Naked Kombat
Electro Sluts
Fucking Machines
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English

Agent

Autor: neznámý

Hodnocení

1234567

Musel jsem znovu zajít za paní Zdenou.V obchodních záležitostech si není možné vybírat ,zvláště když člověk prodává zboží ,o které není příliš zájem .Paní Zdena byla jednou z mála ,která na mne nepoštvala psa ,takže určitě má zájem :Stačí jen ji o tom přesvědčit .Byla slunečná neděle ,paní Zdena odjela na zahradu ,takže určitě má dobrou náladu a dostatek času .Tím snadněji proto pochopí výhody mnou nabízeného zboží .Na zahradu paní Zdeny to sice byl kousek cesty ,ovšem kdo chce dopřát lidem trochu štěstí svým vysoce kvalitním zbožím ,ten musí nějakou tu námahu obětovat .

Paní Zdena nebyla na zahradě sama ,měla tam na návštěvě kamarádku ,což jsem zjistil až na místě .Opalovaly se na zahradě za živým plotem a jak jsem už z dálky slyšel ,obě se dobře bavily .Výborně ,čím víc zákazníků ,tím lépe .

Obě se sice přestaly dobře bavit ,když jsem se objevil ,to se ale v mé branži stává .Paní Zdena mne sice své kamarádce nepředstavila ,ale oslovovala ji Věro ,takže jakoby se stalo .Řekla jí ,že to je ten agent ,takže zřejmě už o mně a mém zboží spolu mluvily někdy dříve .Tím se vše usnadnilo ,takže bylo možné jít rovnou k věci .

"Nechcete se radši taky opalovat ?"zeptala se paní Věra ,když jsem přednesl svoji skvělou nabídku .

Původně jsem nechtěl ,ale zákazníkům je třeba vyhovět .Takže jsem se obnažil také ,přisedl si k nim a zopakoval ,co všechno jim nabízím .Popsal jsem všechny přednosti svého zboží a všechny výhody ,které z jeho koupě vyplývají .Zdůraznil jsem ,že prodávám jen značkové zboží .

"To je značka Zmetex ?"zeptala se paní Věra .

Protestoval jsem .Já nabízím zcela jiné značky .

"Přednosti už jste popsal ,"namítla paní Věra ."To už nemusíte opakovat .Teď jsou na řadě nedostatky ."

"Žádné nedostatky nejsou .To bych si přece nedovolil nabízet vám něco ,co má nějaké nedostatky .To možná dělá někdo jiný ,ale co já nabízím ,je naprosto dokonalé ."

"Tak říkáte žádné nedostatky ?!"pronesla paní Věra se zvláštním zabarvením hlasu ."Dal byste za to ruku do ohně ?!"

"Samozřejmě!"nezaváhal jsem ani na okamžik .

"Hm…" ocenila to paní Věra ."To znamená ,že buď vydržíte neuvěřitelně moc ,anebo že mě neberete moc vážně !"

"To bych si nikdy nedovolil !"zaprotestoval jsem .

"Takže jste ochoten něco vytrpět ,abyste nás přesvědčil ?Nebo nám nedostatky toho svého póvlu prozradíte bez mučení?!"

"To není žádný póvl !"zaprotestoval jsem znovu ."To jsou naprosto bezvadné věci ,bez kterých se nemůžete obejít !"

"Co mu uděláme ,aby to prozradil ?"obrátila se paní Věra na paní Zdenu ."Jinak se to asi nedozvíme !"

"Já bych ho nejraději škrtila ,"řekla paní Zdena pomalu .

"To se dá snadno zařídit ?"pokrčila rameny paní Věra a chytila mne pod krkem .Sice mne naškrtila ,držela mě docela volně ,ale přesto mě to překvapilo .To se mi ještě nestalo ,abych takovýmto způsobem cítil na krku cizí ruce .

"Promiňte ,ale já…" zaprotestoval jsem ještě jednou .

"Copak ?!Ruku do ohně byste strčil a tohle vám vadí !?"podivila se paní Věra s obrovským úžasem ."No …nevadí ,ale …"

"Když nevadí ,tak trochu přitlačím ,"pokrčila rameny paní Věra .Ruce kolem mého krku se mírně sevřely a lehce mi zatlačily na hrdlo .Žádné potíže mi to nezpůsobylo ,dokonce to ani nabylo nepříjemné .Paní Věra měla jemné ,hebké ruce ,navíc byla krásná a pěkně se na ,mne usmívala .Od takové ženy by možná i opravdové škrcení bylo snesitelné .Přesto jsem jí pro jistotu chytil ruce za zápěstí .Měla je stejně hladké a štíhlé jako celé tělo ,bylo příjemné držet je v dlaních .

"Teď už nám to pro zradíš ?"zeptala se paní Věra .

"Já nemám co !Já prodávám jen ty nejdokonalejší věci !Naprosto bez jediné chybičky !"trval jsem na svém.

"No …jak myslíte …"

Tlak rukou na mém krku zesílil .Pokusil jsem se jemně odtáhnout ruce paní Věry od svého krku ,ale neuspěl jsem .Paní Věra sice ani mrknutím oka nedala najevo ,že cítí můj tah ,ale rázně se postavila na odpor ."Asi bychom mu měly svázat ruce ,"poznamenala jen ."Abych nám při tom nepřekážely ."

"Klidně ,"souhlasila paní Zdena ."Když je nebude na nic potřebovat .."

"Nebude ,"potvrdila paní Věra ."To všechno mu zvládneme udělat samy .Takže ani my je na nic potřebovat nebudeme ."

Paní Zdena tedy přinesla ze zahradní chatky klubko jakési šňůry ."Dej si ruce za záda !"poručila mi s úsměvem .

Zaváhal jsem .Tahle prodejní akce se začala vyvíjet trochu jinak ,než jsem byl zvyklý .Skutečně jsem nevěděl ,co mám dělat .

"Tak dělej !"S úsměvem mi začala tykat také paní Věra .Jako pobídku mi sevřela krk trochu silněji .Pocítil jsem mírný tlak v hlavě .Musel jsem napnout krk ,abych se toho tlaku zbavil .

Zákazníkům se nemá odporovat ,to je základní dealerská poučka .Zákazníky je třeba přesvědčovat ,jenže na to teď nabylo mnoho času .Asi bude lepší vyhovět a pak se uvidí .

Pustil jsem tedy předloktí paní Věry a dal jsem ruce za záda .Paní Zdena mi je tam zachytla ,zkřížila mi paže zápěstím k sobě a pak jsem cítil už jen stále sílící tlak na zápěstích .Trvalo to dost dlouho , s krkem v rukou paní Věry jsem se nemohl pořádně ohlédnout ,když se mi paní Zdena znovu objevila v zorném poli ,nemohl jsem už rukama za zády ani pohnout .Zápěstí jsem měl silou stisknutá k sobě a kdykoliv jsem se pokusil pohnout prsty na rukou ,stisk vždycky výrazně zesílil .Rychle jsem poznal ,že musím mít obě paže napjaté v loktech ,obě ruce naopak naprosto uvolněné ,dlaně mírně pootevřené ,s prsty v jedné určité poloze ,aby se mi sevření zápěstí trochu zmírnilo .Když jsem jen mírně ohnul lokty nebo rozevřel dlaně ,či se jen pokusil zatnout pěst ,zápěstí se mi stiskla takovou silou ,až jsem dostával obavy ,aby se mi s nimi něco nestalo .

"Tak jsem mu ty ruce trochu vylepšila ,"řekla paní Zdena ."Snad to tak bude stačit ,"zhodnotila moje seznamování se s pouty ."Půjč mi ho na chvíli ,ať zkusím ,jestli mu to bude dobře držet !"

"Samozřejmě",souhlasila ihned paní Věra a pustila mi krk ."Tady ho máš !Je tvůj !"

Teď mě zase paní Zdena chytila za krk ,ale nezkoušela mě škrtit jako paní Věra ,nesvírala mi ho ,držela ho volněji .Místo toho mi lehce zatlačila oběma palci na ohryzek a když jsem nijak nereagoval ,sjela mi jedním palcem po hrdle dolů až do té jamky mezi klíčními kostmi a tam mi už o něco silněji znovu zatlačila do hrdla a zároveň i dolů dovnitř hrudi .To už bylo horší .Ten pocit nedovedu popsat ,bylo to něco jako kdybych něco polkl do té nesprávné trubice a vdechl to až do plic .Prudce jsem se rozkašlal ,ale ten kašel nepomáhal .Paní Zdena se mi systematicky rýpala palcem v té jamce a působila mi tím neovladatelné nucení ke kašli .Nemínila s tím přestat a já jsem se v nekonečném záchvatu dusivého kašle všemožně snažil osvobodit si ruce ,abych se mohl tomu palci paní Zdeny bránit .Snažil jsem se rozervat pouta ,snažil jsem se vytrhnout z nich aspoň jednu ruku .Už jsem vykašlal všechen vzduch z plic a měl jsem pocit ,že teď už musím vykašlat i plíce samotné ,a ruce mi stále pevně vězely v poutech za zády .Nemohl jsem se nadechnout ,nucení ke kašly bylo skutečně nepřetržité a nezvládnutelné .To ,co jsem ze sebe vydával ,už také nebyl kašel ,ale jen jakési děsivé sípání . Ruce jsem stále nemohl použít a žádným jiným způsobem se zbavit palce paní Zdeny nešlo .

"Zdá se ,že to drží dobře ,"spokojeně konstatovala paní Zdena ."To jsem ráda …"A konečně se mi přestala rýpat palcem uvnitř hrudi .To hrozné nucení ke kašli rázem ustalo ,jako zázrakem a já se konečně mohl zase nadechnout .

"Ukaž ,jak vypadá agent se svázanýma rukama …?"projevila zájem paní Věra a šla se mi podívat za záda .Hlavně že mi pustila krk .Jen se podívat jí ale nestačilo .Popadla mi paže a zvedla mi je nahoru ,aby si mé spoutané ruce prohlédla z blízka .Zato mne při tom zabolela ramena a musel jsem se trochu předklonit ,aby se jim nic nestalo .

"Dobrý ,"zhodnotila mé ruce paní Věra spokojeně .Mně to sice moc dobré nepřipadalo ,já jsem spokojený nebyl ,ale na mé názory se nikdo neptal .Místo toho mi bez varování ,prudce jako šlehnutí bičem projela paží pronikavá bolest .Brňavka .Paní Věra mi bez tápání nahmátla na lokti brňavku a teď si s ní pohrávala .Nárazová bolest mi vystřelovala až do mozku .

"Jaúúú !!!To bolí !" ujelo mi .

"To je dobře .Proto ti to dělám !" spokojeně odpověděla paní Věra ."Ale jestli tomuhle říkáš bolest ,jak ti pak máme věřit ,že bys dal ruku do ohně ?"

"Ale to se přece říká jen tak !" namítl jsem .

"Jo…jen tak !A o tom bezvadném zboží se to také říká jen tak ,že ?Hele ,jak to z něj najednou leze !Jak máme poznat ,kdy mluvíš pravdu a co říkáš jen tak ?Nechceš nám raději rovnou říct ,jak je to doopravdy ?"

"Já přece vždycky mluvím pravdu !Všechno ,co jsem vám řekl ,je svatosvatá pravda !"

"A to ti máme věřit ?Jak nás chceš přesvědčit o té své pravdě ?!Co všechno jseš ochoten vytrpět pro tu svojí pravdu ,abys nás přesvědčil ?"

"Cokoliv ,co budete chtít !"prohlásil jsem hrdinně .

"No …to ráda slyším !A ráda si vyzkouším,jak pevně si stojíš za tou svojí pravdou !"A další šlehnutí prudké bolesti mi trhlo tělem .

"Pořád ještě neprozradíš ,jak je to doopravdy ?!"zeptala se paní Věra tak trochu posměšně .To bylo asi to jediné ,co ji zajímalo .

"Co mu děláš ?" zajímala se paní Zdena ,když viděla ,jak se asi na to šklebím .

"Nic zvláštního .Jen mu trochu brnkám na nerv jako na strunu .To mu nic neudělá ,neboj se .Na …zkus si to taky ! Jde to docela dobře !"nabídla jí moji druhou paži paní Věra .Paní Zdena ochotně začala ohmatávat můj druhý loket .

"To musíš z vnitřní strany ,těsně nad kloubem ,a palcem pořádně přitlačit do hloubky !"zaučovala ji paní Věra .Švihnutí prudké bolesti mi projelo tentokrát levou paží .Zatímco pravou paži už jsem měl trochu otupělou ,v levé jsem pocítil bolest znovu v plné síle .

"To je ono !"pochválila ten výkon paní Věra . Vidělas ,jak sebou trhnul ?A cítíš mu tam mezi kostmi ten nerv ?"

"Jo ,něco tam má ,"souhlasila paní Zdena ."Něco jako tenkou měkkou hadičku .Tady !" ukázala a mně znovu zajiskřilo před očima při té bolesti ."Opravdu se to mačká docela dobře ,"konstatovala paní Zdena spokojeně ."Ani to nikam neutíká …"Zato já bych nejraději utekl za devatery hory ,kdyby mi nedržely předloktí tak pevně .

"Tak co ,teď už nám řekneš pravdu ?ozval se paní Věra .To bylo hrozné ,na co ona pořád myslela .Já bych už tenhle obchod docela klidně oželel ,ale ji zajímalo jenom to moje zboží .Když si ženská vezme něco do hlavy ,je s ní prostě k nevydržení .

"Myslím ,že bychom ho měly nechat chvilku odpočinout .Nezdá se ti ,že už nějak ztrácí obchodnický elán ?"Jakoby paní Věra četla moje myšlenky.

"Taky mám pocit ,že ze začátku se cukal víc ,souhlasila paní Zdena .Teď už to nějak nefunguje :"

"Jo ,jo ,už ani takový není to ,co býval ?" dodala paní Věra ."Budeme muset zkusit udělat mu zase něco jiného ,jinak nám neřekne nic ."Pustily mi paže a nechaly mne být .Ruce mi nechaly svázané a kuly pikle ,co se mnou udělají dále .Byly si naprosto jisté ,že neuteču a že tady budu trpělivě čekat na to ,co ony vymyslí .A měly pravdu .Odejít jsem nemohl ,protože jsem se nemohl obléknout ,a protestovat ,nebo dělat rozruch jsem nechtěl ,protože bych tím určitě přišel o veškerou reputaci .

Pro úspěšný obchod je prostě potřeba něco vytrpět .Takže jsem tiše stál na místě ,kde mne nechaly ,sledoval jsem je ,jak se radí ,a duševně jsem se připravoval na to ,co budu muset vydržet teď .Mezitím jsem se pokoušel zjistit ,jestli bych nemohl něco dělat s těma rukama .To mi vadilo nejvíce ,že při tom ,co přijde ,si nebudu moci nic chránit ,ani jakkoliv jinak ovlivnit to ,co se se mnou bude dít .Že budu vydaný na milost a nemilost těm dvěma Amazonkám a všem jejich nápadům .Ony budou mít ruce volné a já ,který bych potřeboval mít ruce volné více než ony ,je budu mít svázané .

Podařilo se mi vystrčit ruce za zády stranou a zahlédnout si je vedle trupu .Tím se mi ovšem pouta na zápěstích opět utáhly ,takže jsem mohl pozorovat ,jak mi ruce začínají tmavnout ,a otékat a jak jim na hřbetech začínají obludně nabíhat žíly .Zřetelně jsem začal v rukou cítit tlak zadržené krve .Kolem zápěstí jsem měl několikrát omotanou a pevně utaženou šňůru ozdobenou pořádným uzlem .Závity šňůry tvořily ostrou hranici mezi temně fialovou barvou kůže rukou a přirozenou normální barvou kůže předloktí .Uzel jsem měl na horní straně ,takže jsem si ho mohl prohlížet podle libosti ,ale nemohl jsem s ním naprosto nic udělat ,protože jsem si na něj prostě nedosáhl .Vlastně ani prohlížet jsem si ho moc dlouho nemohl ,protože mi přitom ruce nestvůrně opuchly a začal jsem v nich ztrácet cit .Musel jsem je dát zase za záda ,napnout lokty a uvolnit dlaně a prsty rukou do té jediné správné polohy ,v níž mne budou mít zápěstí tak silně stisknutá a krevní oběh do rukou se mi obnoví .

"Vidíš ,jak rychle se naučil ,jak má ty ruce držet ,aby se jim nic nestalo ?"všimla si mé snahy paní Věra .

"Jo ,pěkně mu blednou .Za chvilku budou mít docela normální barvu .

"Jistě ,"přikývla paní Věra ."Tady názorně vidíš ,že se o něj nemusíš nijak strachovat ,on si dovede pomoci .Stačí ,když ho čas od času necháme chvilku vzpamatovat a on už se dá do pořádku sám .On ví líp než my ,co potřebuje a co má dělat ."

"Budeme mu ještě něco dělat?"

"No jistě !Vždyť jsme teprve začaly !A on nám přece ještě pořád neprozradil pravdu o těch svých zgarbech .A kromě toho už je zase v plné síle a pořád odhodlaný bránit to svoje sladké Tajemství !Přece ho o tu možnost nepřipravíme ,nemyslíš ?"

"Tak co to bude teď ?"

"Cokoliv ,co tě napadne .A…hele ,zkus najít ještě jeden takovíhle kmínek !"

"Ukaž ?!"Takových je tady všude plno .Má být taky tak hranatý a tak špinavý ?"

"Špinavý být nemusí ,ale hranatý by měl být co nejvíce .Asi takhle veliký ,tak asi jako půl pěsti ."

"A co s ním ?"

"Koukej !"paní Věra mi odtáhla jeden loket od těla tak daleko ,až se mi zase sevřela pouta na zápěstí a do podpažní jamky mi vsunula kámen .Zabolelo to ,jak mne rýpl do žeber ,a paní Věra mi ho zastrčila tak hluboko pod ramena ,jak jí to jen šlo .Paní Zdena se zájmem přihlížela a pak mi pod druhou paži stejným způsobem zastrčila ten svůj kámen .

Tlačilo to děsně .Do žeber i paží .Pokoušel jsem se nějak se jich zbavit ,roztahoval jsem lokty od sebe ,aby se mi podpažní jamky otevřely ,ale kameny se v nich držely jako přilepené .Zkoušel jsem i krčit rameny a kroutit jimi dopředu i dozadu ,ale jediným výsledkem bylo ,že kameny tlačily ještě víc .

"Fakt se jich nějak nemůže zbavit ,"podivila se paní Zdena ."A já jsem si myslela ,že mu musí hned vypadnout ."

"Nevypadnou ,"potvrdila paní Věra ."Bude je tam mít tak dlouho ,dokud mu nerozvážeme ruce .Do té doby ho tam pořád budou tlačit ."

"Tak se mi to líbí !"prohlásila spokojeně paní Zdena ."Když něco funguje samo a já se o to nemusím starat ."

"A ještě lepší je ,když se musí starat on ,zatímco my se budeme jenom dívat ,jak se namáhá ,"kontrovala paní Věra ."To taky jde ?"

"Samozřejmě .chceš to vidět ?"

To se dalo čekat ,že chtěla .Paní Věra vzala z mého odloženého obleku mou vázanku a nasadila mi ji na holý krk .Pak mne vzala za vlasy ,bez slova mě za ně stáhla do hlubokého předklonu ,takže mne teď držela asi tak jako nějaký kufr ,a v tomhle předklonu mne odvedla do chatky k jakémusi závěsu ,který odděloval malý kamrlík s košťaty od ostatního prostoru chatky .Závěs odhrnula ,vázanku mi na krku otočila uzlem dozadu ,vytáhla ji do výšky a uvázala oba konce ke garnyži ,na ní byl původně onen závěs .Vázanka mne přitom tlačila do hrdla ,takže jsem vystoupil na špičky .Paní Věra na to zjevně čekala a hned povytáhla vázanku ještě výše a napjala mi tak tělo jako strunu .

"Vždyť ho oběsíš !" vyděsila se paní Zdena ."Co s ním pak tady budeme dělat ?"

"Ale neoběsím !"usmála se paní Věra ."Tohle není oprátka !Tohle se mu nestahuje kolem krku .Podívej ,když se taková vázanka uváže za oba konce ,tak se neutahuje ,a když mu ten vázankový uzel nepřitáhneš až k šíji ,když mu necháš tu smyčku hodně volnou ,tak se škrtit nebude .Vidíš přece sama ,že se mu nic špatného neděje .Kdyby měl nějaké potíže ,to první ,čím by na to zareagoval ,by bylo ,že by začal napínat krční svaly a rudnout v obličeji .Vidíš snad na něm něco takového ?Dýchá docela normálně ,obličej mu netmavne ,jazyk nevyplazuje ,ani krk nenapíná ,takže je v naprosté pohodě .Jenom musí stát na špičkách a nějakou dobu si tak postojí .A my se zatím budeme dívat ,jak mu to půjde …!"

Skutečně si přitáhly pohodlná křesla ,uvelebily se naproti mně a spokojeně sledovaly svoje dílo .Zpočátku se skutečně nic nedělo .Vázanka mi volně ležela na krku ,nebyla utažená ani tak ,jak je v běžném obleku obvyklé .Ani jsem ji na kůži skoro necítil .Stál jsem na špičkách a netušil jsem ,co mne čeká .

Potíže přišly poměrně brzy .Pocítil jsem únavu v lýtkách .Pravda ,tak dlouho jsem jenom na špičkách končetin nestál ještě nikdy v životě .Neměl jsem lýtka vytrénovaná na něco takového .Mírně jsem poklesl …a ihned jsem ucítil vázanku na krku .Nepříjemně mi zatlačila do hrdla -právě tam na hoře ,v tom choulostivém místě pod bradou .Poněkud mi na zúžila dýchací cesty .Můj dech přestal být tichí a začal být slyšet .Ihned jsem se sice vytáhl na špičkách zase až na horu a všechny potíže tím okamžitě zmizely ,ale já už začínal tušit ,co bude následovat .

Únava v lýtkách se mi hlásila stále citelněji .Dlouho asi takhle stát na špičkách nevydržím ,jenže co bude pak ?Všimnou si ty dvě ,že jsem u konce sil a odvážou mne ?!Nebyl jsem si tak jistý .Paní Věra přece jasně řekla ,že spoléhá ,že si dovedu poradit sám .Musím něco vymyslet ,jak bych lýtkům ulevil .A musím to vymyslet hodně rychle ,protože lýtka už mi takhle napjatá dlouho nevydrží .

Zkusmo jsem trošičku poklesl patami dolů k zemi ,abych poznal ,co mi uvázání dovolí .Skutečně jen nepatrně ,snad jen o centimetr ,a smyčka kravaty na krku se okamžitě ohlásila .Až jsem se vyděsil ,jak strašnou silou mi vázanka přimáčkla krk .Na to ,jak nepatrně jsem poklesl dolů ,to byla síla přímo příšerná .Kravata vedoucí od mé šíje nahoru se napjala a tlakem do týla mne donutila sklonit hlavu .Toho okamžitě zneužila smyčka táhnoucí od mé šíje přes hrdlo ,a s chutí se mi do něj zabořila .Bylo to příšerné .Pokud jsem si snad na chvilku pomyslel ,že bych část váhy těla mohl přenést na krk a kravatu na něm ,abych svým lýtkům aspoň trochu ,alespoň částečně ulevil ,pak tahle zkouška mne z takových nápadů rychle vyléčila .Ne .Žádná úleva mi nebude dopřána .Na tohle si nezvyknu .Na takový tlak není můj krk stavěný .Budu muset stát na špičkách ,jak nejvýše to bude možné .

Taky mne napadlo ,že jsem si to zavinil sám .Nemohl jsem přece vůbec na ty špičky vystupovat ,když mne paní Věra přivazovala !Co by se stalo ,kdybych to neudělala ?Kdybych stál pevně patami na zemi a odmítl postavit se na špičky ,paní Věra by mne sice mohla trochu přiškrtit ,ale stoupnout si na špičky by mě asi nepřinutila .Nahoru by mne určitě nezvedla .Jenže pozdě bycha honit .Když jsem už stál vypnutý na špičkách a na došlápnutí zpět na zem či na jakýkoliv pokus vzdorovat už bylo pozdě .Když jsem zkusil postavit se na plná chodidla ,uzel už držel a mně kravata sevřela krk takovou silou ,až se mi udělaly mžitky před očima .Nezbývalo mi v té chvíli už nic jiného ,než se zase postavit na špičky a snažit se vydržet tak co nejdéle .

Paní Věra s paní Zdenou se pohodlně rozvalovaly v křeslech a s úsměvem přihlížely mým pokusům .Jak já bych teď potřeboval mít ruce volné jako měly ony !Ruce upevněné na zádech mi nebyly nic platné a nohy už mi dlouho vydržet neměly .Prsty levé ruky jsem mohl nahmatat pouta na zápěstí pravé ruky .Usilovně jsem pouta ohmatával a horečně přemýšlel ,jak by se toho dalo využít .V hlavě jsem měl zoufalé prázdno ,nic mne nenapadalo .S těmi pouty nedokážu udělat nic .Ruce si neuvolním .stalo se prostě to ,čeho jsem se obával nejvíce ,byl jsem zcela odkázán na to ,co udělá paní Věra nebo paní Zdena .Sám svůj osud nemohu nijak ovlivnit .Nezbývalo mi nic jiného než doufat ,že i mne paní Věra jednou odváže a že to do té doby vydržím .Že s tím paní Věra nebude nijak spěchat ,tím jsem si mohl být jistý .Jak dlouho si bude dávat na čas ,jsem si v duchu opakoval stále dokola .

"Tak jak se daří ?"zeptala se paní Věra posměšně ."Pořád si ještě chráníš to svoje tajemství ?Nechceš nám konečně něco říct ?"

Snad jsem i trochu zaváhal .Ale smysl pro obchod přece jenom převládl .

"Co mám říct ?Já už jsem řekl všechno !Já prodávám všechno naprosto dokonalé .Žádnou chybu to nemá ,"řekl jsem hrdinně ."Všichni ,kdo prodávají to ,co já ,vám to potvrdí .Žádné stížnosti nikdy nebyly .Všeobecná spokojenost !Stovky děkovných dopisů !"Tisíce výhružných !Ale to už jsem si nechal pro sebe .

"NO tak jen trp ,kozáče ,uděláš obchod !"odpověděla paní Věra ."Třeba nás i přesvědčíš !"

Ano ,v to jsem pořád ještě doufal .Tenhle obchod nesmím ztratit !Teď už ne !Ale za jakou cenu ?

Únava v lýtkách se stávala nepříjemnou .Jakmile jsem ale jen trochu sklesl níže ,hned mi kravata stiskla hrdlo a zarazila mi dech .Jazyk v ústech se mi podivně zvětšil ,takže jsem musel ústa otevřít ,aby se mi tam vešel .Ani to nepomohlo ,jazyk mi sám od sebe vylezl z úst ven .Kravata mi pod bradou tlačila na hrdlo a vymačkávala mi jazyk z úst tím víc ,čím hlouběji jsem klesal .S hrůzou jsem zjistil ,že napínání krku mi nijak nepomůže .Dokonce mou situaci ještě zhoršovalo .Kravata se mi posunula po krku nahoru ,kde krční svaly už nic nezakrývají ,kde choulostivá místa na krku nic nechrání .Když jsem napjal krční svaly ,abych si uvolnil přiskřípnutou vzdušnici ,napjala se mi smyčka kravaty na krku ještě víc a přimáčkla mi žíly v krku ,které mi v těch místech už před tlakem kravaty nic nechránilo .Pocítil jsem nával krve do hlavy a začal jsem se tak hrozně škrtit ,až jsem z toho málem přestával vidět .Rychle jsem poznal ,že mi nezbývá nic jiného než krk naopak docela uvolnit ,poddat se tlaku kravaty a nijak se jí nebránit .V tom případě mi kravata zase stiskla hrdlo a ztěžovala mi dýchání .Ovšem obtížnější protahování vzduchu zúženým průduchem bylo pořád snesitelnější než přetlak krve při zúžených žilách .Bylo to sice nepředstavitelně nepříjemné cítit ,jak mi kravata bez zábran utlačuje v krku všechno , co tam mám ,ale bylo to pořád ještě nejspíše snesitelné ze všeho ,co jsem vyzkoušel .Skutečně jsem neměl žádnou jinou možnost než dál stát na špičkách navzdory stále sílící bolesti v přepínaných lýtkách

"Co když to nevydrží ?"zeptala se paní Zdena ."Neměly bychom mu trochu ulevit ?"

"Proč ?"podivila se paní Věra ."Vždyť mu to jde docela dobře !Dokonce už ani není potichu ,takže už se nemusíš dívat ,jak si vede .Teď už dýchá docela hlasitě ,takže už to slyšíš ,že je s ním všechno v pořádku ,a můžeš se při tom bavit něčím jiným."

"No dobře ,ale co když to nevydrží ?co když se oběsí ?"

"Nechápu ,proč by se měl chtít oběsit .Tak strašné ty jeho šmejdy snad přece jenom nejsou .Ale i kdyby chtěl ,tak se mu to nepodaří .Podívej se na tu tyčku ,co je k ní přivázaný .Myslíš .že by ho unesla ?"

"To sotva ,"uznala paní Zdena .

"Tak vidíš .Já si také myslím ,že je ta tyčka dělaná jenom na váhu toho závěsu .Kdyby se nám náš agent nějak zhroutil ,tak ta tyčka pod jeho vahou praskne a milý agent bude mít rázem krk volný .

"Tak proč to tedy už dávno neudělal ?Co mu v tom brání , aby za tu kravatu zatáhl plnou vahou těla ?"

"No …"zasmála se paní Věra ."Tady z toho křesla se nám zdá ,že mu v tom nebrání nic .Jenže on asi má ten krček trošku choulostivý .On je v tom trochu rozdíl tahat za kravatu rukou nebo krkem .Ona by mu ta kravata při tom stiskla hrdlo a to on asi nemá rád .On asi bude raději hodinu stát na špičkách ,než si nechal na vteřinku stisknout hrdlo."

Jí se to povídalo .Ona měla hrdlo volné ,o rukou ani nemluvě ,dýchala si lehce a bez potíží ,nohy měla zvednuté nahoru a opřené o křeslo paní Zdeny ,její lýtka měla blaženou siestu .Zato moje lýtka už zoufale volala po odpočinku .Únavou se mi začala podlamovat chodidla do stran .Už se mi nedařilo udržet paty a kotníky u sebe .Zbytečně jsem tím ztrácel centimetry výšky ,s takovou námahou udržené utýranými lýtky .

Ovšemže jsem chvíli uvažoval o tom zlomit tu tyčku ,o které mluvila paní Věra.Okamžitě bych měl krk volný .Jenže už jsem poznal ,jak velkou sílu ta tyčka vydrží a co mi při tom ta síla udělá s hrdlem .Bylo to příliš strašné ,než abych dokázal sám ,z vlastní vůle se plnou vahou těla pověsit za krk na tu tyčku .I když jsem chápal ,že by to bylo jen na okamžik ,prostě jsem k tomu nesebral odvahu .Paní Věra měla pravdu .To raději budu stát na špičkách .Samozřejmě že tím svoji situaci nezlepším a jen se tím zbytečně vysiluji ,ale to se aspoň dá vydržet .Zatím .

Snažil jsem se natahovat tělo na co největší délku ,protože každý centimetr ,o který bylo možné poklesnout patami k zemi ,představoval obrovskou úlevu .Lýtka se mi chvěla únavou a v rytmu toho chvění mi kravata přivírala dýchací cesty .Můj dech se stal stejně třaslavý jako moje lýtka .

Teď už mi zbývala jen jediná možnost .Nadechl jsem se ,jak nejvíce to šlo ,a zcela vědomě jsem klesl dolů ,zavěsil jsem se na kravatu a přenesl na ni tak velkou část váhy těla ,jak jsem se jen odvážil .Kravata mi ovšem stiskla hrdlo takovou silou ,že mi zcela znemožnilo dýchání .Zato lýtkům se přece jenom trošku ulevilo .Doufal jsem ,že jim tuhle úlevu budu moci dopřát tak dlouho ,na jak dlouho dokážu zadržet dech .Obvykle vydržím dost dlouho ,ale tentokrát mi dech došel tak rychle ,až jsem se podivil .Už po několika vteřinách jsem musel zase vystoupit na špičky ,aby se mi dýchací trubice znovu otevřela .Výsledek nebyl žádný .Lýtka mne bolela stejně jako předtím .Jenže jsem neměl na výběr .Nic jiného se dělat nedalo .Musel jsem se rychle vydýchat a udělat to znovu .A tentokrát se musím snažit vydržet se zadrženým dechem déle .Na přimáčknutou průdušnici se asi časem dá zvyknout .Když si to člověk zkusí a ví už ,jaké to je ,tak se to dá vydržet .Jen to vydýchání mi šlo dost pomalu .Se zúženými dýchacími cestami se vzduch v plících nedá vyměnit moc rychle a já už jsem se nedokázal vytáhnout na špičkách tak vysoko ,aby mi kravata ponechala tu dýchací trubici otevřenou úplně .

"Nezdá se ti ,že ten náš agent má nějaké potíže s dechem ?"zeptala se paní Zdena nevinně .

"Zdá ,"přikývla paní Věra klidně .Kdyby si pořádně stoupnul na špičky ,tak by je neměl .Tenhle agent asi nemá moc dobře vytrénovaná lýtka .Asi málo jezdí na kole ."

"Neměli bychom s tím něco dělat ?"

"Ne proč ?"podivila se paní Věra ."Snad bys mu nechtěla půjčit svoje kolo na trénink ? Jen ať si trénuje sám !A když ten trénink zanedbal ,tak ať si teď pomůže ,jak umí !"

"No jo ,ale …neudusí se nám tady ?"

"Když se bude snažit ,tak ne .Tenhle agent má totiž nejenom slabá lýtka ,ale i slabý mozek .Jinak by už dávno přišel na to ,jak si pomoci .Neslyšelas nikdy ,že stání na místě je vždycky daleko únavnější než třeba chůze ?Třeba i chůze na místě .Kdybys chtěla vědět ,proč to tak je ,tak to ti vysvětlí každý doktor kardiolog.Prostě to tak je .Takže ,agente ,pochodem v chod !"zavelela jako četař na cvičáku .

Poslechl jsem .Co mi jiného zbývalo ? Stejně jsem nevěděl ,co mám dělat ,abych to vydržel .A jestli má paní Věra pravdu ,tak mi to třeba třeba pomůže .Ale především -byl jsem plně odkázán na to ,co si ty dvě usmyslí .Kdyby se na mne rozzlobily ,kdoví,co by se se mnou stalo potom .Musel jsem se všemožně snažit za každou cenu jim vyhovět ,ať už po mně chtěly cokoliv .Hlavně aby byly se mnou spokojené .Musel jsem udělat všechno ,co jsem mohl ,abych se jim zavděčil a aby ony pak za odměnu třeba byly ochotné mne odvázat .

Při prvním pokusu mi to připadalo nesmyslné a nemožné .V situaci ,kdy jsem se jen taktak držel na špičkách obou nohou ,bych měl ještě ke všemu jednu nohu zvednout a zůstat stát jen na jedné jediné špičce !?Lýtko ,postižené najednou plnou vahou těla ,také zaprotestovalo silnou bolestí .Jenže nebylo vyhnutí .

Nebyl to vojenský pochod ,co jsem předváděl .Nedalo by se to nazvat ani přešlapováním ,bylo to jen takové přenášení váhy těla z nohy na nohu ,nebo lépe řečeno z jedné špičky na druhou .Udržet se plnou vahou těla na špičce jedné nohy a druhou zvednout do vzduchu třeba jen na okamžik bylo nad moje síly .Přesto jsem po krátké chvíli pocítil určitou úlevu .Možná se mi to jen zdálo ,ale lýtka už mne tolik nebolela .Že by paní Věra přece jenom měla pravdu ?Ale hlavně …že by mně svým rozkazem skutečně chtěla pomoci a ne jen přidělat další nepříjemnosti jako doposud vždycky ?

"Pořádně !"projevila nespokojenost paní Věra ."Nohy zvedat !"zavelela jako na buzerplace ."Neflákat se !"Nebylo vyhnutí .Musel jsem se o to alespoň pokusit .Snad to půjde .Snad se mi krutě zkoušená lýtka opravdu trochu vzpamatovala .Hlavně aby paní Věra neztratila dobrou náladu .Její nespokojenost by v mé nynější situaci mohla být dost nebezpečná .

Snad se i to podařilo .Alespoň na okamžik jsem se pokusil nadzvednout jednu nohu ,když jsem na ní zrovna nestál .Pak jsem na ni plnou vahou došlápl a pokusil jsem se rychle na okamžik zvednout tu druhou .Nevím ,jestli se mi to podařilo .Nemohl jsem se podívat na svoje nohy .Musel jsem vypínat hruď ,abych měl tělo co nejrovnější a nejdelší ,krk mi kravata stahovala dozadu ,ať jsem chtěl nebo nechtěl ,takže přes hruď jsem si na špičky nohou nedohlédl .Hlavu jsem sice musel mít skloněnou ,abych mohl dýchat ,ale to nestačilo .

Na dýchání jsem měl jen krátké okamžiky ,kdy jsem stál na špičkách obou nohou .Na jedné jsem se neudržel tak vysoko ,aby mi kravata ponechala dýchací trubici průchodnou .Pokoušel jsem se sice kroutit se v bocích ,naklánět pánev tak ,abych získal pár centimetrů výšky navíc ,jenže pod vahou celého těla mi unavené lýtko vždy povolilo a pata pokleslo víc ,než co jsem získal zkroucením v boků .Jakmile jsem prostě přenesl váhu těla jen na jednu nohu ,okamžitě se mi dýchací cesty uzavřely .Musel jsem se naučit dýchat ve stejném rytmu ,v jakém jsem přenášel váhu z nohy na nohu .Nadechnout ,zvednout jednu nohu ,zvednout druhou nohu ,vydechnout ,zvednout jednu nohu ,nadechnout ,zvednout druhou nohu ,zvednout první nohu ,vydechnout ,zvednout druhou nohu .A znovu .A nepoplést to .Po vydechnutí jsem obě nohy zvednout nestihl ,na to mi dech nestačil .A zvedat po nadechnutí jen jednu nohu bylo málo .Stejně jako chtít se po vydechnutí hned nadechovat .Mým lýtkům to nestačilo .Ono jim to totiž opravdu dělalo dobře .Ty kratičké okamžiky uvolněné ,kdy jsem měl špičku jedné nohy ve vzduchu ,působily na to uvolněné lýtko přímo blahodárně .Nemohu sice říci ,že by to bylo nějak příjemné ,ale rozhodně se to dalo vydržet snáze .Teď už jsem nepotřeboval rozkaz paní Věry .Teď už jsem přešlapoval sám od sebe a asi bych s tím nepřestal ani kdyby mi to paní Věra zakazovala .

"Všímáš si ,jak pěkně mu to jde ?"komentoval moje úsilí spokojeně paní Věra .

"Jo !Paráda !"ocenila moje úsilí paní Zdena ."Jak dlouho to vydrží ?"

"Tohle by měl vydržet hodně dlouho ,"prohlásila paní Věra tak samozřejmým tónem ,až mi přeběhl mráz po zádech ."Uvidíme ,za jak dlouho bude ochotný říct nám pravdu .A do té doby to nebude moc zajímavé .Nemáš tady nějakou knížku ,že bych si zatím četla ?"


...::: Tip pro Vás: Policejní pouta s plyšem - leopardí :::...
Sexshop Sexujte.cz


"Ne .Proto jsem si přece pozvala tebe ,abych sem žádnou knížku nemusela táhnout ".

"Tak jo .Tak se budeme bavit jako když tady ještě nebyl ,"rozhodla se paní Věra a otočila si křeslo tak ,aby na mne neviděla ."Kde jsme to skončily ?"

Paní Zdena se otočila také a začaly si spolu klidně povídat drby o lidech ,které jsem neznal .Škoda .Možná ,že by to mohli být další zákazníci .Až mne ty dvě odvážou ,budu se jich muset zeptat ,co je to za lidi a kde bych je našel .Teď hned jsem se zeptat ,nemohl ,protože mi kravata natolik utiskovala hrdlo ,že s tak přimáčknutými hlasivkami a s vyplazeným jazykem bych asi nedokázal srozumitelně mluvit a navíc jsem pravidelně na chvilku ztrácel dech ,když se mi při tom přešlapování průdušnice v krku uzavírala úplně .

Nevím ,jak dlouho to trvalo .Hodinky jsem samozřejmě měl ,jenže na ruce ,takže jsem se na ně nemohl podívat .Mohl jsem si je nahmatat ,že je stále ještě mám na předloktí kousek nad pouty ,kam mi je paní Zdena posunula ,aby jí při svazování mích zápěstí nepřekážely .Bohužel hmatem se nedalo zjistit ,kolik ukazují .Připadalo mi ,že tady přešlapuji a chrčím už celé roky ,a ty dvě pořád kecaly a kecaly .Nebralo to konce .To snad ani není možné ,aby dvě obyčejné ženské měly tolik společných známých a věděly o nich tolik drbů .Kdybych já měl tolik zákazníků ,tak bych už dávno byl milionář.

"Jo ,a co vlastně dělá náš agent ?"vzpomněla si na mne konečně paní Zdena a ohlédla se po mně .

"Co by dělal ?Pořád to samé .To přece slyšíme ,"pokrčila rameny paní Věra a otočila se taky .

"No právě .Mě už to nějak nebaví,"prohlásila paní Zdena ."Už by to chtělo zase nějakou změnu ."

"Klidně .Jestli tě něco napadá ,tak s chutí do toho !"

Paní Zdena ke mně pomalu přistoupila ,chvíli si mne přemýšlivě prohlížela ,jak přešlapuji na špičkách a jak přerušovaně oddechuji přes vyplazený jazyk ,pak mi položila ruku dlaní na hrdlo a s prsty na smyčku kravaty a chvíli hmatem sledovala ,jak se mi kravata pravidelně zarývá do dýchací trubice a zase ji uvolňuje .Pak mi ještě prozkoumala pouta na zápěstích ,přejela mi dlaní po předloktí a po ramennou ,ohmatala mi nataženou šíji a pak ji konečně napadlo mne odvázat .Tlak kravaty na hrdlo naráz zmizel ,najednou jsem měl dýchací cesty nádherně průchodné .Zhluboka jsem se nadechl ,tak nádherně snadno ,došlápl jsem na paty -a uvolněná lýtka mne najednou zradila a já se zhroutil na zem .

"No ne !"zasmála se paní Věra ."Jak to děláš ?Předemnou ještě nikdo takhle nepadal do prachu země !"

"To víš ,já nejsem někdo !"ušklíbla se paní Zdena ."Ale zato jsem si ještě na nikoho nezasedla !"

Bez váhání se nade mnou rozkročila a pak se rázně spustila dolů přímo mně na břicho .Nijak mne nešetřila ,dosedla na mě plnou vahou a promáčkla mi břicho do hloubky ,až to zabolelo .Cítil jsem ,že mi svou širokánskou zadnicí dosedla až na páteř a těmi půlkami snad ještě hlouběji .Rychle jsem pokrčil nohy a ze všech sil napjal břicho ,abych si ho aspoň nějak chránil .Paní Zdeně se to asi nějak nelíbilo ,protože se mi na napjatém břichu několikrát nadzvedla a znovu plnou vahou dosedla zpět .Protože jsem už měl pevně napjaté břišní svaly ,její dopady už nebyly tak hrozné jako ten první ,ale přesto jsem měl dojem ,že mi při té masáži všechny vnitřnosti vyletí ústy z těla ven .Musel jsem pevně zadržet dech a usilovně polykat ,abych udržel všechno uvnitř a na svém místě .

Konečně se paní Zdena usadila a přestala mi tancovat po žaludku .Pohodlně se mi opřela zády o kolena ,natáhla si nohy před sebe koleny na má ramena a pak mi jimi zakryla obličej .

"Podívej ,jaké pěkné sedátko mi tady udělal !"pochlubila se paní Věře "To byl od něj docela dobrý nápad ,udělat mi tady ze stehen takové šikovné opěradlo !"

"To udělá každý ,když mu sedneš na panděro ,"poznamenala paní Věra chladně .Asi má pravdu ,pomyslel jsem si .S nataženýma nohama bych váhu paní Zdeny na břiše nevydržel .Ani takhle to nebyl žádný med ,ale přece jenom se to nějak dalo snést .Horší bylo ,že mi svou vahou rozmačkávala pod tělem spoutaná zápěstí .Bolelo to tak ,že jsem měl strach ,abych se mi to předloktí ,které jsem měl výše ,nezlomilo .Ze všech sil jsem se pokusil vzepřít se vzhůru a paní Zdenu alespoň o kousek nadzvednout ,aby mi ten tlak na zápěstí trochu polevil .Paní Zdena nebyla tlustá ,byla jen trochu vyšší a přitom trochu pevněji stavěná ,žádná éterická bytost .Měla svoji váhu a já ji neuzvedl .Nicméně tlak na zápěstí přece jenom trochu polevil ,takže jsem se vzpíral dál .

Paní Zdena si mého úsilí nejspíše všimla .Spokojeně se rozvalovala na mém těle a asi si neuvědomovala ,že mi svými stehny tíží hruď ,takže se nemohu pořádně nadechnout a mezi koleny mi neponechává příliš mnoho vzduchu k dýchání .

"Docela příjemné to houpá ,"zhodnotila spokojeně můj usilovný zápas o vzduch ."To by mne nenapadlo ,že se tenhle agent tak dobře osvědčí …!

"Jo ,všimla jsem si ,že má docela pěkně velký hrudník .Asi hodně chodí na čerstvém vzduchu při těch svých kšeftech .Tak nohy má z toho patřičně svalnaté .Musí z nich být opravdu měkké opěradlo .Docela tomu věřím ".

"Je,"přikývla paní Zdena ."Ale něco v něm překáží ."Sáhla si rukou za záda ."Něco mu tady z těla trčí ven ."

Ano ,moje mužské zařízení se mi začalo protahovat už když jsem přešlapoval na špičkách a zápasil o průchodnost vlastních dýchacích cest .Naštěstí to v mém spodním prádle nebylo příliš poznat a já nechtěl ,aby si toho ty dvě ženské všimly .Kdoví ,co by je mohlo napadnout a co by mi s ním mohly udělat .Jenže teď ,když jsem se musel vší silou vzpírat váze paní Zdeny a ona mne při tom nohama dusila , se mi ocas vztyčil jako vlajkový stožár a začal paní Zdenu rýpat do zad .To už se utajit nedalo .

"Ukaž !"projevila nenadálý zájem paní Věra .

Paní Zdena konečně vstala z mého břicha -nekonečná úleva ,jak volně jsem se mohl nadechnout !-otočila se a pak mi bez okolků posadila na hruď .Vzduch mi vyletěl z plic jako z rozšlápnuté žáby .Přesto to však byla úleva .Břicho jsem měl volné ,ústa a nos také ,takže jsem mohl dýchat mnohem volněji než předtím .

Mé potíže s dýcháním paní Zdenu ,ani paní Věru nezajímaly .Zajímal je můj vztyčený stožár .Stáhly mi spodky až na klena ,jedna z nich mi vzala ptáka do dlaně a zkoušela jeho tvrdost a ohebnost .Neviděl jsem ,která to byla ,před očima jsem měl jen mohutnou záď a záda paní Zdeny .

"To jsem netušila ,že takový agent může mýt na těle takovouhle věžičku !"pronesla paní Zdena .

"Co by nemohl ?"pokrčila rameny paní Věra ."Takhle přece funguje každé mužské tělo .Když mu stiskneš hrdlo ,tak se na něm vztyčí takováhle šikmá věž .To je stejné jako skládacídeštník .Když mu knoflík ,tak se otevře ."

"Ale že vztyčil tu věžičku až teprve teď ?Hrdlo měl přeci stisknuté tou kravatou málem půl hodiny !"

"I to je možné .Někdo má prostě dlouhé vedení .Než mu to dojde od toho hrdla až k té věži ,tak to chvíli trvá .Tenhle agent prostě funguje s půlhodinovím zpožděním .Stiskneš mu hrdlo ,pak půl hodiny počkáš …a pak se mu vztyčí ."

"A jak to překáží !"odpověděla paní Zdena ."To si ani nedovedeš představit ,jak se tam krásně měkce sedělo ,dokud to tam nebylo !"

"No jo ,jenomže to už se zpátky poskládat nedá .To už tady asi zůstane ."

"To byla pravda .Jasně jsem cítil ,že můj ocas dosáhl plné velikosti a pevnosti .Ten už hned tak nesplaskne ."Co mu s tím uděláme ?"začala paní Zdena .

"No …jak tak nato tak koukám ,asi z toho něco poteče ,"řekla paní Věra přemýšlivě ."Máš o to zájem ?"

"Ani ne .Hlavně nemám zájem to tady potom utírat po zemi ."

"Dobře .Tak mu napřed zavřeme průtok ,aby se to všechno odbylo za sucha ."

"Jak ?Já tady na to nic nemám !"

"Ale máš !"usmála se paní Věra ."Venku ,na stolku .Používaly jsme to ,když jsme pily čaj !"

Vyšla ven a vrátila se s kleštičkami na cukr .

"Vidíš ?Tahle pinzetka je na to jako stvořená .Natáhni nohy !"obrátila se ke mně a přikázala mi .Na zdůraznění mě ještě špičkou nohy lehce nakopla do lýtka .Když jsem poslechl ,ležérně se mi posadila na stehna .Teď už jsem se nemohl ani pohnout ."Jen musíš tu pinzetku trochu víc otevřít ..tááák .."pokračovala paní Věra ve vysvětlování paní Zdeně ."A teď mu ji na tu věž takhle nasadíme .Pěkně až dolů ,aby nám nepřekážela .A teď tu pinzetku pořádně stiskneš ,tááák..a tady na koncích ji ovážeš kouskem provázku ,aby zůstala stisknutá .A hotovo !A teď už si můžeš s tou věžičkou hrát podle libosti a nemusíš mít ani ty nejmenší obavy ,že by ti z ní mohlo něco vystříknout do očí nebo na zem !"

Neviděl jsem ,co mi paní Věra těmi kleštičkami dělala ,jen jsem pocítil nepříjemně silný stisk ,který už nepolevil .Ale i kdyby to viděl ,stejně bych jí nemohl v ničem zabránit .Ani zaprotestovat jsem nemohl ,pod vahou paní Zdeny jsem měl dost starostí s dýcháním ,na mluvení už mi vzduchu nezbýval .

"Mě vždycky fascinovalo ,že celé to chlapské vybavení visí jenom na takové tenké kůžičce a přesto se tomu nikdy nic nestane ,"poznamenala paní Věra .

"To jo ,"souhlasila paní Zdena ."Já jsem se vždycky bála na to třeba jenom sáhnout ,abych tomu něco neudělala ."

"No vidíš .Tak teď máš příležitost vyzkoušet si ,co to vydrží .Na manželovi by sis to vyzkoušet nemohla !"

Jestli jsem si snad někdy alespoň na okamžik myslel ,že mi chtějí udělat aspoň trochu blaha ,tak teď jsem o všechny takové naivní iluze přišel .Ony opravdu zkoumaly ,co to moje vybavení vydrží a co se s ním dá dělat .Neviděl jsem to ,jen jsem cítil jejich ruce a nevěděl jsem ,které z nich právě patří .Zkoušely ,zda se ten můj vztyčený kolík dá ohnout ,jak dalece se dá vyvracet dolů a do stran ,ale nejvíce mi prohmatávaly pytlík a jeho okolí .Dost nešetrně ,dělaly mi s ním experimenty ,při kterých se mi někdy až zajiskřilo v očích .Neomylně objevovaly všechny bolestivé praktiky ,navzájem se na ně upozorňovaly a hledaly jejich nejúčinnější provedení .Učily se jedna od druhé a nejspíše si nedovedly ani přestavit ,co mi tím způsobují .Mačkaly mi koule a nadšeně objevovaly jejich tvar ,objevily při tom to ,co z nich vede ,a zvědavě pátraly v mém těle ,kam to vede .Bez zábran mi to mačkaly mezi prsty všude ,kam až na to dosáhly .Zatínal jsem zuby ,abych to vydržel ,a doufal jsem ,že toho snad jednou nechají .Obě byly krásné ,i když každá jinak a každá svým způsobem ,a když jsem teď jejich těla jen v opalovačkách viděl a cítil přímo na kůži ,nesmírně mne vzrušovaly .Bláhově jsem doufal ,že mne nakonec přece jenom udělají .

"Ještě něco mě napadlo ,"řekla paní Věra a vstala z mých nohou ."Počkej tady a udržuj zatím velikost !"řekla paní Věra a odešla do zahrady .

Trvalo to dost dlouho ,než se zase vrátila .Zato pak nesla v ruce velikého živého brouka .Držela ho za krovky ,takže mávla nožičkama naprázdno do vzduchu .Při pohledu na něj jsem najednou dostal neblahé tušení .

"Fuj !"otřásla se odporem paní Zdena ,když ho uviděla .!Jak můžeš něco takového vzít do ruky ?"

"Docela snadno ,"usmála se paní Věra ."Kromě toho ho nebudu držet v ruce moc dlouho .A tu chvilku to vydržím …"Opět se mi posadila na kolena natažených nohou a přitiskla mi je tak k zemi .A pak jsem najednou na jemné kůži konečku svého ocasu ucítil šestero pichlavých nožiček .Moje tušení se vyplnilo .

Asi jsem zařval .Skutečně nevím ,co jsem udělal .Vím jen to ,že jsem nemohl dělat docela nic .Ty ženské mi seděly na těle takovým způsobem ,že jsem se nemohl ani pohnout .Ze všech sil jsem se snažil zmítat se pod nimi ,nějakým způsobem je setřást ,ale hlavně zbavit se toho brouka .Ty dvě si možná všimly ,že se pokouším se pod nimi pohnout ,ale nechávalo je to naprosto klidnými .A ten brouk si nevšiml ničeho .Poklidně se procházel po mém ocase ,ty jeho nožičky byly přímo nesnesitelné ,a čekání ,kdy se mi do ocasu zakousne ,bylo nepředstavitelné děsné a zároveň nekonečné .

Zato ty dvě ženy se královsky bavily .

"Hele ,jak se mu ta věžička najednou začala zmenšovat !"poznamenala paní Věra ."Jako kdyby ji měl zatahovací !"

"Ještě žes mu tam dala ty kleštičky !"kontrovala paní Zdena se smíchem ."Jinak by snad tu věž zatáhl do těla úplně celou !Jako ponorka periskop !"

"Taky mám dojem ,že už mu visí jenom na té pinzetce !"smála se paní Věra ."Počkáme chvíli ,jestli dokáže zatáhnout do těla i tu pinzetku !"

"Ale nějak mu ta ozdoba splaskla !"konstatovala paní Zdena ."Ten brouk už pomalu ani nebude mít ,po čem lézt !""Však on si poradí .No tak mu poleze po těle !No a co ?Je to snad tvoje tělo ?!"

"Ale jestli poleze směrem ke mně ,tak já tady nezůstanu !"začínala najednou paní Zdena podléhat hysterii .Skutečně jsem cítil ,že brouk opustil můj ocas a začínal se prodírat porostem okolo .Bylo to k nevydržení ,ale nejhorší na tom bylo ,že jsem se nemohl nijak chránit a musel jsem trpně čekat ,co si ta příšera usmyslí udělat mi příště .Narůstající panika paní Zdeny tomu ještě dodávala .Přitom ,paní Zdena se mohla chránit docela snadno .Přinejmenším mohla utéct .Já ne .Nepochyboval jsem ,že paní Věra mi bude sedět na nohou dál a utéct mne nenechá .Nato se příliš dobře bavila .Měla pravdu .Její tělo to nebylo a k ní ten brouk nelezl .

Najednou paní Zdena nevydržela s nervy a vyskočila jako laň .Konečně jsem toho brouka uviděl .Lezl mi po břiše a ohmatával mě tykadly .Paní Věra byla před ním v bezpečí a s gustem si tu podívanou vychutnávala .Když teď uviděla výraz mého obličeje ,rozchechtala se naplno .

Jenže já musel něco udělat .Teď už jsem se mohl alespoň posadit .Všemožně jsem se snažil setřást toho brouka na zem .Moc mi to nešlo ,paní Věra mi stále seděla na kolenou jako cent ,takže mi ten brouk spadl zpět do rozkroku .Teď už jsem zase nemohl dělat nic .

Asi jsem pořádně vyváděl ,protože i paní Věru to nakonec přestalo bavit a nechala mne vstát .Konečně jsem se mohl té příšery zbavit .

Asi jsem také něco vykřikoval ,protože jsem vzbudil její nelibost ."Chceš ho ještě poslouchat ?" zeptala se paní Zdeny ."Mám dojem ,že už řekl všechno a že se začíná opakovat !"

"To už dávno ,"přikývla paní Zdena ."Nic nového jsem se od něj dneska nedozvěděla ."

"Takže bychom ho asi měly vypnout ,co říkáš ?"

"Kdybych věděla jak a čím ,tak bych to udělala už dávno ."

"To je docela jednoduché ,"pokrčila rameny paní Věra ."Můžu si půjčit tyhle kleště ?"Vytáhla z hromádky zahradnického a jiného nářadí v koutě staré rezavé kombinačky.

"Klidně ,"souhlasila paní Zdena .Co mu s nimi chceš udělat ?"

"Tohle ! Koukej !" odpověděla paní Věra a rozevřela kleště .Dalo jí to dost práce ,kombinačky přitom hlasitě zaskřípaly .

"Ukaž jazyk !"přikázala mi .

S chutí jsem na ni vyplázl jazyk .Jenže ona mi ten jazyk chytila do kleští a stiskla mi ho tak příšernou silou ,až jsem vykřikl bolestí a překvapením .Něco takového jsem opravdu nepředpokládal .Pokusil jsem se zaprotestovat ,jenže s jazykem sevřeným v kleštích jsem nedokázal vyslovit jediné srozumitelné slovo .Vydával jsem jen jakési podivné skřeky ,jaké jsem ani já sám ještě nikdy neslyšel .Ani já jsem jim nerozuměl a paní Věra si jich prostě nevšímala .

Ucouvla trošku rukou ,v níž kombinačky držela ,a já musel její ruku následovat .Musel jsem otáčet hlavou ,natahovat se nahoru a sklánět dolů ,jak ona tou rukou pohybovala .Pak mne povodila po místnosti a já musel jít za její rukou jako kůň vedený nakrátko u huby .Asi jsem při tom moc důstojně nevypadal ,protože paní Zdena ,která stála ve dveřích a přihlížela ,se srdečně chechtala .Pak paní Věra už jen stála uprostřed místnosti a jen se otáčela a já musel běhat kolem ní jako býk kolem toreadora .

A pak ty kombinačky prostě pustila .Neotevřely se ,neuvolnily mi jazyk ,na to byly příliš zrezavělé ,takže zůstaly stisknuté tak ,jak je paní Věra na mém jazyku sevřela .Zhoupli se mi na jazyku dolů ,narazily mi na bradu a na zuby a málem mi vytrhly jazyk z úst .Musel jsem rychle sklonit hlavu a kombinačky mi pak visely z úst na jazyku a houpaly se jako kyvadlo .Nespadly mi z jazyka dolů na zem ,na to byly příliš silně stisknuté ,takže mi držely na jazyku jako přilepené .

Pokoušel jsem se nějak se jich zbavit .Snažil jsem se zachytit je pomocí zubů ,protože žádnou jinou možnost jsem neměl ,a nějak z jejich sevření jazyk vytáhnout .Nešlo to ,to bych si ten jazyk spíše utrhl .Zkoušel jsem je rozhoupat ,jestli by třeba nešly nějak vyviklat po jazyce dolů ,ale tím jsem si přivodil ještě větší bolest .Musel jsem toho nechat .Už také proto ,že paní Zdena a paní Věra se zájmem přihlížely a velice se jim to líbilo ,o co všechno jsem se pokoušel .Šaška jsem jim dělat nechtěl a žádný jiný výsledek mé snahy neměly .Nezbývalo než se smířit s tím ,že těmi kleštěmi budu mít jazyk stisknutý tak dlouho ,dokud se některá z nich neuráčí mi je zase sundat .Zatím se k tomu neměla žádná .

Pokud jsem mohl vůbec něco vnímat vedle té bolesti v přiskřípnutém jazyku ,pak jsem cítil ,jak se mi z těch špinavých kombinaček do celých úst šíří odporná chuť rezavého železa .Snad to bylo kvůli téhle neodbytně hnusné pachuti ,že mi najednou ze všech stran proudila v ústech celá záplava slin .Kvůli těm kleštím jsem nemohl zavřít ústa ,nemohl jsem ani zvednout hlavu ,takže mi všechny ty sliny tekly z úst ven téměř souvislým proudem jako z otevřeného vodovodu .Stékaly mi po jazyku a po kleštích a odkapávaly na zem .

A to bylo jediné ,co na tom paní Zdeně vadilo .

"Necákej mi tady po podlaze !Běž s tím slintáním ven !"přikázala mi ."Běž s tím zalévat trávník!"

Vyhovět zákazníkovi je základní pravidlo každého obchodního zástupce .Vykročil jsem tedy poslušně z chatky ven .Kombinačky visící mi na jazyku se mi při tom divoce rozhoupaly a já měl pocit ,že mi vytrhnou jazyk z úst .Musel jsem se hned zase zastavit .Takhle to nešlo .Musím s těmi kombinačkami něco podniknout ,jenže co ?!Bez pomoci rukou se toho moc dělat nedalo .Jenom samotným jazykem pak houpání kleští uklidnit nešlo .Zkoušel jsem napnout jazyk tak ,abych ho měl co nejtužší ,zkoušel jsem pohybovat jím proti pohybu kleští .Výsledkem byla jen ještě silnější bolest jazyka ,ale houpání kleští se tím nezmírnilo .Měl jsem spíše pocit ,že se dokonce snad ještě zvětšilo .Nakonec mne napadlo spásný nápad -zaklonit se tak ,aby se mi kombinačky opřely o hruď .Konečně se to nepříjemné houpání zastavilo .Kombinačky se mi sice na hrudi převrátily a zkroutily mi jazyk do šroubu ,to se už ale dalo vydržet .Musel jsem ovšem být prohnutý jako paragraf .Ono to není moc obvyklé držení těla ,mít trup co nejvíce zakloněný dozadu ,hlavu skloněnou až na prsa ,při tom se snažit vidět na cestu ,kam šlapu ,a samozřejmě ještě navíc mít ruce svázané za zády ,nohy napůl spoutané spodky ,které mi uvázly pod koleny a stím vším udržet při chůzi rovnováhu a o nic nezakopnout .Chtělo by to nějakého akrobata ,a to já rozhodně nejsem a nikdy jsem ani nebyl .Nicméně podařilo se mi trefit se do dveří a vyjít z chatky ven ,i když skutečně nevím jak .Zastavil jsem se na trávníku před chatkou a čekal na další rozkaz .

Ten nepřicházel .Obě dvě bestie -pardon ,zákaznice -vyšly z chatky za mnou a pohodlně se rozložily na sluníčku .Soustředěně se opalovaly a mne si ani nevšimly .Vůbec je nezajímalo ,co prožívám ,ani je nenapadlo nějak mi pomoci ,ponechaly mne prostě svému osudu .

Stál jsme tam bez povšimnutí nekonečně dlouho ,se spodky spuštěnými ke kolenům ,s ocasem pevně stisknutým kleštěmi na cukr ,s jazykem vytaženým z otevřených úst kombinačkami a ovšem s rukama svázanýma za zády ,takže jsme nic z toho nemohl změnit .Z úst mi stále proudem tekly sliny na hruď a stékaly mi potůčkem po břiše a po nohou dolů na zem .Až po chvilce mě napadlo ,že teď už se nemusím zaklánět .Sice jsem dál slintal jako Alík ,ale když jsem se narovnal ,aspoň mi sliny netekly po těle .Jinak jsem pro sebe nemohl udělat už nic .Nezbývalo než trpělivě čekat ,až si ty dvě zase na mne vzpomenou ,a do té doby se to snažit nějak vydržet .Pohled na ty dvě ženské blaženě a hlavně zcela volně se rozvalující na sluníčku mi to rozhodně neulehčoval .

Teprve až když se paní Zdena otočila na záda ,aby se opalovala chvíli zase naznak ,všimla si konečně ,že tady pořád ještě jsem .

"Hele ,on má pořád ještě na jazyku ty kleště !"upozornila paní Věru ."Neměly bychom mu je už sundat ?"

"Když se ti chce …"odpověděla lhostejně paní Věra a ani se nepohnula ."Může .Zdá se ,že už je nepotřebuje .Myslím ,že už se uklidnil ."

Paní Zdena se tedy posadila .

"Pojď sem !kývla na mne .

Přiskočil jsem k ní snad až příliš ochotně .Už jsem se nemohl dočkat ,až se toho příšerného kusu železa zbavím .Paní Zdena k němu zvedla ruku ,ale pak ji zase nechala klesnout dolů.

"Když on je ale strašně poslintal !"namítla zhnuseně ."To mám sahat na něco tak odporného ?!"

"Tak nesahej ,"odpověděla bez zájmu paní Věra ."Počkej si ,až uschnou .Pak už nebudou tak hnusné ."

"Ale ony neuschnou !On slintá pořád dál !Teče to z něj jako z vodovodu !"

"Tak počkej ,až přestane ."

"Co když nepřestane ?"

"Přestane ,"prohlásila s jistotou paní Věra .""Kde by tu vodu pořád bral?Jednou mu ta zásoba dojde ."

"No dobře ,ale jak dlouho to bude trvat ?"

"To nevím .Spěcháš snad někam ?"

"No …nespěchám .Ale nebylo nám tady bez něj líp ?Neměly bychom to s ním už nějak skončit ?"

"Když myslíš …tak mu rozvaž ruce ,ať si z toho jazyka sundá sám .Když si to sám poslintal …"

Ani uvěřit jsem nemohl ,ale paní Zdena mi opravdu rozvázala ruce .Nebylo to sice tak krásné ,a jak jsem si to představoval celou tu ,kdy jsem po tom tak toužil ,protože otlačená zápěstí mne teď bolela při každém sebemenším pohybu prstů ,ale měl jsem ruce volné !Také se mi konečně podařilo zbavit se těch špičatých kamenů ,které mne až do této chvíle s nechutnou vytrvalostí krutě tlačily v podpaží .

Rozevřít zrezavělé kombinačky bylo sice trochu obtížné ,ale konečně jsem zase mohl vtáhnout jazyk do úst a ústa zavřít !Rychle jsem sice poznal ,že ani teď nemohu normálně mluvit ,protože pochroumaný jazyk jsem měl jen těžko pohyblivý a téměř necitlivý ,ale to se jistě časem spraví .Ať už mi bylo ,jak bylo ,pořád to bylo mnohem lepší než se zavázanýma rukama a s kleštěmi na jazyku .

"A co uděláme s tou jeho nabídkou ?"nadhodila paní Věra ."Vytrpěl pro ni dost .Uznáme mu to ?"

"To jako myslíš uznat ,že měl pravdu ?"

"No …mučení vydržel a nepřiznal se ,že prodává šmejdy -přece od samého začátku věděl ,že když se nám přizná ,tak ho okamžitě necháme být .A přesto vytrpěl všechno pro čest svých krámů .Skoro mám chuť říct ,že mne přesvědčil ."

Ani jsem svým vlastním uším nevěřil .Znělo to jako rajská hudba .A pak se stalo něco neuvěřitelného .Ony to opravdu koupily !Stálo mne to sice hodně námahy a utrpení ,vzpamatovával jsem se z toho večera a jazyk mne pobolíval ještě i druhý den ,ale prodal jsem !Klidil jsem se odtud jak nejrychleji to šlo ,aby si to ještě nerozmyslely .Byl to totiž můj největší životní úspěch !Bylo to poprvé v mém životě ,kdy ode mne někdo něco koupil!


...::: Tip pro Vás: Polstrované zamykatelné pouta na nohy 7 cm - černé :::...
Sexshop Sexujte.cz


0 komentářů.
o mně  l  podpořte mě  l  fotografie  l  video  l  povídky  l  návody  l  odkazy  l  užitečné programy  l  návštěvní kniha  l  ICQ list  l  bazar  l  English
...::: © 2001 - 2017 Lenka Bondová :::: Hosting : IPsystems s. r. o. :::: Design © 2002 Varial :::...