat a uvolnit tyčinku z uzávěru. Pak už vodě nemohlo v toku bránit vůbec nic a já ji musela nechat do svých útrob proudit tak dlouho, dokud nerozmrzne klíč k poutům na rukách, já se nebudu moci osvobodit a zbavit se hadice.

Nyní již zbývalo učinit pouze finální kroky celé hry. Vložila jsem do videa kazetu s pětihodinovým sestřihem bondage scén, jejichž sledování mě mělo udržet v maximálním varu, přičemž jsem časovač nastavila tak, aby pásek začal běžet zhruba dvacet minut poté, co již budu stoprocentně spoutána a znehybněna.

Poté jsem nádobu na klystýr naplnila maximálně vařící vodou. Musela jsem samozřejmě počítat s časovou prodlevou, než začne voda proudit, proto tedy ta vařící tekutina, ze které se kouřilo jako z komína tepelné elektrárny. O studený klystýr jsem přirozeně zájem neměla, ale na druhou stranu jsem tady dost riskovala, protože pokud by se něco zvrtlo, horká voda by mi ve střevech udělala pořádnou paseku. Ale strach z nečekaných komplikací tvořil podstatnou část mého vzrušení.

Nádobu jsem zavěsila na připravený stojan do takové výše, aby voda mohla posléze bez problémů proudit do mých útrob, zajistila jsem dřevěnou tyčinkou uzávěr a připojila k ní hadici, jejíž druhý konec zůstal ještě pár desítek vteřin volný.

Naposledy jsem se rozhlédla kolem dokola po místnosti a veškerých pomůckách, přičemž jsem si v hlavě všechno ještě jednou procházela krok za krokem. Rozhodně jsem si nemohla dovolit udělat chybu, ale všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Náhradní klíček od pokoje pro hosty jsem nechala na určeném místě pro svou přítelkyni, kdyby se snad náhodou něco stalo a jinak … Ano, vše sedělo. Velké dobrodružství s klystýrem mohlo začít.

Postavila jsem se na předem zvolené místo, kde jsem měla následně zůstat po celou dobu spoutání. Po obou stranách se nacházely asi metr vzdálené kovové háky zapuštěné rovnou do podlahy, takže se nedaly vytrhnout. Stála jsem přímo mezi nimi a nyní jsem silnými provazy připoutala obě své nohy k nim, pochopitelně ke každému jednu. Tím jsem je roztáhla na maximální vzdálenost, jakou mi dovoloval řetízek mezi kotníky.

Vzala jsem velmi široký kožený obojek a omotala si jej kolem krku. Pomůcka byla silná natolik, že mi částečně hlavu dokonce podpírala a jednoznačně mě nutila k tomu, abych ji držela nahoře, takříkajíc hrdě vztyčenou. Současně jsem díky tomu hlavu už nemohla vůbec hýbat. Od obojku zároveň vedla dolů dvojice řetízků, na jejichž zakončeních se nacházela dvojice pout, do nichž měly vklouznout mé ruce, respektive zápěstí. Na to byl ovšem ještě čas, ačkoli už nyní jsem se na tu krkolomnou operaci těšila, jelikož ruce jsem měla mít spoutané za zády, a to tak vysoko, abych ani náhodou nemohla dosáhnout ani na zátku ve své prdeli, ani na hadici od klystýru. Jistě vám nemusím povídat, jak strašně nepohodlná je to pozice.

Teď jsem si ovšem pečlivě potřela lubrikačním gelem zátku určenou pro anál, pomalu ji zasunula dovnitř – stejně jako robertka do už nyní vlhké kundy – a následně celý „pás cudnosti“ perfektně zajistila, takže nemohl jít dolů bez náležitého klíče. Ten byl ovšem zamčený v sousední koupelně a od ní se klíč zase pro změnu nacházel venku v garáži – jinými slovy, až se osvobodím, budu muset jít nejdříve ven do garáže pro klíč od koupelny, a to samozřejmě s klystýrem neustále v sobě. Na tuhle fintu jsem byla obzvláště pyšná.

Naposledy jsem vrhla pohled na kostku ledu s klíčem od pout, jestli je správně umístněna a jestli se zhoupne tam, kam jsem potřebovala, a pak jsem si už bez starosti strčila hadici od klystýru do zátky v zadnici. Postup s ledem jsem opakovala již tolikrát, že jsem byla stoprocentně přesvědčená jeho spolehlivosti, i když … Právě to „i když“ …mě stále silně rajcovalo, protože v takové situaci se pravdu může stát cokoli.

Ještě jsem si na vztyčené bradavky šoupla dvě kovové svorky, aby i kozy dostaly svůj díl bondage. Zpočátku se samozřejmě dostavila ostrá bolest, která však rychle otupěla a nahradilo ji mocné sexuální vzrušení a potěšení. Na každou svorku jsem ještě umístila dlouhé řetízky se závažími na koncích, aby každý můj další, byť i sebemenší pohyb zákonitě vyvolal jejich zhoupnutí a tedy i následnou bolest.

Na každou ruku jsem si pomalu, skoro obřadně natáhla černou koženou rukavici dosahující až těsně nad loket.Už dávno jsem zjistila, že se mi líbí nejen to, jak těsná kůže svírá mé končetiny, ale i fakt, že rukavice značně znesnadňovaly následné vysvobození z pout. S nimi na rukou bylo pro mě dost často velmi složité vůbec najít miniaturní klíčovou dírku, natož se pak do ní ještě přesně trefit. Ale nejistota, kterou vyvolávaly, to bylo to pravé ořechové.

Zbývalo učinit už opravdu úplně poslední drobnost před velkou chvílí. Abych se nemohla jakkoli zaklánět a pokoušet se osvobodit od klystýru, zavěsila jsem na další hák ve stropě silný kožený řemen, jehož opačný konec jsem pevně připoutala k jednomu z řemínků na hlavě,které držely roubík.

Nastal okamžik pravdy. Pomalu jsem dala ruce za záda a opatrně je strčila do pout táhnoucích se od mého obojku. Ještě jednou jsem sjela pohledem okolí, zhluboka se nadechla a pevně zajistila pouta. Nyní už pro mě nebylo návratu. Nemohla jsem se za žádnou cenu osvobodit, dokud led neroztaje.

Kapitola třetí - Bezmoc

Dostala jsem se do své nejoblíbenější fáze bondage vlastního těla. Ten pocit, je poslední zámeček zapnut a veškerá svoboda je najednou fuč, je prostě nepopsatelný. Pokaždé se mě nenadále zmocní hrozný strach a obavy – co jestli jsem na něco zapomněla, co když se teď kouknu na ledovou kostku a zjistím, že mezitím spadla na zem, co když…? Stovky podobných otázek vždy drásají mou mysl a současně rozpalují můj klín. A k tomu se samozřejmě přidávají děsně vzrušující představy, co když mě tu někdo takhle našel. Těch „co když …“je opravdu nespočet a jsou nádherná!

Na protější straně místnosti jsem pochopitelně už dávno umístnila velké zrcadlo, takže jsem se nyní mohla prohlížet hezky od hlavy až k patám. Co jsem viděla, mě prozatím plně upokojovalo a zároveň stále více rajcovalo. Navíc vibrátor v kundě poctivě odváděl svou práci, takže jsem už parádně tekla, a kromě toho se i každé mé nadechnutí transformovalo do zhoupnutí závaží na bradavkách, které se teď nalévaly až k prasknutí.

Uvědomila jsem si, že jsem na jednu věc přece jen zapomněla. Nepodívala jsem se na hodinky těsně předtím, něž jsem se sama znehybnila, což mě okamžitě zneklidnilo a silně vzrušilo. Samozřejmě jsem věděla, že je časné odpoledne, a z osobních zkušeností také to, že ledová kostka držící klíč od pout roztaje až někdy za dvě a půl hodiny, ale už jsem si vůbec nebyla jistá, jak přesné to bude se závažím ovládajícím tok klystýru. Každopádně by u něj mělo dojít ke spuštění dříve, právě už jen kvůli té váze. Ale zase se mi nabízela spousta těch krásných „co když …“.

Po chvíli cvaklo video a začalo mé „odpolední představení“. Snažila jsem se „relaxovat“ a sladovat své oblíbené scény, což ovšem vůbec nebylo jednoduché. Jen stěží jsem se dokázala na program koncentrovat, když mi mezi nohama řádil vibrátor, v prdeli mi vězela zátka, bradavky byly týrány svorkami a závažími a já se nemohla ani pohnout. Brzy se mé ,myšlenky rozutíkaly do světa fantazie a já před zářící obrazovkou snila o tom, že jsem otrokyní přísné dámy, která mě právě takto potrestala za maličkou chybičku ve výkonu povinností. A pak jsem se jako obvykle dostala ke své nejčastější fantazii o tom, jak mě zde takto najde má nejlepší přítelkyně, jak bude nejdříve šokovaná, ale posléze mě začne sama laskat a přitom bude pouta a provazy ještě více přitahovat – zkrátka hlavou se mi honily samé takové myšlenky, které dělají bondage ještě příjemnější a více rajcovnější.

Kapitola čtvrtá - Čekání

I s puštěným videem a vzrušujícími představami v mé hlavě se však čas posléze přece jen začal táhnout. Jako obvykle se dostavila únava jednotlivých částí mého těla, především nohy toho měly v těsných botách na mimořádně vysokých podpatcích více než dost, roubík se pro změnu začínal zdát stále větším a větším a hrozil roztrhnout má ústa, což všechno v důsledku vedlo k rapidnímu nárůstu mé nedočkavosti… Bože, ať už se něco stane, říkala jsem si v duchu jako obvykle a přitom si to současně i nepřála, jelikož s rostoucím podrážděním se prohlubovala i má rozkoš.

Mé nervy však k prasknutí zároveň napínala i zvědavost a obavy z klystýru, poněvadž jsem v životě ještě žádný nedostala, ani o něm od nikoho přímo neslyšela. Mou jedinou zkušeností byl vlastně jen ten článek v časopisu, což bylo ovšem zatraceně málo. S postupem času můj strach z neznámého rostl a potěšení společně s ním nabývalo na intenzitě. V duchu jsem si už přitom říkala, že jsem určitě s tím klystýrem udělala chybu, jenže na jakékoli změny bylo pochopitelně již příliš pozdě. To je na bondage skvělé, jak se jednou k něčemu rozhodnete, musíte si tvrdohlavě razit cestu až k cíli, protože uhnout prostě není kam.

Z místa, kde jsem se spoutal, jsem mohla vidět pouze na kostku ledu, která držela klíč, ale ne už na klystýr. Mělo to být pro mě to největší překvapení, až začne posléze voda proudit do mého konečníku a já před ní stejně nebudu moci utéct. Pouze cvakne závaží a dřevěná tyčinka, což bude pro mě jediné varování, a pak k tomu dojde…

Kapitola pátá - Klystýr

Zdálo se mi, že už musely uběhnout celé hodiny od chvíle, co jsem si spoutala ruce za zády. Celé tělo jsem měla zdřevěnělé a kundu úplně promáčenou, když jsem nenadále zaslechla jemné cvaknutí řetízku se závažím, které náhle kleslo a uvolnilo uzávěr vody. Okamžitě jsem začala instinktivně bojovat s pouty, abych se osvobodila a zabránila dalšímu toku vody, jenže jak se hned ukázalo, naplánovala jsem si to opravdu skvěle. Nemohla jsem se pořádně hnout ani o píď. Jen jsem se marně snažila, ale i to mi přinášelo nemalé potěšení – koneckonců o to přece jde, bojovat s pouty a provazy a neustále prohrávat. K hadici a zátce v prdeli jsem se nemohla dostat ani náhodou, pročež jsem si musela nechat líbit vytrvalý tok vlažné vody do mých útrob.

Musím přiznat, že se jednalo o vskutku velice zvláštní a přitom rajcovní pocit. V životě jsem něco podobného nezažila, i když se to samozřejmě chvílemi velmi podobalo okamžikům těsně před odchodem na záchod. Ale to jsem teď přirozeně nemohla. Útrpně jsem snášela klystýr, ovšem když tekutina konečně došla – pro jistotu jsem zvolila omezené množství dvou litrů – a nádoba se vyprázdnila, bylo to najednou ještě podstatně horší.

Klíč od pout se zdál být v nedohlednu a já myslela, že snad uvnitř prasknu, anebo že se každou vteřinu podělám. V duchu jsem si přitom pořád opakovala, že to byla určitě cbyba používat stimulátor klystýr, jenže teď už jsem s tím stejně nemohla nic udělat. Kouzlo bondage zase jednou spolehlivě fungovalo – musela jsem snášet všechno, co jsem si naplánovala.

Po několika málo minutách způsobila kombinace bondage, klystýru, svorek na bradavkách a vibrátoru v kundě přesně to, co jsem očekávala a na co jsem se těšila. První vlna orgasmu proběhla mým tělem silou zničujícího uragánu, načež jsem se ochotně podvolila druhé, ještě o poznání mocnější. Byla jsem v extázi a kdybych nebyla tak perfektně spoutána a znehybněná, určitě bych se hned vzápětí složila bezvládně na podlahu.

Ovšem takhle jsem musela chvíli bojovat o vlastní vědomí, posléze o dech a nakonec o důstojnost, tedy abych se na místě nepokálela, jelikož stahy ve střevech byly stále silnější a hrozily, že brzy vytlačí zátku ven a za ní i všechno ostatní. Šíleně jsem se potila po celém těle a bez ustání se modlila, aby led už roztál a seslal mi klíč vedoucí k záchraně. Ovšem pohled nahoru na ledovou kostku mi prozatím bral veškerou naději, jelikož ta se sice viditelně zmenšovala, avšak stále ještě citelný kousek chyběl.

Čas se v těchto chvílích jakoby zastavil. Čím více jsem toužila po osvobození, tím více se táhl a tím pomaleji kostka tála. Zadnici jsem měla už napěchovanou až k prasknutí, ovšem musela jsem na místě strávit ještě dalších patnáct minut, které mi zase připadaly jako nekonečné hodiny, než jsem se dočkala spásného vyvrcholení.

Konečně led, obklopující klíč k mé svobodě, zcela roztál a klíč se zhoupl dolů – naštěstí přesně tam, jak jsem potřebovala. Jenže to byl teprve začátek – výkaly se už cpaly mermomocí ven a mě ještě čekala dlouhá cesta k vysvobození.

Byla jsem tak rozechvělá, že jsem se do dírky zámečku trefila až na pátý pokus – kožené rukavice zde podle očekávání dokonale splnily svůj úkol.

Jakmile jsem si uvolnila ruce, bleskurychle jsem se zbavila řemenu, který mi držel hlavu nahoře. Jako další přišel na řadu obojek kolem krku a svorky na bradavkách, které jsem si ovšem sundávala nadmíru opatrně a zvolna. Jakmile byly svorky dole, myslela jsem, že se samou bolestí na místě zcvoknu. Jen málokdo tomu věří, ale sundání svorek je skutečně podstatně bolestivější než postup opačný, jelikož postižená místa se okamžitě začnou nalévat krví. Pro mě to nyní znamenalo pořádný šok, který začínal na poprsí a končil mezi nohama v kundě zacpané vibrátorem, kde mi nové rozechvění a rozkoš také způsobilo další parádní orgasmus, při němž jsem jen stěží dokázala udržet všechno uvnitř přesně tam, kde to také mělo zůstat.

Konečně jsem se zbavila i samotných kožených rukavic. Teď zbývaly ještě nohy, roubík, hadice v prdeli a … No, bylo toho ještě požehnaně. Co nejrychleji jsem popadla maličké nůžky ležící na podlaze a přestřihla jsem hadičku, která mě spojovala s nádobou na klystýr jako bizardní pupeční šňůra. Předklonit se a zvednout pomůcku bylo ovšem daleko složitější, než jsem původně očekávala. Sotva jsem takhle vyvinula tlak na břicho, okamžitě jsem za to musela tvrdě zaplatit dalšími bolestivými a velmi nepříjemnými kontrakcemi. Následně jsem se konečně zbavila i provazů kolem mých kotníků. Teď jsem alespoň mohla relativně normálně chodit.

Kapitola šestá - Trpělivost

O opravdu normálním chození jsem si samozřejmě mohla nechat jen zdát, koneckonců co jiného jsem s klystýrem v prdeli a robertkem v kundě mohla očekávat, nepočítaje ještě nepohodlné boty a podobně.

Mou další prioritou teď jednoznačně bylo, dostat se co nejrychleji do sousední garáže, kde jsem mohla získat klíček od koupelny. Bez něj jsem se nemohla hnout. Pomalu jsem se doslova doplazila ke dveřím ven a vykoukla přes roletu do otevřeného prostoru – ke garáži jsem to sice měla jen pár kroků, ovšem tma ještě zdaleka nepadla. Teď se nicméně vše zdálo být v nejlepším pořádku, takže jsem otevřela dveře a začala pomalu cupitat ke garáži – opravdu jsem mohla dělat jen maličké krůčky, jinak by to se mnou zle dopadlo. Udělala jsem však sotva tři a už jsem se musela bleskurychle – na své současné poměry – vrátit zpět. Sousedi právě vyšli na verandu, odkud mě určitě mohli zahlédnout. Začali se bavit o umývání auta a o tom, že by raději měli začít hned teď. Myslela jsem, že se na místě složím – taková příšerná smůla! Teď bych dala za záchod pověstné království, jenže místo toho jsem musela čekat.

Zkusila jsem si lehnout a uvolnit se, přičemž jsem doufala, že se stahy v nitru poněkud uklidní – pochopitelně marně. Navíc mě začínala od roubíku pořádně bolet široce rozevřená čelist a také nohy jsem měla v jednom ohni. Vibrátor mi bez ustání projížděl promáčenou kundu a já se marně pokoušela ubránit vzrušení, které veškeré prožitky ještě násobilo.

Následujících dvacet minut jsem koukala na video a modlila se, ať sousedi vypadnou co nejdříve. Konečně hluk ustal a já se odvážila vykouknout. Jejich auto jsem viděla, ale po nich ani stopa.

Hrozné křeče v útrobách mě přinutily k maximálnímu risku – rozechvělá vzrušením a strachem jsem zamířila do garáže, kde jsem se bleskově zmocnila klíče a zase spěchala zpět. Ačkoli byla garáž skutečně jen kousek, v těch botách, s řetězem mezi nohama, atd. to byla najednou skoro nekonečná cesta, navíc naplněná nesmírnou hrůzou z odhalení. Jakmile jsem se ocitala zpět v místnosti, ani jsem si nevydechla a rovnou jsem odemkla dveře do koupelny. Pohled na toaletu mě sice naplnil neskonalým vděkem a štěstím, ale nejdříve jsem se ještě musela zbavit „pásu cudnosti“. Našla jsem klíč, odemkla zámek, vyškubla z kundy vibrátor a ze zadnice zátku a potom se už skoro bezvládně složila na mísu.

Zatímco jsem se vyprazdňovala, musela jsem se nahlas zasmát – to musela být podívaná! Mladá žena sedící na toaletě s roubíkem v ústech, ve vysokých kožených botách a černém latexu, celá zpocená a šťastná, že se konečně může vykálet. Kdyby mě tak viděla má přítelkyně!

Trvalo dlouho, než jsem se zcela vyprázdnila, ale na konci jsem byla spokojená se sebou. Klystýr mi přinesl přesně to, co jsem potřebovala, tedy další porci super vzrušení. Pro zbytek klíčů jsem se mohla vydat až za tmy, pročež jsem se rozhodla prozatím všechno po sobě uklidit. Ve zbytku výstroje to bylo zábava opravdu za všechny drobné, při které především mé ubohé nohy dostávaly pořádně zabrat. Za šera jsem už byla dávno hotová a s napětím čekala na tmu. Jelikož Jennifer měla přijít v devět, měla jsem skutečně co dělat.

Zvolna jsem se vypravila ke schránce pro další klíčky a v duchu se modlila, aby některý ze sousedů nečekaně nevylezl ven. Chůze byla jako obvykle příšerná, ale jinak jsem měla štěstí. Tentokrát se vše obešlo bez komplikací a já i s klíči vrazila normálním vchodem do domu. Jakmile jsem se zbavila bot a roubíku, zhluboka jsem si oddechla. Vždyť jsem je měla nasobě dobrých sedm hodin v kuse a podle toho se teď také postižené části mého těla chovaly – bolely a brněly jako čert.

Jako poslední přišly na řadu latexové punčochy a korzet a poté jsem už zamířila do koupelny, kde jsem si dala důkladnou a velmi dlouhou sprchu. Byla jsem zpocená jako po maratónu a mezi nohama také pěkně vlhká. Zatímco jsem se mydlila a omývala, znovu a znovu se mi vybavovaly jednotlivé části mého posledního dobrodružství, které skutečně stálo za to – tolik bezmoci a rozkoše jsem už dlouho nezažila.

Když má přítelkyně dorazila, byla jsem už perfektně připravená na její přivítání. Chvíli jsme jen tak klábosily a poté se chystaly vyrazit na večeři. Na odchodu mě do očí uhodila obálka na stolku nadepsaná jejím jménem – bože, úplně jsem na ni zapomněla!

Takže jsem jednu chybičku přece jen udělala. Co když si jí Jennifer prohlédla, zatímco jsem se převlékala?! Naštěstí se zdálo být neporušená, ale co když…

Kapitola sedmá - Neklid

Na veškeré „co když“ a bohužel i na bondage hrátky s vlastním tělem jsem musela v průběhu několika následujících měsíců skoro úplně zapomenout, jelikož práce jsem měla až nad hlavu a když už jsem se dostala domů, byla jsem tak unavená, že jsem se sotva doplazila do postele. Jen občas se dostalo na má oblíbená pouta, která jsem měla neustále na nočním stolku a která jsem si sem tam na noc nasadila.

Výjimečně jsem si pak k nim ještě přidala pásku přes ústa a řetěz mezi kotníky a takto vystrojená – pochopitelně ještě s vysokými podpatky – jsem potom dělala nezbytné domácí práce. Jak vždycky říkám, i při domácí práci může žena vyhlížet k světu…

Bez bondage, bez své životní drogy jsem byla stále více neklidná a neschopná cokoli rozumného podnikat, až jsem se bez toho prostě už obejít nedokázala. Jednoho pátečního rána jsem se probudila celá polámaná a nervózní a na místě se rozhodla, že si to musím ještě ten samý den udělat, nejlépe ihned poté, co se odpoledne vrátím domů z práce.

Ještě než jsem ráno dům opustila, vložila jsem do mrazáku klíče ve vodě a zároveň si připravila veškerá pouta, provazy, oblečení a vůbec všechny bondage pomůcky, které jsem toho dne hodlala na sobě použít.

V práci mi to pak ubíhalo neskutečně pozvolna – každá vteřina se táhla jako minuta a hodiny se zdály být celými týdny. Měla jsem opravdu nefalšovaný absťák, který by mi mohl závidět každý narkoman. Ve skutečnosti jsem potom stejně nic pořádného neudělala, jelikož jsem se nedokázala soustředit na nic jiného než na to, co se stane, až dorazím domů. Když jsem se tam pak odpoledne opravdu objevila, klíč již byl připraven a já samozřejmě také.

Kapitola osmá - Zábava

Zamkla jsem za sebou dveře a okamžitě jsem se bez váhání svlékla do naha, přičemž jsem šaty a spodní prádlo nechala ležet zrovna tam, kam právě dopadlo. Bradavky jsem už měla skálopevně tvrdé a celá se třásla vzrušením. Na rozproudění krve jsem si dopřála skleničku vína a po nezbytné kontrole, zda jsou všechna okna a dveře uzavřena, jsem se už málem rozběhla do ložnice.

Posadila jsem se na okraj postele, nalila si další sklenici vína a začala se mazlit se všemi pomůckami a součástkami oděvu, které jsem si předtím připravila. Zvolna jsem si jimi třela rozpálené, nadržené tělo a přitom masturbovala. Zvláště drsných provazů jsem se nemohla nabažit a když jsem si jimi přejížděla přes bradavky několik báječně dlouhých minut, najednou jsem se poprvé toho dne udělala.

Snažila jsem se začátek bondage oddalovat co nejvíce, aby pak finální slast byla o to krásnější, ovšem tentokrát chtíč zvítězil velmi záhy. Začala jsem se oblékat. Tentokrát jsem zvolila těsný korzet z černé kůže, v němž měla opravdu perfektní vosí pás. Zároveň mi krásně podpíral ňadra a trup svíral silnými kosticemi, kterými byl vyztužen. Najednou jsem vypadala jako prsatá děvka tvrdými bradavkami. Zvolna jsem si s nimi pohrávala, zatímco jsem usrkávala víno.

Ke korzetu jsem si upevnila podvazky a k nim zase klasické síťované punčochy, vše v černé barvě, kterou jsem jako většina podobně orientovaných prostě zbožňovala – už jen kvůli kontrastu, který vytvářela v porovnání s bělavou pokožkou. Poté přišly na řadu vysoko vykrojené kalhotky, které toho více obnažovaly, než skrývaly.

Prohlížela jsem se v zrcadle a popíjela víno. Dnes jsem se hodlala pěkně uvolnit, možná i opít a především si pořádně užít. Dost jsem si tohle nebo podobné oblečení brala i do práce, prostě jen proto, abych se mohla kochat pohledem na své spolupracovníky, kteří mohli na mých nohách a kozách oči nechat. A ženy se zase pro změnu nemohly vynadívat na mou štíhlou postavu a bez ustání se mě vyptávaly, jak se podařilo tak shodit. Kdyby jen tušily, že k tomu stačí obyčejný, ale pořádně stáhnutý korzet.

Pozvolna jsem si natáhla černé kožené boty s dvaceticentimetrovými – mé oblíbené číslo – jehlovými podpatky, které mi znovu dosahovaly až do půli stehen. Miluji tak vysoké boty, protože většina z nich už sama o sobě představuje jistou formu bondage – bez použití síly je jen těžko sundáte. Pečlivě jsem si boty na nohou upravila a dotáhla dlouhé zipy nahoru až na maximum. Abych se pojistila, že si je později jen tak snadno nesundám, zajistila jsem zip na závěr drobnými zámečky, od nichž se klíče nacházely až ve schránce na dopisy u hlavní branky.

Na ruce jsem si pro změnu natáhla dlouhé rukavice z jemné černé kůže,které mé končetiny okamžitě těsně obepnuly a stáhly. Tím jsem svou výstroj definitivně zkompletovala a nyní se zálibně prohlížela v zrcadle. Zbožňovala jsem, když jsem vypadala jako některý z modelů Irving Klawa. I ty jeho holky pokaždé nosily stejné součásti oděvu z podobných materiálů a ve shodných barvách jako já. Klidně bych se takovou modelkou stala, jen kdyby našla tu správnou osobu.

V takovém oblečení jsem se cítila mimořádně sexy, takže jsem celá nadržená urychleně dopila víno a zavolala Jennifer. V pátek večer jsme spolu obvykle někam chodily, pročež se vůbec nedivila, když jsem po ní chtěla, aby se večer stavila. Chvíli jsme si spolu povídaly a já si po celou dobu rukama v kůži jemně hladila a masírovala zbytnělé bradavky. Kdyby jen Jennifer tušila, co právě dělám! Nakonec jsme se domluvily, že přijde ke mně kolem osmé, což mi poskytlo zhruba tři hodiny času na potěšení z bondage. Jakmile jsem zavěsila, hned jsem se do toho pustila. Při bondage je dvakrát škoda každé promarněné vteřiny.

Zašla jsem do kuchyně a vyzvedla z mrazáku kostku ledu s klíčkem uvnitř. Jako obvykle byla chůze v mých botách dost složitá, ale právě proto jsem je tak milovala.

Vrátila jsem se do ložnice a zavěsila kostku ledu s klíčkem na řetízek, který visel od stropu dolů skoro přesně uprostřed místnosti. Až led roztaje, klíček spadne dolů na podlahu a já se k němu budu moci dostat, abych se vzápětí osvobodila.

Zároveň jsem učinila i bezpečnostní opatření pro případ, že bych se musela rychle osvobodit – přece jen Jennifer měla přijít relativně brzy, takže jsem se musela pojistit. Svazek náhradních klíčů jsem přivázala na dlouhý provaz, který měl spočívat mezi mýma nohama. Při nejhorším jsem se k němu mohla dostat, ovšem abych to nemohla zneužít, přivázala jsem k provazu současně i otevřenou nádobu naplněnou starým motorovým olejem z auta. Pokud bych ji převrhla, asi bych mohla koberec z ložnice rovnou vyhodit. Automechanik se divil, na co jej budu potřebovat, ale myslím, že správná odpověď by jej ani ve snu nenapadla.

Posadila jsem se na postel a důkladně jsem si hrubýma provazem spoutala nohy. Poté jsem si nasadila tentokrát již opravdu klasický pás cudnosti, který mi měl zabránit v tom, abych si dlouhou dobu nehrála sama se sebou. Jelikož jsem si dnes vzala kalhotky, nepoužívala jsem žádný vibrátor, ani zátku. Dnešní bondage měla být vskutku pravé, založené jen na spoutání a bezmoci, k čemuž jsem hodlala přidat pouze menší týrání bradavek. Také pás cudnosti byl zajištěn zámkem a rovněž jeho klíček se nacházel ve schránce na dopisy u branky.

Ještě jednou jsem si spoutala nohy provazem a poté se na posteli na znehybněné končetiny posadila, což bylo obzvláště nepohodlné, ale o to více rajcovní. Následně jsem si lýtka připoutala ke stehnům a do úst vrazila pěkně velký roubík z tvrdé pryže. Roubík jsem znovu zajistila silnými koženými řemeny jako obvykle a krk si těsně stáhla tlustým obojkem, takže jsem hlavu opět musela držet vzpřímenou. K roubíku jsem navíc připevnila rozdvojený stříbrný řetízek, na jehož koncích se nacházely malé svorky, určené pro mé vztyčené prsní bradavky. Jakmile jsem svorky upevnila, zasténala jsem rozkoší a už se nemohla dočkat na bolest, která bude následovat, jakmile si je posléze sundám. Délka řetízku byla zároveň vypočítaná tak přesně, že každé pohnutí hlavou pro mě znamenalo silnou bolest na hrudi, respektive na naběhlých bradavkách. A jelikož mi svorky bradavky svíraly už beztak dost silně, o další bolest jsem rozhodně nestála.

Na řadu přišly poslední úpravy, kdy jsem si širokým latexovým pásem převázala oči a částečně i nos, takže se mi dost špatně dýchalo. Ale o to více to bylo rajcovní, zvláště když jsem mohla vnímat strašně stimulující vůni latexu, která mě parádně rozpalovala. Latex je současně na podobné věci ten nejlepší materiál, jelikož dokonale přilne ke kůži, takže jsem si mohla být stoprocentně jistá, že páska za žádných okolností nesklouzne dolů, dokud ji sama neodvážu.

Oslepila jsem se hlavně proto, že člověku ve tmě čas ubíhá podstatně pomaleji a zároveň se mnohem lépe a hlouběji dovede ponořit do vlastních sexy fantazií. Na závěr jsem k pásu cudnosti řemínky připoutala klasická pouta na ruce, od nichž klíč vězel v kostce ledu, opatrně jsem se převalila na bok, poněvadž na břichu jsem kvůli svorkám na prsou ležet nechtěla a na zádech zase na kvůli rukám, a zvolna jsem horní končetiny složila za zády. Ještě než pouta zacvakla kolem zápěstí, jsem si ovšem navíc spoutala vlastní palce slabým koženým řemínkem. Jelikož jsem v tom už měla nemalý cvik, bylo to hotovo skoro hned, ale současně si uvědomovala, že rozvázání bude trvat podstatně déle a nebude tak jednoduché. Prováděla jsem to ovšem už tolikrát, že jsem si byla jistá kladným výsledkem. Dnes jsem si na palce však ještě navíc navlékla miniaturní pouta, která jsem si za velké peníze pořídila teprve před nedávnem a k nimž klíček ležel na stole v jídelně a táhl se od něj dolů dlouhý kovový řetízek. V praxi to znamenalo, že až led roztaje, budu se sice moci zbavit pout kolem zápěstí a některých dalších drobností, avšak poté se budu muset nějak probojovat do jídelny – tedy se tam nejspíše doplazit a dokutálet – najít na zemi řetízek, přitáhnout si k sobě klíček a teprve pak se definitivně osvobodit. Bylo mi jasné, že to bude zatraceně náročné, ale o to větší to bude zábava. Anebo jsem to všechno mohla udělat obráceně, tedy nejdříve palce a pak zápěstí, avšak to na věci a plazení do jídelny tak jako tak neměnilo. Zacvakla jsem pouta kolem zápěstí a najednou se stala stoprocentní zajatkyní vlastního bondage.Věděla jsem, že do rozpuštění ledu uběhnou ještě tak dvě hodiny, pročež jsem se uvelebila na posteli co nejpohodlněji a oddala se vlastním vzrušujícím fantaziím.

Podvědomě jsem se však i přesto snažila neustále soustředit na okolní vjemy, především a skoro jedině ty zvukové, jelikož jedinou starost mi při tomhle dobrodružství dělalo, že bych mohla přeslechnout dopad klíčku od pout na podlahu. I tak jsem se musela spolehnout spíše na štěstí, respektive trpělivost při hledání, poněvadž bylo jasné, že koberec dopad ztlumí, takže stejně nebudu přesně vědět, kde se na zemi klíček nachází. I přesto se dalo čekat, že to bude hodně namáhavé a složité, zvláště s ohledem na kožené rukavice na rukou.

Oddávala jsem se svým představám snad hodinu, než jsem usoudila, že je nejvyšší čas vydat se na dlouhý a namáhavý výlet do jídelny, kde na mě čekal klíček na osvobození palců. Navíc jsem vnímala, jak tělo dřevění, a já si rozhodně nemohla dovolit ztratit veškerý cit.

Pomalu jsem se začala převalovat, přičemž jsem zkoušela, jaký způsob pohybu bude nejlepší. Každé pohnutí hlavou mi způsobovalo novou bolest na bradavkách, takže jsem je brzy měla napuchlé jako třešně. Tohle by byl super způsob, jak spoutat otrokyni, říkala jsem si v duchu, zatímco jsem současně obdivovala důkladnost a kvalitu svého znehybnění. A současně jsem litovala, že jsem jen otrokyní sama sebe a nikoli krásné vládkyně.

Navíc latex přes mé oči odváděl vskutku perfektní práci, takže jsem opravdu neviděla nic jiného než dokonalou tmu. Ale to jen umocňovalo mé pocity naprosté bezmoci a současně zvyšovalo vzrušení a potěšení ze vzniklé situace. Konečně jsem se rozhodla, jak se budu pohybovat, a právě se chystala opatrně skulit z nízké postele, když se mi najednou zdálo, že se ozval zvonek.

Okamžitě jsem ztuhla a ani nedýchala. Uplynulo několik šíleně dlouhých vteřin a poté se zvonek ozval znovu. Nyní už nemohlo být ani nejmenší pochyb – někdo byl za dveřmi!

Byla jsem tak šokovaná a vyděšená, že jsem se nedokázala ani pohnou,ani jakkoli rozumně uvažovat. Nikoho jsem přece v tuhle dobu nečekala a v podstatě vůbec nikdo sem ani nechodil. Že by nějaký podomní prodavač? Asi, ale… Tentokrát se ozvalo klepání na dveře a hned po něm i důvěrně známý hlas:

„Terri! Jsi doma?“

Byla to Jennifer!

Kapitola devátá - Odhalení

Panika je pro to, co následovalo slabé označení. Myslela jsem, že se zblázním, ale současně jsem se nedokázala pohnout ani o píď. Bože, koho by napadlo, že Jennifer přijde dříve?! To přece nikdy nedělala!

To všechno už teď ale stejně bylo úplně jedno – ačkoli jsem netušila proč, Jennifer tu prostě byla a měla klíč od domu. Byl konec mému přídělu štěstí, jelikož Jennifer si vzápětí pochopitelně odemkla a vstoupila do domu. Slyšela jsem ji procházet chodbou a věděla, že mé tajemství bude brzy odhaleno. I kdyby Jennifer nehodlala dům prohlédnout a podívat se po mně, určitě ji sem přiláká hluk, když se budu pokoušet osvobodit. Zoufale jsem se pokoušela něco vymyslet, ale tady bylo přirozeně všechno marné – mohla jsem zkusit náhradní klíče na provaze, to ano, jenže plechovka za prvé zlikviduje koberec – to by za ještě stálo – a za druhé způsobí při dopadu hluk, který sem Jennifer stejně přivede. A mezitím se má přítelkyně nezadržitelně přibližovala k ložnici. Věděla jsem, že za pár okamžiků samým ponížením a hanbou snad umřu.

Dveře se pomalu otevřely, Jennifer nakoukla dovnitř a zůstala stát ve dveřích jako opařená, s vykuklenýma očima navrch hlavy – ve skutečnosti jsem ji sice neviděla, ale znala jsem ji dost dlouho na to, abych přesně tušila, jak teď asi vypadá.

„Panebože, Terri, co to tady provádíš?!“

Vzápětí se přihnala k posteli jako tajfun a stáhla mi latexový pás z očí. Poté se samozřejmě pokoušela i sundat mi pouta, ale bez klíčků neměla nárok. Mezitím jsem si mohla prohlédnout její výraz, díky kterému jsem poznala, že Jennifer si nyní myslí, že jsem byla přepadená. Ve tváři se jí zračila starost a soucit.

„Kriste, někdo tě spoutal zatraceně dobře. Z toho se jen tak nedostaneš! Nevíš náhodou, kde je klíč?“ Ptala se Jennifer, která v rozrušení úplně zapomněla na to, že mám v ústech stále roubík.

Ačkoli jsem umírala studem, musela jsem se teď v duchu pousmát nad tím, jak Jennifer hodnotila mé vlastní spoutání. Vzápětí mě však už zbavila roubíku – přitom mě nechtěně pořádně zatahala za bradavky, protože si vůbec nevšimla vzájemného propojení – a položila mi stejnou otázku ještě jednou. Na chvíli jsem zaváhala, jestli si nemám začít vymýšlet, ale Jennifer by pravdu stejně odhalila, zvláště když oba klíčky k poutům se nyní nacházely ve stejné místnosti a jeden jí dokonce visel rovnou nad hlavou. To jsem jí také hned řekla. Jennifer chvíli zírala na klíček v tajícím ledu, pak na mě, potom znovu na klíček a nakonec se mě s potutelným a zároveň úlevným úsměvem zeptala, jestli jsem si to udělala sama. Nemělo cenu zapírat.

„Panebože, proč?!“ nechápala Jennifer.

Byla jsem chycená jako dítě při schovávané ve špatném úkrytu, pročež jsem šla s celou pravdou ven. Vysvětlila jsem jí, že to dělám sama prostě proto, že mě to rajcuje a že nemám nikoho, komu bych věřila a kdo ví, co ještě, a co bych asi tak dělala, kdyby se něco zvrtlo a já se nemohla osvobodit.

S úsměvem jsem Jennifer objasnila, že pak tady byla právě ona, má nejlepší přítelkyně, kterou jsem používala jako „bezpečnostního technika“ pro své bondage hrátky. Jennifer se neubránila smíchu a současně rozhořčení, když pochopila, že všechny ty mé pozvánky ke mně domů sloužily vlastně jen k tomu účelu.

Naštěstí a k mé nesmírné úlevě nebyla Jennifer mými choutkami znechucena, nebo to alespoň nedávala najevo. A jak jsem vzápětí zjistila, i ona měla chuť trochu si hrát. Když jsem skončila s vysvětlováním, jen se potutelně usmála, vstala z postele a sundala kostku ledu s klíčkem z háčku. Poté odešla do koupelny, kde led pod proudem vody rozpustila. Vrátila se, usadila se vedle mě a podržela mi klíček přímo před očima.

„Řekla bych, že teď tě mám v hrsti,“ poznamenala a měla samozřejmě naprostou pravdu. Byla jsem stále perfektně spoutaná a klíček k vysvobození nyní vlastnila právě ona.

A pak přišel největší šok.Jennifer mi totiž navrhla, že bychom mohly strávit celý víkend společně a provozovat spolu právě podobné bondage hrátky. Vykulila jsem oči a udiveně naslouchala tomu, že Jennifer odjakživa bondage přitahovalo, ale že nikdy neměla šanci si to v praxi vyzkoušet – až do dnešního dne.

Okamžitě jsem nadšeně souhlasila, vždyť se mi právě plnily mé nejtajnější sny! A navíc, i kdybych nechtěla, stejně jsem teď neměla na vybranou.

Jakmile jsem vyslovila souhlas, Jennifer prohlásila, že si jen zajde domů pro nějaké oblečení, i kdybych nechtěla, stejně jsem teď neměla na vybranou.

Jakmile jsem vyslovila souhlas, Jennifer prohlásila, že si jen zajede domů pro nějaké oblečení, aby zde mohla zůstat celý víkend, ovšem že předtím si spolu ještě trochu pohrajeme. Na okamžik jsem se domnívala, že Jennifer je snad čistokrevná lesba, ale má přítelkyně měla pro tentokrát na mysli jen bondage. Hodlala mě totiž spoutat ještě o trochu lépe a pevněji, než bych to dokázala sama.

Řekla jsem jí, že všechno potřebné najde pod postelí, kde jsem měla jeden ze svých miniskladů pomůcek pro bondage. Jennifer ihned iniciativně všechno vytáhla ven a rozložila veškeré propriety ve středu místnosti. Když spatřila to ohromné množství vybavení, nedokázala skrýt svůj údiv.

Posadila se přímo na podlahu a pomalu se probírala mou sbírkou, přičemž jsem jí vysvětlovala, co k čemu slouží. Některé z věcí – jako třeba roubíky, obojky či kožené řemeny – si Jennifer rovnou na vlastním těle vyzkoušela, aby si pak zvolila několik tenkých kožených řemenů, s nimiž se ke mně přiblížila.

Posadila se na postel hned vedle mě a začala důkladně zkoumat mou výstroj, především pak oblečení. Zamlouval se jí jak můj korzet, tak především mé vysoké boty na jehlovém podpatku, které jak se mi svěřila, sama už dlouho chtěla. To naštěstí teď nebyl vůbec žádný problém, jelikož jsme obě měly přibližně shodné postavy, takže jsme mohly oděv v pohodě sdílet.

Následně mě Jennifer převalila na břicho – mé ubohé bradavky! – a vybranými koženými řemínky mi začala poutat k sobě lokty. Byla jsem na vrcholu blaha, protože tohle bylo něco, co jsem o samotě dělat nemohla. Samozřejmě jsem si mohla lokty nějakým důmyslným způsobem spoutat k sobě, jenže pak už bych se z toho bez cizí pomoci určitě nedostala.

Než odešla, Jennifer mi znovu zacpala ústa roubíkem, který tentokrát přitáhla ještě o poznání silněji, než jsem si to udělala sama. Teprve teď si všimla spojení roubíku se svorkami na bradavkách, se kterými se vzápětí jemně pomazlila a pohrála si s nimi. Vrněla jsem blahem a už se nemohla dočkat pokračování. Následně se na původním místě ocitla i latexová páska, takže jsem na tom byla stejně jako před pár minutami, pouze s tím rozdílem, že jsem měla navíc spoutané ještě lokty a především jsem získala skvělou partnerku pro bondage hrátky.

Jennifer vstala, poplácala mě po zadku jako malé dítě – však jsem také byla bezmocná! – dala mi pusu na krk a řekla :

„Zachvíli jsem zpátky, tak se pěkně uvolni a odpočívej. A kdyby ses snad náhodou chtěla vzdálit, klíček si beru s sebou, takže můžeš použít jen ten náhradní – ale pak si to po sobě uklidíš!“

Pak bez dalších řečí odešla a zanechala mě osudu – sladkému a vzrušujícímu. Osaměla jsem a stále nemohla uvěřit tomu, že se mé nejdivočejší fantazie stávají skutečností – byla jsem spoutána a pod kontrolou krásné ženy, která si teď se mnou mohla dělat opravdu cokoli a která – a to bylo nejdůležitější – si se mnou chtěla hrát. Věděla jsem, že tenhle víkend bude nádherný…

Kapitola desátá - Jennifer

Jako obvykle se mi znehybnění zdála být celou věčností, ale tentokrát jsem se mohla opájet vskutku divokými fantaziemi na téma, co spolu s Jennifer můžu dělat. Díky jejímu zájmu se najednou přede mnou otevíraly zcela nové možnosti na provozování bondage.

Divoké představy ohledně průběhu nadcházejícího víkendu mě samozřejmě pořádně vzrušily, jenže díky spoutání jsem mohla jen trpět sexuální abstinencí, poněvadž tentokrát jsem si nedala ani vibrátor. Mohla jsem jen doufat, že Jennifer přijde co nejdříve a že se mnou něco udělá.

Konečně jsem po celé věčnosti zaslechla zvuky od domovních dveří a kroky, které se pomalu přibližovaly, až se zastavily někde nedaleko od postele. Chvíli jsem setrvávala v nejistotě, než jsem byla zbavena pásky přes oči. Jennifer stála u postele a tentokrát na sobě měla velice těsné, černé kožené kalhoty, víceméně klasické kozačky po kolena, koženou podprsenku téže barvy, ve které její kozy vyhlížely opravdu neuvěřitelně pevně a rajcovně, a krátké tmavé rukavice z jemné kůže. Očividně posbírala doma veškeré oblečení, které se pro tuto příležitost hodilo. V jedné ruce pak držela zapálenou dámskou cigaretu a v druhé krátký jezdecký bičík – Jennifer na koních normálně jezdila. Ve spojení s havraními vlasy a průzračně modrýma očima vyhlížela má přítelkyně v téhle výstroji jako skutečná domina, zdánlivě trochu ležérní, ale přísná.

Mohla jsem na ní oči nechat. Její postava byla odjakživa báječná – koneckonců pracovala jako umělecká vedoucí a příležitostná modelka v jedné reklamní agentuře – ovšem v černé kůži vypadala prostě božsky.

Její skoro stoosmdesát centimetrů vysoké tělo se teď zdálo ještě lépe zformované, dlouhé nohy vyhlížely v upjatých kalhotách ještě delší a prsa v tmavé podprsence ještě větší. Neexistoval snad muž, který by se za ní na ulici neotočil, a žena, která by pro změnu nežárlila – včetně mě, která si vedle ní vždy připadala jako Popelka .

Jennifer se vždy ráda předváděla – koneckonců při svém povolání i musela – a teď mi to dávala najevo. Nechala mě zírat a obdivovat její tělo, zatímco se přede mnou promenádovala jako na přehlídkovém molu.

Už dlouho jsme byly vskutku blízké přítelkyně, ale dosud mezi námi ještě k ničemu intimnímu nedošlo, ačkoli párkrát už to bylo opravdu na spadnutí. Její sexuální orientací jsem si nebyla jistá, ovšem minimálně měla ráda kůži jako já, což mi pro začátek bohatě stačilo. A pokud i ona propadne kouzlu bondage, pak budu nejšťastnější osoba na světě, tím jsem si byla v danou chvíli jistá. A zároveň mi bylo jasné, že Jennifer je mnohem více dominantní než já, takže jsem v danou chvíli možná nalezla i svou vysněnou vládkyni.


...::: Tip pro Vás: Zdobený kožený řemínek na penis :::...
Sexshop Sexujte.cz


Jennifer mě nechala vynadívat se na její úžasné tělo a poté mě konečně zbavila řemenů kolem loktů, roubíku a také svorek na bradavkách. Zasténala jsem bolestí a rozkoší zároveň, když se mi do nich znovu nalila krev. Mezitím mi Jennifer rozvázala provazy, kterými jsem si připoutala lýtka ke stehnům a také mi sundala obojek kolem krku. Tím pro tuto chvíli skončila, protože na další uvolnění nutně potřebovala zbývající klíčky.

Poslal jsem ji pro klíček od zámku mezi pásem cudnosti a pouty na rukou, kterými mi Jennifer posléze částečně uvolnila ruce. Ale to bylo prozatím, jak jsem hned zjistila, z její strany všechno.

Znovu mi před očima podržela klíček od pout a poté jej se šibalským výrazem položila na podlahu, přičemž prohlásila, že pokud se chci osvobodit, budu si teď muset poradit sama. Už jsem se chtěla vydat na cestu, když přišel další rozkaz – a tentokrát to rozkaz opravdu byl, jelikož Jennifer si začínala počínat jako nefalšovaná domina. Jakmile se dostanu ke klíčku, nesmím se sama osvobodit, nýbrž jej vzít mezi rty a pokorně jej přinést jako pes Jennifer, která mě sama odpoutá. A pokud mi klíček po cestě spadne, nebo nebudu dost ponížená, budu to muset celé provést znovu – tak poručila Jennifer a já ji musela poslechnout.

Za daných okolností jsem pochopitelně neměla na vybranou, ale i kdyby měla, stejně bych to provedla. Vždyť přece o tomhle jsem celou dobu snila! Pokorně jsem Jennifer donesla v zubech klíček a nechala se osvobodit od náramků kolem zápěstí. Čekala jsem další povel, ale Jennifer mi jen poručila, ať teď sama dělám, co umím, zatímco se pohodlně rozvalila v křesle, zapálila si novou cigaretu a líně listovala jedním z mích časopisů o bondage.

Na dlouhou cestu do jídelny pro klíček od palců jsem se tedy musela vypravit sama, ale tentokrát mi to šlo zatraceně dobře, jelikož mě po celou dobu pohánělo nesmírné vzrušení, které ve mně Jennifer vyvolávala.

Když jsem se znovu připlazila zpět k Jennifer – tentokrát jsem už nemusela, ale dělala jsem to ráda – ta si podržela mou bradu v rukách a vášnivě mě políbila přímo na rty. Vůně jejích kožených rukaviček, jejího parfému a těla, to bylo pro mě prostě příliš. Najednou jsem se jí skoro bezvládně složila do náručí a prožila krátký, ale o to více intenzivní orgasmus, na který jsem dnes tak dlouho čekala.

Jestliže již tenhle první zážitek s Jennifer byl prostě báječný, zbytek sexy víkendu byl jednoduše nepopsatelný. Neustále jsme se svazovaly a poutaly, přičemž jsem Jennifer postupně zasvěcovala do všech tajů bondage. Ukazovala jsem jí, jak na provazech vázat vhodně uzly, názorně jsem jí předváděla, jak fungují různé typy svorek a skřipců na bradavky, jaké divy dokáže udělat taková kožená kukla pro otrokyně a co se dá udělat s takovým roubíkem, nebo pásem cudnosti. Jennifer samozřejmě chtěla vyzkoušet úplně všechno, takže si postupně navlékla i veškeré latexové pomůcky a součásti oděvu a zrovna tak i veškerá kožená a kovová pouta. Obzvláště se jí zamlouvaly mé korzety a dlouhé rukavice, které si v budoucnu prostě musela pořídit také.

Má velká předváděčka skončila až v sobotu pozdě odpoledne, kdy Jennifer alespoň teoreticky pronikla do všech tajů bondage, které jsem znala já sama. Byla to pro mě nesmírná zábava a současně potěšení, když jsem potom sledovala, jak se Jennifer pokouší sama spoutat. S nohama nebo roubíkem neměla samozřejmě vůbec žádné potíže, ale jakmile přišlo na ruce, bylo jasné, že bez cviku jí to ještě dlouho nepůjde.

Přesto jsme se rozhodly, že se v neděli odpoledne samy obě spoutáme a podnikneme tak společně velké bondage dobrodružství, které mohlo jako úplně nový experiment skončit všelijak. Ale právě to na tom bylo tak báječně vzrušující…

Kapitola jedenáctá - Potěšení pro Jennifer

Postupně jsme s Jennifer vyzkoušely, nebo alespoň probraly snad úplně všechny bondage pozice, které existují. Při prohlížení časopisů a videokazet měla Jennifer neustále množství otázek a nejraději by si je prohlédla úplně všechny, na což ale rovnou mohla zapomenout, jelikož jsem je sbírala již více než deset let.

V sobotu večer, poté, co jsem zakončila svou „osvětovou akci“ , si Jennifer chtěla vyzkoušet polohu, při které jsou ruce spoutány za zády a vytaženy nahoru pomocí dalšího provazu či kladky, takže je zadnice krásně vyšpulená a perfektně přístupná, aniž by se oběť čemukoli mohla bránit.Jennifer tuhle polohu viděla snad v každém časopisu a bondage snímku, pročež se už nemohla dočkat, až si to v praxi vyzkouší, ostatně stejně jako já, protože ještě nikdy v životě jsem nesvazovala žádnou ženu kromě sebe samé.

Mělo to být její první pravé potěšení z bondage…

Kapitola dvanáctá - Splněné přání

Po večeři, kterou jsem mimochodem dostala po lžičkách od Jennifer, jelikož jsem byla provazy pevně připoutána ke křeslu a přes oči jsem měla pásku, nadešel ten nejvhodnější čas, aby se splnilo přání mé přítelkyně a teď už i „spolupachatelky“.

Jennifer si nejdříve sama zvolila oblečení – černé latexové punčochy, podvazkový pás, dlouhé kožené rukavice a vysoké boty s jehlovými podpatky. Všechno z mé výbavičky, která jí opravdu seděla jako ulitá.

Nemusím snad ani zdůrazňovat, že v téhle výstroji vypadala Jennifer naprosto dokonale a byla skutečně k nakousnutí. Zvláště když se na těch úžasně vysokých podpatcích prošla, myslela jsem, že se na ni okamžitě vrhnu, jelikož pěkná ňadra se jí při každém pohybu rajcovně zhoupla – skoro jakoby mě vyzývala, abych se jich zmocnila.

Jennifer se promenovala před velkým zrcadlem a obdivovala vlastní krásu, zatímco kouřila cigaretu – nikotin byl pro ni zatím ještě stále větší droga než bondage, ale nepochybovala jsem o tom, že i to se velmi brzy změní.

Jakmile byl oharek zničen, nastal čas na zábavu. Otočila jsem ji zády k sobě a přinutila překřížit zápěstí. Poté jsem si vybrala vhodný provaz a spoutala jí ruce k sobě, načež jsem k uzlu mezi zápěstími přivázala další provaz, který se měl později táhnout od stropu. Mezitím jsem ovšem její horní končetiny pevně spoutala k sobě ještě dalším provazem, který jsem tentokrát bez slitování omotala kolem nadloktí. Krátce jsem pohledem zhodnotila výsledek své práce a byla navýsost spokojená. S rukama spoutanýma za zády jí nyní kozy rajcovně trčely dopředu, přičemž bradavky měla Jennifer už pěkně ztuhlé a naběhlé. Nemohla jsem odolat pokušení, abych jí je pořádně nepromasírovala, přičemž Jennifer slastně přivřela oči a sama si jazykem olizovala rty. Snad mi chtěla naznačit, abych jí bradavky i lízala, jenže na to jsem nyní chuť neměla. Jennifer se teď stala mou otrokyní a musela poslouchat, respektive nechat se sebou dělat vše, co jsem si jen zamanula.

Vzala jsem velký červený roubík z tvrdé gumy a nacpala jej Jennifer do úst. Akceptovala jej bez jakýchkoli protestů, stejně jako následné upoutání řemínků. Které jej držely. Nyní měla ústa kompletně ucpaná červenou koulí, ale znovu jsem neodolala pokušení, abych si to neověřila. Vzala jsem dlouhé paví péro a začala svou spoutanou přítelkyni lechtat na nejcitlivějších místech. Jennifer vykulila oči a začala protestovat, zatímco se svíjela, ale roubík fungoval opravdu bezvadně. Jediné, co jsem slyšela, byly tlumené steny, ačkoli ve skutečnosti by Jennifer určitě řvala jako pominutá.

Dvěma řetězy jsem jí následně spoutala nohy k sobě a zajistila je ještě navíc dvojicí zámků, ke kterým jsem samozřejmě měla klíče jen já, respektive Jennifer se k nim ani náhodou nemohla dostat. Odvedla jsem svou přítelkyni do středu místnosti přímo pod malou kladku, kterou jsem si nechala zabudovat do stropu a důkladně zamaskovat lustrem, který se dal odklopit, takže za normálních okolností nabylo nic poznat. Přehodila jsem přes ni provaz, který byl připoután k jejím zápěstím, a prozatím nechala jeho opačný konec volně viset ve vzduchu. Dalšími dvěmi provazy jsem omotala její kotníky a druhé konce provazů připoutala k hákům po stranách, takže jsem si pojistila, že se Jennifer nebude moci pohnout z daného místa ani o milimetr.

Pak už jsem vzrušeně zatajila dech a začala tahat za provaz vedený přes kladku. Její ruce začaly pomalu stoupat vzhůru a jak se dostávaly stále výše, Jennifer se naopak musela předklánět hlouběji. Brzy jí už kozy krásně visely dolů a prdel měla hezky vyšpulenou, zatímco ruce měla vytažené vysoko nahoru. Zajistila jsem provaz, aby se nemohl smeknout a kochala jsem se podívanou na svou nádhernou, spoutanou přítelkyni. Jennifer teď vyhlížela přesně tak, jakoby vystoupila za stránek některého z mých časopisů. Zatímco jsem ji hltala očima, zeptala jsem se, jestli je všechno v pořádku. Jennifer skoro neznatelně kývla hlavou, že ano. Zdálo se být stejně spokojená jako já, pročež jsem rozhodla, že bude mou spoutanou zajatkyní dvě hodiny. Nezdálo se, že by jí to jakkoli vadilo.

Když jsem se vynadívala, ještě jednou jsem všechno zkontrolovala, aby se Jennifer nemohla sama osvobodit – zvláště nebezpečné jsou právě volné konce provazů – a poté jsem přešla za její vyšpulenou zadnici. Pár desítek vteřin jsem si ji zkoumavě prohlížela a pak jsem Jennifer nečekaně přes její nádhernou prdel ostře pleskla. Mladá kráska vyjeveně vykulila oči a zakňučela bolestí, ale co jiného mohla dělat? Při takovém spoutání jsem ji měla perfektně ve své moci, což si Jennifer jasně uvědomovala. Pleskla jsem ji znovu a s potěšením se dívala, jak se jí při reakci na bolest krásně houpou kozy. Jennifer si toho všimla a celá rozkošně zčervenala, zatímco při marných protestech skrz roubík tlumeně sténala.

Kapitola třináctá - Laskání

S plácáním přes zadek jsem skončila stejně rychle, jako jsem začala, a místo toho jsem se první hodinu věnovala daleko rafinovanějšímu laskání, které ovšem Jennifer muselo připadat spíše jako mučení. Zase jsem si vzala do ruky dlouhé péro a sadisticky ji lechtala – zvláště na vnitřních stranách stehen, pod ňadry a mezi půlkami krásného zadku, zkrátka na všech nejcitlivějších místech jejího božského těla.

Sem tam jsem k lechtání používala i vlastní jazyk, přičemž jsem se vzrušovala pohledem na její rozkošnou kundičku. Samozřejmě jsem moc dobře věděla, že Jennifer je lechtivá. Má přítelkyně se bez ustání vrtěla, pokoušela se protestovat a uhýbat, ale ve všech případech její snažení pochopitelně končilo naprostým fiaskem.

Zároveň ji to ovšem i silně vzrušovalo, ačkoli zřejmě vůbec největší stimulem byla samotná bezmoc a ponížení. Abych její i svoje vlastní prožitky maximálně umocnila, bez ustání jsem se jí vysmívala a pokořovala ji sprostými poznámkami, přičemž jsem jí vyhrožovala, že teď mi pořádně zaplatí ta to, jak jsem se před ní předtím musela plazit s klíčem v ústech. Pochopitelně jsem to nemyslela smrtelně vážně, respektive ne v nějakém zlém významu, ale chtěla jsem ji udržovat v co největší nejistotě, která bývá u bondage úžasně vzrušující.

Po lechtání přišel na řadu vibrátor, kterým jsem jí pozvolna přejížděla po celém těle, dokud se maximálně nevzrušila. Pak jsem jí ho tvrdě vrazila do pořádně promáčené kundy, ale jen na pár desítek vteřin, aby se nestihla udělat. Čím později se při bondage dostaví orgasmus, tím je krásnější a delší.

Pokračovala jsem v podobném střídavém laskání dobrých pětatřicet minut, než jsem usoudila, že Jennifer toho bude mít prozatím dost. Má přítelkyně se mezitím celá zpotila a mezi nohama byla perfektně vlhká a rozevřená. Bez dechu na mě zírala a doširoka otevřenýma očima žadonila o vyvrcholení.

Jen jsem se na ni usmívala a jejími vlastními kalhotkami jí utírala pusu, ze které jí kolem roubíku vyvěraly potůčky slin. Pak jsem jí kalhotkami dosucha vytřela i píču a spodní prádlo nasadila na hlavu takovým způsobem, aby Jennifer musela čichat pach vlastních šťáv. Kdyby se dalo zabíjet pohledem, byla bych v tu ránu mrtvá, ale současně jsem na Jennifer viděla, že se jí to jen zatraceně zamlouvá a vzrušuje ji to – jen kdyby mohla dosáhnout orgasmu…

Zatímco Jennifer „odpočívala“ s kalhotkami na hlavě, připravila jsem si další pomůcky, které jsem na ní hodlala záhy použít – kromě jiné svorky a závaží na bradavky, kalhotky s vibrátorem a anální zátku uvnitř, další provazy, obojek, a tak dále. Všechno jsem to rozložila před Jennifer tak, aby se mohla pokochat podívanou na to, co ji jistě čeká. Má přítelkyně se na to jen zběžně koukla, protože stejně věděla, že si za daných okolností musí nechat líbit všechno.

Nejdříve jsem ovšem Jennifer stáhla z hlavy kalhotky a na uši jí přitiskla dvě bavlněné koule, které jsem vzápětí důkladně zajistila a přelepila lepící páskou. Chtěla jsem ji naprosto izolovat od okolních zvuků, abych tak ještě více umocnila její bezmoc a prožitky s ní spojené. To dále podpořila kožená kukla, kterou jsem jí natáhla a tím ji zbavila i zraku, jelikož jediný otvor byl určen pro nos, aby Jennifer vůbec mohla dýchat. Kukla byla zároveň dvěma koženými řemeny spojena s tlustým obojkem, kterým jsem jí sevřela krk.

Na vrcholu kukly byl umístěn kovový kroužek, k němuž jsem nyní připnula další středně silný provaz a ten jsem pro změnu zahákla u stropu. Tím jsem s definitivní platností fixovala její hlavu, kterou nyní musela držet zakloněnou a vztyčenou podobně jako své ruce.

Vzala jsem latexové kalhotky se zabudovaným vibrátorem a začala je Jennifer pozvolna natahovat – nemusela jsem jí ani rozvazovat nohy, jelikož kalhotky měly dvojité zapínání, se kterým se dalo dobře při podobných situacích manipulovat. Robertek k nim připevněný patřil mezi nejvzácnější kousek mé sbírky, jelikož byl vybaven časovým spínačem, pročež se sám spouštěl a vypínal ve zcela náhodných intervalech, ale nikdy nezůstával zapnutý déle než dvacet vteřin. Tím pádem ženu jen pořádně rajcoval, ale nikdy ji nestihl dovést k vyvrcholení. Frustrující prožitek – to jsem věděla z vlastních bohatých zkušeností.

Ještě než jsem kalhotky dopnula, zavedla jsem Jennifer do rajcovního análu silnou zátku a teprve poté jsem do její promáčené kundy šoupla pěkně vytvarovaného robertka. Má přítelkyně byla už pěkně dlouho pořádně vzrušená, takže ji nyní čekalo pravé peklo. Vybrátor ji měl, udržovat ve stavu blízkém orgasmu hodně dlouho – když jsem ho používala na sobě, musela jsem na finální vyvrcholení čekat dobré dvě hodiny.

Kalhotky jsem pořádně přitáhla a zajistila řemínky a navrch jsem ještě přidala malý zámek, který jsem si pojistila vlastní převahu a bezmoc Jennifer. Ještě jsem upravila pár drobností v celkovém postoji, trochu jsem přitáhla některé provazy u nohou a odstoupila, abych se mohla pokochat výsledným dílem.

Jak se vibrátor pustil do díla, Jennifer začala sténat, respektive díky roubíku jen tlumeně huhlat. Pozorně jsem sledovala její reakce a sama se vzrušovala. Bradavky měla Jennifer neskutečně naběhlé a zvětšené a i přes perfektní spoutání vrtěla pánví, jakoby s někým šoustala. Kdykoli pak vibrátor ustal v aktivitě,její tělo frustrovaně ochablo, aby se poté zase zoufale snažilo dosáhnout během několika málo vteřin kýženého vyvrcholení. Když jsem se na ni dívala, bylo mi jí skoro líto, ale za rozkoš se musí u bondage platit.

Když se Jennifer takhle už dobrých, patnáct minut dusila ve vlastní šťávě, rozhodla jsem se její utrpení umocnit poslední pomůckou. Velice pomalu a opatrně jsem jí na každou bradavku nasadila svorku, ke které bylo pochopitelně ještě navíc přidáno závaží, takže se Jennifer měla při každém svém pohnutí na co těšit.

Výsledky mého snažení se dostavily okamžitě. Jasně jsem mohla vidět, jak se ubohá Jennifer za všech sil snaží stát naprosto klidně a ani se nepohnout, aby jí svorky se závažími netýraly bradavky. Jenže tenhle boj samozřejmě začala velmi brzy prohrávat, zvláště když se jí ve vagině rozběhl vibrátor a začal ji nutit k drobným křečovitým stahům a pohnutím.

Celou akci jsem na závěr ještě vyšperkovala silnou lepící páskou, kterou jsem jí skoro brutálně stáhla k sobě prsty na rukou, takže nyní měla opravdu znehybněnou každou část těla. Jakýmkoli směrem se mohla hýbat o pouhé milimetry, pokud vůbec, a musela beze zbytku snášet veškeré trápení, které jsem pro ni uchystala.

Tím bylo její stoprocentně vyplněno – chtěla být spoutaná, znehybněná, s roubíkem v ústech a trápená po dlouhou dobu a teď to tedy měla. A podle všech signálů se to Jennifer opravdu zamlouvalo, ačkoli, jak už jsem poznamenala, bylo o poznání dominantnější než já. Jenže to jí teď nebylo nic platné, nemohla slyšet, vidět, mluvit, hýbat se, jen mohla užívat frustraci z nemožnosti dosažení sexuálního vyvrcholení, které očividně tak moc potřebovala.

Kapitola čtrnáctá - Rozkoš

Následující hodinu jsem prostě jen seděla v křesle, ke kterému jsem byla u večeře připoutaná, a klidně jsem se dívala, jak si Jennifer užívá – ačkoli ona to nyní určitě tak neviděla. Jen čas od času jsem se zvedla a důkladně zkontrolovala její pevně spoutané a stažené končetiny, zda nedochází k přerušení krevního oběhu – všechno jsem ovšem prováděla bez toho, aniž bych se jí dotýkala. Jennifer tak vůbec netušila, jestli jsem ještě zde, nebo zda jsem ji zanechala osudu.

Klidně jsem si teď mohla přivést milence a šoustat s ním vedle Jennifer a ona by stejně nic nepoznala – možná jen podle zápachu mužského těla. Mohla jsem ji bez problémů točit, fotit, zneužívat, zkrátka dělat s ní úplně cokoli, ale nic z toho mě samozřejmě ani nenapadlo – tedy napadlo, ale nemyslela jsem to vážně. U bondage je přece nejdůležitější ze všeho důvěra mezi partnery.

Jennifer bez ustání vydávala tlumené steny a hýkání, které se ozývaly zpoza kožené kukly. Občas její projevy nabíraly na intenzitě, zvláště když se vibrátor dal do práce, jindy zase bylo sotva poznat, jestli vůbec ještě dýchá, jak se snažila tajit dech a uklidnit. Ale to jí nikdy nevydrželo dlouho a potom se celý kolotoč s vibrátorem a sténáním dal znovu do pohybu.

Jakmile uběhla vymezená doba, kterou jsem sama sobě stanovila a kterou jsem nehodlala ani v nejmenším porušit, odvázala jsem provaz, jenž se táhl od stropu k její hlavě a z té jí následně sundala i koženou kuklu. Odlepila jsem pásku a z uší jí sundala bavlněné koule, které jí izolovaly od zvuků. Roubík jsem jí prozatím ještě nechala, zato jsem jí zbavila obojku a poté i některých pout z dolních končetin, aby si je mohla poněkud uvolnit a protáhnout.

Jennifer byla nyní už zpocená opravdu od hlavy až k patám a oči na mě třeštila jako naprostý šílenec. Přistoupila jsem k ní zezadu a sundala jí pásku z prstů na rukou. Pak jsem se chopila provazu přehozeného přes kladku a spustila jí ruce dolů. Následně jsem jí rozvázala provazy kolem loktů a sundala jí i provaz kolem zápěstí, jenže ten jsem vzápětí vyměnila za klasická pouta, aniž by měla Jennifer příležitost jakkoli tomu zabránit. Ve věcech bondage jsem byla o poznání zkušenější než ona a semtam se mi hodilo toho využít.

Jennifer tedĄ tedy stála ve středu místnosti celá zmáčená potem jako myš (mezi nohama pak byla očividně úplně promáčená a vnitřní strany stehen měla pokryté mazlavými šťávami v opravdu silné vrstvě), ruce měla spoutané za zády, nohy také ještě částečně spoutané k sobě, v ústech pochopitelně stále roubík, mezi nohama pás cudnosti s vibrátorem a anální zátkou a na kozách navíc svorky se závažím. A právě svorky na bradavkách byly tím hlavním důvodem, proč jsem si s ní chtěla ještě chvíli hrát. Moc dobře jsem přirozeně znala důsledky sundání svorek, pročež jsem hodlala vidět, jak si je Jennifer stahuje sama a jak na to bude reagovat. Koneckonců malý trénink osvobozování ze spoutaní nikdy neuškodí, říkala jsem si v duchu, zatímco jsem ji už začala instruovat.

Oznámila jsem Jennifer, že klíče k pásu cudnosti mám v držení já, ale že všechny ostatní leží v kuchyni na stole. Pokud se tedy chce osvobodit, bude muset tak jak je dojít, nebo dolézt do kuchyně, vzít klíče a přinést je zase zpět. Teprve přímo před mýma očima se bude moci zbavit všech provazů a pout. A pokud se mi její počínání snad nebude zamlouvat, bude mít na sobě pás cudnosti s vibrátorem nejméně ještě další tři hodiny. Jennifer se při tom projevu sice hezky protočily panenky, ale jinak poslušně přikyvovala a už už se chystala na výlet do kuchyně. Stejně neměla na vybranou.

Na první pohled by se to mohlo zdát jako velmi jednoduchý úkol, zvláště když mohla relativně normálně cupitat, jenže i v tomhle byl skrytý sadistický háček. Při každém drobném krůčku, který Jennifer na těch úžasně vysokých podpatcích učinila, se jí kozy okamžitě pořádně rozhoupaly a s nimi pochopitelně i svorky se závažími. Následky si jistě dovedete představit sami. Jennifer se ještě ani nedostala ke dveřím od ložnice a už funěla a sténala námahou jako parní lokomotiva, zatímco bradavky se jí ještě více nalévaly a opuchaly. Ale musela to vydržet, nic jiného jí nezbývalo.

Celá cesta tam a zpět trvala Jennifer zhruba sedm minut, během nichž ovšem její bradavky dostaly pořádně zabrat. V ložnici se poslušně postavila, kam jsem jí ukázala, a pustila se do pokusů o vlastní osvobození. Podle očekávání měla hned od samého počátku velké problémy. Jednak samozřejmě nebyla natolik zkušená, jednak – a to především – jí dělalo potíže vlastní nesmírné vzrušení a současně bolest v oblasti.prsních bradavek. Když se k tomu navíc ještě přidávaly kožené rukavice a fakt, že musela operovat za zády, trvalo jí to nakonec mnohem déle než samotná cesta do kuchyně – a po celou dobu jí mezi nohama s přestávkami perfektně fungoval vibrující robertek.

Ani mě nenapadlo, abych jí pomohla – holčička se musela učit. Jen jsem se na ni roztomile usmívala a upřeně koukala, čímž jsem jí ještě více znervózňovala. Když se jí konečně přece jen podařilo ruce osvobodit, okamžitě se jimi vrhla na prsní bradavky, z nichž si doslova strhla obě svorky – to samozřejmě ještě netušila, co to s ní udělá.

Jakmile byly svorky dole a do bradavek se začala úžasnou rychlostí znovu nalévat krev, Jennifer vytřeštila nevěřícně oči, pak několikrát opakovaně zařvala do roubíku a v průběhu dalšího návalu bolesti se konečně udělala. S očima křečovitě zavřenýma i nadále křičela do gumové koule ve svých ústech a prožívala nesmírně mocné vyvrcholení, které ovšem spíše připomínalo zvířecí než lidské. Když odeznělo, Jennifer se bezvládně složila na vedle stojící postel, zcela ochromená silou prošlého orgasmu.

Pozvolna jsem k ní přistoupila a zbavila ji roubíku i řemenů s ním spojených. Následně přišla na řadu pouta na nohou i samotný pás cudnosti, který byl teď už k nepotřebě. Jennifer byla mezi nohama opravdu neskutečně promaštěná a když jsem z jejích děr vytahovala vibrátor a anální zátku, jen to mlasklo. Zbavila jsem znovu přítelkyni i vysokých bot a punčocha potom se marně pokusila se s ní trochu pomazlit. I když jsem jí na nohách lechtala jazykem, Jennifer záhy usnula, jako když ji do vody hodí, naprosto vyčerpaná a zmožená předchozími zážitky.

Zatímco dřímala na okraji postele, uklidila jsem ložnici a čekala, jestli se sama probudí. Trvalo necelou hodinu, než se tak stalo, jelikož Jennifer musela na záchod. Pro dnešní večer už toho ovšem měla dost, takže další hrátky se odkládaly na nadcházející ráno, kdy jsem její obětí stát já – už jsem se nemohla dočkat, protože Jennifer se učila opravdu velmi rychle!

Kapitola patnáctá - Pomsta

V neděli ráno přišla pomsta ze strany Jennifer za mé předchozí týrání vibrátorem.Už časně ráno jsem se nacházela spoutaná snad kilometrem provazů, ale ještě předtím jsem musela přesně podle povelů Jennifer přímo přední obléct. Jako obvykle se dostalo na vysoké kožené boty na jehlových podpatcích, k nimž se tentokrát přidal černý korzet z jemné látky vyztužený několika kosticemi, který jsem si musela utáhnout tak těsně, že jsem v něm sotva mohla dýchat, a dlouhé rukavice.

Jennifer si samozřejmě nemohla nechat ujít příležitost, aby mi nenatáhla stejný pás cudnosti s vibrátorem, jaký jsem na ní upotřebila předchozího večera. Pak se již chopila provazů a začala mi jimi pevně stahovat nohy, dokud se mé dolní končetiny neproměnily ve změť hrubého provazu, mezi kterými jen sem tam vykukovala kůže, nebo tmavé vysoké boty.

Na závěr mi Jennifer provaz opakovaně protáhla i mezi nohama a pořádně jej zašněrovala, čímž podstatně zvýšila tlak na mou, už beztak pěkně vlhkou píču. Po nohách se pustila do rukou a paží. Stejně silným provazem mi stáhla zápěstí k sobě a poté postupovala stále výše, až mi spoutala i lokty a nadloktí – počínala si natolik tvrdě, že se mé lokty skutečně dotýkaly.

Pak přišla novinka v našich hrátkách, kterou Jennifer vysledovala v některém z časopisů. Několika kratšími provazy mi brutálně omotala a stáhla kozy, takže jsem je měla doslova odtažené od těla a nafouknuté jako dva balónky. Ačkoli jsem rozhodně neměla velká ňadra, teď jsem si připadala jako prsatá kurva s pěkně vystouplými a nalitými bradavkami, které byly neskutečně citlivé na jakýkoli vnější podnět.

Pak se znovu chopila dalších dlouhých provazů, kterými mi omotávala celé tělo a přitahovala paže k tělu. Když se mnou v tomhle ohledu skončila, připadala jsem si spíše jako živé klubko provazů než jako žena, ale mé vzrušení bylo nevídané.

Jennifer použila i další můj trik z předchozího dne, když mi lepící páskou stáhla k sobě prsty na rukou, takže jsem měla horní končetiny zcela k nepotřebě. Učila se opravdu rychle…

K dokonalosti zbýval ještě roubík, ale i ten Jennifer povýšila na druhou. Jennifer si stáhla své mízou promáčené kalhotky a nacpala mi je do úst, která následně přelepila množstvím pásky. Musela jsem na patře vychutnávat její šťávy, které byly vskutku sladké a rajcovní.

Na hlavu mi Jennifer nasadila bílou koupací čepici a než jsem vůbec stačila zapřemýšlet o tom proč, už jsem to pocítila na vlastní kůži. Jennifer se opět chopila lepící pásky a postupně mi jí pokryla skoro celou hlavu – koupací čepice mi chránila vlasy, pouze ne před vodou, ale před lepidlem, které by ze mě zřejmě udělalo poloviční skinheadku.

Když Jennifer konečně došla lepící páska, měla jsem hlavu tak důkladně fixovanou a izolovanou, že jsem nemohla pořádně pohnout ani jediným svalem v obličeji, aniž by to nevyvolalo nepříjemný tah těsně stažené pásky.

Jediné, co mi teď z provazů a pásky vykukovalo, byla má sešněrovaná ňadra, nahá zadnice, nos a oči. Ovšem Jennifer se mnou ještě stále nebyla hotova.

Přes záplavu pásky mi na hlavu ještě natáhla černou punčochu, abych si nemohla pásku třením sama odlepit, a potom mě dostrkala na postel, kde mi k provazům na nohách připoutala další, tentokrát vedený nahoru přes kladku. Začala za jeho druhý konec pomalu tahat a pokračovala ve svém snažení tak dlouho, dokud jsem se postele nedotýkala jen hlavou, rameny a malým kouskem zad. Jinak jsem visela ve vzduchu jako terč na kanibalské střelnici.

Zbývala už jen malá třešnička a bondage v podání Jennifer bylo hotovo. Má přítelkyně pochopitelně nemohla opomenout spony na bradavky, takže mi na každý nalitý vrcholek připnula jednu. Zasténala, respektive spíše zahuhlala jsem vzrušením a bolestí, protože jsem už měla kozy beztak pořádně bolavé díky stažení provazy.

Musela jsem v duchu ocenit výkon Jennifer. Na to, že s bondage teprve začínala, to bylo vskutku skvostné. Jen jsem doufala, že to nějak dokážu celou tu dobu, co mě bude trápit – předpokládala jsem, že to bude nejméně hodinu, ale spíše více, protože i já jsem si s ní včera pohrávala pěkně dlouho.

A to už jsem se teď začínala cítit frustrovaně, jelikož robertek se pustil do díla a jako vždy svou práci odváděl na jedničku s hvězdičkou.

Jennifer si klidně lehla na postel hned vedle mě, zapálila si cigaretu a znovu se začala probírat mými bondage časopisy, kde hledala další inspiraci. Občas se mezitím zvedla a zkoušela si některé mé oděvy, ke kterým se dosud ještě nedostala, ale jinak se samozřejmě chovala, jako bych v ložnici vůbec nebyla, zatím já se pod provazy potila, slintala, cítila se strašně nadržená a zároveň jsem věděla, že se vyvrcholení jen tak brzy nedočkám – hrozná a přitom tak krásně vzrušující kombinace.

V odhadu času jsem se vůbec nespletla – Jennifer mě týrala opravdu celé dvě hodiny, které se zdály být dlouhé jako týden. Navíc mi tu druhou zpestřila ještě tím, že mi dala latexovou pásku přes oči, takže jsem pak už ani nic neviděla.

Jennifer se mě samozřejmě po celé dvě hodiny ani jednou nedotkla, jen sem tam kontrolovala pohledem můj krevní oběh – to jsem pochopitelně spíše tušila, než opravdu vnímala, vždyť už nebylo čím. Kromě čichu jsem byla okradena o všechny smysly.

Zoufale jsem si přála, abych se už udělala, nebo aby se mě Jennifer alespoň dotýkala, a mé přání kupodivu bylo naplněno. Ne, Jennifer na mě skutečně ani jednou nesáhla, ale někdy v průběhu té druhé hodiny vibrátor, spoutání a svorky na kozách společnými silami způsobily mé nádherné vyvrcholení, které muselo trvat dobrých pět minut. Ve skutečnosti to možná bylo jen pět vteřin, jelikož jsem ztratila veškerý pojem o čase, ale pro mě to těch pět minut vskutku bylo.

Konečně dvě hodiny vypršely a Jennifer mě ze svého zajetí vysvobodila, přičemž si tentokrát již nepřipravovala žádné další ponižující hrátky jako předtím. Zřejmě to brala tak, že účty jsou v tomto ohledu nyní vyrovnány. Jakmile mi sundala spony z bradavek, do kterých se hned nalila krev, udělala jsem se toho rána už podruhé, znovu krásně a dlouze a tentokrát i za přímého dohledu Jennifer, který mě teď rajcoval snad ze všeho nejvíce. Když se jedna žena udělá před druhou, je to super . .

Společně jsme si daly předčasný oběd a v jeho průběhu již plánovaly naše společné odpolední dobrodružství…

Kapitola šestnáctá - Dvojité bondage

Naše společně odpolední bondage mělo proběhnout v mém oblíbeném pokoji pro hosty hned vedle garáže, kde se Jennifer ocitla vůbec poprvé. Mělo to být stejné, jako když jsem si to dělala sama, ovšem tentokrát to bylo přítomností mé přítelkyně povýšeno na druhou.

Podle společné domluvy jsme se chystaly použít nejen zmrzlé klíče, ale i další, které jsme už předtím rozmístnily různě po dvoře a domě, což v praxi znamenalo, že budeme muset vylézt ven tak, jak budeme zrovna oblečené, tedy ve výstroji na bondage.Vzrušení, které z toho plynulo, bylo jasné – možnost odhalení sousedy a strach z něj, prostě paráda!

Už dříve toho dne jsme daly do mrazáku dva klíče k našim poutům, k nimž byly připojeny řetízky, a také navíc další dva řetízky se svorkami na prsní bradavky. Zhruba ve tři hodiny odpoledne bylo vše zmrazeno dle našich představ a my byly připraveny zahájit velké dobrodružství, které bylo zrovna tak riskantní jako nesmírně vzrušující.

Jako první jsme samozřejmě musely důkladně zkontrolovat umístnění klíčů, protože jakékoli pozdější nepříjemné překvapení by se nám vymstilo. Celkově se jednalo o plných patnáct klíčů – jednoznačně můj rekord – dva k roubíkům, dva k pásu cudnosti, dva pro Jennifer na zámky na jejích nohách, dva k poutům na rukou, celkem šest k dalším poutům a navrch klíč od zadního vchodu od domu, který jsem při cestě do pokoje pro hosty zamkly, abychom se do něj nemohly dostat bez toho, aniž bychom předtím neurazily vytyčenou a nebezpečnou trasu venku.

Klíček od zadního vchodu byl jako obvykle umístěn ve schránce na dopisy u hlavní branky, další klíče k poutům se umístnily do garáže na podlahu, přičemž jsme ale všechny podobné klíče schválně pomíchaly, abychom netušily, který je který. I to mohlo být pěkně peprné dobrodružství, pátrat, který klíč je pro Jennifer a který pro mě. Další klíčky jsme zavěsily na řetěz u stropu v pokoji pro hosty, kam jsme se ovšem zaručeně nemohly pěkně dlouho dostat, a zbytek jsme pohodily na postel v mé ložnici.

Základní podstata celé této rafinované cesty byla pochopitelně jednoznačně daná – musely jsme se s Jennifer vydat spoutané a s roubíky do sousední garáže, kde jsme musely vyzkoušet klíče a potom se nějak osvobodit. Jakmile se tak stane, mohly jsme se vypravit zpět do pokoje pro hosty a tam použít další klíče, abychom se částečně zbavili pout. Pak nám ovšem nezbývalo nic jiného, než čekat, až padne tma, abychom se mohly dostat ke schránce a vytáhnout z ní klíček o zadního vchodu, který jediným jsme se mohly dostat zpět do domu, kde na nás teprve čekalo finální vyvrcholení a osvobození. Abychom si pojistily, že všechno absolvujeme společně, hodlaly jsme se jedním řetězem připoutat pevně k sobě, přičemž klíč od něj se samozřejmě nacházel až v ložnici na posteli. Jednoduché, prosté, srozumitelné a zároveň neskutečně složité.

Ještě před odchodem z domu do pokoje pro hosty, který se v domě sice nacházel také, ale byl perfektně oddělen a s vlastním východem na dvůr, jsme se pochopitelně v ložnici náležitě oblékly a také přenesly do pokoje pro hosty mou malou televizi a video, abychom měly v průběhu bondage kvalitní zábavu. Přirozeně jsme nezapomněly ani na zmrzlé pomůcky, které pro nás byly opravdu životně důležité.

Jennifer si tentokrát na oblečení zvolila černou koženou minisukni, kožené punčochy a vysoké boty na deseticentimetrovém podpatku. Kromě toho si vybrala kontrastní bílý podvazkový pás. Sukýnka byla natolik krátká, že jsem dokonce i viděla místa, kde se podvazky stýkaly s punčochami, tedy pomalu jsem dokonce i viděla až do píče. Při představě, že to možná zahlédne některý ze sousedů, se mi samým vzrušením zatočila hlava. Jinak si Jennifer na horní část těla neoblékla nic, pročež měla pevné kozy hezky volné a přístupné nejen pohledům.

Já jsem si jako obyčejně zvolila černý korzet, který mi Jennifer pořádně stáhla. Ke korzetu na spodní straně bylo připojeno šest podvazků, kterými jsem zajistila své černé punčochy. Jako obvykle mi korzet pořádně sevřel pás a krásně nadzvedl kozy, takže na mně i půvabná Jennifer mohla oči nechat. To vše jsem doplnila nezbytnými vysokými botami z tmavé kůže na vysokých podpatcích, na kterých jsem sice za normálních okolností pohybovala docela ladně, ale při spoutání to je docela o něčem jiném – to jsem už měla dávno vyzkoušené.

Původně jsem se sice nechtěla opakovat a hodlala nechat naše kundy obnažené – zvláště kvůli vzrušení z odhalení sousedy – jenže Jennifer se hrátky s vibrátory očividně zalíbily natolik, že mě přesvědčila, abychom je použily i nyní.

Obě jsem si tedy posléze navlékly i černé latexové kalhotky se zabudovanými vibrátory a análními zátkami, které jsme už měly takříkajíc ohmatané. To vše jsme nakonec vyšperkovaly dlouhými koženými rukavicemi tmavé barvy a pak nám již nezbývalo nic jiného, než se dlouho zálibně prohlížet v zrcadle. V tu ránu bychom mohly pózovat pro některý z renomovaných bondage časopisů, což Jennifer brala naprosto vážně a slíbila mi, že to dříve či později zkusí. Já na to prozatím neměla dost odvahy.

Jakmile jsme se oblékly a připravily, provedly jsme poslední zběžnou kontrolu všech opatření a vydaly se do pokoje pro hosty, který jsme následně zevnitř doslova zabednily, abychom se odtud nemohly za žádnou cenu dostat zpět do domu. Náš plán nesmělo narušit vůbec nic a tomu také vše podřídily.

Už po cestě jsme si zatraceně jasně uvědomovaly, že chůze na vysokých podpatcích s robertkem v kundě a zátkou v prdeli není nic jednoduchého, ale o to větší to měla být zábava, až se budeme později plížit do garáže, nebo ke schránce na dopisy.

Pokoj pro hosty byl pochopitelně stoprocentně zatemněný, aby tam nemohl žádný nezvaný návštěvník nahlížet, i kdyby přišel nějaký zloděj, stejně bychom byly v pěkné kaši a naprosto bezbranné. Co by asi tak dvě spoutané, naprosto bezmocné ženy s roubíky v ústech zmohly? Ale v tom je právě kouzlo bondage, v bezmoci a strachu, v naprosté rozkoši z utažených provazů a pout …

Kapitola sedmnáctá - Událost

Jako první jsem Jennifer spoutala nohy a zajistila je zámečky, od nichž se klíčky nacházely v ložnici, takže pro Jennifer se chůze najednou stala ohromným problémem. Mohla jen cupitat jako japonská gejša a ani to nebyla s vibrátorem žádná sranda – ale zato ohromná rozkoš.

Poté jsem zapnula televizi a nastavila video, abych se později měly na co dívat a u čeho se ještě více vzrušovat. Dohromady jsme měly připravené celé čtyři hodiny perfektní zábavy.

Pak se dostalo na zmrzlé kolíčky, které jsme potřebovaly. Současně jsme zavěsily ke stropu i další klíče, které jsme ovšem mohly upotřebit až tehdy, co se dostaneme do garáže a zpět. Kromě jiné tam teď visely klíče k našim pásům cudnosti, takže do domu jsme později mohly postupovat už bez nich.

Velikost kostek ledu jsem už předtím přitom vypočítala tak, aby jejich tání trvala právě dotyčné čtyři hodiny, co nám před očima poběží videofilmy s tématikou bondage. Zároveň jsem ke stropu zavěsila i zmrzlé řetízky spojené se svorkami na bradavky, které ovšem měly rozmrznout o poznání dříve, takže jsem si mohly bolest užívat hezky dlouho a přitom být potom schopny řetízky odpojit a jít i se svorkami na bradavkách do garáže pro klíčky od dalších pout.

Jako „bezpečnostní pojistku“ jsem tentokrát pochopitelně nemohla použít Jennifer, která se nyní stávala spolupachatelkou, pročež jsem jako zajištění znovu zvolila náhradní sadu klíčů propojenou s plechovkami s vyjetým motorovým olejem, jehož množství jsem tentokrát ještě podstatně zvýšila, aby nás od použití této lehké záchrany zrazovala odporná vyhlídka na mnohahodinový úklid hrozné olejové spouště.

Jennifer i já jsme si samy spoutaly nohy pouty, od nichž jsme klíčky měly v domě, a navrch jsme ještě přidaly řetěz, kterým jsme se spojily navzájem a zajistily si tak společný prožitek následujících hodin rajcovního bondage. S pouty na nohách jsme sice mohly dělat jen miniaturní krůčky, ovšem to nám muselo stačit. Později jsme musely své pohyby dokonale synchronizovat, protože jinak bychom se při vzájemném upoutání nikam nedostaly, ani na zápraží pokoje pro hosty, natož pak do garáže, která se najednou zdála být pomalu v nedohlednu.

Teď jsme si připadaly jako siamská dvojčata, koneckonců duševně jsme zpřízněné byly, takže to přirovnání zase tak nepokulhávalo. Jako další jsme si zámečky zajistily své pásy cudnosti, k nimž byly vzadu připevněna očka, do kterých se posléze měla zaháknout naše pouta na rukou. Tím jsme měly pojištěno, že budeme mít ruce spoutané nejen k sobě, ale navíc i přitažené k tělu. A právě na tyto zámečky měly sloužit klíčky v garáži.

Přišel čas roubíků. Obě jsme si do úst vecpaly gumové koule, jejichž středem se táhly dlouhé zajišťovací řetízky, na které se daly přicvaknout zámečky. Roubíky nebyly nějak přehnaně velké, ale pro naše účely bohatě postačovaly, anichž bychom si přitom musely rozervat pusu na cucky.

Řetízky jsme si pevně omotaly kolem hlav a náležitě zajistily zámečky, přičemž jsme se navzájem důkladně kontrolovaly, aby to ani jedna z nás neošidila. Teď už zbývalo jen učinit poslední úpravy a finální dokončení…

Kapitola osmnáctá - Okamžik pravdy

Naposledy jsme se rozhlédly po místnosti a zkontrolovaly, jestli je všechno přichystáno dle našich představ, respektive kontrolovala jsem spíše jen já, jelikož jsem se svými bohatými zkušenostmi mohla odhadnout lépe než Jennifer, jestli se něco může pokazit, nebo ne.

Teď už jsme se ale stejně obě dostaly do bodu, z něhož nebylo normálního návratu. Alespoň část našeho dobrodružství jsme musely absolvovat tak jako tak, ať už jsme chtěly, nebo ne.

Postavily jsme se přesně tam, kde byla potřeba, abychom se posléze dostaly ke klíčkům od našich pout, a obě jsme si velice pomalu a opatrně nasadily svorky na bradavky. Jakmile se chladný, ještě stále zmrzlý kov setkal s našimi bradavkami, obě jsme tlumeně zasténaly rozkoší a s potěšením sledovaly, jak se nám díky chladu cecky krásně nalévají. Tím jsme si zároveň také pojistily, že budeme muset po celou dobu stát nehnutě na místě, jelikož jinak bychom si bradavky přinejmenším pořádně rozedřely, ne-li rovnou urvaly. Nebezpečná hra, která nás obě šíleně rajcovala. Řetízky od svorek byly dokonce natolik krátké, že nám celé kozy zvedaly nahoru. Každý další pohyb pak pro nás znamenal pořádnou porci bolesti a rozkoše. Musely jsme stát jako solné sloupy a dokonce jsme si nemohly ani dovolit povolit svůj postoj trochu v kolenou, nebo cokoli podobného. Byla od nás vyžadována naprostá disciplína a podřízení, respektive vyžadovaly jsme to samy od sebe.

Nyní již zbývalo učinit pouze poslední krok. Jako na povel jsme obě daly ruce za záda a vsunuly je do přichystaných pout přichycených k našim pásům cudnosti. V posledním momentu před okamžikem pravdy jsme se na sebe otočily, podívaly se jedna na druhou, přes roubíky se zasmály a potom pouta zacvakly.

Byl konec příprav a her, nastala tvrdá a krásná realita bondage. Teď už nás mohl spasit jen tající led, anebo odporný motorový olej, ve kterém se skrývala alternativní cesta k záchraně.

Stály jsme vedle sebe uprostřed místnosti jako dvě antické sochy, spoutané, znehybněné, s roubíkem v ústech a svorkami na bradavkách a alespoň já jsem byla na vrcholu blaha. Mé sny se staly skutečností. Vždy jsem si přála své bondage hrátky s někým sdílet a nyní se to opravdu stalo. Po mém boku stála nádherná žena, podstupující to samé, co já.

Díky upoutání a napětí řetízků táhnoucích se od stropu k našim prsům jsme se nemohly k sobě jakkoli přiblížit, abychom si nějak ulevily, nebo se navzájem polaskaly. Musely jsme jen stát, čekat a užívat si krásné znehybnění, které mělo trvat ještě několik úžasně dlouhých hodin.

A jelikož jsme byly navíc navzájem spoutané k sobě, znamenalo to, že pokud se pohne jedna, zaplatí za to bolestí obě dvě. Dokonalá past pro dvě půvabné ženy, které si rády hrály…

Kapitola devatenáctá - Spojení

Prvních dvacet minut proběhlo v naprosté pohodě. Obě jsme si naplno užívaly naše vzájemné spojení i ohromné potěšení z bondage. Pokoušet se o jakýkoli únik stejně nemělo cenu a prozatím jsme o to ani náhodou nestály. Jen jsme se snažily a relaxovat a posléze jsme obě zaměřily svou pozornost na televizní obrazovku, která se rozzářila a rozpohybovala mými snímky s tématikou bondage – sama jsem tomu rozhodně nikdy neříkala porno, protože tohle mělo mnohem více společného s uměním, než by se mohlo na první pohled zdát.

Postupně se však začaly objevovat první typické příznaky únavy a přemíry vzrušení. Zatímco mezi nohama jsme byly obě promáčené skrz naskrz a robertky se v našich kundách i nadále pilně činily, bradavky nás bolely čím dál více a čelisti jsme měly díky roubíkům pěkně ztuhlé – a to jsem naštěstí nezvolila ta největší!

Bylo to zvláštní, podivuhodné a úžasně vzrušující. Ačkoli jsme stály těsně vedle sebe, zrovna tak jsme se mohly nacházet každá na opačném pólu zeměkoule. Užívaly jsme si skvostné splynutí duší a nevídané oddělení těl, která byla přitom spojena. Jenže jsme se díky bondage nemohly ani dotýkat, ani spolu jakkoli komunikovat, ani se více přiblížit, byť jen třeba o pouhých pár milimetrů. Pouze jsme směly prožívat to samé, jedny a tytéž pocity – a i to je více, než se mnoha lidem podaří za celý život.

Jako obvykle se mé myšlenky posléze upřely k vidině, co když se něco zvrtne, co když všechno nepůjde podle našich představ, co když tu zůstaneme uvězněny kdo ví, jak dlouho, než nás někdo třeba v práci začne postrádat…? Ty představy byly jako obyčejně příšerně děsivé a současně nesmírně vzrušující. Umřít tu kvůli vlastní hlouposti, to by byl tedy gól, ale na druhou stranu, co kdyby nás tady objevil třeba můj šéf? Bože, co by s námi asi ten vyhlášený sukničkář prováděl, než by nás konečně propustil?!

Je zvláštní, jak všude vaše myšlenky zabloudí, když se nacházíte díky bondage v podobné situaci. Spoutání je samozřejmě vždycky příjemné – tedy alespoň pro lidi jako jsem já – jenže je úplně něco jiného být spoután doma v křesle nebo na posteli a mít vedle v místnosti partnera, než stát dlouhé hodiny v zapadlém pokoji v prázdném domě, do kterého se stejně nemůžete dostat, bát se dotěrných sousedů a náhodných návštěvníků a spoléhat se pouze na pozvolna tající kostku ledu a hromadu pomůcek, které vás ale stejně mohou kdykoli zradit.

Zpočátku jsme s Jennifer uvažovaly o tom, že si dáme dnes i pásky přes oči, aby bondage bylo opravdu stoprocentní, ale nakonec zvítězila možnost sledování rajcovních filmů na videu. Teď jsme byly obě šťastné, že jsme se takto rozhodly,protože ve tmě by naše myšlenky a obavy zašly až bůhvíkam a kdo ví, co bychom pak byly schopné provést. Ačkoli se to možná na první pohled nezdá, bondage představuje příšerný nápor na nervy. Nehledě na to, že poslepu bychom místo v garáži také mohly skončit u sousedů na zahrádce. Ti by asi koukali, kdyby viděly, kdo jim tam tancuje v mrkvi… Při té představě jsem se neubránila záchvatu smíchu, za který jsem byla okamžitě odměněna silnou bolestí v oblasti bradavek a také vražedným pohledem ze strany Jennifer, která díky mně pochopitelně pocítila na vlastních kozách to samé.

Jako pokaždé čas v těchto chvílích ubíhal příšerně pomalu. Tady jsem jej alespoň mohla kontrolovat prostřednictvím filmů na videu, jelikož jsem je znala skoro nazpaměť, takže jsem přesně věděla, kdy se na obrazovce co děje a dít bude. Ale to mi nijak nepomáhalo v překonání ohromného vzrušení, které vibrující robertek v píči bez ustání podporoval, a také v odolávání náporu únavy, která se stále hlasitěji hlásila o slovo. Je zajímavé, jak čas plyne neuvěřitelně pomalu, když zoufale toužíte po tom, aby se už něco stalo. A přitom je to stále tentýž, starý dobrý čas…

Zhruba po dvou hodinách jsme toho opravdu obě měly již plné čočky. Nohy se nám chvěly a my se zuby nehty bránily, aby se nepodlamovaly, napětí v bradavkách bylo téměř nesnesitelné a kundy jsme měly tak rozpálené, že bychom si na nich mohly připravit večeři. Jenže stále nezbývalo nic jiného než nekonečné čekání.

První úleva přišla až po celých třech hodinách, kdy Jennifer roztál led, který držel její řetízek se svorkami na bradavkách. Řetízek sjel z háku dolů a najednou se z něj stalo závaží. Jennifer zahýkala rozkoší a bolestí současně a jak se při tom zakývala, provedla víceméně to samé s bradavkami i mně.

Teď se muselo čekat na mou maličkost, což trvalo dalších dvacet minut. Jakmile se i můj řetízek svezl dolů, prožila jsem si to samé, co před okamžikem Jennifer a málem při tom dosáhla orgasmu. Bohužel opravdu jen málem…

Kapitola dvacátá - Cesta

Když jsme se obě osvobodily od spoutání od stopu skrz bradavky, byly jsme relativně volné, respektive mohly jsme se cupitavou chůzí pohybovat. Teď jsme si tedy mohly vybrat. Buď budeme čekat, až roztají i ledové kostky s klíčky a teprve potom se vydáme do garáže pro další, anebo se naopak vypravíme do garáže hned teď. Nakonec jsme se rozhodly pro možnost číslo dvě, a to jednoduše proto, že venku panoval rajský klid, tak jak to má v neděli odpoledne být. Po sousedech nebylo ani vidu, ani slechu, a to se muselo okamžitě bez jakýchkoli diskusí využít. Mohlo se také klidně stát, že pak se nedostaneme ven třeba další dvě hodiny, to samozřejmě nemohl nikdo vědět.

Cesta do garáže byla jednak příšerně dlouhá, jednak hrozně namáhavá. Jen nějakým šťastným řízením osudu jsme po cestě nespadly, když jsme tak těsně vedle sebe cupitaly jako dvě nedochůdčata. Naštěstí nevylezl ani žádný ze sousedů, kterému bychom mohly připravit nádherný šok.

Mimovolně jsem počítala naše ani ne dětské krůčky a když jsme konečně stanuly v garážových vratech, zastavila jsem svůj bizardní tachometr na čísle osmdesát pět. Navíc jsem si neustále musely dávat zatraceně dobrý pozor na řetízky od svorek na bradavkách, jelikož ty byly tak dlouhé, že při chůzi dosahovaly skoro až na zem. Ani jsem nechtěla domýšlet, co by asi stalo, kdybychom si je přišláply.

Naštěstí se řetízek od Jennifer pouze jednou zamotal mezi její nohy, ale hrozící pád jsme bravurně vybraly. Pokud bychom spadly, už bychom se asi nezvedly.

Jakmile jsme stanuly u vrat, musely jsme vyřešit další ošemetný problém, totiž, jak je otevřít. Samozřejmě nebyla zamčená, ale i tak to nebylo nic jednoduchého. Jelikož jsme obě měly ruce za zády, musely jsme se pomalu otočit, stáhnout kliku dolů, trochu potáhnout, znovu se otočit a co nejrychleji vklouznout do příšeří v garáži, aniž by nás při tom kdokoli spatřil.

Tentokrát jsme ovšem s Jennifer zapracovaly jako dokonale sehraný tým a perfektně jsme zkoordinovaly naše pohyby, takže se nám složitá operace povedla hned na první pokus. Sice jsme si při tom díky řetízkům a svorkám navzájem trochu vytahaly bradavky, ale výsledná odměna stála za to. Dostaly jsme se do garáže.

Jakmile jsme byly uvnitř, čekal nás další zapeklitý problém na rozlousknutí – jak se shýbnout k zemi a zvednout klíčky, když jsme byly připoutané k sobě a ruce jsme měly stažené za zády? I tady by pád samozřejmě představoval pořádnou katastrofu, takže jsme musely jednat s maximální obezřetností.

Schůdná cesta existovala jen jediná. Znovu jsme naprosto synchronně padly na kolena, zaklonily se, co to jen šlo, a zmocnily se klíčků. I tentokrát se nám to podařilo bez újmy na zdraví, pouze jsme si znovu pořádně vytahaly bradavky. Zároveň jsem si usmyslela, že příště je dám raději na pracovní stůl, který je ve výši pasu – tohle bylo přece jen příliš riskantní, i když o to více vzrušující.

A nastaly další problémy. Jednak jsme nevěděly, který klíček komu patří, jednak si Jennifer jen stěží dokázala poradit v kožených rukavicích s jemnou manipulací kolem zámku. Dlouho se nemohla trefit do dírky a když už se jí to konečně povedlo, zapracoval zákon schválnosti a my zjistily, že si musíme klíčky vyměnit.

Jennifer potom trvalo dalších dobrých deset minut, než konečně odemkla a odpojila svá pouta od pásu cudnosti. Já na ni celou dobu trpělivě čekala a v duchu si slibovala, že dám Jennifer několik pořádných lekcí na tohle téma, protože její práce s klíčky byla skutečně příšerná. Ovšem omlouval ji fakt, že neměla vůbec žádné zkušenosti.

Teď jsme tedy mohly spoutané ruce odtáhnout od těla, ale zase tolik platné nám to nebylo, jelikož jsme je měly za zády, takže prostoru k pohybu se mnoho nedostávalo. Přesto jsme se rozhodly sundat si navzájem svorky z bradavek, jelikož jsme je měly obě bolavé až k zbláznění.

Opatrně jsme se k sobě otočily zády – řetízek mezi našima nohama nám to tak akorát dovoloval – a provedly kýženou operaci, která se nám s malými zádrhely znovu povedla na první pokus.

Jakmile se nám do cecků zase navalila krev, obě jsme zrudly bolestí jako pivoňky a skrz roubíky vydávaly tlumené steny rozkoše. Bradavky pálily a štípaly jako čert, ale bylo to nádhera. Navzájem jsme si je rukama v kožených rukavicích hladily a masírovaly a postupně obě dosáhly orgasmů.

Zůstaly jsme několik minut v naprostém klidu, abychom znovu popadly dech a nabraly síly na stejně vyčerpávající a nebezpečnou cestu zpět do pokoje pro hosty, i když tentokrát jsme to měly trochu usnadněné nepřítomností potenciálně nebezpečných řetízků od svorek na bradavkách.

Navzájem jsme se pohledy a huhláním přes roubíky ujistily, že jsme připravené vydat se zpět a poté vlezly do pootevřených vrat od garáže, odkud jsme si důkladně prohlédly okolí. Sousedi naštěstí i nadále setrvávali doma u bedny, anebo se ještě nevrátili z chaty – ať tak, nebo onak, hlavně že nikdo nebyl v dohledu.

Zase jsme cupitaly přes dvůr jako dvojčata propojená pupeční šňůrou – řetězem, přičemž tentokrát se cesta obešla bez jakýchkoli kolizí, či nečekaných komplikací.

Obě zpocené a zadýchané jako po maratónském běhu jsme vrazily do pokoje pro hosty a rychle za sebou zabouchly dveře, aby nás nikdo ani očkem nezahlédl.

Uvnitř pokoje na nás čekalo příjemné překvapení – led mezitím kompletně roztál, o něco dříve než jsem čekala, takže jsme se ihned mohly kompletně zbavit pout na rukou.

Tentokrát to šlo bez řetízků a svorek celkem dobře, takže jsme klíčky sebraly z podlahy a odemkly zámky na poutech. Nastala nesmírná úleva, kterou jsem viděla hlavně na Jennifer, která podnikala podobné dobrodružství úplně poprvé, takže teď byla štěstím bez sebe, že se nic nepokazilo.

S rukama úplně volnýma už nebyl problém, abychom posbíraly zbývající klíče v místnosti a zbavily se našich pásů cudnosti a dlouhých kožených rukavic.

Nyní jsme už měly na sobě pouze roubíky, pouta na nohou a samozřejmě řetěz, který nás poutal navzájem k sobě. S tím jsme ale teď již nemohly udělat vůbec nic, jelikož veškeré zbývající klíče ležely na posteli v ložnici v domě a od toho zase klíč spočíval ve schránce na dopisy. K přední brance jsme se ovšem nemohly odvážit dříve, než padne tma, takže jsme měly před sebou ještě dobré dvě, tři hodiny, které jsme musely nějak vyplnit.

To představovalo především nesmírný nápor na naše čelisti, zuby a jazyk, jelikož vše kolem úst jsme už měly pořádně strnulé a zdřevěnělé. Na druhou stranu jsme si zase mohly pěkně hrát samy se sebou, jelikož jsme se mohly v rámci možností relativně volně pohybovat a dostat se tak i k našim intimním partiím.

Přesto to nakonec byly hrozně dlouhé tři hodiny. Pochopitelně jsme spolu nemohly jakkoli komunikovat, ani se jakkoli jinak bavit, kromě možností, že budeme sledovat znovu již známá bondage videa, anebo že si spolu budeme hrát, jak to holky mezi sebou dělají.

Jelikož jsme byly i přes předchozí orgasmy v garáži obě pořádně nadržené, okamžitě jsme si pustily video a začaly si rukama navzájem dráždit promáčené kundy, roztažené anály a zbytnělé bradavky. Ovšem ani to nebylo díky vzájemnému upoutání tak jednoduché.

Kdyby se na nás někdo díval, musel by se skvěle bavit. Dvě lesby – no, ne tak úplně, ale v tuto chvíli ano – se na posteli bez ustání vrtěly, natáčely a snažily se všemi možnými způsoby dosáhnout na své intimní partie, aby dosáhly dalších vyvrcholení. Bylo to jako na bizarním kolotoči, umocněném kouzlem bondage, ale orgasmů jsme skutečně dosáhly, a to hned několika.

Lesbické hrátky nám vydržely zhruba hodinu a půl, ale potom již nastoupila příšerná nuda a nekonečné čekání, které nám značně znepříjemňovala šílená bolest v oblasti úst a čelistí.

Konečně padla tma …

Kapitola dvacátá první - Finiš

Ven jsme se nakonec odvážily až někdy kolem desáté hodiny večer, kdy už ulici ozařovaly modré obrazovky televizorů a kdy jsme si mohly být docela jisté, že nikdo ze sousedů nevyleze jen tak, pro nic ze nic ven. Přesto zde stále zůstávalo riziko náhodných kolemjdoucích a projíždějících vozidel, které nás nutilo zůstávat stále obezřetné a přitom nás krásně vzrušovalo. Tak jako tak jsme se musely minimálně do jisté míry spoléhat na štěstí.

Zase to byla zatraceně pomalá, klopýtavá chůze, při které nám sice už teď nevadila většina pomůcek a navíc jsme mohly kolísání vyrovnávat rukama, jenže na druhou stranu nám jí zase pořádně ztěžovala tma. Pochopitelně mě ani ve snu nenapadlo venku rozsvítit světlo, musely jsme to na vysokých podpatcích zvládnout, jak se za daných podmínek dalo.

Člověk by neřekl, jak může být taková cesta k poštovní schránce neskutečně dlouhá, zvláště když jsme se musely co chvíli schovávat v těch nejtemnějších stínech před projíždějícími vozidly, nebo když se nám zrovna zdálo, že se někdo blíží, nebo že se některý ze sousedů chystá ven. Na konci útrpné cesty nás čekala sladká odměna v podobě klíče od zadního vchodu do domu.

Zpáteční cesta už proběhla hladce a bez jakýchkoli zakolísání – koneckonců poháněla nás nesmírná touha na konečné finální osvobození a především na uvolnění strnulých úst.

Jakmile jsme se dostaly dovnitř, ihned jsme vrazily do ložnice a jako šílené se vrhly na klíče. Během několika málo desítek vteřin jsme se kompletně osvobodily od zbývajících částí bondage výstroje a dlouhé minuty si jen tak užívaly ten báječný pocit naprosté svobody – člověk asi nikdy nepozná její skutečnou cenu, dokud ji alespoň na chvíli neztratí.

Nohy mě pořádně bolely a jak jsem koukala na Jennifer, tak ji také, takže jsme si posléze dopřály vzájemnou důkladnou masáž celých nohou a především pak chodidel. Mezitím jsme se také postupně vysvlékly a pak si to vášnivě úplně nahé rozdaly v posteli.

Následovalo finální uvolnění a rozkoš, po které jsme si vlezly do vany, dopřály si dlouhou horkou koupel, po ní pár drinků a Jennifer pochopitelně také několik cigaret, které jí po celé odpoledne chyběly možná ze všeho nejvíce.

Do postele jsme šly spát zase společně, ale tentokrát se už žádné lesbické show nekonalo. Jen jsme si dlouze povídaly o našich dnešních zážitcích a už si plánovaly další.

Tohle byl určitě ten nejlepší víkend v mém dosavadním životě. Během pár desítek hodin se mi splnily skoro všechny mé tajné sny a sexuální fantazie a navíc jsem našla perfektní společnici a milenku, ochotnou stoprocentně se podílet na mých bondage hrátkách.

Když jsem druhého dne ráno vyprovázela Jennifer k brance, daly jsme si nejen dlouhý, vášnivý polibek, ale i slib, že to co nejdříve zase zopakujeme.

Jakmile odešla, vrátila jsem se do domu, zavolala do práce, že si beru dovolenou, a zase si zalehla do postele – pochopitelně s pouty a provazy ….

KONEC


...::: Tip pro Vás: ElectraStim - masér prostaty Sirius Silicone :::...
Sexshop Sexujte.cz


0 komentářů.
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...