Whipped Ass
Czech Experiment
Bound In Public
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Je čtvrtek večer

část 5.

Autor: Jessica

Hodnocení

1234567

Prudká bolest na levé prsní bradavce, tam, kde jsem krvácela už ráno, asi mi tu ranku znovu otevřel, ale nějak hodně, cítím krev téct po boku až na nohu. Moje vzrušení na chvíli mizí, teď to bolí moc... ale Marek je teď zase něžný, dlouze mě líbá, prsty mi zajel do vlasů a druhou rukou bloudí po těle, konečky prstů hladí šrámy po biči a mě z jeho doteků až mrazí... Na chviličku se musel pokrčit a nabodl mě na svůj penis, přitom mi znovu svými rty zavřel ústa, ale přesto jsem tiše vzlykla bolestí i rozkoší... zajel až dovnitř a málem mě nadzvedl, nemůžu spolupracovat, ale určitě musí cítit, že se mi to moc líbí. Pomaloučku se ve mně pohybuje a já chci víc, vědomě ho svírám a tisknu se k němu - ale pak slyším zezadu Majka. "Kurva, Marku, dělej, já ji chci taky..." "Tak pojď, vejdeš se," vydechl ztěžka Marek mezi dvěma polibky. No to snad ne...! Marek se na mě znovu přisál, aby mi znemožnil říct stopku. Majk si něčím pomohl, pár doteků, chladivý gel... a pak se dovnitř pomaloučku, ale nekompromisně vedral Majkův penis. Jouvejs... au, to bolí, vždyť mě roztrhnete, pusť mě, Marku, tohle nejde... ne, já nechci, to moc bolí... nech mě aspoň nadechnout...

Zalapala jsem po kyslíku... Marek si mě bral zepředu a Majk do zadečku, chvíli se pohybovali střídavě, ale pak, když se jim mé tělo přizpůsobilo, si mě začali brát současně. Nevnímala jsem teď bolest v pořezaném prsu, skoro ani ruce spoutané za krkem, i když mě dusily... jen mi vadilo, že nemůžu spolupracovat, že nemůžu obejmout a sevřít ty dva nádherné kluky, co mě teď tak fantasticky šukají... každý do jedné dírky, to je k zešílení, tak nádherně to bolí, to by nikdy žádný umělák nedokázal... a přitom cítím na těle i jejich ruce, tisknou mě, svírají, podmaňují si mě a já se jim dávám... až do nádherného, zničujícího vrcholu... Kluci... to je nádherný... jo, už budu, pojďte... oba, víc, neřádi... jo... "...to je nádherný..."

Sevřená ve dvojím objetí, tiše vzlykám nádherným vrcholem... byl to můj osud, potkat je na té silnici... až s nimi jsem poznala, jak nádherný může být orgasmus se skutečným, živým mužem... s muži.

Jeden po druhém mě pak opustili, ale asi tušili, že bych se neudržela na nohou, uvolnili provaz z háku ve stropě, abych se sama neoběsila. "Chceš do koupelny?" ptá se Marek, a když přikývnu, rozřízl pár provazů a spolu s Majkem mě tam vlečou.

Sundali mi šátek, ale radši se nedívám na svůj levý prs a níž. I jejich ruce se mu vyhýbají. Na chodbě se znenadání rozsvítilo světlo, ještě než jsme tam došli. Ve vchodových dveřích z masivního dřeva, zašlých a oprýskaných, stojí Dan s pěti placatými papírovými krabicemi.

Nechal mě klukům na hraní a jel pro pizzu...

"Ste ji zřídili, volové," zhodnotil jedním pohledem situaci. "Takhle nám dlouho nevydrží." "To je jen škrábnutí, šéfe," brání se Marek. "Jo, to znám. Kecáš. Viď, že kecá?" přistoupil ke mně blíž a podíval se mi do očí, trošku oslněných po dlouhém zavázání.

Co tak asi chceš slyšet? Pane, prosím, zachraň mě před těmi úchyly? Nenech mě už masakrovat, prosím, prosím? Tihle dva úchylové si mě před chvílí vzali a i když mě přitom trošku zřídili, dovedli mě do ráje. Tak nádherně, jako nikdy nikdo předtím. Což ty asi nikdy neuděláš, nanejvýš si zase necháš vykouřit toho tvýho náfuku. Tak si nehraj na šlechetného zachránce.

"Nechystám se natáhnout ráfy," odsekla jsem a snažila se o ledový tón. "Do neděle večer vydržím. Pak je to už na vás."

Probodával mě pohledem a chvíli to vypadalo, že mi nějakou vrazí. Neuhnula jsem. Ani očima, ani tělem. Hodil hlavou ke koupelně. "Dejte ji do pořádku," ucedil přes rameno. A šel vedle, asi si dát pizzu a pivko.

Kluci mě dotáhli do koupelny, najednou mi bylo docela slabo. Pohled na krev mi většinou nevadí, ale téhle bylo docela dost... hluboká rozšklebená rána na okraji dvorce krvácela jako blázen a na škrábnutí jaksi nevypadala. Vymotali mě ze zbytků provazů a jiných ozdůbek a pustili na mě vodu. Nejdřív vlažnou, pak s mým souhlasem ledovou, přímo na ránu. Jen jsem doufala, že je čistá... nestála jsem o otravu krve. Krvácení trošku zesláblo a mně se pěkně motala šiška... když jsem se pokusila vylézt z vany, málem jsem sebou flákla zpátky. Majk mě chytil, dost nešikovně, praštila jsem se do kolena o kohoutek... Marek mi na ránu přitiskl čistý ručník a stáhl opaskem od županu. Najednou mi byla příšerná zima, začaly mi neovladatelně drkotat zuby. "Polez ven," pomohli mi oba, navlékli mě do nějakého pánského koupacího froťáku a docloumali zpátky do pokoje. Majk odsouval židli, abych si mohla sednout... jsou tak hodní... starají se o mě, mohli by mě nechat, ať to zvládnu, jak umím... ale radši bych si sedla na podlahu, kdyby to se mnou náhodou praštilo. Prostřeli mi tedy zase moji kožešinku ke krbu, Marek mi přistrčil talířek se vzorky od každého druhu pizzy a otevřené pivo. Bolí mě celá levá půlka těla od pasu nahoru, ale snažím se nedávat to najevo. Nasoukala jsem do sebe dva dílky pizzy, ale pak se mi udělalo skoro špatně a chvilku jsem si myslela, že je půjdu vrátit...

Marek mě bedlivě sledoval a všiml si, že jsem zelená jako sedma. "Chceš frťana?" nabízel mi skleničku fernetu. Zavrtěla jsem hlavou. "Ukaž se," odtáhl mi ručník s velkou krvavou skvrnou, krvácení zatím skoro nesláblo. "Budu to muset zašít," prohlásil Marek a já na něj vytřeštila oči. "Tak na to zapomeň," odmítla jsem. "Na tyhle pokusy se vám nepůjčím. Nestojím o otravu krve a jizvy nadosmrti."

"Neboj se, Lucy," zasáhl nečekaně Dan. "Marek dělá medinu, umí to." "Jo - a má radši chíru nebo patolku?" ušklíbla jsem se. "Jseš zase drzá," zavrčel Dan. "Měl bych tě zřezat. Ale pro tentokrát ti to odpustím. Ovšem jen v případě, že začneš spolupracovat." "Ani náhodou," odmítla jsem znovu.

Dan vstal od stolu a přistoupil ke mně. Choulila jsem se na podlaze do modrobíle pruhovaného županu a dívala se na něj asi dost vyděšeně. čekala jsem, že mě nějak drsně přinutí nechat se zašít - ale místo toho si ke mně dřepnul a vzal mě za zápěstí.

"Lucy - ukaž mi to," řekl tiše a jemně. Odtáhl mi ručník, který jsem si tiskla na ránu. "Opravdu to chce zašít. Marek to udělá dobře, a hezky. Nebudeš mít jizvy. Fakt to umí." "Mám tady sterilní šití," přidal se Marek, který si ke mně dřepnul z druhé strany. "Akorát nemám anestezi." "Tak to mě vůbec nepřekvapuje," řekla jsem procítěně a ignorovala jejich výhružné pohledy. "Dáš mi aspoň toho frťana?"

Naklopila jsem ho do sebe na ex. Trošku jsem se přestala klepat - ale jen na chvíli. "Tak dělej, co umíš," vstala jsem a odevzdaně shodila froťák. Loupla jsem po Markovi pohledem a hned mi bylo jasné, že tohleto si bude taky užívat.

"Promiň, ale musím ti zafixovat ruce," omlouval se neupřímně. Majk už nesl provazy. Svázali mi ruce za zády, složené zápěstími k loktům, pak mě zase položili zády na stůl, na kožešinu zakrytou jakž takž čistým prostěradlem. "Majku, budeš mi asistovat?" požádal Marek, ale Majk zavrtěl hlavou. "Sorry, Marku, ale já krev fakt nemusím." "Tak ty, Dane?" Dívala jsem se do stropu a sbírala síly, abych to zvládla, ale když se nade mnou naklonil ten neřád, nedokázala jsem jeho oči ignorovat.

"To bude dobrý, Lucy. Mám ti dát roubík? Abys neječela..." Zavrtěla jsem hlavou - ještě tohle... Ruce svázané pod tělem mi nadzvedávaly hrudník a krvácející prs byl víc vystrčený nahoru. "Ještě nohy," poručil si Marek. Nepřekvapilo mě, když mi je přivázali k rohům stolu, pokrčené a roztažené - přirození jsem měla nachystané k jakémukoliv použití téměř na hraně stolní desky - a pak vzali načtyřikrát na délku složenou utěrku a jednoduše ji přitloukli několika hřebíky po obou stranách mého pasu ke stolní desce. Dva hřebíky zatloukl Marek napůl do kroužků na mém obojku a pak je ohnul. Tím mi beznadějně vzal jakoukoliv možnost aktivní obrany. Až pak se chvíli prohraboval v batohu, nachystal si jakési balíčky a šel si umýt ruce. Dan stál vedle mé hlavy a konečky prstů mi hladil čelo. Tohle jsem nějak zvládala hůř než bolest...

Dívala jsem se do stropu a ruce pod tělem svírala v pěst. Marek roztrhl sterilní balíček a podal Danovi smotek gázy. "Otírej jí krev," požádal ho a rozbalil druhý s jehlami a chirurgickými nitěmi. "Tři stehy to jistí," snažil se mě uklidnit. Tři stehy... to snad zvládnu.

Ale když prvně vbodl jehlu do mé tkáně, prokousla jsem si ret do krve. Tu bolest jsem cítila až v mozku... jeden vpich, druhý na protilehlé straně rány... stáhl je a zavázal, vzal druhou jehlu. "Uvolni se," nabádal mě, ale to fakt nešlo, měla jsem zaťaté všechny svaly, abych zvládla touhu utéct té bolesti, zkoušet nějaké marné pohyby, křičet, prosit... Uvolnit jsem se nedokázala, ale i druhý steh jsem vydržela bez hlesu. Rána stále krvácela a Dan mi na ni tiskl tampón...


...::: Tip pro Vás: Bondážní lano - 5 m :::...
Sexshop Sexujte.cz


"Kurva, Lucy, tohle mi nedělej," zachraptěl Marek. Zavázal druhý uzel. Sáhl zase do brašny. Nejspíš pro kondom. Vteřinku se zabýval vlastním rozkrokem - a pak už zase mým.

"Promiň, holka... Po tomhle jsem vždycky toužil," zasípal a zajel do mé doširoka roztažené kundičky. "Ne, Marku - vykašli se na to," vyjekla jsem zoufale. "Takhle se stopka neříká," umlčel mě vzápětí Dan svým penisem. Mít ještě sílu... tak ho kousnu. Natočil si mou hlavu tak, aby do mě mohl, nebral ohled na to, že se dusím obojkem přibitým ke stolu... Marek se udělal v několika vteřinách a Dan hned po něm... a nejneuvěřitelnější bylo, že já taky...

Chviličku mě nechali vydýchat a pak Marek bleskurychle dokončil třetí steh. Byla jsem naprosto vyřízená.

Dan přinesl z koupelny namočený ručník, otřel mi ledový pot z čela i porůznu po těle, stopy krve v okolí operace, Marek mi na zašitý a vydezinfikovaný prs nanesl ohavný tekutý zelený obvaz a pak mě odvázali od stolu a stáhli dolů... sama bych slézt nedokázala. Bylo mi na omdlení.

A Dan mě vzal kolem těla, spíš mě nesl než vedl k mému koutečku u kamen, kde mezitím Majk rozložil spacák, cítila jsem na těle jeho dlouhatánské teplé ruce a v ústech jeho semeno... a na uchu jeho dech vonící mentolovou žvýkačkou a fernetem, když mi šeptal: "Jsi fakt dobrá, Lucy... moc statečná, to se mi líbí... nerozbulíš se jen tak snadno, viď?" a pro ta slůvka a pro ty doteky bych si snad nechala sešít i druhou kozu...

Pomohli mi sednout si se zády opřenými o velký načechraný polštář a Marek mi přinesl ještě jednoho panáka a sklenici ledové vody. Ferneta jsem polkla na ex a vodu skoro taky. Levou ruku jsem měla jako ochrnutou a pravá se mi viditelně třásla. "Bolelo to moc?" zeptal se Marek. Pokusila jsem se na něj zaostřit pohled - co chceš slyšet? Copak nevidíš, že jsem úplně hotová? "Jseš neřád," zasyčela jsem na něj místo odpovědi - věděl proč. Zavřela jsem vyčerpaně oči a opřela si hlavu do měkkého polštáře... tepavá bolest v prsu se pomaloučku zmírňovala... Dan přinesl další ručník, namočený v ledové vodě, a přiložil mi ho na zašitou ránu, chtěla bych si lehnout, zavřít oči a spát... ale ještě mi to nedovolili. "Ne, nelehej si," zabránil mi v tom Marek a přitom mě odborně držel za zápěstí a měřil mi tep. "Máš ještě příliš rychlý puls, musíš se nejdřív zklidnit. Mohlo by to začít zase krvácet," vysvětlil mi. To by ti tak určitě vadilo, napadlo mě... Dan mi přehodil přes dolní polovinu těla nějakou teploučkou deku a ještě jednou se poskládal ke mně na kraj spacáku. Zajel mi prsty do vlasů a odhrnul mi je s tváře za uši... jako by mě pohladil a přitom zase ne... co si mám myslet o tomhle klukovi? Pozvedla jsem těžká víčka a znovu se mu zadívala do očí. Byla v nich krutost i něha, sebeovládání i utajené vášně, teď ale také starost o mě - ale já budu v pořádku, už to přestává bolet...

Konečky prstů se ještě dotýká mých ramen, jen zlehoučka, před chvílí mě málem uškrtil obojkem... ještě ho mám na krku, nadzvedl ho jedním prstem a dvěma hladivými pohyby jako by chtěl rozmasírovat hlubokou vytlačenou rýhu na rozhraní ramen a krku. "Chceš se ještě něčeho napít?" Zavrtěla jsem hlavou. "Nebo najíst?" Tak to už vůbec ne. "Tak si odpočiň, dneska tě už nebudeme trápit. Jasný, kluci?" otočil se přes rameno k Markovi a Majkovi, který byl snad ještě zelenější než já... Unaveně jsem se zabořila do polštáře pod zády a zase zavřela oči... bolest slábla, zanedlouho jsem usnula i vsedě.

Probralo mě jemné zatahání za vlasy. Asi jsem musela spát docela dlouho, kluci už se chystali ke spánku a Dan mě vyzval: "Jestli si potřebuješ ještě něco zařídit, v koupelně a tak, máš na to půlhodinu." Zařídila jsem si to. Už jsem se cítila podstatně líp, bolest v poraněném prsu zeslábla na intenzitu pro masochistku velice dobře snesitelnou. Marek mě ještě jednou zkontroloval, rána byla klidná, nekrvácela, nepodebírala se. "Nemáš hlad? Nebo žízeň?" ujistil se Dan, když jsem se vrátila na své místo u kamen. "Ne, dík," zavrtěla jsem hlavou.

"Tak ukaž ruce," přistoupil ke mně zase s pouty. "Ne..." podívala jsem se na něj prosebně - ale nějak jsem nedokázala vyslovit stopku. "Jo," tvářil se nekompromisně. "Nebudu utíkat," zkusila jsem ještě smlouvat. "Tak to ti nevěřím ani náhodou," odsekl chladně. "Ruce," opakoval netrpělivě. Navlékl mi nejdřív zase na zápěstí ta potítka a přes ně zacvakl kovová pouta. Stejně jako včera mi spoutal i nohy a řetězem propojil ke krbovým kamnům... jako starostlivá maminka mi pak načechral polštář a upravil přikrývku - jsem z něj magor, nejdřív mě sváže jako trestance a pak se stará, aby se mi pohodlně spalo, v tomhle klukovi se fakt nevyznám.

Ještě dlouho jsem o něm i o ostatních přemýšlela... nemohla jsem teď usnout, i když mě už celkem nic nebolelo. Ležela jsem v teple a dívala se do šera místnosti, osvětlené jen dohořívajícím ohněm v krbu, chvílemi mi připadalo, že tohle všechno je jenom sen a já se z něj probudím zase v té své stroze zařízené garsonce, zase budu sama a teď mi to na rozdíl od dřívějška bude vadit... protože s těmihle kluky, kteří mě tak nádherně masakrovali, bych chtěla zůstat.

Ano, chtěla. Chtěla bych být jejich hračka, jejich otrokyně i nevolnice, chtěla bych jim vařit a uklízet, dělat jim pomyšlení... protože oni, i když si to možná ani neuvědomovali, mi taky dali nesmírně moc. Ovšem že se pohybovali na hraně zákona - spíš už za ní, to, co mi dělali, se už skoro nedalo považovat za sexuální hry, určitě by se našel nějaký ten paragraf, který porušili - ale ani ve snu by mě nenapadlo je žalovat. I po tom všem, co mi dnes udělali, bych s nimi chtěla trávit každý volný víkend.

Jen kdybych věděla, jak dostat taky toho neřáda Dana...

Marně jsem přemýšlela, proč si mě jako jediný nevzal, ani jednou, i když se ode mne nechal už několikrát uspokojit. Přitom já jsem po něm toužila už skoro bolestně, rozechvěl mě každý jeho dotek... a když pak zase nevedl k žádnému bližšímu kontaktu, cítila jsem zoufalé zklamání. Ale pořád jsem doufala... ještě máme před sebou dva dny, je teprve pátek večer... a já za ten den a půl zažila mnohem víc nádherných orgasmů, než za celý svůj dosavadní sexuální život (autoerotiku ovšem nepočítám)... a třeba... třeba si mě nakonec vezme i Dan... kéž by si mě vzal... dokázala bych pak s pouhou vzpomínkou na něj dosáhnout vrcholu zas a znovu, i vzpomínka na dnešní den, na sex s Markem a pak s oběma kluky zároveň, i pouhá vzpomínka ve mně rozechvívá nádherné pocity a stačí, abych se maličko pohladila uvnitř... sevřela své lůno kolem imaginárních penisů... kolem vzpomínek... a k tomu si představila Danovy doteky, jeho krásné oči a jeho tichý, vzrušený hlas... a bez jakýchkoliv pomůcek jsem si dopřála maličký, krásný, tichý orgasmus, který mi vzápětí pomohl krásně a tvrdě usnout.

* * *

Ráno mě zase probudily kroky na schodech, Marek mě rozvázal, zkontroloval svou včerejší práci a mohl s ní být celkem spokojen, pustil mě do koupelny a než vstal i Dan s Majkem, už se vařila voda na kávu nebo čaj, co si panstvo bude přát.

Tentokrát se žádná šikana nekonala, nasnídali jsme se společně u stolu a dokonce nikdo neprotestoval, když jsem si na sebe navlékla aspoň ten pruhovaný froťák, abych nepředváděla svůj prs natřený na zeleno.

Když jsem uklidila a umyla nádobí, dostala jsem od Majka příkaz: "Dneska budeš prát. Najdi všechny hrnce, co nebudeš potřebovat na vaření, a dej si ohřát vodu na kamna." No nazdar, praní nepatří zrovna k mým oblíbeným činnostem, a to mám doma pračku. Tady asi představují vrchol techniky necky a mýdlo s jelenem. No ale nepřísluší mi diskutovat, nanosila jsem do pokoje na kamna všechny volné hrnce, které jsem nepotřebovala, to bude vody jako na koupání... Pak jsem se podle dalšího příkazu panstva pustila do vaření. Panstvo si přálo na dnešek kuřátko, i když tam ještě zůstal kotel guláše ze včerejška. Dala jsem tedy péct kuřátko, připravila rýži, ta bude za dvacet minut. Vaše otrokyně pracuje jako pilná včelička - jste spokojeni?

Marek si mě na chvíli vypůjčil. "Ztlum si to a pojď do koupelny." Stáhla jsem teplotu na míň, aby se panstvu nespálil oběd. "Běž se osprchovat," dostala jsem další příkaz. Ve vaně mi vzal sprchovou hadici z ruky a slabým proudem studené vody mi chvíli oplachoval zelený šrám. Pak ho zkontroloval jemnými doteky prstů, přitom na něj pořád pouštěl ledovou vodu, až jsem se zase skoro začínala klepat. "Bolí to?" zeptal se a já jsem tušila, že i když teď právě ne, za chvíli mě něco bolet bude... Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, Pane," vydechla jsem jako vzorná otrokyně, ale taky trošku vzrušeně. Ostře se mi podíval do očí - včera jsem s ním mluvila trochu jinak. "Kecáš," nevěřil mi a jeho prsty trošičku přitlačily. "Ne, Pane," opakovala jsem, teď už dost provokativně. Neboj se, jdi do toho... chci to taky.

"Otoč se." Svázal mi ruce za zády v zápěstí páskem od froťáku a vytáhl nahoru k tyči od vanového závěsu. Musela jsem se předklonit, jinak by mi vykloubil ramena. Slabým proudem chladné vody mi oplachoval záda a prsty přejížděl modrofialové stopy biče. "Jsi krásně zřezaná..." pochvaloval si. "Tohle bolí?" "Ne, Pane," usykla jsem, když mi zaťal prsty do zbičované kůže. "Kecáš..." "Kecám... a co?" připustila jsem. "Potrestáš mě, Pane?"

"Si piš..." Už neváhal. Rukou mi dost nevybíravě hrábl do rozkroku a zakroutil mi stydkými pysky. Pak mi do vagíny zastrčil sprchovou hubici... naštěstí předtím ledovou vodu zastavil. "Jestli ti vypadne, zřežu tě zase," zašeptal tiše a já spíš vycítila než viděla, že se rychle svléká a nasazuje si kondom.

Nemusel mi ani vyhrožovat... samotnou by mě mrzelo, kdyby mi vypadla. Nebyla sice moc veliká, už jsem měla uvnitř daleko větší předměty... ale byla jsem už pěkně rozdělaná a uvítala jsem možnost trošku se s ní pomazlit. Uvědomovala jsem si, že vidí mé pohyby, kterými si užívám vetřelce uvnitř, a vůbec jsem se za ně nestyděla. On si přece se mnou taky užívá, je to spravedlivé.

Byl připravený rychle. Ještě mě trošku vydráždil hadicí sprchy, pak za mnou vkročil do vany, vyndal ji a zezadu mě napíchl na svého kámoše. Juj... vydechla jsem a zatajila dech, abych se příliš hlasitě neprojevovala... Marek to uměl nádherně, a byl tak úžasně vybavený... Jeho ruce mě trošku trápily, schválně si vybíral nejvíc zřezaná místa a jeho jemné chirurgické prstíky si je vychutnávaly, cítil, jak se pod ním kroutím, navlečená na jeho nádherný ocas a trápená jeho drsnými, dominantními doteky... Marku, pojď víc, chci tě... moc tě chci... "Ty jsi tak krásně ledová," šeptal mi do vlasů a protahoval mě celou délkou, ledová jsem byla jen chviličku, pak mě jeho milování nádherně rozehřálo. Uvolnil uzel na pásku a dost hrubě mě srazil ve vaně na kolena, na všechny čtyři, "... máš ráda koně? Tak pojď, kobylko, hezky mi podrž..." stáhl mi vlasy do culíku a přitahoval si mě za ně, to víš, že ti podržím... nejen podržím, ale taky se trošku cukám, abychom si to oba víc užili, šukáme ve vaně jako o život a Marek mi šeptá do ucha: "Jen počkej, potvoro jankovitá, pořídím si ostruhy a pořádný bič, dám ti co proto..." jeho vrchol se blíží, můj je na krajíčku... "Držíš, mrcho?" Chytil mě za boky a zabodl do mě svůj ocas až po varlata... jo, Marku, jo, to je nádherný, už můžu taky...? Prohnula jsem se v pase, abych ho dostala co nejhlouběji, a stiskla ho ze všech sil. V rytmu vln, které mi cloumaly podbřiškem, jsem cítila i vlny jeho vrcholu... Marku, ty neřáde, jsi úžasnej. Asi tě taky miluju...

Na závěr mě líbnul na záda, na nejlíp vybarvený šrám, vyjel ze mě a jako kobylku mě poplácal po zadečku. "Hodná, malá..." "Budu kopat," usykla jsem vztekle, ale jen se uchechtnul. Věděl, že nebudu...

Bylo mi nádherně.

Studená koupel a horké milování na mě působilo jako elixír života. Chtělo se mi zpívat, byla jsem plná života, nic mě nebolelo.

Ani ledový pohled Dana, který právě prošel kolem koupelny - Marek se pochopitelně neobtěžoval nějakým zavíráním dveří, proč taky, když se tady na žádné soukromí nehraje. Nemusíš po mně loupat jedovatým okem. Kdybys chtěl, dala bych ti taky. Od toho jste si mě chytili, ne? A že si to taky užívám - to je moje výhra.

"Mazej do kuchyně, pálí se ti oběd," zpražil mě Dan. Pochopitelně se nic nepálilo, kuřátko se sotva začínalo péct, jen mi ukáplo vedle pekáče do trouby pár kapek oleje s kořením, kterým jsem ho potírala, a ten teď byl trošku cítit. "Smím vyvětrat, Pane?" zeptala jsem se Dana. Třeba tady zůstane chvíli se mnou... jako včera Marek... "Počkej," navlékl mi na kotník nohy potítko a přes něj zamkl řetěz, na druhém konci stejně ukotvený k těžkému mycáku... "Teď si větrej," broukl a bylo mu úplně jedno, že "můj" župánek zůstal někde na podlaze v koupelně a oknem se dovnitř vnucuje lezavé podzimní nevlídno. Větrala jsem jen chvilku.

"Máš tu pěknou kosu," nakoukl ke mně za pár minut znovu. "Už mě můžeš odvázat," špitla jsem, "okno je zavřený." "Až poprosíš," odsekl. Má dnes opravdu mizernou náladu. Ale za to já fakt nemůžu. I když si to nejspíš odskáču... "Prosím," překonala jsem se. "Prosím jak?" nedal se. "Prosím, Pane, sundej mi ten řetěz," odříkávala jsem se špatně předstíranou pokorou - ale když se na mě zadíval a očividně přemýšlel, co by mi ještě vytkl, neovládla jsem se a prskla na něj: "Anebo mi ho nech. Ale budete si servírovat sami."

Vykročil směrem ke mně. Přišlápl řetěz na podlaze a každým dalším krokem na něj zase stoupl. Cítila jsem tah za kotník. Nepohnula jsem se, ani když po řetězu došel až ke mně. Vysoký, teď skoro hrozivý... mám se bát? Podívala jsem se mu do tváře... musela jsem se trošku zaklonit, je skoro o hlavu větší. Udělal ještě krok. Neuhnula jsem, ani když se jeho tělo začalo dotýkat mého... ani za nic bych neuhnula. Přece není z kamene, je to chlap, není gay, tím jsem si byla úplně jistá, copak ho nedokážu vyprovokovat, aby mě taky ošukal...? Ať mě třeba zase ztříská... Dane, já tě tolik chci...


...::: Tip pro Vás: Černá plácačka :::...
Sexshop Sexujte.cz


Je čtvrtek večer

Zmrzlinka44

   (7.8.2010 21:26)
Stale doufam, ze se dozvim jak to bylo dal?? Co Dan?? Pokracovani prosim:-)
|< << 1 >> >|
 | 10 | 20 | 50 | 
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...