Electro Sluts
30 Minutes of Torment
Whipped Ass
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Dekadence

část 3.

Autor: Dawnlord

Hodnocení

1234567

9.

Opět byla dole v mučírně.

To bylo tak. Měla službu v kuchyni a utírala talíře po té co je umyla. Ty pak skládala do sloupku. A najednou se to stalo ani nevěděla pořádně jak. Snad do nich neopatrně strčila, každopádně nejméně deset talířů bylo na zemi. A všechny se rozbily. Prostě smůla.

A teď tu klečela s rukama spoutanýma za zády. Trochu ji udivilo když po ní nikdo nežádal aby se svlékla.

Pán stál před ní, pohupoval se na špičkách a zjevně přemýšlel nad trestem. Jedna ze strážkyň stála za ní přičemž jednu nohu měla vsunutou mezi její ruce a záda. Alena si tak připadala jakoby byla připoutána ke kmeni stromu. Druhá přešlapovala stranou a vyčkávavě hleděla na pána.

Konečně promluvil. „Nu což. Tentokrát šlo o více než jen zlevování ve službě. Stočte ji vlasy do drdolu, dostane škrtící obojek a bude ho nosit až do večera.“

Musela sklonit hlavu aby ji strážkyně co stála za ní mohla upravit vlasy. A tak jen koutkem oka zahlédla jak druhá strážkyně pro něco odchází.

„Zakloň hlavu a otevři hubu!“

Když tak učinila uviděla že si strážkyně přinesla jakousi trubičku zalitou v plastovém obalu a ten obojek. Obojek! Byl to kovový asi pět centimetrů široký pás se zaoblenými výčnělky na vnitřní straně a s podivným uzávěrem na zámek na jednom konci.

Žena co stála za ní ji uchopila za dolní a horní čelist a zapáčila jakoby měla v úmyslu ji roztrhnout ústa.

Bolestivě zaůpěla.

„Buď zticha děvko!“ Dostalo se ji příkazu.

Druhá strážkyně opatrně roztrhla plast a vyjmula trubičku. Pak se nad ní rovněž sklonila.

Náhle Alena pocítila tlak trubičky v krku.

„Polkni.“ Ozvala se ta co ji držela za čelisti.

Učinila jak ji poručili a pocítila trubici v hrtanu. Je to jako při pumpování žaludku, napadlo ji.

A pak ji nasadili ten obojek. Pocítila tlak proti vlastnímu krku v místech kde byli výstupky. Vzápětí uslyšela jak ji v týle zaklapla západka a obojek se začal stahovat. Tlak proti krku bolestivě narůstal a začalo se ji nedostávat dechu. A v té chvíli ji došlo proč do ní před tím zasunuli tu trubičku! Nemohla se tak uškrtit ať už by ji obojek utáhli sebevíc! Přes toto logické zjištění, (Nebo právě proto.) ji ovládla panika. Naprostá hrůza ze smrti. Chtěla vykřiknout ale ze stlačeného hrdla se ji vydralo jen jakési zapištění. A tak s sebou začala zmítat v marné snaze uniknout.

Přistoupil pán a vrazil ji dvě facky. „Jesli sebou budeš takhe házet tak se ti brzy nebude dostávat dechu!“ Zařval na ni. „Takže drž a nevrť se!“

Teprve po téhle vyhrůžce se uklidnila.

Tlak narůstal ale těně před tím než ji mohla zasáhnout další vlna paniky se stal konstantním.

Postavili ji na nohy. Trochu se motala. Náhodný divák by nejspíš usoudil že je opilá. Kolem pasu ji dali kožený opasek s kovovým okem v předu a k němu ji krátkým řetězem připevnili ruce co měla před tím spoutané za zády. řetěz byl přiliš krátký než aby ji umožnil dosáhnout rukama ke krku. To poznala ihned.

Na očko na obojku ji upevnili vodítko a takto vymóděnou ji vlekli ze sklepa. Šla s otevřenými ústy lapajícími po dechu ze kterých navíc stékal pramínek slin na její vzdouvajicí se hrudník.

Zbytek služby prožila v jakési polomrákotné snaze zůstat při vědomí. Zjistila že nejlepší by bylo nic nedělat a jen se soustředit na dýchání. Ale to ve službě nešlo. A tak se snažila aspoň o dlouhé a hluboké dýchání a co nejvíce šetřit silami při práci. Přesto několikrát omdlela. Naštěstí při pádu na podlahu nic nerozbila. Protože jak si musela připustit by to znamenalo další trest.

Všimla si také, že si jejich problémů nikdo nevšímá.

Proč taky, rozvažovala, proč by někoho měly zajímat obtíže nějaké otrokyně?

Nejhorší to bylo v podvečer. Celou svou vůlí se upínala ke konci služby kdy ji měli sundat obojek.

Ale napřed dostala rozkaz obsluhovat strážkyně při večeři v jejich jídelně.

„A hele.“ Ozvala se Li co seděla v čele stolu sotva spatřila Alenu. „Máme tu s.f.., neboli slintajicí fontánu.“

Ostatní ženy se rozesmály.

„A podívejte jak má ztopořený bradavky.“ Zvolala jiná. „Určitě je pořádně nadržená.“

„To si musíme důkladně ověřit.“ Odvětila Li. „Přistup ke mně kurvičko!“

Začala ji hladit po ňadrech. „Hrome, má je úplně tvrdý.“

„To by ale od nás bylo pěkně ošklivé neulevit ji od její touhy, že?“ Ozvalo se z druhého konce stolu.

„Přimo nelidské.“ Přitakala Li.

Asiatky se smíchem vstali od stolu a obklopily Alenu. Následně ji rozepnuli blůzku a stáhli sukénku. Pak ji odvlekli ke stolu a na ten ji položili mezi talíře s jídlem. Následně ji začali hladit, štípat do bradavek a do pohlaví. Chabé pokusy Aleny vzdorovat likvidovali s přehledem profesionálních zápasnic.

Li se náruživě věnovala její kundě. Lízala a lehce ji občas kousla do pysků. Po chvíli se rozhlédla.

„Hele, podej mi tamtu mrkev.“ Obrátila se na jednu ze svých družek.

„Proč něco tak mrňavého?“ Dostalo se ji odpovědi. „V lednici v kuchyni je velká okurka.“

„Skvělé. Honem pro ni doběhni.“

Jakmile měla okurku v rukou obrátila se k ostatním. „A teď kolegyně, důkladně prozkoumáme kundu téhle otrokyně bojem.“

Dostalo se ji nadšeného souhlasu.

Alena ležela zmoženě na stole. Nedostatek vzduchu způsobil že se trpně podvolovala rozmarům svých mučitelek. Jen vnímala jak tlak na její rodidla narůstá.

„A tu mrkev ji dáme do zadku.“ Navrhla další ze strážkyň.

„Malé vylepšení, je taky vylepšení.“ Smála se souhlasně Li.

Popadli ji pod koleny a nadzvedli pánev nad stůl a zasunuli ji mrkev dovnitř.

„A teď do práce.“ Vykřikla nadšeně Li a začala jezdit okurkou v pochvě.

Alena pocítila něco neuvěřitelného. Někde v koutku v její mysli se zrodilo vzrušení navzdory tomu že byla napůl udušená. A to narůstalo a narůstalo až ji celou ovládlo. A pak....explodovala!

Když se probrala z orgasmu a následného bezvědomí sjistila že u stolu stojí pán.

Zajel ji rukou mezi nohy a pak se obrátil ke skupince žen stojicí v bezvadném pozoru.

„Pěkně jste ji rozparádili.“ Pronesl pochvalně. „Za odměnu si ji můžete ponechat na noc. Jen ten obojek a pouta ji už sundejte.“

Li uvolnila svůj strnulý postoj. „Rozkaz. A děkujeme pane.“

„Jenom ji nepoškoďte.“ Varoval už na odchodu. „Nebo se stanete samy otrokyněmi.“

Jakmile ucítila že obojek zmizel a že zas může naplno dýchat zhroutila se ze zachrčením ze stolu na podlahu. Sáhla si rukou na oteklý krk a začala ho masírovat. To že má v kundě zaraženou okurku a v zadku mrkev vůbec nevnímala.

Avšak okolo stojicí ženy nehodlaly čekat až se plně vzpamatuje. Popadli ji v podpaží a rázně ji postavili na nohy. Pak z ní svlékli blůzku a dost neurvale vytáhly okurek a mrkev. Následně ji vlekli chodbou do svého pokoje. Tam srazily všechna svá lůžka dohromady takže vznikla jediná superpostel na kterou ji přivázali s roztaženýma rukama a nohama.

Alena to všechno přijímala bez odporu jako nějaká loutka. Byla tak šťastná že může z hluboka dýchat že ji bylo všchno ostatní jedno. Nezáleželo ji na faktu že se ji zjevně celou noc chystají hromadně znásilňovat. Bylo ji jedno že má hlad a žízeň. Nevadilo ji že ji pán dal jako odměnu za to co s ní dělali v jídelně. Prostě dýchala.

10.

Ráno se vypotácela z pokoje strážkyň. Bolela ji třísla a měla hlad. Když prošla chodbou do jídelny vrhla toužebný pohled na stůl ale ten byl prázdný a uklizený jen na jedné ze židlí bylo složeno její ošacení. Mechanicky je vzala do rukou vydala se nahá do patra. V té chvíli ji napadlo že se vlastně za chvíli podává ranní snídaně pro služebné a tak zrychlila krok.

Do mísnosti která byla pro služebné vyhrazena jako jídelna vrazila téměř poklusem. Položila své oblečení na židli, posadila se na ně a dala se do přistaveného jídla. Teprve po chvíli, když už zaplašila největší hlad a žízeň se rozhlédla kolem sebe. Ostatní služebnice-otrokyně si ji nijak zvlášť nevšímali. Takže usoudila že takové příchody jsou tady celkem obvyklé.

Dojedla, vstala a chtěla se začít oblékat. Vtom pocítila dotek na rameni, otočila se. Byla to Lenka.

„Napřed by ses myslím měla osprchovat.“ Navrhla přátelsky a zajela ji jednou rukou mezi nohy. Tu pak přistrčila Aleně k nosu. „Nebo to necítíš?“

„Ty nevíš že sám sobě člověk nesmdí? Ale máš pravdu je to dobrý nápad.“

„Tak si pospěš ať nezmeškáš nástup. Myslím že by ti mohli přidělit nějakou lehkou práci, vypadáš totiž utahaně.“

Opravdu dostala lehkou práci. Pod pánovým stolem v pracovně.

11.

Vypadalo to že si ji pán oblíbil. Strávila pod stolem skoro každý pracovní den. A nebo to bylo proto že je tu nová a neokoukaná? Nebo si to jenom namlouvala? Pýcha otrokyně?


...::: Tip pro Vás: Bondážní lano - 7 m :::...
Sexshop Sexujte.cz


Jednoho dne v poledne si ji pán zavolal. „Dnes večer tě vezmu do společnosti. Jdi do koupelny, už tam na tebe čekají.“

Udiveně poslechla. Koupelna ji uvítala teplem, vůní pěny a oblaky páry. Zjistila že je tam už Lenka a Eva.

„To je dost že už jdeš.“ Uvítala ji Lenka. „Tak se honem svlíkni, do večera tě musíme dát do kupy.“

Až když ležela v příjemě teplé vodě se odvážila zeptat kam ji to vlastně pán chce vzít.

„No,do společnosti.“ Vysvětlovala Eva a drhla ji záda. „Mezi lidi jako on. Bude tě předvádět.“

„Budeš reprezentovat.“ Přidala se Lenka. „Takže se snaž. Protože jesli mu uděláš ostudu tak tě potrestá.“

Po důkladné koupeli ji odvedli ke stolu. „Najez se.“ Poznamenala Lenka. „Do zítřka už asi nic pořádného nedostaneš.“

Po jídle ji posadily a vyčistili ji chrup. Aleně se to opravdu začalo líbit. Taková péče! A tak se ochotně podvolovala dalším rozkazům.

Prožila velice příjemné chvíle když ji dávali masáž a parfémovali ji tělo. Malátně se rozvalovala v křesle při úpravě svých vlasů a nehtů. Spokojeně nastavovala tvář při líčení.

Pak ji odvedli do šatny. „Ty jsou krásné...“ Povzdechla když uviděla co si má vzít na sebe. A opravdu, když ji oblékli dlouhé přiléhavé šaty se špagetovými ramínky a ona se na sebe podívala do zrcadla byla to skutečná krása. Šaty byly černé a prošívané stříbrnou nití. Vypadalo to jakoby nějaký obratný krejčí vystřihl kus bezmračné noční oblohy a tu použil místo látky.

Stejného provedení byl pár dlouhých rukavic sahajících do půle jejích paží. Kolem boků cítila slabý tlak podvazkového pásu který ji přidržoval jemné černé punčochy. Celek doplňovaly lodičky (černé, jak jinak.) na osmicentimetrových kovových jehlách. Jen šperky žádné nedostala.

Poté co byla takto připravena ji odvedli do jednoho z malých pokojíků v přízemí. Tam ji Eva spoutala ruce za zády kovovými pouty. Poté ji povyhrnuli sukni nad kolena a posadili ji na pohovku.

„Kolena od sebe.“ Poručila Lenka. Když tak učinila jemně ale důkladně ji vyvázali nohy k okrajům pohovky takže je nemohla dát k sobě. Stačilo aby kdokoliv poklekl a uviděl by její kundičku protože kalhotky neměla.

„Nutnost.“ Dostalo se ji vysvětlení. „Abys při čekání na pána nepodlehla pokušení hrát si sama se sebou.“ S těmito slovy ji opustili.

Brzy ji z poněkud nepohodlného posezu s nohama od sebe začala pobolívat páteř. Navíc si Alena musela připustit že ta pouta aspoň v jejím případě plní svůj účel. Luxusní šaty ji dáždivě hladily po těle a vyvolávali v ní touhu zajet si rukou do klína nebo dát stehna k sobě a vydráždit se. Vrtěla se na pohovce jednak proto aby našla pohodlnější posez a zčásti snahou přivodit si rozkoš. Obojí neůspěšně. Nepohodlí a touha po orgasmu se navzájem dokonale neutralizovaly.

Nevěděla jak dlouho tam už sedí. S uplývajícím časem v ní narůstalo přesvědčení že tohle je to nejhorší mučení co tu zažila. Takže příchod pána přivítala s neskryvaným nadšením. Teď ji musí odvázat a pak.... se udělá.

Díval na ni s úsměvem. Cítila jak ji vzrušením tuhnou bradavky a rty se nalévají krví. Spontánně se prohla v bedrech aby viděl. Teprve teď si všimla že má něco v ruce.

Přistoupil těsně k ní. „Dostaneš opět škrticí obojek. Tentokrát na dálkové ovladání.“

Její touha po rozkoši začala mizet jak sníh na slunci. Obojek nechtěla, ani trochu. Ale takto připoutaná k pohovce se nemohla nijak bránit. Navíc pána její názor na věc viditelně nezajímal.

Když ji připnul obojek kolem krku poodstoupil. V jedné ruce držel konec vodítka jehož druhý konec měla přicvaknutý k obojku.

„Dávej pozor, začíná výuka. To vodítko je zároveň dálkovým ovladačem.“ Pak pohnul spínačem na vodítku.

Uslyšela elektrické zabzučení z týla obojek se stáhl a začal ji škrtit. Instinktivně se nadechla dokud to šlo. Pak bzučení ustalo, přesto tlak v hrdle neustával. Začala poulit oči jak ji docházel vzduch. Začala s sebou škubat ve snaze se osvobodit. Teprve na samém okraji bezvědomí obojek s krátkým zabzučením povolil své sevření. Předklonila se a zhluboka nadechla. Touha po orgasmu ji už doknale přešla.

Pán ji odvázal od pohovky a uvolnil ji ruce. „Když se budeš špatně chovat tak už víš co bude následovat.“ Zatáhl za vodítko. „A teď pojď za mnou.“

Tuto lekci pochopila dokonale. Zvedla se a jako nějaké zvířátko následovala pána.

12.

Vůz, luxusní limuzína, měl zatažené záclony na oknech. Takže nevěděla kudy a kam jedou. Seděla naproti pánovi a jen podle nepravidelných zvuků zvenčí odhadovala že projíždějí ulicemi města. Pak auto zrychlilo a jízda se zklidnila což naznačovalo že opustili město. I když se neodvažovala zvednout oči cítila jak si ji pán prohlíží.

Po čtvrt hodině jízdy vůz opět zpomalil. Uslyšela jak se zvuky zvenčí vrací s dunivou hlubokou ozvěnou. Jakobychom jeli tunelem, napadlo ji. Okamžik nato auto zastavilo.

Když vystoupila z vozu poznala že se nacházejí v podzemním parkovišti. Bylo tam spousta aut nejruznějšich značek ale všechna vypadala pěkně draze. Pán ji táhl za vodítko dozadu kde se rýsovala osvětlená vrata nákladního výtahu. Po straně postávali dva svalnatí chlapi, zjevně ostraha.

Aniž by si jich všímal pán nastoupil do výtahu.

„Ještě okamžik!“ Ozvalo se za nimi a přistoupili další dvě osoby.

Během jízdy nahoru si zvědavě prohlížela nově příchozí. Muž byl střední pohublé postavy, blonďák s knírkem a la Hitler. Ve společenském obleku stejně jako její pán. Alenu ale víc zaujala žena co ho doprovázela. Byla to tmavovláska s krátce střiženými vlasy o hlavu vyšší než on. Oblečena v tmavomodré velké večerní toaletě. I když Alena měla v tomto směru jen málo zkušeností poznala, že je to otrokyně stejně jako ona. A ještě něčeho si všimla. Tahle žena měla strach ze svého pána. Přestože byla o hlavu vyšší, dívala se na svého pána s takovým výrazem hrůzy a pokory v očích, že to až způsobovalo v Aleně iluzi jakoby ta žena před svým pánem klečela a vzhlížela vzhůru.

Napadlo ji že takhle nějak vzhlíží věřicí ke svému krutému bohovi.

Začala si pozorně prohlížet nenámého v touze poznat co je na něm tak strašného. Přejela pohledem postavu a její zrak se zastavil na jeho tváři. A tak si všimla jeho očí. Ten jeho zrak! Zabodl se do ní s hypnotizujicí silou. Polkla, měl krutý a bezcitný pohled. V té chvíli se cítila jak kus masa u řezníka.

Přistoupil k ní a vrazil ji facku. „Je drzá.“ Prohodil směrem k jejímu pánovi.

„Je to novicka.“ Odvětil omluvným tónem pán a varovně se na Alenu zadíval.

Tmavovláska tiše ustrašeně vzlykla.

Alena sklonila zrak na podlahu výtahu a neodvažovala se vzhlédnout.

Výtah zastavil a dveře se otevřely.

Sál byl obrovský. Ani netušila že někde v okolí města se nachází tak velké prostory. Odněkud ze zadu se nevtíravě ozývala hudba. O něco blíž z leva bylo slyšet vyvolávaní. Ale teprve když postoupili hlouběji do sálu porozuměla slovům natolik aby pochopila že tam draží nějakou otrokyni. Pán se nevšímavě otočil v pravo a proplétal se mezi lidmi k nějakým stolům. Tažena na vodítku za pánem pozorovala že se tu se spoustou lidí pán zjevně zná. Tu někomu pokynul hlavou, tu mu někdo potřásl rukou. Ale celkem procházeli bez nějakého většího zdržování.

I když byla naprostá většina lidí oblečena do elegantních večerních šatů. Rychle se naučila rozeznávat kdo je pán a kdo otrok. Všechny otrokyně a těch několik mužů otroků byli vedeny svými pány a paními na vodítcích jako ona. A stejně jako ona neměli žádné šperky nebo aspoň hodinky. Nahatých nevolníků tam bylo jen pár, oblečení drtivě převažovali.

V Aleně to vzbuzovalo dojem že se neformálně soutěží o to, kdo dokáže svého otroka či otrokyni nejlépe elegantně, nákladně či sexi svůdně obléci.

Přistoupili k nezvykle velkému stolu u kterého se hrály karty. Pán pozdravil společnost.

„Ah, to jste vy.“ Ozvala se žena ve které Alena poznala hraběnku. „Připojíte se ke hře?“

„Ale jistě.“

Přistoupil k volné židli, odstrčil ji a otočil se k Aleně. „Zalez pod stůl!“ Rozkázal ji.

S určitými obtížemi, které byli způsobeny jejími vypasovanými šaty a lodičkami na její vkus s až priliš vysokými podpatky, se nakonec vsunula pod desku stolu.

Rozhlédla se. Bylo tam skrčeno už několik postav které se pilně věnovaly obšťastňování pohlaví svých pánů a paní. A to jak rukama tak i ústy. Vyjmula pánuv penis začala ho zkušeně hladit rukama. Při tom se zvědavě rozhlížela. Po její pravé ruce byl mladík, ještě skoro chlapec oblečený do kárované minisukénky tak kratičké že viděla jeho poloztopořený čurák jak se mu houpe mezi klečicíma nohama. Přes plochý hrudník měl připnutou černou krajkovou podprsenku a kolem krku (jako všichni pod stolem) obojek. Jeho hubené nohy vězeli v béžových samodržicích punčochách, obutý byl do červených dívčích polobotek na nízkém podpatku. Dlouhé vlasy měl sčesány do copu s velkou červenou mašlí. Působil tak silně dívčím dojmem že ho skutečně v první chvíli považovala za nějakou školačku-otrokyni. Pilně se střídavě věnoval penisu jakéhosi muže co seděl vedle jejího pána a hned zas zajel rukou mezi sukně ženy co seděla vedle. Alena usoudila že ti dva přišli spolu a dělí se o toho (nebo tu?) chlapce-ženu.

Po levé ruce měla ženu asi tak stejného věku jako ona. Byla to blondýna rovněž s copem. S mohutnými prsy sevřenými v černém korzetu. Bílá zvonová,nadýchaná, skládaná dlouhá sukně ji zcela zakrývala nohy. Takže to vypadalo jakoby klečela v závějích sněhu. Navíc měla nosem protažený dost masívní ocelový kruh. Držela v ruce vibrátor a ten zasouvala mezi dokonale vytvarovaná stehna ženy co seděla po pánově pravici. Dál okolo na zemi seděli či klečeli další ženy ale v pološeru se nedaly rozeznat podrobnosti. Nepočítal li se zvuk rozhovoru co sem zazníval z hora stolu tak zde bylo ticho a dusno. Mísila se tu vůně pánského spermatu a ženských šťáv tak opojná, ža cítila jak ji to začíná vzrušovat. Brzy upadla do transu, podlehla atmosféře jakési spontánní soutěže o to, kdo nejlépe a nejčastěji přivede k uspokojení svého majitele. Výkřiky rozkoše co občas zazněly z hora byly jako bič co pobízí koně k vyššímu výkonu.

„Takhle to dál nejde. Máte neuvěřitelné štěstí!“ Ozval se z hora ostrý ženský hlas.

Alena poznala že to promluvila hraběnka a pohlédla směrem kde viděla nohy které už důkladně poznala. I tam se krčila mladá otrokyně, zrzka, jak v šeru poznala.

„To máte pravdu, štěstí mi dneska přeje. To, že vám to vadí, vám odpouštím.“ Ozval se s lehkým posměchem v hlase její pán.

„A já to vaše štěstí zlomím. Těď, hned!“ Reagovala hraběnka zuřivě. „Navrhuji hru o všechno!“

Po téhle výzvě zavládlo kolem stolu ticho které neuniklo ani Aleně. Všimla si že se všechny otrokyně pod stolem nervózně rozhlédli.

„Overkill.“ Zašeptal chlapec-dívka vedle ní.

„No jak chcete.“ Ozval se pán. „Příjímám vaši nabídku. Hra o všechno.“

„Tady je balíček nových karet. Prosím.“ Ozval se neznámý mužský hlas. Pak nastala chvíle ticha.

„Kolik karet měníte?“ Ozval se zas ten neznámý muž.

„Já dvě.“ Uslyšela pána.

„Taky dvě.“ Zaslechla hlas hraběnky.

„Dobrá, karty na stůl prosím.“

Okamžik na to se ozval z hora spontánní výkřik mnoha hlasů které začali hlasitě mluvit jeden přes druhého.

Pohlédla směrem kde seděla hraběnka. Uviděla jak se odsouvá židle. Hned na to spatřila jak se hraběnka spouští na všechny čtyři a zalézá pod stůl směrem k ní. Její otrokyně ji následovala. A v té chvíli ji to došlo. Hraběnka prohrála v kartách všechno včetně sebe sama a stala se tak novou pánovou otrokyní! Až se ji z toho poznání zatočila hlava.

13.

Převalila se na bok a slastně se protáhla. Svítalo. Přestože se do své postele dostala až kolem jedné ráno, cítila se odpočatě. Vrátily se ji vzpomínky na včerejší večer. Na chvíle kdy se hraběnka stala novou otrokyní pána. Ta dostala do těla! Pán ji nechal přivázat ke stolu s roztaženýma nohama a povolil přítomné společnosti aťsi ji užije podle libosti. Sám se věnoval střídavě jí Aleně a té bývalé otrokyni hraběnky. Pak si je všechny tři za potlesku a uznalých výkřiků odtáhl za vodítka k autu a odjel s nimi. Pozvedla se na lůžku a pohlédla směrem kde spala ta nová zrzka. Jmenovala se Andrea, nosila hranaté brýle a působila silným dojmem sekretářky co se podřizuje tak dlouho rozmarům své zaměstnavatelky až je z ní otrokyně. Včera v noci po té co ji na pánuv rozkaz odvedla do společné ložnice ji spolu s ostatními starousedlicemi pomilovali. Alena si musela přiznat že se ji takové hromadné ženské laskání líbí. A to i když se necítila jako lesba.

Při snídani se k ní přitočila Lenka. „Víš že pán je pořád ještě dole v můčírně?“ Prohodila. „Celý zbytek noci si hrál s hraběnkou.“

„Jak to víš?“ Zajímala se Alena.

„Před chvilí mi to řekla jedna strážkyně. Li je tam s ním. To znamená že dnes budeme mít všechny pohodovou službu.“

Alena pokrčila rameny. Na službu si zvykla a hraběnky ji rozhodně nebylo líto. Jen trochu zalitovala že nemůže být při tom a aspoň se dívat.

Kolem jedné byla zavolána k pánovi. „Doprovodíš mě.“ Oznámil ji. A těď seděla v tom samém autě za zataženýma clonama na oknech jako před necelýma čtyřiadvaceti hodinama a pán seděl proti ní. Jediný rozdíl byl v tom že na sobě proti včerejšku měla svůj obvyklý kostým služebné, takže usoudila že tentokrát na žádnou párty nejedou.

Vůz zpomalil a nakonec zastavil. Jakmile vystoupili rozhlédla se kolem. Nacházeli se na vydlážděném dvorku obklopeném ze tří stran vysokou kamennou zdí. Vzadu odkud, jak si domyslela, přijeli. Byla velká plechová vrata natřena na hnědo vybavena automatikou. čtvrtou stranu dvora vymezovala zahrada. Jemně sestříhaný trávník s několika kůly s oky které byli zapuštěny do země. A za zahradou stál dvoupatrový dům. K němu pán vykročil a tak pospíšila za ním.

„Bývalé sídlo hraběnky. A teď můj majetek jako všechno co ji dříve patřilo.“ Prohodil cestou.

Vstoupili do chodby která zjevně vedla k průčelí domu a hlavnímu vchodu. Pán zabočil vlevo a po krátkém schodišti vešli do pokoje v přízemí. Rozhlédli se.

„Hmmm. Tak tomu říkám přecpaný luxus.“ Zamručel polohlasně pán.

V duchu mu dala za pravdu. Pokoj byl přezdoben obrazy a starožitným nábytkem. Hraběnka viditelně postrádala dobrý vkus. Zvlášť to vyniklo, když si to Alena porovnala s téměř spartánským vybavením pánova sídla. Tady z každého centimetru pokoje čišelo: “Heč, podívej návštěvníku jak jsem bohatá.“

Alena přistoupila k oknu a vyhlédla ven. Udiveně s sebou škubla. Poznala hlavní náměstí přes které mnohokrát přešla za nákupy nebo zábavou. Na proti byl pořád ten stejný obchod s potravinami a vedle drogerie. A všude lidi, spousta lidí. Takže je... Vybavila se ji žlutá fasáda s barokními prvky. Právě v tomhle domě. Kolikrát při chůzi kolem vedla hlavu a obdivovala měšťanskou majestátnost která se ji tak líbila. A kolikrát přemýšlela kdo tam asi bydlí. Znovu se podívala na lidi venku. Najednou ji připadali tak vzdálení. A bezvýznamní. Svět do kterého už nepatřila. Odvrátila se.

Jak procházeli domem zjišťovala že všude je to stejné. Pořád to přeplácané vyzývavě řvavé bohatství. Tamhle velkoplošná plazmová televize, nábytek nacpaný k sobě bez jakékoliv špetky pro prostor, obrovský křišťálový lustr o který se v nízkém pokoji téměř otírali hlavami.

„Hlavně to nejdražší.“ Ozval se ironicky pán a přistoupil ke dveřím které podle všeho vedly do koupelny. „Jesli pak má kohoutky ze zlata?...No ano, tušil jsem to. A co záchod?“

Alena otevřela sousední dveře a nakoukla dovnitř. „Zlatý prkýnko, pane.“ Ohlásila.

Rozesmáli se.

Posléze vstoupili do podkroví předělaného na pokoj. Na to, co zatím viděli, zde bylo překvapivě prázdno. U stěny byla police na které byla sbírka bičů, jezdeckých bičíků, důtek a rákosek včetně několika druhů kovových pout. Na sousednch policích stály vzorně seřazené videokazety, paměťové karty, USB disky různých tvarů, CD a DVD placky, několik výměnných harddisků a na horní polici kovové krabice s kotouči filmů. Bylo zde i několik objemných fotoalb a pár knih.

„Hraběnčina sbírka.“ Vydechl ohromeně pán. „Už jsem o ní slyšel ale že je takhle velká to jsem netušil.“

Přešel rychle pokoj k počítači co stál v rohu a sklonil se nad obrazovkou. Alena ho následovala. Jak si všimla tak počítač pracoval. Stačilo aby pán pohnul myší a naskočil obraz na monitoru.

Povšiml si její zvědavosti a dal se do vysvětlování. „Tento software vyhledává automaticky na internetu všechno s tématikou bondage, bdsm a podobně. Ať už to jsou fotky, videa nebo povídky a stahuje je a to i z placených stránek. Samozřejmě oddělit zrno od plev se už musí ručně.“ Narovnal se a zamyšleně se zamračil. Pak se obrátil znovu k ní. „Ještě se podíváme do sklepa, tam jsme nebyli.“

Sklep byl čistý stejně jako v pánově domě a tak Alenu ani moc nepřekvapilo že jde vlastně o mučírnu. Navíc tam našli tři dívky, každou zavřenou do samostatné klece. Šlo o dvě bělošky a černošku. Pán jim vysvětlil situaci a pak to celé opakoval ještě jednou přotože se ukázalo že ta černá umí jenom francouzky. Nato otevřel dvířka klecí a poté co ženy vystoupily a postavili se do řady si je začal zblízka důkladně prohlížet.

Začal s překrásně stavěnou blondýnkou s fialkově modrýma očima. Alena si mezitím stačila všimnout že těla všech žen nesou výrazné stopy po bičování. A to nejenom na hýždích. Ta druhá, běloška s hřívou bohatě zrzavých vlasů, měla na svých pevných prsou řádku tenkých tmavých podlitin jakoby od rákosky.

Pán mezi tím přejížděl rukou po zadečku blondýny a zarazil se u vypáleného znaku a několika vytetovaných piktogramů.

„Ah...ha, ty jsi pony otrokyně cvičena už od narození. Je to tak?“

„Ano pane.“ Odpověděla dívka. A dodala s posunkem k ostatním. „A ony také pane.“

Obě zbývajicí otrokyně se na pánův velitelský pohyb rukou otočily k němu zády, předklonily se a Alena uviděla že mají na zadku vypáleny a vytetovány podobnou skupinu znaků jako ta první. Jejich významu sice neporozuměla ale pán zjevně ano.

„Hmmm. Kvalitní chov.“ Prohodil uznale. Nato přistoupil k černošce která se napřímila a začal se ji bezvadnou francoužtinou na cosi vyptávat. Ta odpovídala s úsměvem při kterém se ji ve tváři blýskaly nádherně bílé zuby. Přitom se s naprostou samozřejmností podvolovala pánovým pátravým rukám kterými ji během rozhovoru přejížděl po těle.

Náhle se otočil k zrzce. „Kolik závodů jsi vyhrála?“

„Žádný pane.“ Ošila se rozpačitě. „Paní nás nechávala proběhnout na dvoře a občas nás vyvezla do přírody ale na dostihy s náma nejezdila.“

Přejel ji rukou zkoumavě po stehnech a lýtkách. „To se pozná že vás měla jen na hraní. Jste zanedbané, ale to se změní. Ode dneška budete pořádně trénovat.“

Podíval se na blondýnu. „Předpokládám, že paní byla prvním majitelem vás všech, hm?“

„Ano pane. Mě koupila v dražbě před dvěma lety jen co jsem dospěla do prodejného věku.“ Kývla hlavou k ostatním. „Je přikoupila o půl roku později.“ Zamyslela se pak dodala. „Když jsem sem přišla byly tu už dvě jiné otrokyně. Ne pony. Ty prodala krátce na to.“

Kývnul hlavou. „Rozumím. A kde máte výstroj?“

„Támhle pane.“ Blondýna odvedlá pána ke vzdálenějšímu konci sklepa který tonul v pološeru.

Přehlédl pohledem jezdeckou výzbroj rozvěšenou po stěně a pak přivolal Alenu. „Mám ještě nějakou práci takže tě nechám v tomhle domě nějaký čas samotnou. Budeš se starat o ty tři, budeš jim dávat tréninkové dávky v běhu na dvoře. Ukážu ti jak jim nasadit postroj. Kromě toho uděláš soupis všech věcí co jsou tady v domě a provedeš inventuru sbírky nahoře. Navíc budeš vytříďovat soubory stažené do počítače a ukládat je. Máš zakázáno opouštět dům. Dám rozkazy aby vás zásobovali jídlem. Po zásobovači mi budeš posílat psaná hlášení.“


...::: Tip pro Vás: Nafukovací balónek :::...
Sexshop Sexujte.cz


0 komentářů.
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...