Sex And Submission
Foot Worship
TS Pussy Hunters
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Aukce

Autor: d.f.h

Hodnocení

1234567

Kristýna byla docela normální hezká dívka. Devatenáct let, hnědé dlouhé vlnité vlasy, hnědé oči, světlá pleť, obličej jak víla a postava jako modelka. Docela normálně studovala v jednom docela normálním městě, docela normálně chodila se svým klukem. Už dva roky.

Byla to láska na první pohled, jak se říká. Kristýna se snad už ani nepamatovala, kde se s Richardem poprvé setkala. Zdálo se jí totiž, že jsou takhle spolu už odjakživa.

A byl to vztah se vším všudy. Richard měl ve městě vlastní malou garsonku a Kristýna, která normálně bydlela na koleji, u něj několikrát týdně spala - a vůbec spolu byli většinu svého volného času. Jenže to bylo povětšinou právě v noci, protože Richard měl jako zástupce jedné počítačové firmy spoustu práce a povinností a Kristýna se zase musela pilně učit na svoje zkoušky. Učila se ráda, studovala totiž ekologii a ochranu životního prostředí, to jí zajímalo odmalička... Ale ještě víc ji teď zajímal sex.

Noci v Richardově garsonce, kde většinu volného místa zabírala obrovská postel, byly žhavé a divoké. Kristýna, ač zevnějšku něžného a velice křehce působícího, byla ve skutečnosti jako divoká kočka. A měla ráda milování s trochou násilí.

Věděla dost přesně, kdy a kde se to v ní vzalo. Když jí bylo asi čtrnáct let, nějaký čas se jí stále opakoval podivný sen. Zdálo se jí, že leží nahá na jakési lavici, má doširoka roztažené nohy a nemůže se ani hnout. Přicházely k ní zástupy mužů a znásilňovaly ji. V tomhle snu prožila svůj první orgasmus - ale to až potom, co se u ní objevila tajemná žena, zahalená černým závojem a začala ji švihat bičíkem. V tu chvíli Kristýna procitla, zalitá potem a velice vlhká v klíně.

Od té doby to měla v sobě. Podivně ji vzrušovaly popisy mučení žen v knihách, znásilnění na televizní obrazovce, a v noci, když pod pokrývkou masturbovala, si představovala věci, které se jí sice nezdály normální - ale přesto se jí líbily a vzrušovaly ji! Orgasmus ale vždycky všechny pochybnosti odplavil a Kristýna usínala s pocitem nejasného provinění...

Když začala chodit s Richardem, ještě na střední škole, trochu se to změnilo. Jednou, když spolu zašli na večeři do malého diskrétního podniku, se mu po společně vypité sedmičce vavřince svěřila se svými fantaziemi. Richard, který byl o několik let starší, hned poznal, že před sebou nemá plachou dívku, za kterou Kristýnu až dosud považoval, ale že v ní na probuzení čeká něco velmi, velmi zajímavého. Toho večera si ji poprvé odvedl do své garsonky a tehdy sedmnáctiletou Kristýnu neprodleně zbavil panenství. Bránila se, ale to jen proto, že jí jeho tímto vyvolané násilí dělalo dobře.

Tehdy ještě bydlela na internátu a měla velké problémy, když se té noci nevrátila včas. Ale urovnalo se to a teď, na koleji, už byla Kristýna zcela volná.

Ve městě zůstala vlastně jen kvůli Richardovi. Dost na něm lpěla a nechtěla se ho vzdát - a ani on jí. Protože bydlela dost daleko, jezdila domů jen jednou za měsíc, a to ještě ne každý... Víkendy s Richardem se jí totiž moc líbily!

Richard věděl o její podivné vášni a samotnému mu dělalo dobře, když ji občas mohl s čistým svědomím ponižovat a trápit. Ale nikdy toho neudělal tolik, kolik si Kristýna v hloubi své duše přála.

Několikrát spolu zašli do jednoho ze zdejších sexshopů a vybrali si pár pomůcek. Občas tedy Richard Kristýně pevně zavázal oči černou páskou, spoutal na rukou kovovými poty a pak ji divoce pomiloval, někdy dostala rukou na holou jako zlobivá školačka, ale Kristýna cítila, že to není ono. Že mezi dvěma lidmi, kteří se mají rádi, to nikdy nemůže být takové, jaké by to bylo doopravdy...

Jenže doopravdy se toho Kristýna vlastně bála. Bála se chodit sama v noci po městě, aby ji někdo nepřepadl a neznásilnil, nechtěla chodit sama do klubů a na diskotéky, aby někomu k něčemu nedala podnět, prostě se toho vážně bála - a přece po tom zároveň toužila.

Richard pro ni chtěl udělat všechno, co jí na očích viděl. Bylo toho dost, zejména v jistých chvílích. Jenže Richard nebyl zcela bez možností.

"Mám pro tebe překvapení," řekl Kristýně jednoho večera, když seděli v garsonce u romantické večeře při svíčkách.

"Copak?" rozzářila se. "Nějaký dáreček?"

"Vlastně ano. Ale dostaneš ho až zítra."

Kristýna se nemohla dočkat sobotního odpoledne. Když Richard řekl, ať si oblékne bílé minišaty, věděla, že už to začalo. Šaty byly z jednoho kusu, těsně přiléhaly k tělu a odhalovaly každý případný nedostatek, ale Kristýna si je mohla obléct bez sebemenšího zaváhání. Podprsenku si pod ně nebrala, byly by totiž vidět její obrysy, a i kalhotky musely být co nejmenší, jen trojúhelníček přes klín a pár tenkých šňůrek. Ještě bílé lodičky a mohlo se jít.

Richard, vystrojený ve smokingu, po celou cestu taxíkem nepromluvil ani slovo, jen si hrál s čímsi v kapse. Vystoupili před kovanou branou osamělé vily na okraji města. Už před ní stálo několik aut zahraničních značek, jen ve stínu pod několika stromy se krčila stříbrná Octavia. Richard dal taxikáři velké spropitné a vydal se spolu s Kristýnou po široké přístupové cestě ke vchodovým dveřím vily.

"Co to bude?" ptala se nedočkavě Kristýna. "Nějaká recepce? Nebo vernisáž? Tak povídej!"

"Nech se překvapit," řekl Richard a několikrát přerušovaně stiskl masivní zvonkové tlačítko vedle dveří, zjevně v jakémsi kódu. Zatímco čekali, až jim někdo přijde otevřít, sáhl do kapsy a připnul překvapené Kristýně nádherný kožený obojek se stříbrnými ozdobami a dlouhé vodítko, se kterým byl obojek spojen, si navlékl na ruku. Kristýna jen zalapala po dechu, ale v podbřišku se jí už začal šířit známý mrazivý pocit. Nezmohla se ani na slovo.

Dveře se otevřely a objevil se v nich muž neurčitého věku, také ve smokingu.

"Á," řekl, "pojďte dál, pane Richarde. Už na vás čekáme."

Pokynul jim a vůbec se nepozastavil nad tím, že si nový návštěvník vede svou dívku na vodítku. Vlastně si Kristýny ani nevšímal. Hovořil výhradně k Richardovi.

"Aukce je v plném proudu," říkal, když šli za ním dlouhou chodbou, zdobenou obrazy. "Snad ještě někdo projeví o vaši nabídku zájem," řekl a teprve až teď se na Kristýnu letmo podíval. "I když asi ano," dodal beze stopy uznání či komplimentu.

Kristýnin pocit nebezpečného vzrušení zesílil. Od téhle chvíle vnímala všechno jako ve snu.

Za mohutnými dveřmi na konci chodby byl velký sál s vyvýšeným pódiem, před kterým stály zcela zaplněné řady židlí. Na pódiu stál aukční stolek, za kterým seděl postarší muž a právě třikrát odklepl poslední nabídku.

"Deset tisíc, číslo padesát osm, otrok patří číslu padesát osm," řekl neutrálně a dav se tiše rozšuměl. Mladý muž v poutech, stojící na pódiu, počkal, až si pro něj přijde starší žena s krutýma očima. Popadla ho za vlasy a vlekla z pódia pryč.

Muž, který Richarda přivedl, teď tiše a rychle vyběhl na pódium, něco pošeptal muži za aukčním stolkem a ukázal směrem k Richardovi, který stále stál s Kristýnou poblíž dveří. Několik lidí se po nich podívalo, muž na pódiu také, pak krátce pokývl a pokynul Richardovi. Ten lehce trhnul vodítkem a vešel s Kristýnou před shromáždění pódium.

"A teď," řekl konferenciér za mikrofonem, "tu máme exkluzivní nabídku. Tato mladá otrokyně je k mání pouze na jeden den a jednu noc, po tuto dobu však bude plnit absolutně všechny příkazy a snášet všechno, co pro ni nový pán připraví. Vyvolávací cena dvacet tisíc."

Ihned se zvedlo několik rukou.

"Dvacet dva!"

"Číslo padesát osm, dvacet dva poprvé," reagoval hbitě dražitel za stolkem a ťukl kladívkem do špalíku na stole. Dáma, která si před chvílí koupila otroka, si zřejmě chtěla pořídit ještě otrokyni.

"Dvacet pět," řekl kdosi, "ale chci vidět, za co je nabízím!"

"Dvacet pět poprvé, číslo osmnáct," řekl dražitel a s významným pohledem se otočil na Richarda.

Kristýna, která se na pódiu celá chvěla, nemohla vůbec nic dělat. Jen tak stála a byla zcela v moci mrazivého a úžasně vzrušujícího pocitu, rozlévajícího se jí celým tělem. Teď ale cítila, jak Richard pouští vodítko, bere do rukou spodní okraj jejích šatů a táhne ho nahoru. Podlomily se jí kolena, jako ve snách zvedla ruce nad hlavu a stanula nahá před chtivými zraky desítek mužů a žen. Chvějivě dýchala a pootevřela ústa. Chtěla si bezděky zakrýt odhalená ňadra pažemi, ale Richard ji zadržel a trhnul vodítkem, až pohodila hlavou a bolestí sykla. Cítila, jak jí tuhnou bradavky a v klíně se rozlévá blažené teplo...

V publiku se zvedly další ruce s čísly.

"Dvacet sedm!"

"Třicet!"

"Třicet pět!"

"Číslo třicet osm, třicet pět poprvé," nestíhal dražitel, "třicet pět podruhé, třicet pět -"

"Sto tisíc!"

Ruce poklesly, sálem se rozlehlo zmatené šumění a všichni se otočili za hlasem. Nad hlavami zůstávalo jediné číslo, číslo sedmdesát sedm.

I Kristýna se udiveně dívala do tváře neutrálně vypadajícího muže s pečlivě zastřiženým knírkem a bradkou.

"Sto tisíc," opakoval muž a jakoby netrpělivě pohnul kartou s číslem.

"Sto tisíc poprvé," řekl pomalu muž za aukčním stolkem a pozdvihl kladívko, "sto tisíc podruhé," řekl a chvíli čekal, jestli přece jen někdo nepřekoná tuhle úžasnou nabídku. "Sto tisíc potřetí!" zaznělo nakonec vítězně a sál se ještě víc rozhučel.

Kristýna se nesměle podívala na Richarda, ten se však díval naprosto nezúčastněně do davu pod sebou a hlavně na muže s číslem sedmdesát sedm.

Ten se teď zvedl a provázen spoustou pohledů vyšel na pódium. Před dražitele položil černý kufřík a odklopením víka ho nechal nahlédnout. Dražitel mlčky přikývl a zase ho zaklapl. Muž převzal od Richarda vodítko.

"A teď tu máme další nabídku. Krásný mladý pár zcela k vašim službám," říkal konferenciér, ale Kristýna ho snad ani neslyšela. Šla jako ovečka za svým novým pánem a cítila stovky očí, upřené na její nahé tělo. Cítila podivně dráždivou směs strachu, vzrušení a studu, smíšenou s očekáváním.

K muži, který si ji vedl, z kraje jedné řady hbitě přiskočila mladá žena v rudých šatech a zatímco šli ke dveřím ze sálu, šeptem k němu promlouvala.

"Poslyšte, co to udělat kolektivně? Tohle maso určitě hodně vydrží a slyšel jste přece - udělá úplně všechno! To by byla pro jednoho docela škoda, nemyslíte? Dám vám - já vám dám dvacet tisíc, když mě s ní necháte hodinu o samotě." Žena se lesknoucíma očima podívala na Kristýnu.

Muž se zastavil. "Dobrá. Dvacet tisíc na ruku a hned."

Žena vytáhla z okované kabelky svazek bankovek. "Chtěla jsem koupit tamtu s tím dětským ksichtíkem, ale ta hnusná osmadvacítka mě přebila o pět tisíc!" řekla naštvaně a jakoby omluvně, že nemá víc.

Muž pokrčil rameny. "Vaše věc. Když najdete ještě někoho, kdo by chtěl za dalších dvacet tisíc taky svoji hodinku, vezměte ho s sebou," řekl a podal ženě svou vizitku. "Mám vybavení skoro ke všemu," podotkl tiše.

"Spolehněte se," řekla žena a odešla zpátky na svoje místo.

Kristýna se marně rozhlížela po Richardovi. Zdálo se, že ji úplně opustil a ponechal svému osudu.

Když vyšli z vily, venku právě začínalo drobně pršet. Muž si vedl nahou Kristýnu po cestě ke své Mazdě a Kristýna cítila, jak jí po těle stékají dešťové kapky. Zimomřivě se zatřásla a přikryla si ňadra zkříženými pažemi. Muž to strpěl. Vytáhl z kapsy přívěsek centrálního zamykání a stiskl tlačítko. Ozvalo se pípnutí a Mazda pozdravila zablikáním světel.

Pokynul Kristýně k otevřeným zadním dvířkům, ale ještě než mohla nastoupit dovnitř sáhnul do kapsy, spoutal jí policejními pouty ruce za zády a odepnul vodítko.

Kristýna, nepohodlně sedící s rukama za zády, absolutně netušila, kam ji muž veze. Tuhle část města neznala. Po chvilce jízdy muž otevřel dveře a ona vystoupila na liduprázdný betonový dvorek do pachu popelnic a výkalů. Muž ji nasměroval k plechovým dveřím ve zdi jednoho z přilehlých domů a postrčil ji před sebou. Klopýtavě došla až k nim a zastavila se.

Muž odemkl zámek, visící na dveřích a Kristýna vstoupila do temné chladné chodby. Když ale dveře zapadly a po několika sekundách naprosté tmy se u stropu rozsvítilo světlo, zjistila, že odtud vedou příkré schůdky vzhůru a na jejich konci jsou docela obyčejné domovní dveře. Za nimi byl byt první kategorie, i když velice podivně zařízený.

Nemohla se ale moc dlouho rozhlížet. Muž k ní totiž přistoupil a pohlédl jí zpříma velitelsky do očí.


...::: Tip pro Vás: Silikonový roubík s penisem :::...
Sexshop Sexujte.cz


"Odsud teď nevyjdeš čtyřiadvacet hodin, což je doba, na kterou jsem si tě koupil. V jakém stavu můj dům opustíš, to není tvoje starost. Teď můžeš zapomenout svoje jméno, protože jsi tu jen jako otrokyně, která bude poslouchat všechny příkazy, které dostane! Jakékoliv! Jasné?"

"Ano..." řekla Kristýna a hlas se jí zadrhl.

"Špatně," řekl muž a švihl ji vodítkem přes holá ramena. Vykřikla, spíš překvapením než bolestí a cuknula sebou. "Budeš mě oslovovat pane!"

"Ano, pane," řekla Kristýna a třásla se po celém těle.

"Tak," přikývl muž a prohlížel si ji od hlavy k patě. "Jsi pěkně rostlá. Máš krásná ňadra, pevná jako celé tělo, zadeček přesně takový, jaký potřebuju," říkal, chytil ji za půlky a přitáhl k sobě. Klopýtla a zapotácela se. "Ty lodičky si sundej," porušil muž, "nebudeš je potřebovat. Otroci odjakživa chodili bosí a nazí." Obešel ji a stáhnul jí z prstů několik prstýnků, odhrnul vlasy a vyndal z uší náušnice. "Tady jde jen o tvoje tělo, o nic víc. Zatím si támhle klekni, já nejdřív počkám, co s tebou budou chtít dělat ostatní."

Strhnul z ní promáčené kalhotky, až bolestí vykřikla a postrčil ji ke stěně, kde na podlaze ležel kus železné tyče trojúhelníkového profilu. Kristýna si musela kleknout obličejem ke zdi přesně na hranu, s rukama pořád spoutanýma za zády. Při sebemenším pohybu jí tělem projela prudká bolest a do očí vstoupily slzy.

Netrvalo dlouho a ozval se zvonek, imitující gong. Muž s Kristýnou sem přišli zadním vchodem, aby nebudili pozornost, další hosté už přicházeli hlavním vchodem.

"Pospíšili jste si," slyšela Kristýna mužův hlas. "Kolik vás je?"

"Čtyři," ozval se čísi hlas a kroky přišly blíž.

"Dobrá," řekl muž, "každý dvacet tisíc, předem a hotově."

Chvíli bylo ticho. Pak Kristýna uslyšela, jak se společnost přesunula do pokoje, ve kterém k nim klečela zády.

"Vstaň," uslyšela. Poslušně uposlechla, i když vstát se spoutanýma rukama bylo těžké a velmi bolestivé. "Otoč se!"

Stála před čtyřmi muži a ženou v rudém. Dívali se na ni chladně, jako by byla nový kus nábytku a oni uvažovali, kam ho postavit a jak ho nejlépe využít. Následující hostitelova slova to jen potvrdila.

"Takže pánové - a dámo, kdo začne?"

"Já!" vykřikla rychle žena v rudém. "Byla jsem stejně první!" Muž pokývl hlavou. "Ale chci s ní být sama!"

"O tom nebyla řeč," ohradil se jeden z mužů a ostatní souhlasně přikyvovali.

"Pánové," řekl hostitel káravě, "přání dámy je mi rozkazem. Ostatně jsem si jistý, že se po ten čas nudit nebudeme."

"Tedy," řekl jakoby ostýchavě jeden z mužů, "mám v autě svou otrokyni, dovolil bych si vám ji nabídnout..."

Společnost zajásala. "Výborně," řekl další muž, "aspoň to nebude tak nudné!"

Žena přešla ke Kristýně a uchopila ji za vlasy. "Tak pojď!" sykla a trhla jí hlavou. "Veďte mě," obrátila se potom k hostiteli.

Procházeli kolem několika dveří, do nichž Kristýna neviděla. Měla totiž hlavu stále skloněnou a bolestivě klopýtala za ženou, které se žádný pokoj nezdál dost dobrý.

"Tady," řekla konečně a zastavila se. "To je ono!"

"Máte výborný vkus," řekl muž nezúčastněně, "ale to asi my všichni. Mám pro vás přijít za hodinu? Nebo za dvě? Že jste to vy..."

"Já přijdu sama, jen se nebojte," řekla žena a vtáhla Kristýnu přes práh do místnosti. Potom zavřela dveře a zamknula klíčem, který v nich byl zevnitř. Zjevně si opravdu nepřála být nikým rušena.

Kristýna se se slzami v očích opatrně rozhlédla kolem. Místnost byla jednoduše, až úsporně zařízena. U zdi stálo velké nízké lůžko, potažené kůží a s pouty na řetězech v rozích. Podlaha byla holá, Kristýna bosky přešlapovala na chladných parketách. V jednom rohu byla jakási podivná konstrukce, na zdech visely bičíky, rákosky a kusy provazů, na jediné židli ležela hromádka oblečení.

Žena přistoupila ke Kristýně a odemknula jí pouta malým klíčkem.

"Obleč si to," řekla, než měla Kristýna čas promnout si ztuhlá zápěstí a ukázala na oblečení na židli.

Kristýna brala do rukou jednotlivé kousky. Byly tam temně černé neprůhledné punčochy s podvazkovým pásem, kožené těsné kalhotky s nohavičkou, kožený korzet na šněrování vzadu, černé rukavice nad loket a lodičky na jehlovém podpatku, vysokém dobrých patnáct centimetrů. Když se Kristýna soukala do korzetu, žena přiskočila a utáhla jí ho tak pevně, že skoro nemohla dýchat.

Teď si Kristýnu prohlížela s velkým zalíbením.

"Dobrý," řekla, "dobrý. Projdi se!"

Kristýna klopýtavě prošla pokojem, nezvyklá na takhle vysoké podpatky, žena přitom s uspokojením sledovala její sešněrovaná ňadra a pevně staženou nehybnost zadečku. Ale Kristýna se moc pohodlně necítila, přímo naopak. Cítila se nesnesitelně omezená a obepnutá.

"Pojď blíž," řekla žena. Když se Kristýna zastavila asi krok od ní, zálibně jí přejela dlaněmi po bocích. "Máš pěkný tělo," řekla tiše a vzala do ruky několik kusů provazu. "Tvoje chyba. Běž! Běž támhle do rohu," řekla s úšklebkem a postrčila Kristýnu k té podivné konstrukci.

Asi dva metry od země byl ve zdech koutu zapuštěn silný trámek, takže on a roh zdí tvořil trojúhelník. V podlaze bylo přesně pod trámkem přišroubováno silné kovové oko. Kristýna se postavila pod trámek obličejem do rohu místnosti tak, že kovové oko měla u nohou.

Žena uchopila její ruce a svázala jí za zády pevně zápěstí. Pak svázala i nohy u kotníků a provaz provlékla okem v podlaze, takže Kristýnu připoutala k zemi. Těsně nad koleny jí stáhla nohy koženým pásem s přezkou.

Kristýna zhluboka dýchala a chvěla se. Najednou cítila, jak jí ruce za zády něco táhne nahoru. Musela se předklonit, jinak by se jí paže v ramenou snad vykloubily. Zasténala bolestí, ale tah nepřestával. Sklonila hlavu až ke kolenům a přitisknula ji k nim.

Žena totiž přehodila provaz, kterým jí předtím svázala ruce, přes malou kladku na trámku a vytáhla ho, kam to až šlo. Pak provaz upevnila a zálibně si prohlížela svázanou skloněnou dívku, která plačtivě oddechovala. Ale stále ještě nebyla spokojena. Kusem provazu přitáhla Kristýně obojek - a tím i hlavu - ke kolenům. Tak. Teď to bylo ono.

"No," řekla s povýšeným úsměvem, "Jak se ti to líbí? Je to fajn, ne? Tak odpověz!" Žena trhla provazem, vedoucím přes kladku, a Kristýna bezmocně vykřikla bolestí.

"Aha," rozhlédla se žena kolem, "řvát mi tady teda nebudeš!" Objevila pruh černé pevné látky, sklonila se ke Kristýně a uvázala jí ho pevně mezi pootevřenými rty kolem hlavy. Kristýnino sténání zaniklo v tlumených zvucích.

"To je ono," řekla spokojeně žena. "Tak je to správný. Ale ještě to není všechno."

Pomalu procházela kolem zdí s vystavenými bičíky, důtkami a pruty.

"Hmm," zamračila se, "to není to pravé..." Nakonec se spokojila s kusem tenkého provazu asi metr dlouhým. Přeložila ho napůl a smyčkou zálibně švihla do vzduchu.

Kristýna namáhavě dýchala a naslouchala zvukům. Přitisknutá kdesi u svých štíhlých nohou skoro nic neviděla, jen ženiny nohy v rudých střevících. Stála trochu stranou za ní. Ticho, které nastalo, jiskřilo očekáváním.

"Uvidíme, kolik toho vydržíš," sykla žena nenávistně, napřáhla se a přesně nasměrovala úder svištícího provazu na Kristýnin zadeček, obepnutý černou kůží. Když rána dopadla, Kristýna se začala zmítat a pokusila se vykřiknout, ale nebylo jí to nic platné. Čím víc se hýbala, tím větší si způsobovala bolest. Nakonec jen stála na třesoucích se nohou, dusila se bolestí ve výkřicích a skrz slzy nic neviděla.

A rány padaly a padaly...

Pokračování příště

(Ještě přece máme další čtyři zákazníky!)


...::: Tip pro Vás: Roubík s míčkem :::...
Sexshop Sexujte.cz


0 komentářů.
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...